Assassin's Creed Chronicles: China Recenze Assassin's Creed Chronicles: China

Assassin's Creed Chronicles: China

Jiří Bigas

Jiří Bigas

28. 4. 2015 11:40 13
Reklama

Kdysi jsem slyšel některého z hudebních kritiků tvrdit, že na vrcholu se napříč dekádami udrží jen takoví interpreti, kteří se neustále dovedou přizpůsobovat novým trendům a jdou takříkajíc s dobou. I když já osobně dávám přednost kapelám, jako jsou Aerosmith, kteří za 45 let nezměnili svůj zvuk a hrají pořád stejně, něco na tom asi bude. U her je to podobné. Neuvěřitelně rozvětvené a dlouholeté série jako Assassin's Creed se musí umět přizpůsobit, jinak nepřežijí. Jednou z cest, jak se vyhnout záhubě, je i hledání nových žánrů, kde by se mohla značka zabydlet. Spin-off je nedílnou součástí budování značky a snahy o její přežití a rozšíření. Jako například u ságy X-COM takové hledání alternativní cesty k novému publiku někdy dopadne dobře, třeba v případě The Bureau: XCOM Declassified, a jindy (častěji) katastrofálně. Opravdu se někomu líbily hry X-COM: Interceptor a X-COM: Enforcer?

KONEČNĚ DO ASIE

Ubisoft si hýčká své zlaté vejce v podobě série Assassin's Creed od roku 2007 a nic nenasvědčuje tomu, že by chtěl značce, která mu pomohla vyšvihnout se mezi přední světové vydavatele, dopřát oddych. Na trojdílný spin-off Chronicles proto můžete pohlížet jako na další urputnou snahu podojit milionovou krávu, ale i způsob, jak oslovit nové hráče, nebo těm odpadnuvším připomenout kořeny série. S hlavní hrdinkou prvního dílu Šao Jun se vypravíme až do daleké Číny v 16. století. Vývojáři tak hráčům konečně servírují jedno z prostředí a údobí, po kterém fanoušci hry tak dlouho volali. Necháme na vás, jestli je dobře, že mámě možnost premiérově okusit asijskou stopu alespoň prostřednictvím menšího titulu, anebo jde o promarněnou šanci, když by podle mnohých hráčů toto téma uneslo i plnohodnotné pokračování. V každém případě je ale zřejmé, že si autoři chtějí osahat, jak daleko mohou s Assassiny zajít. Nejen ve smyslu vzdálenosti, ale i času. Naznačují to i další dvě pokračování situované do Indie 19. století a především porevolučního Ruska roku 1918. Dokud ovšem zůstane značka věrná historii, jsme klidní. Jen ať si mapuje studenou válku nebo pád Berlínské zdi, hlavně žádné výpravy do budoucnosti.

Vše, co je řečeno a napsáno pod značkou Assassin's Creed, je součástí kánon.

Šao Jun se s vaší pomocí snaží obnovit bratrstvo v Číně, které rozprášili tamní templáři. Její honba za pomstou je sice z hlediska zápletky velmi jednoduchá a příběh je neoddiskutovatelným zklamáním, ale pro fanoušky má jedno důležité poselství. Všechny tři díly z trilogie Chronicles situují do hlavní role hrdiny, které známe z vedlejších produktů značky, jako jsou komiksy a filmy. V tomto konkrétním případě hra navazuje na animovaný kraťas Assassin's Creed: Embers, čímž Ubisoft jednoznačně říká: “Vše, co je řečeno a napsáno pod značkou Assassin's Creed, je součástí kánonu.” A to se nám líbí. Šao Jun tak netrénuje ve flashbacích během úvodní mise sloužící jako tutoriál nikdo jiný než Ezio Auditore da Firenze. Navíc i banální scénář jejího počínání má alespoň základní souvislost se staršími hrami. Přesto na britský tým Climax Studios čekal ještě jeden nelehký úkol, a sice převést autenticky známou open world akci do 2,5D plošinovky. Nepříliš proslulí vývojáři, kteří ale pro Konami udělali třeba Silent Hill: Origins a Silent Hill: Shattered Memories, měli naštěstí o to jednodušší úkol, že podobné pokusy tu už byly. Od prvního Assassina se na mobilech a handheldech koketovalo se spin-offy na způsob Prince of Persia. Jedním z nich byl třeba Assassin's Creed II: Discovery.

PRINCE OF CHINA

Zmínka o kultovním Princi nepadla v textu náhodou. Nejenže se Assassin zrodil z konceptu Prince of Persia a fanoušci doufají, že se jednou skrz perské dobrodružství obě značky zase potkají, ale samotný úvod Chronicles: China jako by legendě Jordana Mechnera z oka vypadl. Zcela lineární dvourozměrné vězeňské katakomby prolézáte povědomým způsobem, abyste zpočátku neozbrojení museli nejprve ukořistit meč a teprve poté si prosekat cestu na svobodu. Ani hra na nostalgickou strunu ovšem nedokáže zamaskovat poněkud rozpačitý úvod. Mohutně stylizované animace sice mají působit uměleckým dojmem, ale i přes silnou vrstvu make upu vidíte lacinou výpravu a plytký příběh plný klišé a prázdných dialogů. Šao navíc zpočátku nejenže nedisponuje žádnými zbraněmi, ale neovládá ani většinu ze svého umění, které si musí teprve osvěžit. Na jednu stranu je hezké, že si postupně odemknete několik vychytávek, ovšem na druhou stranu je díky tomu úvodní pasáž dost rozvleklá a připadáte si svázaně, protože vám očividně chybí tu nějaký předmět, tam nějaká dovednost. Navíc je vyprávění zatíženo zbytečným množstvím textu, který je v příkrém kontrastu s tím, že se vlastně nic důležitého za celou dobu nedozvíte.

Naštěstí, jakmile se hra rozeběhne a dostanete se do formy, i přes počáteční skepsi začnete propadat jejímu specifickému kouzlu. Lví podíl na překonání úvodního despektu má určitě grafika. Technicky nijak výjimečná vizuální stránka, jíž pohání Unreal Engine 3 s už legendárním symptomem v podobě doostřování textur za pochodu, vás okouzlí svou východní stylizací. Chronicles: China patří mezi ty tituly, v nichž téměř každý screenshot působí jako vyumělkovaný wallpaper. Zpočátku to v podzemí tolik nevynikne, ale jakmile se dostanete do přírody, bude vám hra na pohled evokovat nějaký tradičně malovaný obrázek s čínskou krajinkou. Pokud navíc “ujíždíte” na historii a zeměpisu, což se tak nějak od fanoušků Assassina očekává, jistě vás potěší, že během vaší cesty za pomstou navštívíte taková místa jako Macao, Zakázané město nebo Velkou čínskou zeď. A naopak vám k naší velké radosti hra nebude připomínat, že to vše vlastně není skutečnost, když se zcela vyhne sekvencím ze současnosti.

ASSASSIN BEZ POSTAV ZTRÁCÍ KOUZLO

V jedenácti kapitolách, které vám v závislosti na vaší šikovnosti podle našeho odhadu zaberou 5 až 7 hodin, přesto budete i něco postrádat. I když tu nechybí základní assassinské propriety, jako jsou kupky sena, synchronizace mapy, fantastická databáze, kterou díky české lokalizaci ocení snad úplně každý, nebo nepostradatelné skoky a trochu toho šplhání, řada jiný důležitých prvků chybí. Parkour není ani zdaleka tak svobodný, přijdete o možnost volně prozkoumávat prostředí, což je vzhledem k designu titulu pochopitelné, ale hlavně se ze hry vytratila část jejího kouzla. Pokud je míchání faktů a fikce tím, co vás u ságy drží, budete nejspíš zklamaní, jak málo autoři téma vytěžili. Nepotkáte skoro žádné zajímavé postavy, nevedete s nimi duchaplné dialogy plné skrytých historických narážek a ten tam je pocit svobody a pionýrského objevování dějin.

Ať už se ale pouštíte do otevřené konfrontace, anebo volíte kradmý postup, hra vám nabízí překvapivé množství svobody.

Ačkoli to není tak docela autentický díl série, stále existuje řada věcí, kvůli nimž u něj vydržíte a nakonec si ho užijete. Zdejší svět má zajímavá pravidla, která sice nejsou vždy úplně logická, jako třeba, že dva diskutující stráže vás nevidí, ani když stojíte přímo vedle nich, ale rozhodně vás baví. Jedenáct rozlehlých úrovní je radost prolézt a překonat. Všechny se skládají z bezpočtu menších neohraničených úseků, za něž vás hra boduje. V závislosti na tom, jak šikovně si počínáte, kolik stráží zabijete, jakým způsobem a zda se přitom necháte odhalit, hromadíte body a za ně si odemykáte další vylepšení, jako jsou objemnější kapsy nebo více zdraví. V každém levelu na vás také čeká nějaký nepovinný úkol, jímž si opět přilepšíte a body k dobru učiní váš další postup příjemnějším. Ať už se ale pouštíte do otevřené konfrontace, anebo volíte kradmý postup, hra vám nabízí překvapivé množství svobody. Nepohybujete se sice ve vyloženě spletitých otevřených úrovních, jaké můžete z poslední doby znát třeba z Apotheonu, ale většinou existuje k cíli víc než jedna cestička a v jejím průběhu můžete často odbočit a zapomenout s v některém slepém koridoru.

SOUBOJE PRO POKROČILÉ

S Šao ale nechodíte jen doleva a doprava. Občas je třeba změnit hloubku úrovně. To když máte možnost zhoupnout se nebo přeběhnout po lávce dále, či naopak blíže ke kameře. Umocní to plastičtější dojem ze zdejšího světa. Naneštěstí ale těchto několik úrovní v rámci jedné obrazovky občas vede k tomu, že není úplně jasné, jestli vás nepřítel ze své pozice může zahlédnout - přesněji řečeno, jestli stojíte třeba přímo nad ním, nebo o úroveň výš, ale v trochu jiné vzdálenosti od kamery. V každém případě hra nabízí překvapivé množství technik a dovedností, které může Šao použít, ať už chcete vše pozabíjet, nebo se soubojům naopak vyhnout. Šplhá jako veverka, přitahuje se ke stropům, ručkuje, dělá skluzy, vrhací dýkou si shodí padací můstek. Rovněž se umí bleskurychle přesouvat mezi různými úkryty a napadat nepřátele ze zálohy a nepozorovaně se zbavovat jejich těl. To, že vás vývojáři šikovně každých pár kroků obodují za eleganci vašeho počínání, přispívá k tomu, že začnete být zvědaví, zda byste to napodruhé nezvládli lépe.

Po letech skuhrání, že Assassin už dávno není ten tichý zabiják řešící vše stealthem, nám najednou kradmý postup nevoní?

K dobru má Šao vedle zbraní i několik málo vychytávek, které by si ale zasloužily více péče. Na rozdíl od Arna z Unity opět umí zapískat na nepřátele, odlákat jejich pozornost nebo je klasicky omráčit petardou. Bude se vám to hodit, ale upřímně jsme doufali v pestřejší repertoár. Naštěstí si během hry osvojíte i několik dovedností, které zpočátku postrádáte, jako je vražda ve skoku a zabití ve skluzu. Obojí vám přijde vhod především ve fantastických únikových úrovních, kdy prcháte zpravidla před ohněm nebo jinou zkázou a neexistuje prostor k chybě. Škoda, že takto plynulé a atraktivní nejsou všechny pasáže. Tak jako tak se ale soubojům nevyhnete a příjemně nás překvapilo, kolik druhů nepřátel během hry potkáte. Každý má vlastní statistiky a specifický způsob boje i obrany. Vyzrát na ně musíte podle toho, s kým zrovna máte tu čest. Základnímu vojákovi se schováte ve stínu, ten šikovnější vás odhalí za pomoci lucerny. Další má k dispozici dřevěný štít, který je třeba nejprve rozbít, ale jeho kolegu s železným už můžete napadnout pouze zezadu a tak dále. Souboje obecně patří mezi nejkontroverznější část hry, na kterou si většina hráčů a recenzentů stěžuje. Ano, jsou tuhé jako týden stará žvýkačka přilepená zespodu ke školní lavici, chvílemi až nespravedlivé. Budou vás frustrovat, zdržovat a budete je nenávidět. Přesto nejsou špatné. Vůbec ne. Nutnost vykrýt jednotlivě každý útok a bránit se přesile nepřátel útočících z obou stran je výzva, která vás naučí trpělivosti, ale pokud přijdete boji na chuť, odměnou vám bude fantastický pocit z vítězství nad přesilou. I dva tři protivníci totiž zpočátku znamenají jistou smrt a vy se budete muset setsakramentsky snažit, aby vám nevystavili stopku pokaždé, když na ně narazíte.

STEALTH NA PRVNÍ KOLEJI

Co je ale ještě důležitější, nikdo vás do nich hlavně nenutí. Zpravidla existuje možnost se souboji vyhnout, takže proč si na něj stěžovat. Po letech skuhrání, že Assassin už dávno není ten tichý zabiják řešící vše stealthem, nám najednou kradmý postup nevoní? Od prvního dílu tu nebyl Assassin, který by tak očividně hráčům dával na vědomí, že se nemají pouštět do otevřených soubojů a místo toho mají usilovat o plížení a chirurgicky přesně vedené útoky na osamělou kořist. Navíc si stealth můžete usnadnit za pomoci magických transportů mezi úkryty, pokud o to stojíte, i když se tak připravíte o jisté kouzlo z akce.

Assassin's Creed Chronicles: China
i Zdroj: Hrej.cz

Kradmý postup dovede hráči zkazit jen přiblblý systém checkpointů, který vás často nejenže nespravedlivě vrátí o pořádný kus nazpět, ale nejednou připraví i o splněný vedlejší úkol, který musíte celý znovu opakovat, což je vážně k vzteku. I přes dlouhý výčet chyb a zaváhání mají Chronicles: China to štěstí, že se častěji bavíte než zlobíte. Je to nadprůměrná hra a i s přihlédnutím k tomu, že stojí zlomek toho, co velký Assassin, byste na konci neměli odcházet zklamaní. Obáváme se, že se ale další díl ponese ve stejném duchu a to bychom už možná nebyli tak shovívaví jako tentokrát.

Assassin's Creed Chronicles: China
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Je sice obdivuhodné, jak autenticky se podařilo autorům po žánrovém veletoči zachovat většinu reálií hry, přesto budete v této odbočce postrádat mnohé z toho, co dělá velkého Assassina tím, čím je. Výsledkem je solidní hra, kterou ale povinně musí absolvovat jen fanoušci.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama