A Plague Tale: Innocence Recenze A Plague Tale: Innocence

A Plague Tale: Innocence

David Plecháček

David Plecháček

13. 5. 2019 22:01 18
Reklama

O středověku se ne nadarmo mluví jako o době temna. V našich končinách si jej sice spojujeme s dobou po Bílé hoře, ale v historii se mluví prvně o době končící někdy ve třináctém století. Jenže jakmile temno ustoupilo, v Asii začal propukat mor, který se s obchodníky dostal i do Evropy. Z Itálie se nemoc šířila dál na sever, západ i východ Evropy. Jako první byla na ráně Francie, kterou kromě nemoci sužovaly i nikdy nekončící souboje s Anglií. Aby toho neměli místní obyvatelé málo, na spletitém historickém pozadí si navíc z ničeho nic inkvizice dojde pro rodinu de Rune. Právě tak začíná zoufalý příběh dvojice, která přijde o všechno a musí bojovat o holý život.

RYCHLE PRYČ

Amicia de Rune je relativně obyčejně šlechtické děvče. Otec neustále někde cestuje a rodině se příliš nevěnuje, a žel bohu ani matka nemá na svou dceru příliš času, neboť jí plně zaměstnává její nemocný syn, Hugo. Jeho nemoc způsobila, že se sourozenecká dvojice prakticky ani nezná. Otec svou nepozornost dceři vynahradil alespoň tím, že ji naučil používat drobný prak. To se ukáže jako klíčové, protože ve chvíli, kdy do panství dorazí inkvizice, prakticky bez jakýchkoliv okolků hlavu rodu de Rune popraví a zanedlouho se vydá i pro zbytek rodiny, je prak to jediné, co udrží rodinu při životě. Drobnými kamínky se totiž dá alespoň odvrátit pozornost. Ale ne nadlouho. Po chvíli totiž umírá i druhý rodič a Amicia s Hugem tak zůstávají sami a musí utíkat, seč jim síly stačí.

A Plague Tale je skvělou ukázkou, jak lze zobrazit zmar a totální beznaděj.

Věci tak dostávají hned zkraje velice rychlý spád. Starší Amicia samozřejmě musí Huga střežit jako oko v hlavě, ale její mladší sourozenec minimálně zpočátku nechápe, proč by měl dát na sestru, o níž slyšel, ale prakticky nikdy ji neviděl. Se situací se ale musí oba dva popasovat co nejrychleji. Z rodového sídla se totiž vydávají najít lékaře a mnicha, který by měl Hugovi bez léků pomoci a měl by dvojici poradit, jak dál. Zřejmě si dokážete představit, že nic nejde podle plánů, takže nejen, že onen mnich ve vesnici není, ale navíc drtivá většina dveří má na dveřích nakreslený bílý kříž značící nemoc, která se mezi lidmi šíří jako lavina. Obyvatelé jsou tak nervózní nebo mají strach, a z těchto důvodů berou (boží) zákon do vlastních rukou a rozhodnou se jednat a vraždí potenciální nakažené na potkání. To není zrovna dětství, o kterém sníte...

PADNE KOSA NA KÁMEN

A Plague Tale je skvělou ukázkou, jak lze zobrazit zmar a totální beznaděj. Nejde jen o ústřední dvojici, která neví, kam dál, a absolutně netuší, co leží před ní, ale jde především o zobrazení bídy celého světa. Možná mě jen šálí paměť, ale vážně marně hledám titul, který by se nebál tak syrového pojetí, jaké Focus Home nabízí. Je skoro až škoda prozrazovat dané scény, ale s Amicií a Hugem budete přecházet dřívější bojiště plné mrtvých, budete nucení obětovat člověka jenom proto, abyste si zachránili vlastní život, anebo budete jen přihlížet tomu, jak krutí dokážou být ostatní a jak zachází buď se zajatci, nebo s hrozbou v podobě morem postižených lidí. Doba byla zlá a hra toho skvěle využívá.

Mladá dlouhovláska naštěstí zjistí, že úplně bezbranná není. Prak jakožto obyčejný nástroj se brzy projeví býti dosti vražednou zbraní, která dokáže rozlousknout hlavu jako lískový oříšek. To samozřejmě za předpokladu, že protivník nemá na hlavě helmu, který promění nebezpečný projektil v neškodnou cinkavou mušku. Naštěstí morem zamořenou zem křižuje i jiná pomoc – moroví přenašeči, totiž krysy. Krysy jsou dalším nebezpečím, které na Amicii a Huga všudypřítomně číhají, ale v případě nouze se dají považovat i za zbraň. Tito hlodavci se totiž bojí ohně. Přítomní vojáci si tento fakt rychle uvědomí, a tak nosí louče nebo lucerny, kterými je odhání, ale Amicia dokáže lucernu rozbít a tím vystavit rytíře krysím tesákům.

Kombinace vyhýbání se krysám a nepřátelům tvoří drtivou většinu hratelnosti.

Ony totiž nejsou krysy jako krysy. Těch zdejších jsou tisíce, možná statisíce, a navíc si vyloženě libují v mase, ať už mrtvém, nebo živém. Než stačíte vystavit kohokoliv nemoci, kterou zřejmě přenáší, stačí dotyčný vydechnout naposledy ožraný až na kost. To je samozřejmě něco, s čím se musí popasovat i sourozenecká dvojice, která z logiky věci nemá neustále zářící lucernu – vždyť se musí stále ukrývat před zraky nepřátel – a to vede k hratelnosti založené na neustálém řešení puzzlů. Právě kombinace vyhýbání se krysám a nepřátelům tvoří drtivou většinu hratelnosti. Fungování krys je jednoduché, bez světla se kolem nich neprosmýknete. To lidé by mohli pobrat větší IQ, na druhou stranu se chovají přesně tak, jak čekáte, takže hra není zákeřná a přesně víte, jak bude na vaše jednání reagovat.

PROTI VŠEM

Ačkoliv má rodina vždycky za každých okolností přednost, nakonec to přeci jen není potomstvo de Rune proti zbytku světa. Na své pouti za svou záchranou se spojí s nově objevenými přáteli, kteří především Amicii naučí leccos nového. Ta rázem nemusí pálit jen pouhé oblázky, ale do vínku dostane i mnohem exkluzivnější střelivo, které spočívá v míchání nejrůznějších alchymistických směsí. Po světě sbíráte vedle kamínků i různé látky, jejichž směsi poté přináší různé efekty. Ten nejzákladnější dokáže zapálit vyhaslé dřevo nebo třeba balík sena, ale Ignifer není jediný. Další dokáže naopak oheň uhasit, jiný pro změnu krysy láká na určité místo, a tak podobně. Všechny přírodní látky navíc můžete využít i při vylepšování Amiciina praku, který například bez úpravy vydává nechtěný svist, jež mohou vojáci zaslechnout a dopátrat se tak vašeho úkrytu.

Správně tušíte, že materiálů je spíše méně než více. Hra samotná jasně říká, abyste především u nákladnějších substancí bedlivě volili, zda jejích výhod využít nebo ne, protože se taktéž může stát, že nedosáhnete na chtěné upgrady vašeho vybavení. Nevíte-li si rady, některé se dají považovat za poslední záchranu. Prakticky vždy ale existuje cesta, jejíž následování vás nestojí prakticky žádné drahé látky, jen kamínky, které se válí na každém kroku. Samozřejmě i tyto volby pomáhají ke zdárnému utváření pocitu, že nejste pánem situace a malým zabijákem, který je schopen lecčeho, ale že jste stále malou rybkou v obřím světě, který by sice rád skončil uprostřed bezpečí vlastní sasanky, ale klidně se může stát, že místo toho skončí v akvárku v zubní ordinaci někde na pobřeží Sydney.

O MYŠÍCH A LIDECH

Možná to takhle zní, že se toho ve hře příliš neděje, ale možná to je zdání spíše zdánlivé. V prvé řadě vás pohání kupředu příběh a všudypřítomné otázky, na něž stále chybí některé odpovědi. Zajímá vás, co má Hugo za nemoc a jestli jej ohrožuje na životě, případně jak se jí zbavit. Ptáte se, proč inkvizice pátrá zřejmě specificky právě po malém bráškovi. Sami sebe se tážete, jestli je takto postižený celý svět okolo, nebo jestli se skoro až apokalypsa týká jen vás. Těch otázek je vážně hodně a části, v nichž hrajete, jsou pojítka, která vás mají dovést k odpovědím. Touto optikou se dá stoprocentně říct, že se nebudete nudit. Všehovšudy se hratelnost tolik neliší, maximálně se v čase vyvíjí spolu s vašimi schopnostmi, ale rozhodně jako pojítko dostatečně drží a nebudete mít pocit, že by to chtělo změnu.

Pro našince je nad rámec řečeného atraktivní i přítomnost češtiny, díky níž si užijete příběh do posledního malíku.

Jestliže "AA" scéna her od menších vydavatelů něco potřebuje, je to právě originalita, respektive ojedinělé téma, na nějž utáhne hráče. Jsem mile překvapený, že zrovna studio Asobo, které spíše jen přicmrndávalo větším týmům nebo tvořilo všelijaké projekty (třeba pro pohybové ovládání), vytvořilo svébytný titul, který má co nabídnout i přes neduhy, které jsou menším hrám vlastní, třeba v ne tak atraktivním vizuálu. Ale A Plague Tale vypadá dle mého skvěle a nemá se za co stydět. Pro našince je nad rámec řečeného atraktivní i přítomnost češtiny, díky níž si užijete příběh do posledního malíku. Co víc si přát? Pokud vás téma neláká, přicházíte o polovinu zážitku, takže hra hodně stojí a padá na vašem vztahu k němu. Pokud vám ale středověk nevadí a pokud vám není ústřední dvojice vyloženě asympatická, není moc nad čím dumat, i když byste si měli počkat na ještě atraktivnější cenovku. 

A Plague Tale: Innocence
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Plague Tale chybí jediné - aby byl vysokorozpočtovou hrou. To by vyřešilo všechny jeho drobné neduhy, ale hlavně by jej přiblížilo většímu počtu hráčů, kteří jej takhle dost možná trestuhodně minou.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama