Ace Combat Assault Horizon Recenze Ace Combat: Assault Horizon

Ace Combat: Assault Horizon

Zdeněk Princ

Zdeněk Princ

25. 10. 2011 22:00 2
Reklama

Restart značky, návrat ke kořenům, sebereflexe a oblíznuté prsty na důkaz přísahy. Zdá se to jako povinná výbava všech tiskových prohlášení o hrách, které tu jsou tak dlouho, že už všichni zapomněli, jak že se to s nimi vlastně mělo na začátku. Není to špatný trend, protože to vývojářům v drtivé většině případů vyjde, výjimky se ale bohužel najdou. Mě, jakožto vyznavači letadel ve všech stravitelných formách, pak připadla smutná povinnost konstatovat, že Ace Combat: Assault Horizon patří mezi ony výjimky a nepotěší vás ani v případě, pokud jste nikdy předtím žádný Ace Combat nehráli.

Střílečka ve vzduchu

Zdá se, jako by za všechno mohly střílečky, ke kterým se snaží Ace Combat, ale třeba také Tom Clancy’s HAWX, co nejvíce přilnout. Jasně, nikoho by asi nebavilo odstřelovat nepřátele na půl kilometru a pak se vracet zpátky na základnu pro nášup kaše z pytlíku, ale čeho je moc, toho je příliš. Příběhu nic vytýkat netřeba – pro podobné hry vlastně není vůbec podstatný – vývojáři z Namca se konečně rozhoupali k tomu, aby jej zasadili do skutečných reálií, přimíchali do všeho odvěký konflikt mezi Rusy a Američany, obtěžkali hlavního hrdinu pěknou sadou vlastních démonů a vyplivli na vás tuhle kaši skrze předlouhé animované sekvence. Na druhou stranu, podání nepůsobí úplně lacině a snese srovnání s pohodovými béčkovými filmy, vystavěnými na podobné zápletce.

Mnohem hůř se to má se samotnou akcí, která je dávkována rozvlekle a ještě k tomu se nově rozmělňuje na mise v letadle, ve vrtulníku/bombardéru a za pažbou kulometu. O tom prvním padne řeč vzápětí, to druhé a třetí je však bolest sama. Vzpomínáte na hru Apache: Air Assault? Arkáda skrz naskrz, avšak v porovnání s Ace Combatem jde o ten nejpropracovanější simulátor pod sluncem. Let s vrtulníkem v téhle hře není ani trochu zábavný, navíc máte pocit, že s mašinou nemůžete spadnout, a s ohledem na velmi tvrdý příklon k automatovému zpracování se většina misí zvrhne jen v bezduché kosení všeho, co se hne. Bez větší koncepce je i let stíhačkou, stále ale jde o tu lepší část hry.

Dej mi ten knipl!

Náplň jednotlivých úkolů se víceméně nemění, pokaždé je zkrátka nutné zamést oblohu s tím, že máte k ruce takřka nekonečné množství munice. V úvodních misích je to vcelku nářez, všechno kolem vás vybuchuje, na scéně se objevují nové vlny nepřátel, zkoušíte účinek jednotlivých zbraní a ani na chvilku se nezastavíte. Záhy však poznáte, že kvůli snaze protlačit nové prvky do popředí, nakopli vývojáři hratelnost do zadnice. Řeč je především o nutnosti přepínat do dog-fight režimu, ve kterém se nemusíte starat o řízení, letadlo letí po naskriptované lince samo, a jen se snažíte zamířit nepřítele. Nejhorší na tom je, že velká spousta letadel nejde sestřelit jinak, než v téhle tunelové honičce, a věřte, že právě nedostatek vlastního létání je fatální chybou… letecké hry!

Není to ale jen tento těsný soubojový režim, který hatí celkový zážitek. Svůj díl přidává k blížící se tragédii také kamera. V dog-fight módu se přepne jakoby za rameno stíhačky, takže nastávají chvíle, kdy sice vidíte zaměřovač, ale nevidíte cíl. Řeší to samozřejmě přepnutí do kokpitu, či do třetího pohledu, ve kterém vidíte pouze HUD, po ukončení honičky se ale zase musíte manuálně vracet, jste-li zvyklí mít vlastní stíhačku na očích. A to jsem se ještě nezmínil o „spektakulárních“ výbuších, na které se kamera v průběhu mise jen tak, z ničeho nic, automaticky přepne. Opět, je to celkem fér, protože vývojáři jednoduše chtějí, aby hráč viděl výbuchy, ale když se to stane třikrát za sebou v době, kdy se užuž dostáváte na kobylku zkušenému nepříteli, nebo navádíte letoun k pozemnímu bombardování, je to k uvztekání. Podobně jako fakt, že se na efekt hraje i v případě sestřelování letadel. Když už se za některé pověsíte, hra vám jej čas od času nedovolí sestřelit do té doby, než vás skript společně s ním zavede na určené místo, aby se po jednom zásahu z kulometu chudák pilot rozmáznul i s letadlem o panelák.

Nuda, ale hezká

Co se hře upřít nedá, je její grafické zpracování, které si drží mezi konzolovými hrami svoji kvalitu, a ačkoliv nepatří k tomu nejlepšímu, rozhodně vás neurazí. O celkové prezentaci ale opět nemohu mluvit pozitivně, neboť od předchozího dílů série chybí velká spousta věcí. Chytlavé úvody do jednotlivých misí, nákup letadel, munice, experimentální zbraně a určitě by se toho našlo ještě víc. Celkově se tedy těšte na přibližně 30 letadel, která vám budou servírována automaticky, bez ptaní a bez ohledu na to, ve kterém se vám létá dobře či špatně. Zapomenout pak samozřejmě nesmím na multiplayer, který funguje jako spolehlivý únik od neustále se opakujících misí v kampani a zejména v týmové kooperaci zažijete perné chvilky prosycené adrenalinem i pocitem uspokojení. To všechno za doprovodu orchestrálních tónů muziky na pozadí, která je nedílnou součástí série.

Celkově ale nelze Assault Horizon hodnotit bůhvíjak pozitivně. Vývojáři by možná udělali lépe, kdyby se vykašlali na všemožná pozlátka a nucenou snahu udělat ze hry co největšího kočkopsa a soustředili se na vyvážení mezi simulátorem a arkádou v kokpitu některé z moderních stíhaček. Tak to dělali odjakživa a hráči jim za to chtěli líbat palce u nohou. Tentokrát ale na polibky nedojde.

Ace Combat Assault Horizon
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Pokud máte předchozí Ace Combat, čas od času si zahrajete HAWX a na odreagování zapnete Apache: Air Assault, nový díl AC nebudete potřebovat. Přináší sice pár na pohled zajímavých změn, které ale v souladu s konceptem selhávají a činí ze hry po úvodních misích opakující se nudu.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama