Warhammer: End Times - Vermintide
Minulý týden jsme dostali možnost se vydat do uzavřené bety připravované kooperační multiplayerovky Warhammer: End Times - Vermintide. Šance strávit pár dnů mezi přerostlými krysami se chopili Lukáš Kunce a Honza Konfršt, kteří vzali středověké zbraně do rukou a vydali se vstříc invazi hlodavců. O své rozpačité dojmy ze hry se s vámi nyní podělí v tomto článku.
Neexistuje hra, ve které bych měl nahráno více času než v Left 4 Dead. 554 hodin kooperativní zábavy mi nedokázaly zprostředkovat ani všechny potenciálně konkurenční tituly dohromady. Velký podíl na tom má i fakt, že vyjma úplně zapomenutého Evolve se na trhu žádná velká kompetitivně kooperativní akce neobjevila. Vermintide mi dával naději, že zase budu mít kde zabít stovky hodin, ale po vyzkoušení betaverze to vypadá, že až do vydání Left 4 Dead 3 budu schopný vykonávat nějakou smysluplnější činnost.
PŘEHNANÁ INSPIRACE
Je až zarážející, kolik věcí si vývojáři z Fatshark troufli okopírovat. Každá úroveň začíná přeletem kamery nad částí mapy a končí zavřením dveří bezpečného vozíku. Čtveřice hrdinů bojuje proti hordám zombíků, myslím humanoidních krys, z nichž občas vybafne speciální zombík, chci říct krysa, která vás například připlácne k zemi a bude vás zuřivě trhat. Nebo krysa, co si hráče z dálky začně pomalu přitahovat k sobě. A aby těch náhodných shod nebylo málo, sem tam po vás vystartuje tank, nebo nějaká přerostlá svalnatá krysa... Kdo ví, co to vlastně je. Taky s sebou můžete nosit lékárničku a vrhací bomby. Všechno dění přehledně sledujete skrze uživatelské rozhraní, které samozřejmě vypadá úplně stejně jako vy-víte-co. Na inspiraci není nic špatného, ale tohle už je přece jenom příliš okaté.
I Sheva z Resident Evil 5 je oproti kolegům ve Vermintide hotová premiantka.
Pochopitelně žádná dnešní hra nemůže opomenout nějaký systém craftingu a customizace. Můžete se tedy spolehnout na odemykání nových zbraní, čepiček a přívesků, které výrazně změní způsob, jakým se daná postava ovládá. To je oproti Left 4 Dead vítaná změna. Na druhou stranu tak mohou při hraní s náhodnými spoluhráči vzniknout nežádoucí potíže. Pokud se totiž počítá s tím, že trpaslík bude svým štítem bořit zástupy chlupatých potvor, mohla by vám nepříjemně překazit plány skutečnost, že si pan trpaslík štít nechal doma.
UMĚLÁ INTELIGENCE PO LOBOTOMII
Nemůžu nevypíchnout naprosto příšernou umělou inteligenci počítačem ovládaných parťáků. S tím už bychom za ty roky mohli být částečně smíření, ale vězte, že Sheva z Resident Evil 5 je oproti kolegům ve Vermintide hotová premiantka. Ona totiž alespoň chápala, že je dobré se jednou za čas vyléčit, zabít zombíka nebo vás vytáhnout z bryndy. Zdejší AI jen bez jakéhokoliv uspořádání mydlí, co je zrovna poblíž, a ani se nesnaží vám pomoct se splněním vložených miniúkolů. Díky tomu se z normální obtížnosti rázem stává hotové peklo.
O srovnání se zombie sérií od Valve si Vermintide říká neustále, a z toho možná plynou všechny jeho nedostatky. Ačkoliv evidentně chce být jako Left 4 Dead, moc mu to nejde. Jakoby se tvůrci spolehli na to, že když obšlehnou jednu kvalitní hru, bude i ta jejich dobrá. I kopírovat se ale musí s rozmyslem. Vermintide mohl být a snad i bude vcelku solidní kooperativní akcí na pár hodin, ale z pomyslného trůnu se zatím nikdo zvedat nebude. Pokud ale nehledáte právoplatného nástupce Left 4 Dead, berte řádky výše s rezervou. Na “bězné” hraní s kamarády se totiž Vermintide hodí dokonale.
Do světa Vermintide jsem naskočil bez skrupulí, zato však s jasně daným očekáváním toho, co v něm najdu. V sérii Left 4 Dead mám nahráno několik desítek hodin (což jen tak mimochodem znamená, že s Lukášem se nemohu ani v nejmenším poměřovat) a od aktuální akce ze světa Warhammeru jsem čekal přinejmenším velmi podobný akční nášup. A to se celkem vydařilo, neboť Vermintide toho sice dokáže nabídnout o něco málo více, nikterak se však nestydí opírat se o svého duchovního předchůdce.
RPG PRVKY JSOU FAJN
Po výběru postavy (přičemž každá pochopitelně nabízí vlastní soubor unikátních schopností, zbraní a vývoje) jsem byl vrhnut do společenského hubu, ten však bez přítomnosti vybrané party zel prázdnotou a nabízel především výběr jedné z trojice misí. Ty obsahují klasický akční nášup z bodu A do bodu B s tím, že sem tam je potřeba něco přepravit, něco udělat a především toho hodně pozabíjet. Nepřipomíná vám to náhodou něco? Příjemnou a pro mě nečekanou novinkou je přítomnost lootu a s tím spojené soutěživosti a nevraživosti mezi jinak vypomáhající si partou, i to však může být celkem na škodu při srážce s typickým anonymním blbcem.
Prvním, co mne jako hráče zaujalo, byla grafická stránka hry. Tu zcela překvapivě nepohání nic jiného než technologie Autodesku. Grafika hry ovšem skutečně vypadá na výbornou a nebýt několika drobných bugů, tak zde snad ani nemám do čeho rýpnout. Z hlediska hratelnosti se však přeci jen o nic až tolik objevného nejedná, a ve finále jsem opravdu jen šel od startu až na konec ve velmi podobném duchu, v jakém jsem tak činil právě v Left 4 Dead.
Sem tam jsem to dokázal proložit smrtí z nedbalosti, sebraným lektvarem nebo pomocí umírajícímu protivníkovi, zatím jsem však neměl možnost vyzkoušet nic zajímavějšího a mohu se jen obávat toho, že tak to také u plné hry zůstane. Finální veze by sice v říjnu měla nabídnout zajímavý crafting předmětů a snad i patřičně větvený vývoj postavy, nijak to ale nepůsobí jako dostatečně silná inovace. Betaverze byla v ohledu novinek navíc dost omezená, a to i časově, a na vyzkoušení si všeho potřebného tak nebyl dostatečný prostor. Svůj podíl na tom měla i skutečnost, že mi první den beta vůbec nefungovala, a já mohl jen zjišťovat, proč už Lukáš může krysí protivníky s kosou v pravačce prohánět a já nikoli.
S KAMARÁDY MNOHEM LEPŠÍ
Lukáš si naopk stěžoval na nefunkční matchmaking, s kterým jsem já potíže vůbec neměl, a vždy tak bylo bez problémů co a s kým hrát. Ovšem, ani to není výhra, neboť jako každá kooperativní akce i Vermintide stojí a padá s tím, s kým vlastně máte tu čest hrát. A během betaverze se samozřejmě o štěstí příliš hovořit nedalo – každý jen zkoušel, testoval a ohýbal herní pravidla, jak se mu jen zlíbilo. Zbytečně to mnohdy poškozovalo zážitek, o finálních kvalitách hry to ovšem nic nevypovídá. Vězte, že toto je vyloženě párty hra a pouštět se do ní bez zázemí kamarádů nemá příliš smysl.
Co však o kvalitách vypovídá už nyní a v čem se mohu jen opakovat, je zbytečná touha po neoriginalitě. Jasně, vrhl jsem se do světa fantasy a do univerza slavného Warhammeru, ale to jsem už přeci jen někde viděl a nebýt craftingu, vývoje postav a jinými texturami potažených protivníků, tak bych mohl poněkud nesměle hovořit o spin-offu série Left 4 Dead. Není to dobře a je nad slunce jasné, že toto se již do vydání nezmění. Mechanismy jsou prakticky identické a pokud někdo není vysloveně fanouškem Warhammeru, tak má před sebou docela solidní problém – tohle vše totiž už někde viděl.
Na druhé straně se ale i po letech jedná o stále dost návykovou zábavu, zde navíc umně podpořenou moderním grafickým kabátkem, tvrďáckými hláškami hlavních hrdinů a koneckonců samozřejmě také silnou licencí.
