Reklama

Asphalt tak trochu klame tělem. Při prvním spuštění na vás pomrkává stylové menu s hudbou od Mobyho a všechno vypadá seriózně a naleštěně. Jakmile ale přijde na věc a vy se chopíte ovládání závodního stroje, vyjde najevo, že tohle opravdu žádný simulátor není. Velice akčně laděné kroužení po barvitých městských okruzích s bonusy různě poházenými po trati rozhodně nenechá nikoho na pochybách. A právě v této arkádové nenáročnosti a akčnosti tkví síla ale zároveň i slabost Asphaltu.

Široký výběr

Asphalt otevírá opravdu mnoho možností. Vedle jízdy „jen tak“ v módu Arcade, kde se nabízí klasický závod dle vašeho výběru, je tu jízda na čas, policejní honička (můžete hrát za policii i za piráta silnic) a časová eliminace, kde při každém průjezdu checkpointem vypadne poslední, a především režim Evolution. To je vlastně přejmenovaná kariéra, kde si závoděním vyděláváte peníze a ty následně vrážíte do nákupu vozidel a jejich vylepšování.

Abyste si mohli užívat všech nabízených automobilů, tras a dalších bonusů ve volné jízdě a popřípadě se vůbec mohli účastnit všech šampionátů, musíte si je nejdříve odemknout úspěšným postupem v kariéře, případně zakoupit. Takže skrblit, skrblit a skrblit. Naleznete zde na šedesát různých mistrovství, využívajících jak určité typy vozidel, tak všechny výše zmíněné herní módy, plus jeden navíc. Jde o vyseknutí části trati a dosažení určité rychlosti v místě, kde se nachází policejní radar.

Ačkoliv se hra reality nijak pevně nedrží, má hráč na výběr z 50 licencovaných vozidel 23 reálných značek, nevyjímaje libůstky jako Hummer, několik veteránů, jednu formuli, popelářské auto nebo motorky, což je pro automobilový závod docela zajímavé zpestření. Každý kus pojízdné techniky si můžete dále vylepšovat v garáži jak pod, tak i nad kapotou. Všechny tyhle stroje pak budete prohánět na 14 velice různorodých, převážně městských okruzích. Autorům se v tomto případě rozhodně nedá upřít snaha nabídnou hráčům široký výběr.

Barevné jako duha

Grafické zpracování hry je na velmi slušné úrovni. Na rozdíl od nedávného Need for Speed pro NDS se tu na trati může nacházet slušných osm závodních vozů (včetně toho vašeho), hustý silniční provoz včetně hasičů, popelářů, tahačů a jiných specifických vozidel, policejní vozy a v neposlední řadě taky třeba vrtulník. Jelikož je každá závodní trasa umístěna v jiném velkém městě po celé planetě, vyhráli si autoři i se zpracováním jejího okolí. Malou fintou je samozřejmě umístění tras do měst, kde je vždy lemují domy, aby se ušetřil výkon. Autoři to nicméně zvládli tak šikovně, že si toho hráč v rychlosti málokdy všimne. Namísto toho sleduje spíš pěkný efekt zrychlení, při každém ze tří stupňů jiný, blikající světla vozidel v protisměru, nebo peněžní a jiné bonusy, jež může pobrat různě na trati.

To vše hráč vidí na horním displeji. Ten spodní je pak jednoduše využit pro zobrazení mapy a pořadí jezdců. Naštěstí se vývojáři nenechali zlákat zpracováním dotekového displeje jako palubní desky (jak tomu bylo u Need For Speed Carbon). Zde vidíte všechny potřebné ukazatele v rozích horního displeje, neopakuje se tu tedy syndrom stálého bourání kvůli rozdělené pozornosti. Všechno se hýbe pěkně svižně a grafika navozující pocit rychlosti vás rozhodně u hry udrží prvních pár minut, než si připustíte, že vás tahle podivná zběsilost opravdu baví.

Zběsilá arkáda

To nejdůležitější pro závodní hru, čili jak se v ní jezdí, shrnuje Asphalt do jediného slova - zběsile. Jízdní model je samozřejmě silně odlehčen, takže čekejte velmi snadné projíždění zatáček smykem. Auto ovládáte jednoduše směrovým křížem do stran, jedním tlačítkem přidáváte plyn, jiným brzdíte a dalším aktivujete boost. Dotekový displej můžete ale nemusíte využít pouze v menu. Zrychlení je vůbec velice důležitá a zároveň bolavá část celé hry. Asphalt nabízí hned trojitý boost, přičemž body pro jeho postupnou aktivaci sesbíráte projížděním specifických ikonek na trati, prováděním krkolomných kousků jako je ničení pouličního osvětlení,

driftování zatáčkami, uniknutí pronásledující policejní hlídce, těsné kličkování v provozu, nebo prosté čekání. Ukazatel boostu se totiž plní relativně rychle sám od sebe a vy tak nemusíte vlastně skoro nic dělat. Při výběru dobrého auta tak velice snadno ujedete celému pelotonu, stačí neustále držet palec na plynu a pokud možno zatáčet bez přímého nárazu.

S tím se pojí další problém arkádového pojetí této hry. Na výpočty kolizí programátoři dostali asi dovolenou. Nejenže auto často narazí na rovné zemi, byť mimo silnici, do klasické „neviditelné zdi“, i taková skupinka aut vyhozených do vzduchu nárazem je tu docela normální. Na startu jste vždy v poslední pozici a není tedy divu, že využijete trojího zrychlení pro vyšplhání na přední příčky hned zkraje. Jenomže tady své auto nikdo nešetří, poškození vozidel se nekoná, a tak se často stává, že ještě než se závod pořádně rozjede, srazí se všechna auta dohromady v řádné mele, jejímž středem je právě vaše maličkost. A následuje právě onen automobilově-letecký den. Při nárazu za jízdy bez boostu se proletíte a hra vás vrátí na trať, ale pokud zrovna frčíte s plamenem u pneumatik, nezastaví vás ani buldozer a všechno co se vás dotkne létá, i když to zrovna nemá peří. To se netýká tramvají, budov, nebo jiných pevných součástí tratě, ovšem městský provoz, protijezdci, policejní vozy, popeláři, či hasiči míří rovnou do vzduchu. Korunu všemu nasazuje fakt, že motorky mají naprosto stejné nárazové a jízdní vlastnosti jako jejich čtyřkolí sourozenci.

Kuriozity na silnici i kolem ní

Výčet zvláštních herních mechanismů ještě pokračuje. Ono zrychlení je totiž jako mnoho věcí ve hře určeno jenom a výhradně vám, nikdy neuvidíte protivníky, kterým by od kol šlehaly plameny. AI je jednoduše nastaveno tak, aby s vámi udržovalo rychlost, dokud je v určité vzdálenosti. Jakmile ale soupeřům dostatečně ujedete, můžete pomocí boostu klidně vpadnout posledním do zad a předjet peloton o celý jeden okruh. Podobný syndrom zrychlování se týká i okolního provozu, pokud jedete 250 Km/h, okolní automobily jedou 200. Hra tak zbytečně ztrácí naprosto viditelným soustředěním všech prvků kolem hráčovy osoby.

Mód policejní honičky ve hře funguje svým způsobem nezávisle. Je pravidlem, že při druhém opisování závodní trasy v kterémkoliv z módů, kde musíte trať objet vícekrát, se vám na zadek pověsí policejní hlídka. Policisté většinou začínají s motorkou, když jim úspěšně ujíždíte, pustí se na vás s autem, a pokud i tomu odoláte, což je díky systému boostu a kolizí pravděpodobné, vrhne se na vás policejní vrtulník. Kromě toho, že tento létající stroj vás dokáže pronásledovat i v tunelu, disponuje také speciální zbraní jejíž původ se nám nepodařilo objasnit.

Jde o jakýsi paprsek smrti, který se vás snaží zaměřit. Když se to podaří, přišpendlí vaše auto na moment k silnici a vy musíte vysolit pokutu a rychle se vrátit do závodu. Samozřejmě se mu lze vyhnout kličkováním nebo rychlou akcelerací, to ale často není možné. Budiž, proč ale totéž neplatí i pro ostatní? Za celou dobu se nám nestalo, aby se policejní vozidlo zajímalo o některého z protijezdců.

Nový Asphalt přináší pouze rozšířenou verzi prvního dílu, a to je jeho hlavní problém. Předchůdce těžil z toho, že ho nebylo s čím srovnávat, teď už ale je. Mnoho chybných prvků v herních mechanismech přitom zůstalo nezměněno. Ano, narostl počet automobilů, tratí a vylepšení, přesto hře samotné chybí variabilita. Stačí dvě hodiny hraní, aby si člověk všiml, že každý šampionát v režimu Evolution se skládá z neustále opakovaných čtyř módů závodu, že pokaždé v půlce prvního okruhu bezpečně ujede zbytku závodníků a že z něj boost dělá téměř neporazitelného mistra.

Co se multiplayeru týká, budete zde mít možnost zahrát si všechny dostupné módy i s živými oponenty, ale online hra se opět bohužel nekoná. Graficky je hra pěkná a ukazuje i Need For Speed, zač je toho loket, nicméně po zvukové stránce se už tak nepředvádí. Kromě titulní skladby od Mobyho, jež se v menu neustále opakuje, hrají při závodech téměř generické elektronické tóny a všechna vozidla zní naprosto stejně. Jako by si tvůrci byli jisti, že úspěch prvního dílu spolu s širokým počtem licencovaných vozů udělá dobrou hru sám o sobě. Že jde o kapesní konzoli a arkádu spíš než simulátor není omluvou.

Verdikt

Nenáročné arkádové závody, které na chvíli pobaví a zaujmou zpracováním, ale rychle se obnosí a ukážou všechny své technické nedostatky. A že jich není málo.