Amnesia: Rebirth Recenze Amnesia: Rebirth

Amnesia: Rebirth

Tomáš Rosa

Tomáš Rosa

11. 11. 2020 14:50 6
Reklama

Nyktofobie je strach ze tmy. Strachu z neznáma se říká xenofobie, ačkoliv se tenhle výraz používá spíš v přeneseném významu, obzvlášť v poslední době. Strach ze slunce se nazývá heliofobie. Klaustrofobie je zase strach z uzavřeného prostoru. A proč vlastně začínám výčtem různých fóbií? Protože jsem při hraní nového dílu Amnesia zjistil, že trpím všemi. Tahle hororová adventura umí vyvolat emoce, které se ve vás někde hluboko skrývají. Především je to strach.

HELIOFOBIE

V Amnesia: Rebirth se ocitnete v kůži Tasi Trianon, která se po ztroskotání letadla probudí uprostřed alžírské pouště. Sama, dezorientovaná a s naprostou ztrátou paměti, která se po střípcích navrací skrz retrospektivní vyprávění a flashbacky. Ze začátku tedy víte jen své jméno, a že s vámi cestovala skupina lidí, kteří se na vás očividně vybodli a nechali napospas osudu. Samozřejmě se je vydáte hledat.

Nečekejte žádný béčkový biják.

Zde se začala projevovat fóbie ze slunce. Pohybovat se po rozpálené poušti, když teploty dosahují maxima, není zrovna nejchytřejší nápad. A na to mysleli i vývojáři. Takže stopy po vašich „přátelích“ a stín vrhající přítomná skaliska hrdinku zavedou do jeskyně, v níž objeví záhadný paralelní svět, kde je naprosto odlišné vnímání času i prostoru. Odhalíte prastarou kulturu, která dokázala cestovat dimenzemi pomocí náramkového amuletu, který shodou okolností máte na ruce. Znělo by to skvěle, kdyby v tom nebyl háček v podobě děsivého tajemství.

Víc se k mysteriózně hororovému ději vyjadřovat nebudu, abych nic nevyspoileroval, protože o co jiné by potom v Amnesii šlo? O infarktové situace a nervy v kýblu určitě ne. Nicméně na něj sedí to, co jsem psal už na začátku – vyvolá ve vás emoce, o kterých jste ani nevěděli. Frictional Games dostáli své pověsti a vytvořili další mistrovské horrorové dílo, která má hloubku. Nečekejte žádný béčkový biják.

KLAUSTROFOBIE A XENOFOBIE

Pohybování mezi dimenzemi vás zavede jak do temných a úzkých tunelů či kobek, ve kterých se vás zmocní strach ze tmy, neznáma i uzavřeného prostoru, tak do prostornějších a osvětlenějších lokací, kde… se budete bát naprosto stejně. Temné kouty se totiž najdou všude a nikdy si nemůžete být jistí, zda vás někdo nepozoruje. Klasických lekaček tu je sice jak šafránu, ale o to víc vás drží v napětí všudypřítomné tajemné neznámo.

Prostředí tvoří rozhodně důležitý prvek celkového zážitku ze hry. Navíc jej vývojáři skvěle promysleli a ve správné míře se střídá tak, abyste například nebyli přesycení temnými tunely. Taky vychytrale zamaskovali lineární vývoj a směr k cíli pomocí několika alternativních cest, což budí dojem, že  se hra větví do jakéhosi polootevřeného světa.

Podobné je to s příšerami. Tváří v tvář se s nimi setkáte o něco později, než by se dalo čekat. Jenže pak vám vývojáři nic nedarují. Ačkoliv „nepřítel“ odhalí svou tvář, strach neopadne, jak se tomu většinou u podobných her stává. Opět jste napjatí, jestli se náhodou při hladkém postupu najednou nebudete muset proplížit kolem skupiny monster, hrát si na schovávanou, u které se budete modlit, aby si to potvora nenamířila zrovna do vašeho rohu, nebo zdrhat jak o život. Tohle jsou dle mého názoru situace, které přivodí infarkt, nikoliv ječící ohyzda teatrálně roztažený přes celý monitor.

Logické puzzly najdete pomalu na každém kroku.

