Akaneiro: Demon Hunters

Člověk s nejvlastenečtějším jménem na světě American McGee přichází s další zvrhlou videoherní adaptací klasické pohádky. Tentokrát si bere na paškál Červenou Karkulku od bratří Grimmů, kterou v novém akčním RPG Akaneiro: Demon Hunters zasazuje do feudálního Japonska 19. století. Lepší námět se svým týmem Spicy Horse snad ani vymyslet nemohl.

Střet japonského folklóru s červenou holčičkou

Akaneiro: Demon Hunters nabízí jakýsi hybrid mezi klasickou japonskou mytologií a vyfabrikovaným univerzem zápaďácké pohádky o Červené Karkulce. V samotné hře se tak stanete členem 300 let starého řádu založeného legendární lovkyní démonů přezdívanou "Červená holčička". Pod roztomilou přezdívkou se samozřejmě neskrývala nevinná holčička s košíčkem plným koláčků, ale bad-ass přemožitelka s pekelně ostrou katanou a dvěma věrnými pobočníky: Temným lovcem (myslivec) a Matkou lesa (babička).

Právě ve šlépějích "Velké trojky" od té doby kráčí každý člen řádu. Tudíž si i vy na začátku hry vyberete, zdali chcete následovat Karkulku (Síla), Myslivce (Skill) nebo Babičku (Odolnost).

Věřit v karmu je dobré, áno

Na kouzelném ostrově Yomi se pak pustíte do klasického akčního RPG, ve kterém jde primárně o sběr červených karma krystalů vypadnuvších z mrtvých démonů. Právě karma pak funguje jako herní měna. Akaneiro je totiž free-to-play hra. V případě, že během hraní nechcete utratit ani cent, nemusíte a pořád hru můžete dokončit. Uběhne mnoho hodin než nasbíráte dostatečně velkou sumu herní měny, abyste si mohli odemknout přístup do všech úrovní, ovšem i tak je hra plně hratelná a prosta jakéhokoliv obsahového znevýhodňování oproti platícím hráčům. Sami jsme hráli bez mikrotransakcí, čemuž odpovídá i recenze (neřešíme, jak moc případná finanční investice do hry naruší herní zážitek)

Klon s přidanou hodnotou

Akaneiro, jak už jsme naznačili, je typickým klonem Diabla, kterých je na trhu víc než dost. Není tedy divu, že nás xkrát viděná hratelnost nějak zvlášť nenadchla. Na začátku si vytvoříte postavu, v městečku alias základním táboře naberete quest, v dungeonu "vyklikáte" všechny nepřátele, posbíráte vypadlé předměty, zvýšíte level, vrátíte se do základního tábora a celý postup opakujete tolikrát, dokud nemáte nasbírané dostatečné množství karmy potřebné k odemknutí nové lokace a vyšší hranice level capu. Tzv. grinding (opakované hraní toho stejného za účelem odemknutí dalšího obsahu) je běžnou praxí u MMORPG titulů nebo u oblíbeného RPG Dark Souls a platí pro něj, že ho buď milujete, nebo nenávidíte.

Nutno říct, že z šedi diablových klonů hru vytahuje skvěla grafická stylizace. Vývojáři ze Spicy Horse se otevřeně přiznávají k inspiraci u akční adventury Okami a na výsledné podobě titulu je to znát. Grafika je totiž podobně pastelová, což má obrovskou výhodu a sice, že vypadá dobře i na nejmenší detaily.

Technické nedostatky

Snížené detaily bohužel neznamenají plynulejší herní zážitek. Akaneiru musíme vytknout četné technické nedostatky. Řeč je především o Windows launcheru, který buďto nereaguje na přihlašování nebo padá. V takovém případě naštěstí existuje možnost hrát přes web browser, kde tyto problémy odpadají. Nepříjemnému lagování se však nevyhnete ani v jednom případě.

I přes všechny technické výhrady je Akaneiro hratelnostně vyladěná hack'n'slash klikačka, v níž zamrzí nedostatečná variabilita nepřátel, technické nedostatky a časem nastupující stereotyp, který však fanoušci žánru vlastně ani nemusí pociťovat. Vliv McGeeho na design je očividný od první minuty a určitě je také jedním z důvodů, proč Akaneiro zkusit. I kdyby to mělo být jen na hodinu.