World In Conflict Článek World in Conflict

World in Conflict

Ondřej Novotný

Ondřej Novotný

21. 6. 2007 22:34 9
Reklama

Studená válka představuje velice zajímavé, ale pro mnoho lidí zřejmě i dosti ožehavé téma. Jak jinak si lze vysvětlit, že tak atraktivní problematika zůstala zatím kromě českého Flashpointu a Cold Waru herními vývojáři prakticky netknuta? Této skutečnosti si možná všimli i lidé z Massive Entertainment, a tak se rozhodli zasadit svoji další realtimovku právě do tohoto období. Švédy sice za jejich neustálé porážení našeho národního týmu v hokeji nemusíme mít zrovna v lásce, ale už párkrát celému světu dokázali, že dobré hry dělat umějí. A World in Conflict by měl toto tvrzení definitivně zarámovat.

Jmenuji se Bond. Larry Bond.

Ačkoliv má být hlavní předností WiC multiplayer, ani sólovou kampaň nechtějí tvůrci nikterak zanedbat. Jejím základem bude příběh z pera Larryho Bonda, uznávaného odborníka na studenou válku a autora mnoha knižních bestsellerů. Dějová linka se začne odvíjet v roce 1989, kdy Sověti nečekaně napadnou Evropu. NATO se rozhodne pro rychlou odpověď, čímž však vyprovokuje Rusy k otevření druhé fronty, tentokrát na americkém území. Rozhoří se celosvětový konflikt, v němž bude hráč zaujímat roli jednoho z velitelů amerických jednotek. Záměrně říkám jednoho z velitelů, jelikož tvůrci si chtějí dát záležet na tom, aby hráč doopravdy cítil, že je jen jedním z mnoha koleček obrovské válečné mašinérie. Neustále tak bude třeba spolupracovat se spojenci, vzájemně se podporovat a plánovat válečné akce, což sice zní velice slibně, ovšem úspěch tohoto konceptu bude z velké části záviset na kvalitách umělé inteligence.

Co se týče délky singleplayerové kampaně, měla by dle slov tvůrců obsahovat celkem čtrnáct map. V jejím rámci se hráč podívá do mnoha různých koutů světa, například do městské zástavby Seattlu, na ledové ruské pláně, ale třeba i na francouzské vinice. Dokončení každé mapy zabere zhruba hodinu, tudíž se hrací doba bude pohybovat někde okolo patnácti hodin. Toto číslo ale určitě navýší i multiplayer, jehož uzavřeného betatestu jsme se zúčastnili, a tak vám nyní můžeme zprostředkovat naše dojmy.

Taktika především

Po připojení do multiplayerového klání si hráč nejprve musí zvolit stranu a poté i typ jednotek, kterému bude na bojišti velet. První možnost představuje pěchota, nabízející kromě obyčejných vojáků i protitankové oddíly nebo snipery. Navzdory její možnosti zabarikádovat se v budovách nebo v lesech se jedná pravděpodobně o nejslabší část celého vojska, ačkoliv i ona dokáže v určitých momentech pořádně znepříjemnit život. Obrněné transportéry a tanky, to už je však jiná káva. Jejich pancíř toho vydrží mnoho, ovšem proti dobře zformované skupině helikoptér si rovněž neškrtnou. Právě vzdušné síly představují třetí druh jednotek - kromě náletů lze s nimi soupeře zaskočit i výsadky z transportních vrtulníků, které mohou znamenat při dobrém načasování pro soupeře drtivý, ne-li finální úder. No a konečně čtvrtou skupinou je podpora, zahrnující mimo jiné artilerii a protivzdušnou obranu, tedy velice účinné zbraně, ovšem prakticky bezbranné proti útoku pozemních jednotek. Nutno podotknout, že WiC se soustředí opravdu pouze na bitvy, jelikož všechny jednotky a fixní množství kreditů budete mít k dispozici hned od začátku.

Jak je patrné z předchozích řádků, klíčovou roli ve střetnutích hraje taktika a dobrá znalost jednotek soupeře. Podobně jako třeba ve StarCraftu se totiž každá jednotka hodí na nějakou jinou, zatímco proti další je úplně bezmocná. Volba velitele určitého typu vojska pochopitelně neznamená pro hráče absolutní zákaz nákupu jednotek jiných druhů, avšak takového generála pozemních obrněných sil vyjde útočný vrtulník pěkně draho. Což hraje opět do karet protřelým stratégům, stejně jako skutečnost, že ve WiC funguje jakýsi „respawn“ systém podobný tomu z multiplayerových FPS – pokud vám nepřítel zničí jednotku, dostanete zpátky veškeré prostředky užité k její výrobě, a budete si ji tak moci ihned objednat znovu. Ani zničení velké části armády tedy nemusí nutně znamenat konec, jelikož si ji lze vzápětí znovu obnovit a zkusit na nepřítele vyzrát s jinou taktikou. To však neznamená, že byste se mohli bez rizika pouštět do nějakých sebevražedných akcí - jednak výroba nové armády chvíli trvá a navíc za úspěšné ničení nepřátelských jednotek dostáváte tzv. taktické body, jež lze využít hned několika způsoby: od povolání náletu z bombardérů přes vyžádání dělostřelecké podpory až po útok taktickou nukleární hlavicí. O tom, že podobný útok může zvrátit dosavadní průběh bitvy, se snad ani nemusím zmiňovat. Za zmínku však stojí, že si tyto taktické body lze v jednom týmu vzájemně posílat, kvůli čemuž se především při hrách většího množství lidí objevují na scéně jaderné hřiby častěji, než by bylo zdrávo.

Jednotlivých bitev se na různých mapách zúčastní až 16 hráčů zároveň, což ve spojitosti s rozrůzněním jejich arzenálu nutí k pokročilým formám spolupráce. Bitvy ve WiC, ať u v Battlefieldu podobném módu Domination, či velmi podobném Assaultu, vyžadují efektivní komunikaci. Tanková brigáda jednoho hráče vyrazí zabrat klíčový bod, ale je napadena vrtulníky soupeře - je tedy teba, aby urychleně přispěchaly vzdušné síly vlastní nebo protiletecká děla. A podobné situace nastávají prakticky neustále. Hráči si v rámci týmu (proti sobě stojí vždy dva, SSSR vs. USA) mohou pomáhat mnoha způsoby a zároveň jejich větší počet umožňuje snazší začlenění nováčků - i úplný začátečník mže přispět k vítězství a naopak nemůže výrazně "zkazit hru" zkušenějším. Už během betatestu se pak vytvořily některé klany a v budoucnu se určitě dočkáme parádních progamingových bitev mezi kooperujícími skupinami velitelů.

Vizuální hody

V hratelné betě jsme měli možnost vyzkoušet tři různé multiplayerové módy: Domination, Assault a Tug of War. Prvně jmenovaný (a zatím i jednoznačně nejpopulárnější) se v mnohém inspiroval Battlefieldem – jde v něm o ovládnutí několika strategických bodů a jejich následné držení pod vlastní kontrolou. V Assaultu se dobývají různá důležitá místa, přičemž po vypršení časového limitu se role útočníků a obránců obrátí. No a v Tug of War má hráč, resp. tým za úkol zajmout několik strategických pozic, čímž se posune fronta hlouběji do nepřátelského území. Pokud se mu to podaří několikrát za sebou, zvítězí. Možná právě tento mód by mohl konkurovat dosud neohroženému Domination, ale to se ukáže až po vydání plné verze.

Vše, co jsem doposud zmínil, zní sice pěkně, ale těžko by se okolo WiC strhnul takový humbuk, kdyby screenshoty z tohoto titulu nevypadaly tak nádherně. Na skutečně nabušeném počítači si lze vizuální pozlátko interně vyvinutého MassTech enginu vychutnat i s veškerými finesami rozhraní DirectX 10, ale hru rozjedete plynule (ve verzi pro DirectX 9) s osekanými detaily i na slabším stroji – jen si pak zkrátka musíte na grafiku z okolních obrázků nechat zajít chuť. Militaristy navíc určitě potěší skutečnost, že všechny zbraně a vybavení odpovídají svým reálným předlohám, a tak se hráči dostane do rukou za Američany například Abrams, Cobra nebo A-10, za Sověty pak třeba T-72, T-80 nebo Hind. Ani zvuková stránka, jíž dominuje licencovaný soundtrack s populárními písničkami z 80. let, určitě nebude dělat hře ostudu. Massive Entertainment mají zkrátka nakročeno k opravdové hitovce a po vyzkoušení bety si už jen stěží dokážeme představit, že by nás World in Conflict mohl výrazněji zklamat. Definitivní verdikt – především o singleplayer části – budeme však moci vyřknout až letos v září.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama