Anarchy Reigns Recenze Anarchy Reigns

Anarchy Reigns

Vojtěch Matěna

Vojtěch Matěna

28. 1. 2013 23:00
Reklama

Asi byste si neslibovali mnohé od hry, jejíž podstatou je boj s mutanty, kybernetickými stroji a jinou havětí ve vzdálené budoucnosti, kdy přechody mezi scénami vyplňují ty nejkýčovitější hlášky svalstvem překypujících hrdinů, kteří navíc pro masivní motorovou pilu nemají hluboko do kapsy. Upřímně - jako nabídka, pro niž bychom se rozkrájeli, to nezní. Ale nesmíme zapomínat na to, že hra Anarchy Reigns pod mírně upraveným názvem již vcelku úspěšně bodovala v Japonsku. Na místě je pak také zmínit fakt, že vývoj obstaralo studio Platinum Games mající na starosti řadu jiných významných značek. Tolik k tomu, abyste nedávali hned na první dojem a této neortodoxní záležitosti dopřáli nějaký čas na rozehřátí.

Nechť promluví moje pila

Právo jakési druhé šance u evropského publika si s sebou japonské tituly berou totiž automaticky a přednostně. To hlavně z důvodu, že v převážné míře nejsou koncipovány zcela standardním způsobem a působí natolik chaoticky, že se v ní člověk neznalý většinou ztrácí. Anarchy Reigns není výjimkou, protože kombinuje spoustu prvků v naprosto šíleném světě, avšak na druhou stranu má své osobité kouzlo a přinejmenším vpraví hráči do těla instantní dávku adrenalinu, přestože ten bude ještě nějaký čas hledat pochopení pro tuhle bizarnost.

Nejbližší srovnání snese tahle kybernetická mlátička s černobíle laděnou a krví nasáklou akcí Madworld pro Wii, ale ani s Bayonettou bychom nešlápli příliš vedle. Není dílem náhody, že právě s těmito hrami je provázáno jedno a to samé studio, čehož autoři náležitě využívají i v Anarchy Reigns, kde jednak čerpají ze získaných zkušeností z minula a k tomu obohacují multiplayerovou část o známé tváře. Hned v příběhové kampani si autoři pro roli hlavní postavy propůjčují Jacka Caymana z Madworld, který se opět stává paličkou na maso v jednotlivých lokacích a po splnění cíle se příběh s katastrofickým scénářem posouvá o kus dál.

Pozor autobus! Bum!

Vzhledem k přímočarosti celé hry, která jasně cílí na surové souboje s hordou nepřátel v uzavřených arénách, však nelze vymýšlet žádné zázraky, co se týče rozmanitosti úkolů, tudíž jakékoliv další vyprávění příběhu postrádá valnější význam a odsouvá se na druhou, ne-li až třetí kolej. Snad jediné výraznější pozdvižení může zaznamenat proměnlivé prostředí korespondující s anarchistickou vidinou světa. Tím naznačujeme, že když zničehonic přijede vlak a napálí to do budovy, která následkem nárazu spadne, je to docela normální jev, který by vás neměl vzhledem k panující situaci okolo zaskočit. Primárním cílem kampaně je však pouhé seznámení se základními body hry - až v multiplayeru, který přebírá veškerou iniciativu, se roztočí kolotoč pravého šílenství.

Multiplayer volí co nejčistší podobu, aby dokázal adekvátně uspokojit nové hráče a působil co možná nejpřístupněji. To jinými slovy znamená, že nelze svého hrdinu nějakým způsobem vylepšovat (kupováním nových zbraní či postupným levelováním), vždy bojujete s tím, co máte bez ohledu na to, jakých úspěchů jste do té doby dosáhli. Tím pádem jsou si všichni rovni a nedochází tak k diskriminaci či naopak ke zvýhodňování hráčů. Kostrou soubojů jsou proto kombinace útoků, navazování komb a rychlé odpovědi na protivníkovy pohyby. Což musíte mít, pravda, trochu v malíku a začátky jsou v multiplayeru opravdu tvrdou lekcí, ale soubojový systém naštěstí neexperimentuje s tolika prvky, abyste si je nedokázali po chvilce tréninku osvojit.

Ujetá zábava

V celkovém součtu se vám nabízí až 18 hratelných postav, z nichž se každá vyznačuje odlišným bojovým stylem. Zatímco někdo preferuje rychlé útoky a houževnatost, jiný se specializuje na tvrdé zásahy s drtivým dopadem. Model se naštěstí podařilo nastavit tak, aby ve vzájemném střetu byly šance vždy padesát na padesát a síly byly ve vzájemné rovnováze. Vtip je v tom, že až praxe vám osvětlí, jaký recept na daného protivníka platí. A tak to má být. Do toho všeho se navíc opět pouštějí interaktivní prvky ovládané vyšší mocí, kdy havaruje nedaleko vás letadlo či se vám do cesty přimotá tornádo. Možná to může působit trochu lacině, ale přehlédneme-li místy podprůměrné technické zpracování, celkový efekt není k zahození.

Bitvy mohou probíhat v několika různých módech od souboje jeden na jednoho v kleci až po klasický deathmatch na vydatně rozlehlém prostranství, které může opanovat až 15 hráčů najednou. Takové bitvy jsou už vpravdě masivní, a v tom si Anarchy Reigns nesmírně lebedí. Ne každému může ale takto nastavená forma bojů vyhovovat a v tom případě mu hra cpe před nos neustále něco, co spíše otravuje, než přidává na kvalitě zážitku. Pakliže se vám však nepříčí poněkud chaotický způsob prezentace, můžete v kybernetické odvázané jízdě najít určité zalíbení.

Anarchy Reigns
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Zběsilá akce šitá na míru multiplayerovým hráčům, kteří lační po nespoutané jízdě ve vysoké rychlosti. Některé prvky působí přinejmenším kontroverzně, avšak boj samotný funguje spolehlivě.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama