Když jsme si nedávno v našem speciálním let’s play videu připomínali novodobou batmanovskou ságu, měl jsem poměrně jasno v tom, že Arkham Knight nebude hra, na kterou se budu těšit. Ne proto, že by mě nezajímal Batmobil. Ne proto, že bych nechtěl vědět, kam vlastně Batmanův příběh po Jokerově smrti dospěje. Byl jsem zkrátka tak nasycen příběhem z celkem tří her arkhamské série, že jsem nad tou další, zřejmě poslední, jen lehce mávl rukou. Však čím by si chtěli tvůrci z Rocksteady vylepšit renomé? Dvě skvělé hry už mají za sebou, představili nám téměř kompletní sestavu Batmanových (ne)přátel. Čím dalším by chtěli laťku posunout o kousek výš? Byl jsem bláhový...
PÁD TEMNÉHO RYTÍŘE
Batman: Arkham Knight mi přijde jako nejlepší hra z celé série, ale abych ji dovedl naplno docenit a vychutnat si ji, musel jsem mít v hlavě vzpomínky a zkušenosti z těch předchozích. Ne snad, že by bez nich poslední díl nefungoval nebo byste nad ním automaticky ohrnovali nos, protože je až příliš zahleděný do sebe. Základní mechanismy, z nichž je tento monstrózní kolos složen, fungují zcela perfektně a jsem přesvědčen o tom, že pokud se k němu náhodou dostane člověk, který vůbec netuší o existenci předchozích dílů, dá hře alespoň symobolický palec nahoru. Devadesát devět procent dějových zápletek a vedlejších příběhů se však přímo odvolává na události z Arkham Asylum a Arkham City, že bez (relativně čerstvých) zkušeností s nimi spíše nedoporučujeme Arkham Knight vůbec hrát. Přišli byste totiž o jeden z nejsilnějších zážitků letošního roku. A to nejen mezi hrami.
iZdroj: Hrej.cz
Silná slova? Ani ne. Po přibližně dvou hodinách pozvolného seznamování s uživatelským rozhraním (od posledně je lehce pozměněno), jízdou v Batmobilu a sledování dosti spletitého, nicméně za všech okolností přehledného příběhu, přijde první šok. Hra se náhle změní v něco, co sice není zcela nepředvídatelné, ale v jiných hrách to rozhodně nenajdeme tak skvěle zpracované. Nechci mluvit o detailech, neboť i probírání byť jen teoretických možností se v tomto případě téměř rovná vyzrazení, podstatné ale je, že nejde jenom o nějakou událost, která se po dvou hodinách stane, vy ji sledujete, řeknete si „OK“ a pak hrajete dál. Ne. Hra si od té chvíle začne najednou velmi citelně hrát přímo s vámi, s pocitem strachu, nejistoty, síly, naděje a mnoha dalšími emocemi, které ji provází až do samotného konce. A možná ještě dál. Zaujalo vás to? Výborně, závidím vám, že to vše máte teprve před sebou.
Po vzoru předchozích her se vám v tu hlavnějších, tu zcela epizodních rolích postupně představí všichni padouši, kteří v Gothamu něco znamenají. Své příběhy, které by v minulosti klidně vystačily na celou hru, tu mají Two-Face, Penguin, Riddler nebo Firefly. Nad všemi ale pochopitelně ční dvojice Scarecrow a spolu s ním zbrusu nový záporák Arkham Knight. Scarecrow je starý známý, ale pro tento díl si připravil velkou spoustu překvapení, na které není připraven ani Batman a občas ani vy. S postavou Arkhamského rytíře si ale tvůrci mohli dělat v podstatě cokoliv, neboť ho stvořili právě pro tuto hru. Je trochu škoda, že ho tím pádem nevyužili krapet víc, neboť až na několik přímých konfrontací ho spíše slyšíte udílet rozkazy svým mužům přes vysílačku. Je ale rozhodně fajn, že dobrou polovinu hry můžete strávit prostou dedukcí toho, co se skrývá za jeho motivy, odkud se vzal a proč má na Batmana takovou pifku.
USPÁVACÍ RAKETY
BATMAN & ROBIN
iZdroj: Hrej.cz
Propagovaná možnost bojovat ve dvou je ve hře využita jen velmi omezeně a kromě toho, že můžete po nabití ukazatele instantně omráčit kteréhokoliv nepřítele, není příliš zajímavá. Bojovat každopádně můžete po boku Nightwinga, Catwoman a pochopitelně také Robina.
