Aliens vs. Predator

Skloubit tři naprosto odlišné rasy do skutečně životaschopného a vyváženého celku se povedlo jen několika počítačovým hrám v historii. A jsou mezi nimi jen dvě, které ční vysoko nad ostatní coby věčný výsměch všem těm nekonečným soubojům mezi Američany, Němci, Rusy, zombíky a mutanty. Ty hry se jmenují Starcraft a Aliens versus Predator, respektive Aliens versus Predator 2. Byť každá z nich spadá do zcela jiného žánru, jejich osudy jsou si až neuvěřitelně blízké.

Obě poprvé vyšly těsně před začátkem nového tisíciletí, obě povýšily systém tří (velmi podobně pojatých) ras na základní herní prvek a obě si pro nás na letošek po pořádně dlouhé pauze připravily moderní pokračování. A obě při tom otevřeně přiznávají veskrze konzervativní přístup, aniž by kdokoli jen ceknul o nějakém levném kopírování či nedostatku inovace. Proč? Protože nám něco podobného už hodně dlouho chybí.

Hlavně s citem

Není asi třeba sáhodlouze rozebírat, proč v případě horké novinky Aliens versus Predator vlastně ani nechceme nic jiného než věrnou a poctivě zpracovanou předělávku původního konceptu. Více než deset let starý systém hry dodnes nikdo nedokázal zpracovat lépe a bylo by bláhové se o to pokoušet zrovna pod touto značkou, která ke každému trochu ostřílenému hráči mluví sama za sebe. Otázky tedy vyvstávají dvě. Potřebuje vůbec vetřelco-mariňáko-predátoří série svého zmodernizovaného nástupce, a když už ho tedy dostala, obstojí ve své roli?

Pokud se těšíte na novou verzi své oblíbené hry s několika současnými vychytávkami, budete s restaurátorskou prací studia Rebellion přinejmenším spokojeni. K tomu se samozřejmě sluší dodat, že pokud čekáte nějaké převratné novinky nebo máte dokonce choutky na věci jako je příběh a RPG prvky, bude to podstatně horší. Jenže proč byste proboha vůbec chtěli něco takového? Fanoušci série dobře vědí, proč se vůbec fanoušky stali, takže velkou míru autenticity jistě ocení. Autoři navíc přidali přesně tu správnou míru moderního zpestření hratelnosti, přestože místy přeci jen zaryli zbytečně hluboko pod povrch. Ponechme tedy stranou to, co zůstalo stejné, a podívejme, co přesně je vlastně nového. V dobrém, i ve zlém.

Někde přidat, jinde ubrat

Jednotlivé rasy se dočkaly především určitého uhlazení a do jisté míry vzájemného přiblížení. Ale nelekejte se, neznamená to vetřelce s lékárničkami ani predátora obírajícího zabité mariňáky o pušky. Možností je naopak mnohem víc, jen se ovládání všech postav přiblížilo standardům nových her, takže s některými věcmi si už nemusíte dělat takové starosti a jiné fungují univerzálně. Je to zejména mnohem propracovanější, ale stále velmi dynamický a intuitivní systém soubojů zblízka. Když dojde na konfrontaci tváří v tvář, neznamená to jen bezhlavé mydlení ani jistou smrt. Všechny rasy mohou útoky účinně blokovat a následně přecházet do protiútoku. Mariňák může například po úspěšném bloku zbraní odhodit vetřelce a tím získat čas na přebití nebo palbu. Predátor zase po odražení útoku dokáže nepřítele zabít jedinou mocnou fatalitou. Tu vždy doprovází jedna z nesmírně efektních animací, třeba přelomení vetřelcovy páteře o koleno, nabodnutí jeho hlavy na bodáky, vytržení vysouvací tlamičky nebo vyrvání lidské hlavy i s páteří. Podobným repertoárem disponuje i vetřelec a věřte, že věci jako brutální rozervání člověka ocasním bodákem se jen tak neomrzí.

Modernizované je také ovládání, které řadu věcí automatizovalo – jakýsi naváděcí systém se stará třeba o predátoří dlouhé skoky nebo navádění vetřelce do šachet a k nepříteli. I v tomto případě lze prohlásit, že to určitě není na škodu věci. Kontrola nad událostmi se z rukou hráče nevytrácí a jen je umožněno dělat některé věci efektněji a efektivněji. Základní charakteristiky ani jednotlivé typy útoků se ostatně nezměnily. Nejvíce klasický je jednoznačně mariňák, zatímco zbylá dvě povolání přeci jen dostala více nových hraček. U predátora je to například možnost odlákávat si nepřátele stranou, což výrazně podporuje jeho styl tichého zabijáka, vetřelec zase může využívat různé předpřipravené kryty a také si k sobě nepřátele lákat.

Povedená plastika

Všelijakých vylepšení, úprav a zjednodušení je nicméně mnohem více. Mariňák má například neomezenou munici do pistole i výdrž baterky, predátor už střídá jen dva pohledy a energii dobíjí z lidských generátorů, všem přibylo decentní navádění k cíli, objevily se herní mikroanimace a tak dále. Zároveň se nemusíte bát třeba změkčilého autohealu, mariňák i predátor se musí léčit omezeným množstvím lékárniček a vetřelec se tradičně nakrmí na svých obětech. Celkový dojem ze všech těchto úprav je přitom vážně dobrý. Tohle je skutečně náš starý známý Aliens versus Predator, jen vyrobený v roce 2010 se vším, co k tomu patří a co nám tato doba nabízí. Nové prvky v naprosté většině nijak neinfikovaly originální hratelnost a naopak jí v mnohém pomohly.

Výhrady se samozřejmě najdou. Mariňák má na výběr z menšího počtu zbraní a kromě pistole může vždy nést jen dvě, což je poněkud samoúčelné a občas vyloženě otravné. Hra pro to nenabízí žádné ospravedlnění, a tak tento zásah zavání spíš tím, že i u mariňáka se prostě muselo najít něco k úpravám. Nepotřebné světlice a neomezená výdrž baterky jsou spolu s málo překvapivým designem úrovní důvodem, proč už se nebudete bát tolik jako kdysi, i když na infarktové stavy i tentokrát občas dojde a výborný zvukový doprovod vám opět pokryje záda jinovatkou.

Co je malé, to je hezké

Už jsme si bohužel celkem zvykli, že čas na dohrání kampaně bývá jednociferný. Hlavně za predátora nebo vetřelce bychom i tak uvítali více misí, a i když se všechny tři příběhy zručně proplétají, více unikátních lokací pro každý z nich by také neuškodilo. Nejdůležitější se ale časem stejně stane multiplayer a tam jsou možnosti nekonečné. Jen mi v menu opravdu citelně chybí trojice písmenek LAN, protože k takovému způsobu hraní je tato hra přímo stvořená. Zatím to vypadá, že se vše odehrává jen přes internet a navíc do celého procesu strká nos otravný Steam, což může leckomu dost zkazit náladu.

Celkově je přístup tvůrců každopádně příjemný. Některá zjednodušení sice hru opravdu poněkud zautomatizovala, řada nových možností v jiných aspektech ale tyto výpadky účinně přebíjí. Všechny změny by se tak daly shrnout slovy „něco za něco“ s dodatkem, že i tak jde o velmi dobrý a ziskový obchod. Kdo nehrál první díly série před více než deseti lety a v letech následujících, má nyní unikátní příležitost zkusit to znovu a skoro stejně dobře.