Batman: The Telltale Series - Ep. 2: Children of Arkham

Od vydání první epizody adventurní série Batman z dílny Telltale Games uplynuly bezmála dva měsíce a co čert nechtěl, na světě je pokračování. Vše, co jsme začátkem srpna prohlásili o Realm of Shadows, v podstatě bezezbytku platí i pro Children of Arkham. A tím se pomalu blížíme k závěru této vyčerpávající recenze, která vám zcela jistě zodpověděla všechny vaše všetečné dotazy. … Tedy dobrá, vezmeme to trochu podrobněji, ale varoval jsem vás, v mnoha bodech se budu nepříjemně opakovat, protože novinka je ušita podle stejného střihu jako debut a přináší jen málo osvěžujících nápadů, které by ji výrazněji odlišovaly od předchozí produkce tohoto studia.

NECHTĚNÉ DĚDICTVÍ

V průběhu uplynulého dějství Bruce Wayne v kůži Batmana čelil nečekanému odhalení. Jméno jeho rodiny bylo pošpiněno obviněními, že známí gothamští filantropové získali své nesmírné jmění díky spolupráci s organizovaným zločinem. Na této premise pokračování přirozeně staví a hráč se ještě hlouběji ponoří do temné minulosti rodičů, jejichž pověst byla až dosud bez poskvrnky. Stojí skutečně veškerý věhlas a úspěch Wayneů na těsných kontaktech s mafií a zkorumpovanými politiky? Jak moc si museli ušpinit v ruce ve snaze vystoupat na společenském žebříčku až do nejvyšších pater? Musím férově uznat, že příběh hry se začal konečně rozjíždět a já jsem opravdu zvědavý, jak se bude scénář vyvíjet dál.

Pořád mi nejde na rozum, jak mohou autoři dopustit vydání titulu v podobném stavu, kdy se nikterak zvlášť krásná hra trhá i v animacích.

Ale to nic nemění na dřívějších už vyřčených výhradách, které jsem na konto nového dobrodružství temného rytíře měl. Hned na samém začátku vás PS4 verze nepříjemně překvapí velice špatnou technickou stránkou. Hra se kouše i ve zdánlivě statických scénách, framerate neustále klesá až pomalu na hranici, kterou běžný hráč považuje za únosnou. Pokud by šlo o jakýkoli jiný žánr a nikoli upovídaný interaktivní seriál, jen stěží byste se přes něco podobného přenesli s přimhouřením oka. Naštěstí takto výrazné problémy s počtem snímků za sekundu má přinejmenším konzolová verze “jen” v přibližně v první čtvrtině hry, pak se naštěstí plynulost ustálí na přijatelnou míru. Pořád mi ale nejde na rozum, jak mohou autoři dopustit vydání titulu v podobném stavu, kdy se nikterak zvlášť krásná hra trhá i v animacích.

BRUCE NENÍ MÉNĚ NEŽ BATMAN

Stejně jako minule musím naopak pochválit vývojáře a animátory za choreografii akčních scén, která je na překvapivě vysoké úrovni. Na souboje je radost pohledět. Nicméně stále jde o dosti laciné quick-time eventy, které váš postřeh nijak zvlášť neprověří a ve své podstatě vám stejně jako celá hra nenabídnou skoro nic, co byste neviděli v jiných hrách s Batmanem. Tedy s jedinou, ovšem dost podstatnou výjimkou. Jak vývojáři avizovali, spoustu času strávíme v kůži Bruce a nikoli Batmana, což je velice atraktivní přístup, který by si přirozeně akční hry typu Arkhamu dovolit nemohly. Obě role jsou rovnocenné a ve druhé epizodě jsme se konečně dočkali také možnosti rozhodnout se vědomě, zda jednu ze situací půjdeme řešit coby miliardář a playboy, anebo naopak vsadíme na jeho alter ego netopýřího muže. Přičemž každá role má v daný moment své přednosti, ale i nedostatky.

Toto dilema představuje jedno z pěti zásadních rozhodnutí, která musíte v této epizodě učinit. Na jejich důležitost vás upozorní po skončení hry samotní autoři, ale následky je zatím stále předčasné hodnotit. Začíná se však zdát, že minimálně vztahy mezi jednotlivými postavami už se trochu zamotávají v závislosti na tom, komu v klíčových momentech straníte. Uvidíme, zda a jak moc se to v budoucnu projeví. Když už je řeč o postavách, stojí za zmínku, že nadále podle mě většina z nich moc nefunguje. Jediná skutečná chemie panuje mezi Batmanem a Catwoman, s přimhouřením oka možná ještě mezi Brucem a jeho komorníkem Alfredem. Zbytek postav je napsaných zcela bez fantazie, což bohužel platí i pro dialogy, které jsou dosti fádní až nudné, a to i ve vypjatých momentech. Pro hru, která je založená na rozhovorech a v podstatě v ní schází klasické adventuření, to představuje dost podstatný problém.

JE TO JEŠTĚ ADVENTURA?

A můžete mi věřit, že pokud vám první část přišla jako jízda na horské dráze, do níž lze jen minimálně zasáhnout, v pokračování je skutečně interaktivních lokací ještě méně, stejně jako opravdových hádanek. Ale jak už někdo minule podotkl, na nich prostě Batman nestojí, takže to musíme akceptovat jako fakt. Alespoň jsme tak ušetřeni pohledu na topornou animaci chůze v point and click pasážích, při níž Bruce vypadá jako by spolkl pravítko i s penálem.

Je docela smutné, že i na takto omezeném prostoru se autoři nestydí recyklovat kulisy z první části a pravidelně nás vracejí na místa, kde už jsme byli, čímž přirozeně trpí přitažlivost lokací.

Co mě ale docela zklamalo, je skutečnost, že Children of Arkham dokončíte za necelou hodinku a půl. A sotva se něco stane, epizoda končí. Navíc je docela smutné, že i na takto omezeném prostoru se autoři nestydí recyklovat kulisy z první části a pravidelně nás vracejí na místa, kde už jsme byli, čímž přirozeně trpí přitažlivost lokací. Závěrem musím proto naneštěstí zopakovat jen to, co už v podcastu před časem prohlásil Vojta. Batman je očividně hra určená pro jiné publikum, než jsou náruživí hráči. Pozornost autorů se stočila k majitelům mobilů a tabletů, kterým je podřízen veškerý design a mechanismy. A to paradoxně i přesto, že na dotykových platformách vychází tato série se zpožděním.