Aliens: Colonial Marines Recenze Aliens: Colonial Marines

Aliens: Colonial Marines

Maggot

Maggot

13. 2. 2013 23:40 8
Reklama

Některé mrtvoly by skutečně měly zůstat zahrabány. Když je totiž vykopete, jsou už buďto úplně shnilé nebo v procesu silné dekompozice. Studio Gearbox, byť jde o nesmírně talentované vývojáře, si v poslední době rádo hraje na znesvětitele hrobů, ačkoliv se samo dost možná považuje za spasitele. Po oživení Duke Nukem: Forever naším směrem vrhnuli další mršinu, tentokrát s věhlasnou licencí veleznámých Vetřelců. Colonial Marines je coby střílečka z pohledu první osoby záležitostí zašlého průměru, jehož fasádu perfektně ošlehal čas uplynulé dekády. Věřte nám, tenhle chrup nepředstavuje žádné nebezpečí.

"Vylejzaj z těch zatracenejch zdí!"

A přitom má Aliens: Colonial Marines solidní potenciál už jen díky faktu, že jeho příběh a zasazení posvětila studia filmového domu 20th Century Fox, která hru považují za plnohodnotnou součást tohoto uslintaného a temného univerza. Ale dobře, odhlédněme od faktu, že by se Ridley Scott při pohledu na toto veledílko zhroutil sám do sebe a nechal se žvýkat vlastním psem v domnění, že je to vetřelčí královna. Vyprávění se z pohledu desátníka Christophera Wintera nijak neliší od jakékoliv jiné akční hry. Jste vysláni na sebevražednou misi, která přímo navazuje na události z filmu Vetřelci. Cíl je tedy jasný – zachránit Ripleyovou a posádku bitevní lodi Sulaco z planety LV-426, která je prolezlá xenomorphy.

Pokud čekáte tichou a napínavou akci, třeba takovou, jakou ji znáte z filmové série, jste na omylu. LV-426 je bitevní pole, kde vzduchem létají náboje, vystřelovací ústa, kyselina a slova tak ostrá, že byste jimi mohli krájet i titan. Přítomnost známých postav je přilepšující okolností, jež bohužel nijak nezmírňuje pocit toho, že hrajete řadovou a po všech směrech zastaralou střílečku. Vzpomínáte si na úvodní trailery, kde hra vypadala skutečně hezky a v rámci možností i uhlazeně? Tyto materiály také přiletěly z jiné části vesmíru, jelikož Aliens: Colonial Marines svým level designem a úrovní technického zpracování až nehezky připomíná Doom 3 z roku 2004. A ne, skutečně to není lichotka, rozhodně ne v roce 2013.

"Ti lidé tě ochrání, jsou to vojáci."

Základem je totiž rychlá a bohužel i nezáživná akce, kde kosíte dva druhy protivníků. Vetřelce a členy žoldácké organizace s tím, že potkáváte jedny a ty samé tváře neustále dokola. Vlastníma rukama prolijete tolik krve, že byste v ní vykoupali celou vaši rodinu a ještě by zbylo pro psa. Co hůře, nejde o žádné rafinované zabíjení. Jistou doménou xenomorphů je jejich zákeřnost, kdy na vás tyto příšery vyskakují z temných zákoutí a třeba i ze stropů místních staveb. To se v Colonial Marines bohužel neděje. Ano, uvidíte, jak na vás mutanti skáčou z ventilaček na stropě, jak pomalu slézají po stěnách, aby vám urvaly hlavu, akce ovšem probíhá výhradně na zemi, kdy xenomorph útočí svými drápy a vždy úplně stejně.

Nejen, že jde o mírné zklamání vzhledem k věhlasu této mimozemské rasy, ono to celé působí extrémně kostrbatě i bez ohledu na dispozice „obyvatel“ planety LV-426. Přestřelky se žoldáky jsou jednotvárné… ale hádáme, že je na jakékoliv stížnosti trošku pozdě. Přitom má hra v určitých pasážích náboj, který by se dal správně nasměrovat a využít. Příkladem budiž drsné tvrdé přistání na planetě. Všudypřítomné bouřky, šero a panorama hořící vesmírné lodi zkrátka vypadá dobře, jakmile se ovšem zašijete do tmavých koridorů, vše se vrací zpět do normálu. Do normálu, za který bychom se nestyděli před deseti lety.

"Možná jsem syntetickej, ale ne hloupej."

Do hry se samozřejmě vetřel i pohybový senzor snímající veškerou aktivitu nepřátel. Ten bohužel, s ohledem na výše zmíněný způsob útoku xenomorphů, využijete prakticky jen při hledání cílů a zobrazování úkolů. Mělo se jednat o nástroj, na němž Gearbox postaví atmosféru hry. Vzhledem k tomu, že všechny nepřátele máte v devadesáti procentech případů před sebou, je jakékoliv napětí zašlapáno do země. A jak už jsme předesílali výše, hra má (respektive měla) potenciál stát se parádním sci-fi hororem. Když procházíte stokami a všude kolem vás leží seschlá těla vetřelců, mezi nimiž se najdou i vybuchující příšery přitahované zvukem, dojde vám, jak promarněnou příležitostí Colonial Marines ve skutečnosti jsou. Vy se tak musíte plížit, a v případě, že se k vám jeden takový nachomýtne, nehnete ani brvou. Takto příjemný moment pak musí zákonitě doplnit hluchá místa v podobě otevřených arén plných ubíjející akce.

Umělá inteligence všech zúčastněných jen dokazuje, že zmateně pobíhající vetřelci, kteří se občas kryjí za překážkami, jako kdyby zrovna stříleli zbraní (legrační smajl, bohužel pravdivý), pomáhají hře růst směrem dolů. Již na základě prvotních dojmů se utvrdíte v tom, že si Aliens: Colonial Marines nezaslouží uspět. A rozhodně nemá smysl se odvolávat na tvrzení, že „jde o kulturní bohatství založené na známé licenci.“ Ne! V podstatě jde o čistokrevnou a bezhlavou akci, která má ovšem co dělat, aby se vůbec udržela na hraně dnešního průměru.

"Odřízli nás od energie."

A zatímco se hra sama tak trošku degraduje do ranku her „fuj, to je ale humus“, systém odměňování a multiplayer jako takový, by vás rozhodně zajímat měl. Příběhová kampaň a režim více hráčů totiž sdílí systém odměn a meta-úkolů, za které otevíráte vylepšení zbraní použitelná i v singleplayeru. Nejde o nijak bohaté schéma, nýbrž o uspokojivý a ustálený koncept dřiny a následné odměny. Ovšem tam, kde hraní za jednoho hráče selhává a padá na kolena, ohromně sílí právě multiplayer. Pokud totiž odhlédnete od bídného technického zpracování, pod povrchem odhalíte nejspíše jediný opravdu originální prvek hry, jenž nás svou zábavností vystřelil zpět do dob Aliens vs. Predator.

Začněme například u kampaně, kterou můžete projet třeba i ve čtyřech hráčích online. Proč si takovou skvělou novinku schováváme až na konec? Hořkost má v případě Aliens: Colonial Marines slušný ocas, tudíž je potřeba jej přehlušit něčím sladkým. Vzhledem k faktu, že je celá hra postavená na dosti hutné akci, atmosféru hry přítomnost dalších hráčů nijak nesráží. Akce po boku tří dalších mariňáků možná jen vyzdvihuje fakt, že jde o bezhlavou střílečku, ale tou se Aliens: Colonial Marines stala dobrovolně, tudíž není úplně na místě ji pranýřovat za vlastní orientaci. I zde oceníte přítomnost mnoha vylepšení, i zde najdete poschovávané zápisky a psí známky, a i zde si můžete vystřelit z legendárních zbraní známých z filmu, mezi nimiž je třeba i Frostův plamenomet a Hicksova počmáraná brokovnice. Nemluvě o nákladním robotovi a absolutně předvídatelném závěru hry.

"Krátké a přesné dávky!"

Ta pravá legrace začíná v kompetitivních módech. Jaké to je, když poštvete mariňáky proti vetřelcům ovládaným lidmi z druhé strany planety? Je to sranda… bez jakékoliv ironie a snahy hru ponížit. Krom Team Deathmatch režimu, kde se obě strany řežou hlava nehlava, jsou k dispozici i taktičtěji zaměřené módy, v nichž se zběsilá a rychlá hratelnost snoubí se spoluprácí a touhou po přežití či naopak absolutním vyhlazení druhé strany. Záleží na úhlu pohledu a počtu zubů. Extermination je klasickou přetahovačkou o klíčový bod, Escape a Survivor jsou pak vrcholem online zábavy uprostřed vesmíru, kde vás nikdo neuslyší křičet.

V režimu Escape se po vás chce jediné - mariňáci se musí včas evakuovat, zatímco jim v tom musí vetřelčí hráči za každou cenu zabránit. K ruce navíc mají všechny důležité prvky potřebné k efektivnímu lovu. Prolézat můžete ventilačními šachtami ve zdech i na stropě, skákat lze opravdu daleko a ke šplhu využijete i předem určené povrchy. Pravda, rychlost a manévrovací schopnosti jsou vykoupeny nutností dostat se až k vojákům, přičemž xenomorph sám o sobě příliš mnoho zásahů nevydrží. Zákeřnější hráči si pak mohou vyzkoušet flusajícího Spittera, jenž je schopen svou kyselinu „vyšplouchnout“ z žaludku do úctyhodné vzdálenosti a třeba i do tváře nic netušícího vojáka.

"Konec hry kámo, konec hry!"

Vrcholem zábavy a týmového hraní je ve finále mód Survivor, kde se vojáci zuby nehty brání nájezdům vetřelců. Krom neředěné akce mohou ozbrojenci navíc manipulovat s dalšími obrannými mechanismy, uzavírat přístupové cesty, či si naopak otevírat nové a znepříjemňovat tak mimozemské opozici život všemi možnými způsoby. V obou případech platí, že kolektivní hraní je základem úspěchu, osamoceného vojáka totiž snadno uloví i začínající hráč.

Blízká setkání třetího druhu… to jsou taková setkání, při nichž máte chuť zmizet z této planety. Aliens: Colonial Marines může své kvality obhájit jen velice těžce už z toho důvodu, že jde o nesmírně zastaralý titul. Aby také ne, původně měl vyjít v roce 2001, jen aby se po mnoha odkladech a restartech nakonec dopotácel na start v roce 2013. Hratelnost ala Quake kombinovaný s Doomem pak stojí na pomyslné špici ledovce, který časem roztaje a nikdo si na něj ani nevzpomene. V přítomnosti toho všeho působí zábavný multiplayer jako nejsvětlejší skvrna na enormně zasviněném triku. No a jak si s tím vším poradit? Nahnat vývojáře do vesmíru a začít hezky od píky!

Aliens: Colonial Marines
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Wii U Wii U
Xbox Xbox 360

Verdikt

Fajn. Máme tu pár kanistrů CM-20ky. Měli bychom se tam vrátit a celý to zas*aný hnízdo zplynovat. - Jenette Vasquez (Vetřelci)

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama