Bastion Recenze Bastion

Bastion

Ondřej Švára

Ondřej Švára

25. 8. 2011 22:35 17
Reklama

Válka je špatná. Ještě mnohem horší je ale nehmatatelná katastrofa přihodivší se někde mezi nebem a zemí. Soudný den. Nedávno nadešel v říši zvané Caelondia a je fakt, že když ráno za oknem uvidíte místo zeleného údolí jenom tlející hlavy sousedů, na náladě to nepřidá. A když vám zmizí i vlastní rodina? Ztratíte smysl pro realitu. Zdánlivě rozkošný pocit, že celé městečko je nyní vaše a že můžete běhat nazí po kostele nebo si do kina přinést řízek, je úplně na nic. Jste sami a chcete znát pravdu o tom, co se stalo.

Dost hrozně se nedávno probudil jistý Kid, malý chlapec. Takzvaná Kalamita mu převrátila život naruby a najednou mu byla jedinou snahou stavba vojenské základny, ze které by vyjížděl na průzkum zmutované země roztrhané na malé kontinenty a hledal cokoliv, co žije a přitom nemá zubů víc než dnů v roce.

Apokalyptická kalamita, něco na způsob stavu po biologické válce, je nosným tématem celého Bastionu - izometrické arkádovky a typické hry z aktuální indie vlny, která chce díky Steamu nabízet za málo peněz hodně muziky. Snad i více než co dokáží renomované AAA hry s pětiletým vývojem a spolykanými miliony. Z poslední doby známe řadu takto kvalitních nezávislých počinů, například Capsized, Terrariu, Minecraft, či Proun. Může se ale mezi ně zařadit i Bastion? Já jsem mu dveře do klubu sympatických herních prcků pootevřel jenom trochu.

Až oči přecházejí

Na první seznámení ale se mnou sebevědomě mrštil z židle. Bastion, to je totiž umělecká exkluzivita. Výtvarník Jen Zee zachytil svoji múzu v orgasmu tvůrčí potence a stvořil pro hru poutavý svět plovoucích kontinentů v ručně malované grafice. Kid chodí faunou a florou někdy spálených, jindy naopak až pitoreskně švitořivých exotických krajin a dává si pozor, aby někde nešlápl do díry, protože sešupem do atmosféry by se připravil o vpravdě podivuhodná setkání třetího druhu. Chrochtavý nosorožec, co rád lidské, nebo nafouknutá bambule, připomínající PVC sedačku? Všechno je unikátní. I plamenometnická střílna vypadající jako anglická poštovní schránka. Design se zkrátka povedl.

Kidovi se navíc svět doslova dokončuje až pod nohama jako laškovná stavebnice. Tento přístup, kdy se kolem chodící postavičky teprve modeluje mapa, známe již z mnoha adventur a příběhových dobrodružství, většinou ale jen jako drobná puzzle. Bastion je naopak na padajících keřících a doskakující dlažbě založen a tím se hezky vymyká veškerému srovnání.

Hlas shůry

Tahle hra je ale originální i v mnoha dalších ohledech. Například vyprávěným příběhem. Nejde ani tak o kvalitu zápletky samotné, to je typické postapokalyptické klišé o hledání zbytků normálního života v nenormálním světě. Já mám na mysli spíše formu. Příběh je totiž vyprávěn jakýmsi Kidovým mentorem a to simultánně s tím, jak se věci odvíjejí. O celém dobrodružství „hlas shůry“ jakoby nahlas předčítá a hráč se neubrání dojmu, že svými činy zápletku spíše oživuje ze stránek nějakého starého cestopisu, než aby je zrovna tvořil.

A byť by se majitel charismaticky temného hlasu v pozadí jako sportovní komentátor rozhodně neuživil, neboť často zbytečně popisuje přesně to, co na obrazovce sami vidíte, je bastionovské podání příběhu velmi originální a poutavé. Je zkrátka co poslouchat, vždyť vypravěč skriptovaně reaguje nějakou hláškou takřka na cokoliv, co se ve hře stane, a vy máte pocit, jako by se na vás někdo z povzdálí díval. Když se třeba s Kidem jen tak poflakujete kolem, uslyšíte něco jako:  "a tak tam lelkoval, dělal jakoby nic“… Je to milé a věty se hlavně příliš neopakují. Velmi dobrá práce.

