Anomaly: Warzone Earth

Článek PC

NVIDIA DLSS 4.5 - AI snímek k nerozeznání renderu

NVIDIA na letošním CES 2026 v Las Vegas zase jednou ukázala, že hardware je sice fajn, ale software je to, co dneska prodává grafiky.

Milan Urbanec

Nezávislá scéna objevila pro herní průmysl řadu návykových konceptů. Mezi ně patří i v poslední době čím dál populárnější "tower defense" – her, v nichž je třeba čelit čím dál silnějším vlnám nepřátel důmyslným rozestavováním věží a střílen a upravováním cesty, aby padouchové šli po co nejdelší trajektorii, je v poslední době jako máku. Promyšlenosti a návykovosti Defense Grid: The Awakening ale dosáhne jen málokterý klon – a bizarnosti i humoru Plants vs. Zombies pak nejspíš nejde konkurovat vůbec. Anomaly: Warzone Earth čerpá z tower defense žánru inspiraci plnými hrstmi, přitom ale nabízí vlastní pohled na věc; převrácenou logiku, která ty, kdo mají v žánru hodně nahráno, donutí zvednout koutky v pobaveném úsměvu, není ale přitom jen změnou pro změnu, ale inteligentním rozhodnutím designera.

Příběh Anomaly: Warzone Earth se točí okolo mimozemského oblaku, který dopadne na města Bagdád a Tokyo. Hráči se v kůži velitele malé ozbrojené složky pohybují poničenými ulicemi těchto metropolí a snaží se obnovit pořádek a zničit všechny nepřátele. Necelé dvě desítky misí zaberou solidních pár hodin hraní, samozřejmostí je pak prostor pro zlepšování skóre, získávání medailí a testování dalších režimů.

Kapitán a zachránce

Hra sama je v zásadě tower defense naruby: namísto toho, aby hráč rozmisťovat střílny a palebné posty, určuje cestu své malé armády skrz hustě osazenou nepřátelskou síť tak, aby jeho jednotky přežily, zničily emzácké věže a techniku, a probily si cestu vpřed. Na papíře to možná nezní tak docela lákavě, ve hře to ale funguje výtečně díky několika faktorům. Síť ulic si lze zobrazit v přehledné taktické mapě, na níž jsou zvýrazněny uzlové body. Hráč tak snadno mění trajektorii jedním či dvěma kliknutími a může se kdykoliv zorientovat a naplánovat další postup. Přímo na bojišti pak pomáhá postava "hrdiny" – komandér se pohybuje rychleji než jeho jednotky, neumírá, ale při nedostatku zdraví se jen na pár vteřin "odpojí" a přímo na mapě může sbírat také užitečné power-upy, které instantně vyléčí blízké jednotky, zamaskují oblast kouřovými granáty nebo vytvoří falešný terč pro hlavně nepřátel.

Záleží i na pořadí

Důležité je pochopitelně i složení útočného svazu. Na začátku mise hráč nakupuje za fixní obnos jednotky, které pak může v boji vylepšovat, prodávat a obohacovat svou partu o nové členy. Myslet je třeba nejen na palebnou sílu a odolnost, ale také správné pořadí jednotek: dopředu se hodí obrněný transportér, až za něj silnější, ale zranitelné raketomety, a vozidlo generující štíty pro okolní bojovou techniku pochopitelně patří doprostřed fronty. I s omezenými možnostmi a pouhými několika typy vozidel nabízí Anomaly: Warzone Earth slušnou porci taktizování a v průběhu misí se hráč pořádně zapotí. Neustále totiž musí kmitat, aby posbíral všechny power-upy, v pravidelných intervalech upravuje cestu a její waypointy, dokupuje, upgraduje, léčí... a když se přidá v některých misích časový limit či jiná zákeřnost, je z toho na středí a vysokou obtížnost pořádná kovbojka.

Bordel v ulicích

Od nezávislé hry v tomto směru stěží čekat zázraky, Anomaly: Warzone Earth přesto i velice dobře vypadá. Ač to vykupují lehce nadsazené hardwarové nároky, pohled na poničená centra velkoměst, do nichž jsou jako vřed zasazeny mimozemské vraky a nejrůznější hromady slizu a pochybné organické hmoty, je docela působivý, hra dobře pracuje i se světelnými a částicovými efekty. Monotónní hudební doprovod se oproti tomu rychle omrzí, a hře by určitě slušely i velkorysejší příběhové sekvence. Přesto: celková úroveň prezentace je víc než dostačující a tvůrcům ostudu rozhodně nedělá.

Anomaly: Warzone Earth přišla s nulovým hypem a dokázala příjemně překvapit a nadchnout. Do důsledné stylizace Atom Zombie Smashera jí ještě ždibíček chybí, stejně jako do vyladěnosti dvojice králů tower defense žánru, zmíněných v úvodním odstavci. Ale je velice potěšující, že tvůrci nezůstali u jediného (byť dobrého) nápadu, jako se to stalo slibné strategické akci Sanctum, ale dovedli svou myšlenku převést do podoby chytlavé a vyladěné hry, která není jen žertíkem na téma "co kdyby se tower defense hrála obráceně" a má co říci i těm, kdo nikdy v životě žádný klon oblíbeného strategického titulu nehráli.