Rozhodně nepočítejte, že se příšerám postavíte čelem. Blízké setkání představuje jasnou „smrt“, ačkoliv máte vždy šanci se z děsivého sevření vymanit. Ale osm z deseti pokusů nevyjde. Boj tu především svádíte s vlastním strachem (teď mám na mysli mechanismus přímo ve hře), který vás může ovládnout natolik, že se vrátíte na nejbližší checkpoint. Když selžete, tak je k vám hra shovívavější. Monstra, kterým jste měli uniknout či se před nimi schovat jsou najednou tatam, popřípadě se ocitnete na začátku alternativní cesty. Na jednu stranu se alespoň nikde nezaseknete, na druhou se ale vytrácí výzva, kvůli které byste se víc snažili. Takhle nad jakýmkoliv neúspěchem jen mávnete rukou, vyměníte spodní prádlo a pokračujete dál.

Logické puzzly najdete pomalu na každém kroku. Tu bude potřeba něco dohromady složit, tam naplnit, támhle rozložit a tady zas rozsvítit a tak dále. Některé z nich vám opravdu zamotají hlavu a možná se i párkrát zaseknete jako já. Holt už nejsem nejmladší a asi mi to tolik nepálí.

NYKTOFOBIE

Strach, který figuruje v Amnesia: Rebirth nejvíc. Pro připomenutí, to je ten ze tmy. Jak ve hře, tak u monitoru. Abyste jej zmírnili, musíte se pohybovat s hořící sirkou nebo později s lampou. Obojí má ale životnost srovnatelnou s postem ministra zdravotnictví. A jelikož sirek a oleje do lampy najdete taky poskrovnu, je mnohem účinnější zapálit pochodně na zdech, svíčky a jiné trvale hořlavé věci. Samozřejmě na ně nenarazíte na každém kroku, ale když už ano, hodí se je využít taky jako takové styčné majáky, abyste věděli, kde jste už byli. Občas se totiž může stát, že se v labyrintu při řešení puzzlů tak trochu ztratíte.

Amnesia: Rebirth
i Zdroj: Hrej.cz

Bál jsem se taky, že kvůli temnému prostředí uvidím za denního světla na monitoru vše možné, jen ne to, co se děje ve hře, a nepomůže mi ani maximální nastavení jasu a kontrastu. Mé obavy naštěstí pominuly díky speciálnímu grafickému efektu, který zvýrazňuje obrysy okolního prostoru. Každopádně jsem se změně nastavení jasu nevyhnul z pragmatického důvodu. Hororovky jsou prostě vytvořeny pro hraní po západu slunce.

OVLÁDÁNÍFOBIE

Ano, to jsem si vymyslel, ale oficiální odborný pojem strachu ze špatného ovládání jsem na internetech nenašel. Ačkoliv by se Amnesia: Rebirth dala zařadit mezi first-person adventury, ovládání je, spíš nešťastně, vyřešené analogově. Táhnutím myši a pohybovým tlačítkem ve směru si otevřete dveře nebo přesouváte předměty. Když potřebujete s něčím otočit, tak točíte i s myší. Možná tím chtěli vývojáři docílit většího soužití s postavou, ale v mém případě docílili akorát vyššího krevního tlaku. Ovládání je kvůli tomu poměrně neohrabané, a když se vám občas pořádně neotevřou dveře při zběsilém úprku před příšerou, tak riskujete, že vám cévka v hlavě skutečně praskne.

Každopádně se po audiovizuální stránce dočkáte skvělé nervy drásající hry světel a stínů. Nebýt občasných záseků v texturách či levitujících předmětů, s nimiž interagujete, nebál bych se dát plný počet ani technickému zpracování.

Amnesia: Rebirth lze považovat za majstrštyk mezi hororovými adventurami. Vývojáři jsou taky zkušení matadoři. Vytvořili skvělý mysteriózní příběh plný děsivého napětí, který umí vyvolat i další melancholické emoce. A především se ocitnete v kůži naprosto ojedinělého typu hrdiny.

Amnesia: Rebirth
Linux Linux
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Jeden z nejlepších nových hororů na trhu. Vyváženě namixovaná audiovizuální stránka, prostředí a děsivě emotivní příběh vás nepříjemně chytnou za vícero orgánů v těle. Ale v dobrém! Dojem kazí pouze nemotorné ovládání a nedokonalé technické zpracování.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama