Adrift

Až do roku 2034 posílá hráče novinka od studia Three One Zero. Sotva jsme oslavili výročí 55 let od vypuštění prvního člověka na oběžnou dráhu, tak se můžeme do kosmu podívat znovu - tentokráte v explorativní adventuře Adrift a v ideálním případě také v doprovodu virtuální reality. Nebudeme si ale nic nalhávat, tato technologie sice již není v plenkách, je však nepříjemně drahá a mnoho hráčů si ji dovolit nemůže. Stejně tak i my jsme ještě neměli možnost si Adrift vyzkoušet s helmou na hlavě a než abychom čekali na nějaký testovací kousek, tak jsme se jali otestovat hru tak, jak si ji vychutná pravděpodobně většina publika – pěkně postaru hledíc na monitor či televizi.

BOLESTNÉ PROCITNUTÍ UPROSTŘED TEMNOTY

Příběh hry vrhne hráče do otevřeného kosmu a mezi paluby rozpadlé vesmírné stanice. S výdechem plným překvapení i bolesti hráči procitnou uprostřed temnoty protínané záblesky z vesmírné základny, jež měla za cíl nejen průzkum vesmíru, ale také kolonizaci měsíce. Jenže všechno nešlo hladce tak, jak velení na Zemi předpokládalo, a bázi stihla zkáza katastrofálních rozměrů. Velmi záhy je tak jasné, že velitelka Alex Oshima je zřejmě posledním přeživším dříve početné posádky základny Northstar IV společnosti Hardiman.

Příběh budete ve skafandru objevovat skrze toulky roztrhanou stanicí a především čtením interní elektronické pošty a poslechem klasických audio logů.

Co se přesně stalo, nad tím budou dlouhou dobu viset otazníky, již za pár hodin hraní ale bude jasné, že nad rozumem opět jednou zvítězila touha po uznání, respektu a vlastně také nešťastnou náhodou i pouhá snaha popostrčit lidstvo skrze technický pokrok kupředu. Příběh budete ve skafandru objevovat skrze toulky roztrhanou stanicí a především čtením interní elektronické pošty a poslechem klasických audio logů.

PŘEKVAPIVĚ PRÁZDNÝ VESMÍR

V tomto ohledu se nejedná o nic překvapivého a to je v podstatě také má nejzásadnější výtka hře. Nebýt pozlátka v podobě efektů určených ryze pro VR zážitek, Adrift toho příliš mnoho nenabízí a v podstatě se jedná o dost plochý zážitek. Bez helmy doslova. S postavami se lze jen těžko ztotožnit – kdyby alespoň hlavní hrdinka Alex projevovala více emocí, snad jako když Mattu Damonovi vyklíčí první brambora, nebo když Sandra Bullock dokáže na orbitu najít funkční záchranný modul, tak budiž. Jenže nic takového se neděje a Alex se stává jen takřka němým prostředníkem, a to je zatraceně škoda. Těžko si z poslední doby vybavuji hru s větším potenciálem ke vtažení do dění na obrazovce. Audionahrávky a zápisky ostatních postav jsou také nevýrazné a když už narazíte na první poletující skafandr s tělem, tak snad jako já jen tiše pokrčíte rameny. O emocích zkrátka Adrift není, což je velká škoda.

Samotná náplň pak spočívá v opravách jednotlivých modulů stanice. Je třeba například získat kyslík, zprovoznit komunikaci se Zemí a získat přístup k záchranným modulům. Každá taková oprava pak znamená průzkum určité části stanice a také vylepšení funkcí skafandru. Ten získá postupem času lepší pohyblivost, větší kapacitu zásob kyslíku i odolnost, na kterou je třeba dávat pozor obzvlášť – nárazy do zdí totiž snižují jeho schopnost udržet zásoby vzduchu. A světe div se, ten je 462 kilometrů nad zemí celkem vzácný a vyskytuje se pouze v poletujících nádobách a v dedikovaných čerpacích stanicích. K tomu nabízí skafandr možnost skenování prostředí a označování důležitých předmětů, jenže tento systém je občas trochu matoucí a ukazuje předměty klidně o lokaci dále a dokonce i ty, které již jednou prozkoumané byly.

VÍTĚZSTVÍ FORMY NAD OBSAHEM

To je z hratelnosti vše důležité, a Adrift je tak vlastně klasickou explorativní adventurou s postupně otevíraným světem. Ten je sice na pohled kouzelný, ale právě díky plochým postavám až nebezpečně prázdný. A vzhledem k tomu, že autoři snad kvůli natahování hratelnosti často sahají k backtrackingu, občas i celkem uspávající. A neoživí to ani otravný robotický hlas komentující stav základny a její posádky. I ten se bohužel velmi často opakuje a dovolím si snad až osobní poznámku – jeho tón a ostatně i obsah zpráv je jednoduše otravný.

I s klávesnicí a myší lze hrát překvapivě dobře a ani jednou jsem s ovládáním jako takovým neměl potíže.

Co ale funguje na výbornou a z čeho jsem měl přitom největší obavy, je ovládání. I s klávesnicí a myší lze hrát překvapivě dobře a ani jednou jsem s ovládáním jako takovým neměl potíže. Máme tu tlačítko pro pohyb vpřed i vzad, "úkroky" do stran, natáčení podél vodorovné osy a samozřejmě otáčení do všech směrů za pomocí myši. Samostatnou kapitolou je pak pochopitelně orientace v prostoru a především ve stavu beztíže, to už je ale individuální věc a záleží na každém jedinci, jak se s touto problematikou popere. Adrift k tomu každopádně dodává mocné nástroje.

TECHNOLOGIE Z BLÍZKÉ BUDOUCNOSTI

Stejně dobře působí i engine hry – Adrift pohání Unreal Engine 4 a hra vypadá nejenom k světu, ale dokonce se také velmi svižně hýbe a má letitá sestava neměla sebemenší problém s maximálním nastavením detailů, ani s vyhlazováním. A to je pochopitelně pro VR titul zcela zásadní – na monitor se renderuje obraz jednou, do helmy už se ale musí zpracovávat nadvakrát. Adrift je tedy po technické stránce řemeslně velmi dobře zvládnutou hrou a nebýt nedostatků v podobě plytkého vyprávění i plochých postav, tak bychom snad samou spokojeností skákali až na oběžnou dráhu.

i Zdroj: Hrej.cz

Takto se bohužel jedná pouze o docela obyčejný zážitek v líbivém grafickém pozlátku, jehož hlavní devizou je podpora nové technologie. Výsledkem je zkrátka běžný launchový titul, od nějž bychom vás však jen neradi odradili tehdy, pokud vás vesmír a kroky v něm jakkoli fascinují. A o tom je vlastně Adrift především – hra cílí na fanoušky sci-fi, které unáší vesmír, jeho dobývání i budoucnost v něm. V takovém případě si můžete přidat klidně jeden bod navíc a směle se do hry vrhnout – západ i východ slunce v těch nejhornějších vrstvách atmosféry za to přes veškeré nedostatky stojí. A až pak zaslechnete citaci Kennedyho slov o dobývání vesmíru, jistě vás husí kůže nemine.