Aaru's Awakening

Víš, Celestýne, ať se ti to líbí nebo ne, krásné hry to prostě mají v životě jednodušší. Když grafiku tvoří čtyři zelené čtverečky a jeden modrý obdélník, musí mít setsakramentsky neprůstřelný systém, aby dostala dobrou známku. Ale když už od prvního levelu nabízí scenerie krásnější než Nymfa se svlačci a bez uzardění se představuje slovy: "Dobrý den, já jsem Limbo, když se rozsvítí," člověk, ten nízký tvor, je připraven odpustit téměř vše. Ptáš se proč? Inu, krása je všude vítaným hostem a co je 2D skákačka bez krásy víc, než jen býlí u cesty?

Ale otče, není snad krása bez pravdy jen klamem smyslů a pouhou formou určité věci?

Inu, Celestýne, a přeci jsem přerušil včera výklad, abych se potěšil pohledem na děvečku, která tak půvabně držela džber plný čerstvých grafických karet. A tak jako ona propluje životem v útěšných dlaních řeky Obdivu, oškliví lidé jako ty anebo já, musí se lopotit nad recenzemi plošinovek, které jsou nade vší pochybnost stejně tak dílem Venuše jako Proserpiny...

OD SOUMRAKU DO ÚSVITU

Kniha příběhů

i Zdroj: Hrej.cz

Obrázková kronika je kulisou vyprávění příběhu, a stejně jako zbytku vizuální stránky hry jí jen málo chybí k dokonalosti. To už se ale nedá říci o monotónním dabingu ukecané průvodkyně dějem.

Celé eóny panuje křehká rovnováha mezi čtyřmi mocnými bratry, Úsvitem, Dnem, Soumrakem a Nocí. Temná Noc se chystá příměří porušit, a tak dostává Aaru, nejvěrnější služebník Úsvitu, úkol projít říšemi jeho bratrů a zajistit opět klid a mír. Aaru vypadá jako psovitá šelma, a jako každý pes je také nejlepším přítelem svého pána. Neklade otázky, ale kráčí neohroženě vpřed, aby loajálně splnil všechny příkazy Úsvitu. A to přesto, že v éterických krajinách ostatních tří bratrů číhá Thanatos a Orgí doslova na každém rohu.

Aaru's Adventure, Celestýne, popisuje tápání a cestu malého lišáka, který prochází z boku snímanou krajinou, přeskakuje propasti, vyhýbá se jezírkům jedu, ostrým bodlinám a trní, i nejrůznějším nebezpečným tvorům. Ptáš se, učedníku, zda dostal do rukou nějakou zbraň? Inu... ano i ne, a obé jedno jest, jak už tomu tak často bývá, nebývá-li tomu jinak a právě naopak.

Nestačí-li právě na překonání nástrahy běh, skok či prudký ráz, může Aaru vystřelit určeným směrem malou, bílou skleněnku. Do místa, kam kulička dopadne, se pak v mžiknutí oka přenese prostorem. Teleportace přitom slouží nejen k přeskočení nezdolatelných jam, uzoučkých průchodů či paprsků smrtící energie – teleport do srdce nepřátelského tvora doslova vymaže jeho podstatu ze Jsoucna. Ano, můj nedočkavý a nedovzdělaný Celestýne, to znamená, že zloduch zemře, či chceš-li, chcípne, zkape, natáhne brka nebo pojde jako sprosté šakalí nedochůdče.

Průchod hrou je neustálým procesem učení, a dokud si hráč nezapamatuje sekvenci pohybů krok za krokem, neprojde dál.

A tak se hraje Aaruova hra; jako neustálý pohyb vpřed, nahoru a dolů skrz jeskyně i velké sály, a místa plná pohyblivých mechanismů, zvláštních pastí a nejrůznějších zázraků. Zaváhej na okamžik, a zhyneš rozpuštěný v jezírku síry, na trnové stěně, žihadlem obří vosy, anebo výbojem prudkého ohně. Potlač vztek, a zkus to trpělivě znovu. A znovu. A znovu. Podesáté, posté. Potlač spravedlivé rozhořčení, vyměň roztřískané LCDčko a zkus to znovu. A znovu, potisící... Protože dokud tuhle hru nedohraješ, zůstaneš navěky jen učedníkem chrámu upřímných mega-recenzí.

SEJDEME SE NA AARU

Trable se stroji

i Zdroj: Hrej.cz

Obří mechanismy typu gigantického ozubeného kola v doméně Noci jsou na pohled skvělým osvěžením jeskynního stereotypu. Po padesáti opakováních herního segmentu je budete nenávidět ;-)

Ano, milý Celestýne, ač vidím, jak přímo hoříš touhou, dobýt samotné srdce Aaru's Awakening ti bude trvat déle než cesta za spodničku některé z mnoha krásných mlynářových dcer. Nemusíš se červenat, i já si s nimi chodívám zahrát na Xboxu... Ovšem Aaru má mnohem blíže k Masovému chlapci. V první úrovni umřeš pětkrát. Ve druhé desetkrát. A pak už budeš raději zavírat oči nad výsměšnou statistikou, která připomíná marnost každého skoku a teleportu, když o půl vteřiny později stejně přijde neodvratná a přece vždycky tolik rozčilující smrt. Průchod hrou je neustálým procesem učení, jako mezi klášterními lavicemi, a dokud si nezapamatuješ sekvenci pohybů krok za krokem jako stránky žaltáře, neprojdeš dál. Dokud se nenaučíš zkrotit setrvačnost a pomalý rozeběh liščího hrdiny, spojovat hektický dashing a čas i rozvahu vyžadující teleportaci, dokud nepoznáš mocné bosse a jejich vzorce pohybu lépe než stěny vlastní cely, neprojdeš dál.

Ptáš se, Celestýne, proč bys měl tahle muka podstupovat? Nejsi snad stejně věrným služebníkem svého mistra, jako je Aaru prodloužením vůle svého pána, Úsvitu? Ale netrap se, tvrdá práce a hodiny frustrace nezůstanou tentokrát bez odměny. Je jí sama Krása, ve své kvintesenci, jako ukradená z galerie, Aaru zve na Podzim v Paříži, Noc pod hvězdami i Výpravu za ptákem času najednou. Jeho detailně prokreslené lokace skýtají působivý mix jasných barev sladěných do palety, která dokonale vystihuje podstatu domény Dne, Soumraku či Noci. Hra světla a stínu ustupuje tentokrát citlivé práci se štětcem, ale přece najde své místo k vyniknutí, jímž jsou závěrečné metry každého levelu: domácké, teplé světlo, jež vychází z exitu, se spojuje s pocitem bezmála božské moci a úlevy z dokončení těžkého úkolu a snad i ty, můj chlapče, se stěží budeš bránit dojetí.

TEN KRÁSNÝ ZMAR

Ach, Celestýne, musíš se ještě mnoho učit, abys poznal, jak málo víš. Nechal ses oslepit krásou na povrchu, ale tvé mladé oči ještě neprohlédnou její marný lesk. Netoužíš po ničem, než upsat svoji duši téhle malé, nezávislé plošinovce, ale přitom netušíš, že už pár hodin poté budeš litovat. To až tě bude ničit neustálá repetice nepřehledných úseků, kde pozadí splývá s popředím a není jasné, co je aktivní objekt, a co jen ozdoba. To, až se zamyslíš nad důvody, které vedly tvůrce k přidání speedrunningu a odměňování hráče medailemi za bleskurychlé proběhnutí levelů, což je téměř v přímém rozporu s vychutnáváním toho nejlepšího, tedy stylizace a vizuálních krás. A až unaven dlouhými minutami pokusů a pilování cesty vpřed budeš mít stěží sil, aby sis nalil pohár vína, rozhodně však nebudeš toužit po tom, procházet stejné peklo ještě jednou kvůli zlaté či stříbrné medaili.

Svár mezi stylem, nápady, prostředím a nádherou grafiky – a na druhé straně sveřepými nepřáteli zábavy v podobě podprůměrné responzivity ovládání, monotónnosti a frustrace, není snad největší otázkou Bytí, ale přesto mě, Celestýne, trápí. Je to tak trochu jako s tebou, můj nezdárný žáku. Nejsi tak docela hloupý a dovedeš dobře naslouchat. Co z tebe mohlo být, kdybys byl jen o něco méně tvrdohlavý... Rveš mi srdce, učedníku, že i po všem, co jsme probrali, si stále nedáš říci a ruce se ti třesou vzrušením při pohledu na high-resové olejomalby Úsvitu a jeho služebníka Aarua. Budeš trpět, a můžeš si za to docela sám.

Věčná škoda, že Pán nenadělil alespoň špetku oné nízké formositas a corporalitas také mně. Mohl jsem teď arare et cultivare sladkou lazebnici anebo něžnou výčepní. Ale osud tomu chtěl, že musím napsat recenzi na Aaru's Awakening, a budu potřebovat Tvůj čistý a neposkvrněný zážitek, abych se ujistil, že téhle přízemní indie krásce nekřivdím. Tak tedy: pusť se do hry, Celestýne, a kéž ti to jde od ruky...