Ace Combat 7 Recenze Ace Combat 7: Skies Unknown

Ace Combat 7: Skies Unknown

David Rozsíval

David Rozsíval

23. 1. 2019 10:11 5
Reklama

Kdy naposledy jste se potkali se zástupcem vymírajícího druhu? Zdálo by se, že čas leteckých her už minul. A je jedno, jestli se bavíme o simulátorech nebo arkádách. Pryč jsou doby z přelomu století, kdy jste otevřeli herní magazín, a kromě čtyř real-time strategií jste v něm objevili také čtyři či více her s letadly. Na dávnou slávu her určených rytířům nebes dávno sedá prach. Je sedmý díl legendární série Ace Combat první vlaštovkou nového věku virtuálního letectví, anebo pták dodo, který se už ani nedokáže odlepit od země?

Odpověď na otázku z úvodu je samozřejmě komplikovaná. Ace Combat umí připomenout, co nás na létání ve hrách tolik baví. Na druhou stranu ale v plné nahotě ukazuje i důvody, proč se letecké hry octly na seznamu ohrožených druhů. Smutným dokladem totiž je, že ač od vydání spin-offu Assault Horizon uplynulo už sedm let, řada mechanismů sedmého dílu skoro až atavisticky lne k éře PlayStationu 2. Jinými slovy – Skies Uknown je možná současná hra, ale zdráhal bych se ji označit za hru moderní.

NĚCO MI ŠUSTÍ V RÁDIU

Poznat je to už na příběhu, který je zvláště ve své první polovině skvělým příkladem, jak by vyprávění ve hrách fungovat nemělo. Tvůrci vám totiž předkládají mozaiku videí, briefingů a rádiové komunikace, která vás nechá ve zmatku, co se hra vlastně snaží sdělit. Animace mezi misemi vypráví o postavách, které s hlavním dějem zdánlivě skoro nesouvisí, a o které absolutně nemáte důvod se zajímat. Briefingy vede neskutečně otravný plukovník, ke kterému se tvůrci snaží vybudovat averzi naprosto školáckým způsobem za využití monologů, jež šustí papírem i z výšky 2500 stop. Poslední díl příběhové skládačky pak představuje rádiová komunikace v průběhu misí, která by asi měla napomoci charakterizaci vašich wingmanů. Jenomže zkuste se na ni soustředit uprostřed divokých dogfightů. Nemluvě o tom, že i v tomto případě se jedná o postavy nesympatické a jednotlivé hlášky jako by přímo vypadly z nějakého generátoru klišé.

Na sedmém díle je znát, že autoři jsou si daleko spíš jistí ve výškách, než při psaní monologů a dialogů. 

Nemyslím si přitom, že by se v rámci letecké arkády alespoň trochu kvalitní a srozumitelný příběh vyprávět nedal – koneckonců, když to jde v sérii FIFA, musí to jít i tady. A já bych si opravdu rád dal líbit videoherní obdobu Top Gunu. Ale Ace Combat 7 jí ani při nejlepší vůli není.

JE TŘEBA PROLOMIT LIMITY!

Možná vám vrtá hlavou, proč začínám příběhem, když Ace Combat je a bude hlavně o létání. Je to zejména proto, že o schopnosti Project Aces udělat ve svých hrách létání zábavným snad nikdo nepochybuje. Na sedmém díle je znát, že autoři jsou si daleko spíš jistí ve výškách, než při psaní monologů a dialogů. Místní dogfighty jsou strhující, letadla příjemně ovladatelná a ovládací schéma více než funkční.

V misích kampaně vás však z nebes sestřelí další neduhy, dokládající zastydlost návrhu hry. Jsou jimi absurdní časové limity a naprosto, ale opravdu naprosto neschopní spolubojovníci. Každou misi musíte splnit v omezeném čase – a limit je to často dosti přísný, a ve hře se nachází snad jen proto, aby vás rozčiloval. A že se mu to bude dařit – třeba ve chvílích, kdy si konečně poradíte s těžkým protivníkem, aby vám hra oznámila, že jste nesplnili limit a poslala vás plnit klidně celou misi znovu.

Čímž se dostáváme k dalšímu velkému problému kampaně – drakonicky nastaveným checkpointům. Zatímco některé mise ukládají po splnění každého dílčího úkolu, jak je v moderních hrách dobrým zvykem, jiné musíte zvládnout celé na jeden zátah – neúspěch vás automaticky pošle zase na začátek. A neúspěch není v sedmém Ace Combatu vůbec vzácnou komoditou. Třeba už kvůli zmíněnému časovému limitu.

SPOJENEC – ZABIJÁK ZÁBAVY

Korunu celé tragédii pak nasazují vaši wingmani – spolubojovníci, kteří jsou ve hře snad jen pro to, aby vám mělo co šramotit ve vysílačce. Že by pomohli v plnění úkolů? Zapomeňte. Že by někdy sestřelili aspoň některého protivníka, když se Vám jich na záda pověsí příliš? Ani náhodou. Krásným příkladem je pátá mise, ve které je nutné zničit čtyři nebo pět vln přilétávajících bombardérů. Každý bombardér přitom doprovází vlna stíhaček. Když se věnujete jenom plnění úkolu, bude vám neustále blikat indikace blížící se rakety, protože spojenci vám se stíhačkami nepomohou. Pokud ale věnujete příliš energie tomu, abyste se dotěrných „banditů“ zbavili, bombardéry zlikvidují základnu, kterou máte bránit. Pak začínáte znovu od začátku, bez ohledu na to, že zbýval už jenom jeden jediný bombardér k sestřelení.

Autoři nelhali, když tvrdili, že počasí tentokrát bude pilotní zážitek výrazně ovlivňovat. Boj v mracích, za bouře, průlety písečnou boří a další vylomeniny jsou při pohledu zpoza kniplu opravdu intenzivní.

Frustraci napomáhá i skutečnost, že vás hra často nutí do všeobecně neoblíbených misí, kdy je potřeba někoho zachránit nebo eskortovat – a buďte si jisti, že vaši svěřenci vám úkol nikterak neulehčí a směle budou nalétávat vstříc nepřátelským raketám.

Přičtěte k tomu, že zábavnější a originálnější mise si tvůrci pošetřili spíše do druhé poloviny hry, a vůbec bych se nedivil, kdyby vás hra stačila otrávit tak, že ji odložíte. To by ovšem byla škoda už kvůli tomu, že pozdější mise dokážou nabídnout slušnou zábavu a také z toho důvodu, že létání samo o sobě je v Ace Combat 7 zkrátka zábavné.

AŽ NAD MRAKY!

Ve vzduchu navíc vypadá hra epesně, zvláště pak při pohledu z velmi slušně zpracovaných kokpitů. Autoři nelhali, když tvrdili, že počasí tentokrát bude pilotní zážitek výrazně ovlivňovat. Boj v mracích, za bouře, průlety písečnou boří a další vylomeniny jsou při pohledu zpoza kniplu opravdu intenzivní. Daleko méně péče ovšem zjevně tvůrci věnovali zemskému povrchu. Zatímco letadla vypadají velmi slušně, pozemní objekty dají rychle vzpomenout na minulou generaci konzolí. K dobru je třeba autorům přičíst, že nabídnou řadu velmi odlišných prostředí, na druhou stranu to nemůže omluvit skutečnost, že úroveň detailů povrchu je často horší než v pátem GTA.

Daleko méně péče ovšem zjevně tvůrci věnovali zemskému povrchu.

Slušelo by se vypíchnout, že Skies Unknown obsahuje opravdu pestrou sbírku moderních stíhacích a bitevních strojů – a ať už máte podobně jako já (vlivem seriálu JAG) nejradši F-14 „Tomcat“, nebo si raději „patrioticky“ zalétáte v Gripenu, přijdete si na své. Samozřejmostí jsou i supermoderní stroje jako F-35, Su-34 či Su-47 a z nebes sestřelíte i řadu strojů zcela fiktivních – zejména dronů. Na druhou stranu, vzhledem k arkádovému pojetí nejsou rozdíly mezi jednotlivými stroji kdovíjak drakonické. Mimo jiné i pro to, že je dále můžete vylepšovat s pomocí odemykatelných součástek, jež jejich parametry dále modifikují. S trochou snahy se tak můžete pustit do dogfightů i v kokpitu „bradavičnatého prasete“ A-10.

LETADLA NEROSTOU NA STROMECH

Jednotlivá letadla odemykáte za získané kredity v poměrně komplikovaném „Stromu letadel“, a spolu s nimi také speciální zbraně pro jednotlivá letadla a již zmíněné součástky. Na můj vkus je ovšem tento systém zbytečně nepřehledný, jelikož jednotlivá letadla nelze jednoduše porovnávat a sama orientace v tom, co všechno musíte odemknout, abyste si zpřístupnili vysněný stroj, není zrovna snadná. Dlužno také podotknout, že kredity získáváte jak hraním kampaně či samostatných misí, tak v režimu více hráčů, a že strom letadel je pro obě disciplíny společný.

Některé vymírající druhy se dokázaly zachránit ústupem do jiného prostředí a přizpůsobením těžkým podmínkám. Místem, které by se mohlo pro letecké hry stát takovým útočištěm, je nepochybně virtuální realita.

Bohužel, právě hra více hráčů je dalším dokladem skutečnosti, že myšlení tvůrců zamrzlo v minulosti. Multiplayer přináší dva režimy – Team Deathmatch a Battle Royale, což je ale ve skutečnosti v zásadě obyčejný Deathmatch. Naneštěstí však ve hře neexistuje matchmaking, podobně jako třeba v loňském Wreckfestu se přímo připojujete do konkrétních místností založených jednotlivými hráči. Mezi přednosti tohoto systému platí, že si snadno vyberete hru, která vám sedne – například omezenou maximální cenou komponent nebo počtem hráčů. Nedostatkem však je časté čekání, odpojování hráčů a také nedoplňování stavů během hry, což zvláště v Team Deathmatch dokáže opravdu zkazit zážitek.

Nepotěším ani ty, kteří podobně jako já od režimu Team Deathmatch čekali trochu rafinovanější herní zážitek, než nabízí singleplayer nebo Battle Royale. Obecně platí, že se boje v multiplayeru odehrávají na daleko kratší vzdálenosti, než v kampani, a tak v obou režimech zejména bezhlavě manévrujete, abyste vyhnuli raketám a doufáte, že se vám podaří objevit nějakého protivníka v dobrém úhlu, abyste jej počastovali raketami svými. Ani počet režimů a jejich variabilitu nepovažuji za uspokojující – dokázal bych si dobře představit například nějaké eskortní mise, útoky na pozemní cíle či jejich obranu.

S KBELÍKEM NA HLAVĚ

Některé vymírající druhy se dokázaly zachránit ústupem do jiného prostředí a přizpůsobením těžkým podmínkám. Místem, které by se mohlo pro letecké hry stát takovým útočištěm, je nepochybně virtuální realita. Právě ve VR mohou hry s letadly v hlavních rolích zažít nový zlatý věk. Zatím ovšem zůstává jen u příslibů. Ace Combat 7 na VR notu hodně sází, je to ale ku prospěchu věci?

Je! Až skoro zamrzí, že se v Project Aces na obsah pro virtuální realitu nezaměřili více. VR k Ace Combatu dokonale sedí a perfektně dokládá, že budoucnost podobných her je právě v hraní s helmou na hlavě. Ovšem pozor – ostré zatáčky, úhybné manévry, průlety ve vysokých rychlostech – nic z toho není pro slabé povahy. Pokud ale zvládnete udržet oběd v žaludku, dostane se vám jednoho z nejlepších zážitků, které v současnosti virtuální realita zvládne. Přestože hra ani v této podobě není kdovíjaká krasavice, je neuvěřitelně vtahující – a funguje bez problémů i na základní PS4.

Letecká esa však nutně musí zamrzet, že obsahu pro virtuální realitu je zatím ve hře pomálu – konkrétně trojice misí. Osobně bych ocenil raději o dvě tři VR mise více a pět misí v kampani méně, ale nezbývá než doufat, že se třeba obsah pro virtuální realitu rozroste časem. Ace Combat 7 je hra, která jednou nohou stojí v budoucnosti představované virtuální realitou, a jednou nohou v minulosti, kterou zastupují úmorné časové limity, neschopní spojenci a celkově nezábavná kampaň a nemoderně řešený multiplayer. A stejně jako samotná hra, i její hodnocení se nakonec zastavilo na půli cesty. Skies Unknown je nejlepší letecká hra na trhu. Jenže to jenom protože je jediná. A pokud se tvůrci dál odmítnou posouvat vpřed, může být i poslední.

Ace Combat 7: Skies Unknown si můžete pořídit na Xzone.cz.

Ace Combat 7
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Sedmý Ace Combat je stižený celou řadou nešťastných designérských rozhodnutí, díky kterým nemůže pořádně zazářit ani kampaň, ani multiplayer. Zároveň ale nabízí skvělý zážitek z létaní a velmi podařený VR režim.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama