Alice: Madness Returns Recenze Alice: Madness Returns

Alice: Madness Returns

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský

13. 6. 2011 22:00 15
Reklama

U tvůrce jménem American McGee si můžete být jistí, že s každou hrou přinese nějaký zajímavý a lehce úchylný herní svět. Což je fajn. Jenže ne vždycky musí zajímavý herní svět znamenat i dobrou hru. Což je často McGeeho případ. Je herní obdobou Tima Burtona. Taky z něj často vypadne vizuálně dokonalý, ale k smrti nudný biják.

S Alenkou už se McGee jednou popasoval a docela se mu povedla. Hlavně proto, že uprostřed toho fascinujícího světa byla ponořená klasická a funkční plošinovka. (Ostatně, můžete se přesvědčit sami – u Madness Returns je ve verzi pro PS3 přibalen i první díl.) Takže není divu, že si Alenka po letech vysloužila volné pokračování. Vylepšené, vypulírované, vytemněné (podle vzoru „vytuněné“), větší a... prázdnější.

Viktoriánský očistec, pohádkové peklo

Úvodní intro je jednoduché, ale parádní, a dokonale navodí ponurou atmosféru. Ono se poslední dobou čím dál víc tvůrců vrací k starým ploškovým animacím, které působí mnohem zlověstněji než dokonalá 3D grafika. Ale ani po intru výtvarné hody nekončí. Vizuální podoba hry je opravdu úžasná. Jak starý Londýn (prolezlý sirotky, svrasklými babkami a neméně svrasklými prostitukami), tak Říše divů. McGee, stejně jako v minulém díle, vzal koncept Carollovy Alenky a obrátil ho na satanismus. Vše, co bylo v starém příběhu mile pošahané, je tady děsivější než dokumentární záběry z nudistické pláže pro seniory. Na dovolenou by se tam člověk dobrovolně nevydal.

Jenže Alenka nemá moc na vybranou. Stačí jeden obyčejný výlet do města a za chvíli je v Říši divů, která se od posledně zrovna moc nezlepšila. Vždycky to byl dost pokroucený vesmír, ale teď je ještě ještě makabričtější a grotesknější. Zlo si tam pořídilo letní sídlo. Naštěstí má Alenka svůj vorpálový meč (který vypadá spíš jako kuchyňská kudla), kulometnou pepřenku a deštník, který funguje jako štít. S tím se dovede postavit celé Říši divů.

Tak vzhůru do práce.

Protivníci už čekají.

Spousty protivníků.

Na život a na smršť

I když se to tak ze začátku nemusí zdát, Alenka není zase tak tupá mlátička. Rychle zjistíte, že násilí je sice fajn (a budete mít k němu dost příležitostí) ale je dobré ho trochu okořenit strategií. Na některé protivníky jinak nemáte. Někteří se kryjí, takže je nejprve musíte vylákat z úkrytu. Na některé zabírá víc střelba než kudla. A u některých vám nezbývá nic jiného, než se krýt a odrážet jejich útoky.

Každý soupeř má své triky, což je v pohodě, když je tam sám – ale když jich na vás vyrukuje více rozdílných druhů, tak se člověk musí umět rychle rozhodnout, kterého z nich se zbaví jako prvního a kterého si nechá jako zákusek.

Alenka dokonce umí i elegantně uhýbat. Změnit se v hejno motýlu a odletět o kus dál – to by nezvládl ani Chuck Norris. A co teprve, když na ní přijde bojový hysterák. To přichází obvykle, když už na tom není zdravotně nejlíp (teď mluvíme o fyzickém stavu, ne o psychickém, tam je v pytli pořád), což se projevuje odbarvením obrazovky, Alenčiným zesílením, chvilkovou nezranitelností a zuřivým masakrem. Buď během toho hysteráku pobijete protivníky, nebo je brzy po vás.

Postupně budete během hry získávat další zbraně a další útoky... a za nalezené zuby (známé pohádkové platidlo) si ty zbraně můžete ještě vylepšovat. A taková vylepšená pepřenka, to už je nějaké maso.

Ale i přes masivní souboje je Alenka je především plošinovka. Což znamená, že budete skákat přes propasti, zapínat spínače, vzdušné proudy vás budou vynášet do výšek a především se budete zmenšovat. Mini-Alenka sice nemůže skákat ani bojovat, ale zato se může protáhnout klíčovou dírkou do tajných komnat... a navíc vidí věci, které jsou jejímu velkému já utajené. Třeba neviditelné plošinky. Čili se může podívat, kde co je, rychle se zvětšit a skočit do prázdna... a pokud se plošinka mezitím podle neposunula, tak si možná ani nenatluče kokos.

S tím, jak se hra posouvá vpřed, přichází nové nové možnosti a nové úkoly. Budete pepřem sestřelovat poletující prasečí rypáčky, budete zatěžovat plošinky a pokládat časované miny. Taky budete hledat a nacházet ztracené vzpomínky. Alence se zřejmě stalo něco dost nepříjemného a z volně sypaných útržků se to snažíte sestavit. Některé vzpomínky (či magické lahvičky) najdete cestou, k jiným se budete muset probourat, proskákat nebo zmenšit. V té chvíli už je ale nutné hodně dobře prozkoumat každou lokaci... a i poslouchat, jestli náhodou poblíže neuslyšíte chrochtání létající prasečího rypáku.

Říše divů

Ale i když je Říše divů pěkná na pohled i na „pohrej“, nedá se přehlédnout, že jako celek působí lehce zetlelým a mrtvým dojmem. Svět je pustý a prázdný a pokud už se objeví nějaká jiná postava, tak vás buď chce zabít, nebo vám řekne, co máte dělat a zase zmizí. Nemáte žádnou pořádnou interakci s kýmkoliv, a nemáte vlastně ani motivaci, abyste se probíjeli dál. Jasně, máte různé úkoly a poslání, ale ty jsou stejně strhující jako umývání nádobí... nádherně zdobeného, barevného a efektního nádobí.

Alenka je také až staromódně masivní. Jednotlivé levely jsou rozlehlé a hodně podobně zaměřené – a často se jedním levelem (po malé změně) prodíráte několikrát. A poté, co se probijete jedním rozlehlým levelem, čeká na vás další, který je mu podobný jako Tydlytýt Tydlytátovi. Většina současných hopsaček staví na co nejrychlejším střídání žánrů i světů, snaží se zaskočit hráče pestrostí, aby netušil, co na něj čeká za dalším rohem. Bojujete, létáte, střílíte, svištíte, kloužete, štrikujete. Tak tohle vám Alenka nenabídne. Drží se zaťatě svého kopyta. Což o to, je to dobré kopyto - jednotlivé lokace jsou dobře vymyšlené, stále v nich máte co hledat a objevovat a od určité chvíle vám při každém zjevení protivníků vyvstane na čele studený pot. Obtížnost je také dost dobře vyvážená a každý postup vpřed vám dá zabrat... ale přesto hře něco chybí. Alice: Madness Returns je hra krásná na podívání, ale chybí ji dravost a spád. Není tam nic, co by vám nedovolilo odložit ovladač. Nic, co by vás nutilo jí dohrát.

Ale rozhodně je temné pojetí slavné pohádky dobrý nápad... a můžeme jen doufat, že se tímhle směrem vydají i naši tvůrci. Takový Čtyřlístek by si vyloženě říkal o „mcgeeovské“ zpracování (vždyť už jen název městečka Třeskoprsky zní skoro Lovecraftovsky). A co teprve takový podvratný Krteček, pištivá motorizovaná bestie, která ve svých kapsičkách ukrývá ostrý střep a bodavou sponu?

Alice: Madness Returns
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Stylový mix bojovky s plošinovkou, který je sice dost vybroušený, ale i přes dobrý akční systém má hra těžký zadek a šarm vycpané ryby. Na dnešní dobu možná až moc staromódní plošinovka.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama