Anno 2205

V roce 2205 podle tvůrců nového dílu Anno zaniká význam národních států; o moc a prostředky bojují obří korporace a slávu může získat ten, kdo splní odvážné a velkorysé plány technologického rozvoje i vesmírné kolonizace.

Ředitelské křeslo u Saaymana ani Uzojeva kupodivu není k mání, a tak si beru úvěr a zakládám skromný koncern jménem Agrofert. První milionek, restituce krásného skladiště ve Walbrucku a už nakopávám velký byznys. Dělnické buňky vedle políčka s řepkou a továrny na stavební droidy. Lidem zacpat ústa rýžovou koblihou a šupky zpět k biopalivům. Světový trh nabízí dobrou cenu, tak hurá do toho, řepka sem, řepka tam... neříkejte, že támhle vzadu je ještě volná louka?

Jejda. Který to Kalousek nás odstřihl od proudu? Účty v červených číslech? Dělníci drží hladovku? Řepka hnije? Krucinál, Krnáčová, kterým tlačítkem se tady v téhle pitomé hře žádá o dotace?

ANNO, BUDE LÍP

Vize budoucnosti je (snad až na ten korporátní cynismus, kdy se místo obyvatel měst 23. století hráč stará o "zaměstnance") vlastně docela optimistická. Lidstvo se navzájem nerozstřílelo v ničivé válce, netrpí nedostatkem zdrojů a zcela vážně se zajímá o využití zdrojů Měsíce. Základní kampaň hry se točí právě kolem projektu měsíčních základen a volného transportu klíčových surovin a energie mezi třemi typy sektorů. V mírném pásu tak roste vcelku standardní město s doly, továrnami, činžáky, parky a fontánami. Arktická zóna je skromným příbytkem pro vybrané vědce, kteří zpracovávají vzácné kovy, deuterium či korály a produkují klíčové součástky pro kvantové počítače. Měsíční zóna je zdrojem jedinečných surovin a od ušudlaného městečka, kde v koutku kráteru přežívá pár desítek horníků, se rozvíjí v dobře zajištěnou průmyslovou zónu a téměř neomezený zdroj energie.

Příběhová kampaň je vedená úkoly základní měsíční příběhové linky, questy souvisejícími s monumenty v jednotlivých lokacích (od velké přehrady přes magnetitové doly až třeba k ovlivňovači počasí) a k tomu může hráč přijímat řadu nepovinných úkolů. V jejím cca patnáctihodinovém průběhu tak málokdy nastane chvíle pro svobodné rozhodování, zato ale Anno 2205 dokáže dobře představit všechny tři zóny, odlišnosti v jejich stavbě i surovinové provázání; a také hráče připraví na fakt, že bude muset v pozdější fázi hry koordinovat výrobu a skrz obchodní trasy posílat klíčové suroviny z jedné zóny do druhé.

Grafická rozdílnost a nutnost relativně často přeskakovat mezi zónami je záchrannou brzdou před nudou.

Daní za toto podrobné seznámení je pocit vedení za ručičku a malé svobody při vlastním navrhování měst; a je to bohužel pocit, který nezmizí ani v pokročilejších fázích hry.

ČO BOLO, TO BOLO, TERAZKY SOM KOSMONAUTOM

Zabíjení času

i Zdroj: Hrej.cz

Řada misí je navržena až příliš průhledně pro zabití času, který by jinak hráč strávil čekáním na posbírání potřebného množství kreditů.

Vození dronů po mapě, hledání meteorů, úlomků mramoru nebo plovoucích nákladů bohužel čas vyplňuje velmi otravně.

Anno 2205 skvěle vypadá, a díky tomu mu hráč zpočátku spoustu designových nedotažeností a zjednodušení promine. Typické je to pro první vstup do arktické zóny, kde alespoň nutnost umisťovat obytné budovy do blízkosti zdroje tepla zásadním způsobem ovlivňuje výstavbu. Ještě více pak pozlátko zachraňuje stavění na Měsíci. Největší lákadlo hry se však mění v trpké ovoce, když hráč přijde na to, že je tu všechno úplně stejné jako na Zemi – místo moře měsíční pustina, místo lodi moderní lunochod, místo ostrovů obyvatelné krátery; a jestli na Zemi těžíte křemík nebo na Měsíci regolit už je doopravdy jen kosmetický rozdíl.

Grafická rozdílnost a nutnost relativně často přeskakovat mezi zónami je záchrannou brzdou před nudou také proto, že Anno 2205 neklade hráči do cesty vlastně žádné překážky, které by stály za řeč. V podstatě není třeba přemýšlet nad vzdáleností mezi budovami – je úplně v pořádku postavit továrnu na úplně opačný konec mapy, připojit silnicí a vše funguje bez jakékoli penalizace za dojíždění pracovní síly nebo dlouhé převážení vyrábené komodity do skladiště. Na výstavbu nejsou kladeny žádné nároky z hlediska ekologie, průzkumu, obnovitelnosti zdrojů (na místě určeném pro důl lze postavit jakýkoli důl z nabídky a jeho zásoby se nikdy nevyčerpají), efektivity infrastruktury... a výsledkem je casual zážitek, ve kterém hráč řeší rozvoj asi takto:

Krok 1: postav větší množství obytných domů pro zaměstnance a povylepšuj na maximum možného.
Krok 2: podívej se do přehledu zboží a zjisti, čeho je nedostatek.
Krok 3: postav nebo rozšiř továrny, které vyrábějí zboží X, aby ho bylo zase dost.
Krok 4: kdyby chyběla energie nebo dopravní kapacita, postav elektrárnu nebo dopravní centrum.
Krok 5: u kafe sleduj, jak utěšeně rostou zisky a prestiž.

PROSTĚ TO POSTAVÍME

Ředitelna

i Zdroj: Hrej.cz

Za dohranou lze kampaň považovat v okamžiku dostavby "ředitelny".

Hlavního sídlo vaší společnosti představuje super-drahý a luxusní pomník hráčova snažení. Vedle brány nezapomeňte koupit fontánku s ohňostrojem ;-)

Svět Anno 2205 vypadá nádherně, a o to těžší je překonat onu prvotní radost z toho, jak ve třech různých prostředích hráči doslova pod rukama vyrůstá cosi velkého. Banalizace hratelnosti dokonaná instantním zjevováním 99 % staveb, či možnosti je zbourat bez postihu na surovinách a postavit zase jinde, však dříve nebo později dokoná své dílo. Po postavení fúzního reaktoru na Měsíci a vylepšení základen už navíc lze přenášet mezi lokacemi i elektrickou energii, a protože fúze jí přináší enormní množství, končí veškeré starosti s větrnými, vodními nebo geotermálními elektrárnami a z hraní zmizí jedna z posledních výzev.

Pro veterány série Anno pak bude jistě zklamáním osekání většiny herních režimů. Je tu otevřená kampaň... a nic víc. Po dokončení základní příběhové linie sice hraní v podstatě supluje sandbox, ale hříchem rozhodně je absence multiplayeru, absence jakéhokoliv smysluplného soupeření s AI společnostmi nad rámec virtuálních tabulek určujících jakýsi "korporátní level," absence náhodně generovaných map (hrát lze jen na devíti předpřipravených) – tohle všechno znamená jednu velkou sázku na kampaň pod heslem Prostě-To-Osekáme s nevyřčeným dodatkem: "Snad to nikomu nebude chybět."

A víte co? Mně to chybí.

Na rozdíl od bojového režimu, který se tentokrát přeměnil v desetiminutová povinně-volitelná RTS intermezza. Velet flotile osmi lodí s trochu odlišnými schopnostmi v bojových misích, vylepšovat a hýčkat si a sbírat v bitvách cenné suroviny i zkušenosti by byla zábava. Jen kdyby to neznamenalo křižovat neustále dvě nebo tři stejné mapy, opakovat scénáře včetně úvodních brífinků a k dovršení všeho to vše absolvovat ve vizuálně nejslabší části hry.

Anno 2205 není žádný kolosální průšvih. Je to budovatelská strategie, která je uhlazená a nažehlená, na screenshotech i v realitě vypadá prostě skvěle a dává hráči často ochutnat pocit úspěchu a uspokojení z dobře vykonané práce. Schází jí ale skutečná hloubka, výzva – zjednodušeně ta druhá polovina okřídleného easy to learn – hard to master.