Dlouho před vydáním jsme se v podcastu bavili o tom, že Batmobil je sice zajímavý přírůstek do Batmanova arzenálu, ale že si neumíme představit, jak ho do hry tvůrci napasovali bez toho, aniž by ji museli od základu překopat. Vyzráli na to šalamounsky - nezkoušeli ho totiž do hry napasovat, postavili ji celou kolem něj. Město, složené ze tří rovnocenných částí, sice není kdovíjak rozlehlé (celé ho lze přeplachtit během zhruba pěti minut), ale co mu chybí do rozlohy, to získává do komplexnosti a zničitelnosti. Batmobil je napůl auto, napůl tank. Na jeho ovládání a dva režimy jízdy si budete muset sice chvíli zvykat, ale jakmile vám přejde do krve, není cesty zpátky. Ladné projížďky zmoklými uličkami, kde to hraje všemi barvami světů Tima Burtona, drsné prorážení betonových zátarasů i smýkání na rozbahněném staveništi, vše to vypadá krásně a naštěstí to ve hře není jen tak pro parádu. Postupným zvyšováním počtu nepřátel v každé z potyček (a testováním v rámci Riddlerových hádanek) se budete za volantem cítit jako ryba ve vodě. A bude to potřeba, neboť se vám do cesty nezřídka postaví buď pěší skupina nepřátel, nebo armáda tanků.
Teď si zřejmě říkáte, jak je možné skloubit Batmana – hrdinu, který nezabíjí, a stroj, který je zřejmě určen primárně k zabíjení? Pamatujete na scénu z druhého Terminátora, kdy Arnold rozstřílel na součástky celou policejní jednotku, ale nakonec zahlásil: lidské ztráty = nula? Stejný pocit se dostaví i ve hře. Nepřátelské tanky jsou ve skutečnosti robotičtí droni, rakety se vždy zaměřují na motor auta kvůli znehybnění a kulomet je v permanenci pouze během sestřelování nepřátelských raket. Pokud zaměříte na lidský cíl, přepne se jeho munice na gumové omračující projektily. Ne, i tak by mě pouhé čtení toho, co se ve hře děje během boje nepřesvědčilo o tom, že půjde o zcela bezzubou akci. Jakmile ale poznáte, že nepřátelé také velmi výrazně vylepšili svůj zbrojní arzenál, dojde vám, že Batmobil není jenom výhoda. Stává se z něj totiž velmi rychle nezbytnost.
Batmobil je napůl auto, napůl tank.
To pochopitelně neznamená, že by tvůrci zcela rezignovali na boj zblízka. V řeči čísel je poměr ježdění v autě a chození po vlastních víceméně vyrovnaný, možná dokonce lehce převažuje ve prospěch stále skvělého akrobatického bojování. Důležité však je, že mě během samotného hraní ani jednou nenapadlo: "Tohle už dělám nějak moc dlouho a měl bych se zase vrhnout za volant, či do budov." Vše odsýpá tím správným tempem. Když už se vám nechce plnit příběhové úkoly, můžete si odskočit k vedlejším aktivitám a vše je navíc rámováno budovou policejní stanice, do níž se nebudete vracet pouze pro další úkoly, ale také kvůli občasným rozhovorům a naplňování cel kriminálníky. Jimi a také možná jejich šéfy...
NA MISKÁCH VAH
Jak je vidno z obrázků, pořízených z Xbox One verze, hra vypadá náramně a v pohybu je dojem ještě silnější. Především kvůli množství detailů, které se povedlo napasovat do všech scén, přičemž framerate se stabilně drží na 30 snímcích za vteřinu. Neustálé prskavky a jiskření, zejména při cestování Batmobilem, ale nejsou samoúčelné. Styl, jaký dovedou zanechat, vás nechá vzpomenout na Burtonovy Batmany, ale rovněž na jednotlivá políčka komiksu. A to i přesto, pokud jste ho nikdy nečetli. V některých momentech se skoro nechce věřit, že hru pohání „obstarožní“ Unreal Engine třetí generace. Zejména bubnování kapek deště o beton či kapotu vašeho auta je famózní a občasné zablesknutí, které odhalí pořádný slejvák, do nějž se pomalu zakousávájí hrany vašeho bat-obleku, se neomrzí ani po sto padesáté.
Milovníci statistik by možná ocenili, abychom jim tu vypsali všechna nová Batmanova udělátka, spolu s detailním popisem vedlejších úkolů, počtem Riddlerových hádanek a upgradů, které si nakupujete za zkušenostní body. Milovníci statistik ale také pravděpodobně vůbec netuší, v čem se skrývá kouzlo této hry, protože v suchém výčtu všeho možného a nemožného to vážně není. Je to jako vidět skvělý film nebo číst úžasnou knihu, jejichž geniálnost tkví (nejen) v nečekané pointě. Nikdy už se na ně nebudete moci dívat stejnýma očima, ale to neznamená, že by jejich kvalita zvadla. Naopak. Je v neopakovatelném zážitku, který vás nechá nahlédnout pod škrabošku netopýřího detektiva, který, jak se trochu v nadsázce zdá, kolem vás v předchozích dílech jenom zmateně kroužil. V neskutečné propletenosti celé zápletky, kterou dovede spolehlivě odvyprávět jen skvělá videohra. A Batman: Arkham Knight právě takovou videohrou je. Opovažte se ji minout.