Ozvučením Bastion vyniká jako celek. Škrundání bot po štěrku jako by vypadlo z nějaké AAA akce a co teprve hudba. Ta si konkurenci z vyšších vrstev už prostě dává. Exotickou postapokalyptiku vyjadřuje krásnými orchestrálními linkami, hrstí elektra i špetkou rocku a ne náhodou se soundtrack k Bastionu prodává i zvlášť. Teď mi dělá v hifi věži společnost při psaní.

„A tak tam seděl a střílel vrabce“

Kidovy toulky za záchranou čehokoliv živého na planetě nepohody je audiovizuální majstrštyk s netradičně skládánými úrovněmi a výborným příběhovým komentářem. O tom není sporu. Nutno však podotknout, že tohle všechno funguje na herních základech chatrnějších, než bych po prvotním seznámení čekal. Hra je pojatá jako nenáročná akční adventura s RPG prvky a lehce se podobá starým dílům Final Fantasy - to asi díky krátkým dialogům v rámečcích a snaze o manga styl - jenže Bastion v mých očích z minulosti čerpal až příliš. Cílí na design, ale v hratelnosti zamrzl v čase.

Rozhodně na potkání nerozdává motivaci k dlouhodobé zábavě. Tu jsem vlastně hledal už po prvním brzkém zlomovém bodě příběhu, kdy mi vypravěč oznámil: "Doteď jsi sháněl unikátní modré krystaly a máš je všechny. Bravo. Jenže stalo se to a to, a proto teď budeš sbírat, hádej co – zase krystaly. Akorát růžové." A šmitec, místo epické chvilky přišla hloupá záminka k tomu, jak prodloužit hratelnost.

A ta se ve hře bohužel moc nemění. Vzhledem k tomu, že celková čtyřicítka různých prostředí se od sebe i přes krásné umělecké ztvárnění nakonec liší jen jako pondělí od úterka a platí to i pro příšery v nich žijící, dochází Bastionu už po pár hodinách dech. Stává se repetitivním a mnohdy se zdá, jako by člověk hrál jen sandbox s náhodně generovanými mapami.

Mnoho možností nudy

Bastion neumí dobře dávkovat hratelnost, aby sám sebe neustále zatraktivňoval. Když mě jeho mapy přestanou uchvacovat, proč nezkusí přijít s nějakým nápadem, který by hratelnost vychýlil jiným směrem? Co třeba kooperace? Jinak jde totiž pořád o to samé - z cizích krajů si vozíte krystaly nutné pro stavbu svého doupěte, v němž můžete vylepšovat osobní vlastnosti a upravovat zbrojní arzenál. A RPG prvky Bastionu mi k srdci nepřirostly. Byť jsou na pohled velmi bohaté, třeba ve stavbě zbraní z cizokrajných artefaktů a výběru lektvarů, nakonec jsem zjistil, že hra mě kdovíjak nenutí využívat je beze zbytku a že mi vlastně pořád stačí dvě střelné zbraně, nalezené a pěstěné už od začátku.

A spíše jsem si všímal, co hře úplně chybí. Že kupříkladu neobsahuje magii a hlavně - to je ještě smutnější, nějakou inteligenci soupeřů. Nízká úroveň AI by se tu sice neměla zmiňovat, neboť je to zatím obecný problém i těch vynikajících indie her, leč Bastion už padá mimo jakoukoliv kategorii. Díky nulovému pathfindingu lze i bosse porazit, když se zasekne za keřem.

Ani krásná grafika a epický soundtrack mi nepomohly dostat se z lehkého zklamání. Bastion mi nesedl, prvotní velké nadšení bylo uprostřed hry vystřídáno pocitem všednosti a závěr hraní už doprovázela nuda z povinnosti hru dokončit. Bastion mě nedokázal přesvědčit, abych k němu sedal s nadšením, a to se musí v hodnocení projevit. Bastion je krásná hra, která mi své tajemství ale úplně neprozradila. Pro mě slabý nadprůměr.

Bastion
Xbox Xbox One
Windows PC
Xbox Xbox 360
PlayStation Vita Vita
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Bastion je v mnoha ohledech skvělý herní oddych od světa velkých herních značek. Má nápady a boduje výtvarným zpracováním. Přesto jsem byl nejspokojenější, když jsem ho naposled vypnul.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama