25 To Life Recenze 25 to Life

25 to Life

frix@seznam.cz

frix@seznam.cz

27. 1. 2006 23:00 3
Reklama

Na trendy narazíte všude, ať už hovoříme o módě, filmech nebo hrách. Pro hry aktuálně funguje trend úzce spojený s hudbou, totiž „urban style“. Rádoby temné kriminální historky, ve kterých je hlavní hrdina utlačovaný chudáček, který se snaží dostat ze spárů ghetta, vyrapovat si peníze, slávu a co nejvíc zadkem vrtících tanečnic do nového videoklipu. Tímhle nigga-gangsta-muthafucka svrabem je zaplavená hudba, filmy a nově i hry, přičemž úroveň kvality podobných počinů se evidentně daří přenášet – čím byl pro filmový svět You Got Served (bombasticky výdělečný humus, který hodnotili filmoví kritici průměrně zhruba 0,1/10), tím je pro herní svět Crime Life: Gang Wars nebo třeba 50 Cent: Bulletproof. 25 to Life na tom objektivně řečeno není až tak zle, ale stále je to jen zmatené kulhání v bažinách podprůměrného nevkusu.

O všem a o ničem

Jedním slovem shrnuto, 25 to Life je pitomá. Začíná to příběhem – budete hrát coby trojice postav, totiž gangsteři Freeze Francis a Shaun Calderon a detektiv Lester Williams. Freeze se snaží v zájmu rodiny vystoupit z koloběhu gangsterského života, zavázal se ale udělat poslední prácičku pro svého kámoše Shauna. Jak jinak, dopadne to bledě a Freeze je na útěku před vším možným. Poněkud záhadně znamená záchrana holého života především zabití přibližně stovky nepřátel v každé úrovni, většina z nichž je členy policejního sboru. Ach, kámen úrazu pro americké zájmové skupiny a populistické senátory, to nás však trápit nemusí. Děj je předvídatelný, absolutně bez nápadu a výměna hratelných postav jej překvapivě činí ještě horším, než by být nutně musel. Namísto volby postavy postupně hrajete za grázla i jasoně, čímž se poněkud stírá patetické morální poselství v příběhu obsažené.

25 to Life je střílečka z pohledu třetí osoby ve stylu Max Payne, Total Overdose nebo například Dead to Rights. V odvážném a nevídaném kroku se tvůrci rozhodli, že vymažou všechny pikantní vychytávky, které činí výše jmenované kousky unikátní, a naservírují nám tak šedivě beztvarou hmotu, že stěží lze udržet smích na uzdě. Máte na výběr řadu zbraní, přičemž lze nést vždy pistoli a nějakého většího mazlíka. Zbraně jsou nezajímavé, splývají dohromady a jednoduše postrádají šťávu, což je ve střílečce tak trochu problematické. Radar vám prozrazuje také polohu nepřátel, čímž se již tak snadná hra stává ještě o kus jednodušší. Na nejtěžší obtížnost se mi povedlo zemřít dvakrát, přičemž rovný tucet misí lze dokončit za zhruba 5 hodin. A my jsme nadávali, že je Max Payne 2 krátký!

Strojem času do minulosti

Hratelnost 25 to Life by však o moc déle asi nešla vydržet. Nedá se říci, že jde o vyložený propadák, kterého se v kanále štítí dotknout krysy, je to prostě esence nudného zabíjení času. Prostředí jsou variabilní vzhledem, nikoliv však svým pojetím. Podobně jako u Conflict: Global Storm chodíte stále stejně rovnou lineární chodbou, akorát potaženou jinými texturami a v případě mexické Tijuany se objeví na ulicích ze záhadných důvodů jako bonus výbušné barely. Je tu také Los Angeles v podání downtownu i předměstí, útěk z vězení nebo třeba opulentní kasino.

Do oblasti vejdete, pobijete odnikud vybíhající nepřátele, seberete náboje a komicky ve vzduchu poletující lékárničku (která vás na sebe pro jistotu upozorní i svítivou aurou), načež postup opakujete až do skončení dané mise. Smutné je, že po absolvování první mise můžete hru s klidným svědomím vymazat, protože to je vše, co může 25 to Life nabídnout. Žádný bullet-time, žádná salta do strany, žádné efektní speciality, prostě NIC. I jinak průměrná Dead to Rights nabízí jako ozvláštnění bojového psa! Total Overdose zase vykrádá všechno možné, ale aspoň se tím hratelnost oživuje. Je ohromující, jak chtějí tvůrci v současné konkurenci uspět se hrou, která vypadá, jako by se k nám omylem přenesla z roku 2000.

Někdy přijde na pomoc parťák, je to však spíše prokletí, nežli pomoc. Nelze jej totiž nijak ovládat ani mu dávat příkazy, přičemž vám bez váhání vysype do kožichu sto nábojů za vteřinu. Jedinou skutečně potěšující věcí, která může člověku usnadnit nudou ubitý postup kampaní, je sbírání bonusů za plnění sekundárních úkolů (které většinou vypadají tak, že alespoň 10 ze 100 nepřátel zabijete headshotem). Jsou to různé blbůstky typu nový účes nebo oblečení pro postavičku do multiplayeru, tak trochu ve stylu funkce „vyrob si skejťáka“ z Tony Hawk série.

Tonoucí se online chytá

Multiplayer je o něco lepší a můžete se v něm vyblbnout s upravenou postavou, což nikdy není na škodu. Nabízené módy jsou ke všemu ne zcela špatné, například v Robbery je třeba v roli zločinců sbírat na mapě kořist, kterou se snaží policie bránit. V Tagu jde, překvapivě, o kreslení graffiti po stěnách, které označují území. Za jeho držení se přičítají body, musíte však mít potagovanou klíčovou stěnu. Nepovedené mapy, střelba, míření i všechno ostatní se však do multiplayeru přenáší a z vyložené slabé hry se tak stává pouze podprůměr.

Technicky je 25 to Life slabota, první Max Payne vypadal o hodně lépe, o druhém raději ani nemluvě. Zvláště animace postav z roku raz dva vyvolají úsměv na rtech, speciálně pak pohyb v přikrčení – postavy vypadají, jako by měly stěží kontrolovatelné zažívací potíže. Něco jako reálná fyzika se nekoná, textury mají hodně nízké rozlišení a celkově je vzhled hry nepřijatelný. Částečně to balancují nároky na hardware, které jsou opravdu nízké a hrát šlo i na GeForce 4 (MX není podporována). Zvukové efekty jsou nevýrazné, jinak solidní dabing je degradován mizerným scénářem. Za pochvalu stojí jen soundtrack, který potěší asi hlavně starší příznivce hip-hopu – zazní Public Enemy, Tech N9ne nebo třeba KRS One.

25 To Life
Windows PC
Xbox Xbox
PlayStation PlayStation 2

Verdikt

25 to Life je žalostný klon Maxe Payna, který z něho vytrhl všechno zábavné, zhoršil grafiku a snaží se vás přesto zlákat ke koupi za plnou cenu. I zatvrzelí fanoušci third-person stříleček by raději měli v novoročním suchu sáhnout do archivu, nežli vysolit nekřesťanských 1600 Kč za tuhle slabotu.

Co se nám líbí a nelíbí?

Solidní soundtrack, multiplayer je o něco lepší než kampaň.
Prachmizerná grafika, neoriginální a suchá hratelnost, která se v superkrátké kampani ani nestihne projevit. PC konverze ke všemu nese stopy šití horkou jehlou, nejde například spustit readme soubor přes úvodní menu, musíte jej na disku hledat sami.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama