Zack & Wiki: Quest for Barbaros Treasure

Jsou to už téměř dva měsíce, co se v San Francisku zavřela voda nad jarním Capcom Gamer’s Day. Překvapení se nekonalo, pacifická kontinentální deska se pod náporem herních „novinek“ ani nepohnula a japonský gigant, již tradičně sázející na osvědčené tituly, vysypal na zúčastněné novináře klasickou záplavu nejrozmanitějších Capcomáckých sequelů. Od titulů jako je Devil May Cry až k Xbox arkádovým hříčkám stylu Super Street Fighter II Turbo HD Remix. I proto nepřekvapí, že zdaleka největší pozornost vzbudila zdánlivě nenápadná puzzle arkáda Project Treasure Island Z – když už ne pro svůj naprosto stupidní název, pak alespoň proto, že je chystána pro konzoli Wii, nenavazuje na žádnou vousatou Capcomáckou sérii, a tudíž je svěží jako dech ústního hygienika po ránu. Představme si proto největší jarní naději slavné japonské stáje trochu podrobněji.

Jméno dělá charakter

Předně je třeba upozornit, že Capcom posbíral zbytky rozumu a pracovní název hry prohnal před vydáním bez milosti masomlejnkem. Finální výsledek sice taky zrovna neuchvátí, na druhou stranu titul je tak alespoň připraven k řádnému prodeji – tentokrát s novým názvem Zack & Wiki: Quest for Barbaros Treasure. Jedná se o puzzle arkádovou hříčku, na pohled úspěšně kloubící prvky legendární Zeldy s klasikami jako je Ape Escape. Co jej činí výjimečným je další z pokusů o originální zapojení ovládacích prvků konzole Wii. Vlastně spíše prvku – singulár. Do akce se totiž zapojí pouze Wiimote a to rovnou v doposud bezkonkurenčně nejširším rozsahu použití. Řešení hádanek je totiž je přímo napojeno na hráčovu schopnost zapojit do hry ovladač, respektive přijít s tím správným pohybem, který uvede věci do pohybu. Jediným předem daným ovládacím prvkem je ovládání hlavní postavy (A pro chůzi, B pro globální pohled na úroveň), piráta Zacka, vše ostatní je integrální součástí herních puzzlů a závisí pouze a jenom na vynalézavosti a představivosti hráčů před televizní obrazovkou.

Celý princip krásně dokumentuje hned úvodní scéna hry, kdy je Zack se svým parťákem (lítajícím a velmi výřečným opem Wikim) uvězněn na malém ostrůvku. Po malé obhlídce okolí dostane Zack k dispozici pilu (ve skutečnosti je to zákeřný had, kterého Zack transformoval kouzelným zvukem svého zvonku) – co udělá s tak nebezpečným náčiním sotva zletilý pirát? Podetne strom, přeci! K tomu je třeba s drvoštěpeckou zručností napodobit v blízkosti kmenu pohyby řezání. Strom se skácí, přemostí cestu přes hlubokou rokli a cesta dál je volná. Jistě, není to zrovna úkol vyžadující třeskutý intelekt, na druhou stranu jistě se mezi námi najde celá spousta lidí, která by si ze zubatou (pilou) rady nevěděla. Je třeba brát v potaz také zvyšující se křivku obtížnosti. Ostatně ve hře, která má podle oficiálních informací nabídnout až 40 hodin zábavy to člověk tak nějak očekává. Takže zatímco občas stačí najít klíč k těm správným dveřím, jindy bude nutné danou obrazovku doslova poskládat od píky po vzoru nejlepší tradice adventur, jako byli například stařičcí Gobliiins, dej jim pánbůh věčnou slávu.

Čísla mluví za vše

Příběh nepostrádá tradičně vynalézavý Capcomácký rukopis a již tak velmi zajímavou herní koncepci doplňuje zábavný příběh o mladém, průbojném pirátovi, který se náhodou dostane na stopu ohromnému pokladu, jenž kdysi na přísně utajovaném místě ukryl legendární korzár Barbaros (i ten se do pátrání zapojí, coby vysušená lebka zasažená kletbou nesmrtelnosti). Při svém pátrání Zack zavítá do sedmi tématických oblastí, včetně džungle, vzducholodi, ledového zámku a zříceniny hradu. K dispozici bude více jak 20 úrovní, 35 druhů nepřátel, 80 manipulovatelných předmětů (tzn. minimálně 80 způsobů nasazení Wiimote, včetně již zmíněného řezání, nabírání, otevírání a dokonce hraní na flétnu) a 500 jiných, užitečných pomůcek. Ačkoliv je Zack & Wiki klasickou singleplayerovou záležitostí a multiplayerového režimu se nejspíš nedočkáme, už nyní si troufáme tvrdit, že se jedná o ten typ hry, která nenechá v klidu nikoho poblíž obrazovky. Hordy vševědoucích kibiců byly vždy průvodním jevem každé povedené adventury.

Ačkoliv cel-shadové vizuální zpracování nepatří k těm nejaktuálnějším a z okolních screenhostů se může zdát dost odpudivé, v pohybu hra vypadá úžasně a v kombinaci s množstvím barvených efektů příjemně dotváří celkově uvolněnou atmosféru. Není to ale grafika, co dělá tuto hru takovým příslibem. Je to zejména její přemýšlivé, vynalézavé adventurní ladění, které převádí klasické herní mechanismy do moderního světa interaktivní zábavy. Wii bylo pro tento druh her stvořeno a my si nemůžeme než přát, aby se i finální verze hry tak úžasně povedla a konečně ukázala, co všechno v nové konzoli od Nintenda skutečně dřímá. Teď už nelze než netrpělivě čekat na letošní podzim a krátit si čas u starých dobrých point’n click adventure. Možná už jim totiž zvoní hrana…