Anodyne

Jsou hry, které je nemožné minout. Call of Duty, Battlefield, Bioshock. Leckdy by to přitom nebyla až taková škoda. A naopak jsou tituly, kolem kterých lze „proplout“ velice snadno. Anodyne je nezávislá záležitost, což ji už samo o sobě staví stranou mainstreamu, a navíc je poměrně nevýrazná. Samotného mě na ni navedl až tip – tip, za který jsem celých zhruba sedm hodin hrací doby děkoval.

Anodyne vypadá hodně retro, ale na rozdíl od jiných her, které se do podoby starých titulů jen vizuálně stylizují, jim je tento počin opravdu blízko. Nedá vám jasně najevo, o co v ní jde, jak postupovat dál a co je vlastně cílem. Zároveň ale naštěstí není natolik hardcore, aby z hledání odpovědí na tyto otázky učinila frustrující činnost. Nejjednodušeji by se dala popsat jako akční RPG, které však větší důraz než na akci klade spíš na prozkoumávání lokací a řešení – nijak extra náročných – logických či skákacích puzzlů.

Live while we're Young

A o co ve hře tedy jde? V náznacích je nám sděleno, že je hlavní hrdina, symbolickým jménem Young, nadšeným hráčem videoher, více než zábavou však pro něj hry jsou možností, jak zapomenout na psychické trápení v „reálném světě“. Prakticky to pak vypadá tak, že s vaší postavičkou procházíte všelijaké světy, od klasických přírodních scenérií, přes městské lokace až po zcela snová, post-apokalyptická (a věru atmosférická!) prostředí. Cíl Youngova jednání ale zřejmý není a slibně rozjetá příběhová linka časem mizí trochu do ztracena, což je škoda, nicméně solidní hratelnost tento nešvar zachraňuje.

V „nepřívětivosti“ hry zčástí vězí i její kouzlo – často se stane, že budete třeba několik minut chodit mezi lokacemi a přemýšlet, kudy dál: jak se dostat na nedostupnou plošinku, kde získat klíč k překonání zámku, jak co nejlépe projít místnost přeplněnou překážkami a nepřáteli. Jenže o to větší radost pak budete mít z vyřešení takového trablu, tím spíš, že k němu většinou dospějete poměrně rychle, nikoliv po trojnásobném prokletí vývojářů, hry a celého světa.

Taste koště!

Vzhledem k častému střídání prostředí, nepřátel i hudebního doprovodu se navíc Anodyne jen tak neomrzí. Škoda jen, že se ve hře nedostanete k jiné zbrani než koštěti, byť i jeho význam a schopnosti časem rostou. Vývojáři si mohli také lépe pohrát s ovládáním, jelikož stejná klávesa pro akci i útok občas způsobí celkem horké momenty. Některé skákací pasáže jsou navíc až nepříjemně otravné a strávíte u nich mnohem více času, než by se vám líbilo a než by bylo zábavné.

Kouzlo Anodyne zkrátka nevynikne na první pokus, je třeba si za ním jít. Jen trocha vnímavosti, pozorné čtení herních dialogů a soustředění na detaily vám dá vhlédnout do Youngova života. Do života člověka, který zřejmě neměl lehké dospívání, který nedobrovolně opustil domov, který neví, komu věřit. Prostě někoho, kdo si toho prožil dost, na to, že je... Young. S patřičnou citlivostí pro to, co se vám Anodyne snaží sdělit, ve vašich očích povýší i tak slušné akční RPG ještě výš.

A minout něco takového? To by opravdu byla škoda.