American Fugitive Recenze American Fugitive

American Fugitive

Marek Selinger

Marek Selinger

7. 6. 2019 16:00 1
Reklama

Vzpomínám si, jako by to bylo včera, když jsem jako ještě školou nepovinný capart docházel každé odpoledne přes ulici ke kamarádovi, kde jsme nekonečné hodiny hráli jednu takovou hru. Její příběhové pozadí nám nic neříkalo, nejvíc jsme se zabavili u prostého projíždění městem a pustošení řad civilního obyvatelstva. Tou hrou, jak asi správně tušíte, bylo druhé GTA z roku 1999. Byť celá série již s dalším pokračováním expandovala a získala klasické 3D pojetí, právě 20 let starý díl se stal výraznou inspirací pro vývojáře z britského studia Fallen Tree Games a jejich titul American Fugitive.

KOLIKRÁT JSEM TO UŽ VIDĚL?

Sérii Grand Theft Auto jsem si pro srovnání s American Fugitive nevybral náhodou. Byť dnes recenzovaný titul může připomínat i polozapomenutou odbočku Chinatown Wars, jež vyšla před deseti lety na PSP a postupem času se dostala i na další platformy, při hraní díla Fallen Tree Games jsem si spíše vybavil již zmíněné zážitky z útlého dětství. Ono totiž American Fugitive druhé GTA v lecčem připomíná. Primárně tedy v základní myšlence vytváření neplechy v otevřeném světě, ve kterém honičky s policií a přestřelky hrají výraznou úlohu. Pomyslný, vzájemně provázaný trojúhelník základních herních mechanismů doplňují ještě pěkně zpracované vloupačky.

Než se na všechny tyto prvky podíváme podrobněji, pojďme si nastínit alespoň základní zápletku, se kterou „nové-staré GTA“ operuje. Jakkoliv jsem ji zde sledoval daleko více než před dvěma desítkami let, o moc větší zážitek se však nejednalo. Hráč se ujímá role Willa Rileyho, nespravedlivě odsouzeného za vraždu vlastního otce. Po krátkém úvodu, kdy hlavní hrdina utíká z vězení (nikoliv tak stylově jako v A Way Out) se rozbíhá klasická, béčková zápletka, během které se protagonista seznamuje s novými, často i velmi mocnými (ne)přáteli a krůček po krůčků se přibližuje k pomstě spočívající v nalezení skutečného vraha. Větší klišé vývojáři vymyslet nemohli, říkáte si. A skutečně tomu tak je, po příběhové stránce toho American Fugitive nenabídne moc originálního. Nicméně alespoň samotné rozhovory s ostatními postavami jsou povedené, občas i docela vtipné.

TŘIKRÁT A STÁLE POPRVÉ

Základem hratelnosti tvoří tedy již zmíněné tři základní mechanismy. Většinu času hráč plní krátké, jednoduché mise spočívající v dojetí na nějaké místo, udělání něčeho a rychlém zmizení před policí. Škála činností je relativně široká, od úplně prostých jako nakládání odpadků, vybírání výpalného, po vykrádání hrobů až k velkým ozbrojeným loupežím. Nicméně nelze zatajit fakt, že American Fugitive se ve své jednoduché formě rychle zají, proto mi jako ideální přišlo hraní v kratších intervalech, během kterých si užijete trochu té akce, ale zároveň nenastane pocit repetetivnosti. Kromě příběhových mísí lze ještě vyzkoušet krátké automobilové závody či hledat různé skrýše s uměním, to však neustále se opakující vzorec „vyzvedni si misi-někam dojeď a tam něco udělej-uteč polici-dojeď pro další misi“ příliš nenabourá.

Po krátkém úvodu se rozbíhá klasická, béčková zápletka, během které se protagonista seznamuje s novými (ne)přáteli a krůček po krůčků se přibližuje k pomstě spočívající v nalezení skutečného vraha.

Většinu času tak Will plní službičky pro své známé, projíždí malebným maloměstem (které je od začátku otevřené pouze z části, zbytek se po vzoru staršího bratříčka odemkne postupem hraní), vykrádá obydlí a střílí. Vloupaček si užijete dosyta, obsahuje je spousta misí. Skládají se z jednoduché minihry, kdy hlavní hrdina má po úspěšném vniknutí jen několik desítek vteřin na sebrání lupu a rychlé zmizení z místa činu. Tedy za předpokladu, že nevlastní šperhák pro tiché vniknutí nebo neukradl majiteli klíče. Pokud se však loupež nevyvede, přichází na řadu snad nejotravnější část celé hry, a to oplétačky s policií. Ta je v obecné rovině na můj vkus až zbytečně agresivní. Téměř každá nehoda s protijedoucím autem (i civilním) znamená, že asi tak během sekundy a půl se odnikud objeví jedno až dvě policejní auta, která začnou dotírat. Nebude trvat dlouho a z dvou hlídek jich za vámi jede hned celý kordon, který doplní i vrtulník. V tu chvíli je nejsnazší se ukrýt někde v lesích. Snažit se ujet po silnicích nemá příliš smysl. Nicméně agresivita strážců zákona mi přišla až příliš přehnaná.

Nyní konečně k akci a přestřelkám. Ty jsou vymyšleny po vzoru klasických twin-stick shooterů, užijete si během nich slušnou zábavu, žel bohu si jich až krom úplného konce přibližně deseti až dvanáctihodinové kampaně příliš nevychutnáte. S délkou však souvisí další bod kritiky, American Fugitive by neuškodilo, kdyby byl o pár hodin kratší. Již zmíněná repetetivnost by se nedostavila tak často, navíc by si autoři ušetřili několik nudných a vyloženě výplňových misí.

NERVY NA POCHODU!

Během nich Will inkasuje krom dolarů i skill pointy, které je možné následně rozřadit na vylepšeních základních schopností jako vylepšení zdraví nebo fyzické výdrže. Ze začátku se každá změna počítá, nicméně postupem času zjistíte, že nastavená laťka obtížnosti nevisí příliš vysoko. I kvůli tomu nerozumím, proč se studio rozhodlo do hry zabudovat jakýsi poloviční rogue-like mechanismus. Po smrti (za celou dobu hraní jsem ji zažil jen jednou, a to způsobem, kdy jsem hlavního hrdinu utopil) se hráč probouzí opět na místě, kde na začátku vyprávění utekl z věznice téměř bez celé výbavy. Progres misemi zůstává zachován, nicméně je nutné (alespoň do té doby, než investuje pár zkušenostních bodíků) se opětovně zaopatřit. Dle mého se jedná o zbytečnou součást a věřím, že u méně zkušených hráčů by to mohlo znamenat další nával frustrace. Ta minimálně u mě vypukla pokaždé, když jsem se do hry vrátil. Po každém spuštění se totiž Will ocitá uprostřed města, bez auta, navíc v okolí žádné vozidlo většinou nebývá. Těch se ostatně na silnicích moc nepohybuje, i zde by měli vývojáři zvážit změnu ve prospěch zvýšení hráčova pohodlí.

KRÁSA STŘÍDÁ SEKÁNÍ

Kde však mohou být autoři se svou prací spokojení, je grafika. Parádní izometrická 2.5D grafika nám připomíná, kam se hry jako takové vyvinuly za 20 let alespoň v tomto žánru. Pokud se navíc do malebného amerického venkova 80. let přiřítí bouře, jedná se o moc pěknou podívanou. Titul nabízí v prostředí i spoustu pěkných detailů spojených s fyzikou, kdy prorážení zídek a billboardů vypadá tak jako ve skutečnosti. Stejně mě potěšila situace během jedné mise, během které převážíte rakev v pohřebním vozidle, která má však prosklenou střechu. Jaké překvapení na mě čekalo, když po rozjezdu se rakev začala v zadním prostoru realisticky šoupat ze strany na stranu. A takových detailů je American Fugitive plné.

Podobně je na tom povedený soundtrack obsahující rockově-countryové skladby, nicméně pokud budete titul hrát v delších intervalech, hrozí, že se rychle začne ohrávat. Chválu nelze však pět na technickou stránku hry. V určitých částech města se nepříjemně začal propadat framerate. Podle ohlasů se tomu neděje jen na základní PS4, kde jsem American Fugitive hrál, ale i na ostatních platformách. Jedná se tak o částečnou daň provedenému grafickému zpracování se spoustou malých detailů. Nicméně i zde je nutno respektovat, že titul se prodává za férovou cenu 20 dolarů, navíc na něm pracovalo malé indie studio. Z tohoto pohledu je nutné celkový výsledek jeho práce ocenit.

American Fugitive
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4
Nintendo Switch Switch

Verdikt

Variance na staré GTA se povedla tak na půl. Dobré nápady sráží ty špatné přinášející frustraci, pěkná grafika je doplněná o technické problémy. I tak se budete během hraní American Fugitive slušně bavit.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama