Volcanoids - dojmy z hraní
Produktivní žonglování s natěženými surovinami, neboli hezky po česku craftění, se stalo v posledních několika letech ve hrách mechanikou skoro tak běžnou, jako běhání, skákání a střílení. Ač nebývá tak častým terčem vtípků jako obdobně všudypřítomné Battle Roayle, nelze přehlížet, že k němu sahají tvůrci napříč žánry. Od drobných nezávislých RPG a notně stylizovaných skákaček, až po masivní simulátory životů vesmírných průzkumníků. Nutno podotknout, že to vše k mojí potěše. Mám tenhle herní prvek hodně ráda, a pokud se to dobře sejde a udělá, plně se oddávám závislosti a v kvalitní otevřené craftovací hře topím desítky až stovky hodin. Subnautica, Stardew Valley, My Time at Portia, Forest, Ylands, Starbound, Graveyard Keeper a další by mohli vyprávět.
Volcanoids jsou dostupné zatím jen v počáteční fázi předběžného přístupu, přesto jsem vycítila šanci, že i v tomto případě by se to dobře sejít a udělat mohlo. Přitažlivé zasazení na steampunkovou patinou ozvláštněný ostrov okupovaný nevraživými roboty? Rozvíjení pojízdné základny ve formě olbřímího vrtáku usazeného na pásech? Navíc bonusová třešeň v podobě za vším stojících českých nezávislých vývojářů (prostě proto, že iracionálního dmutí se pýchou nad šikovnými českými ručičkami není nikdy dost)? Můj krumpáč už stojí v pozoru!
TROCHU JINÝ EARLY ACCESS
Steampunkové zasazení bohaté na hlaďoučké a lesklé měděné povrchy a vrtákovitá základna nejsou jedinými netradičními prvky, kterými by se nám vývojáři ze studia, příznačně pojmenovaného Volcanoid, rádi zavrtali pod kůži. Na rozdíl od nemalé části konkurence nám za poplatek nechtějí předkládat nehotový produkt trpící na polovičatý obsah, namísto toho již do předběžného přístupu vyrazili s hrou, kterou už nyní můžete odehrát od úvodního po závěrečný filmeček. Příběhové linie je v současnosti přibližně na 6-8 hodin hraní; nic vám nezabrání ani v nespoutaném dobrovolném těžení, syslení surovin a toulkách po okolí.
Je pochopitelně nutné mít na paměti, že část soudobého obsahu bude ve finální verzi notně odlišná, neboť si tvůrci na další vývoj vyhradili ještě přibližně dva roky. Jedná se ovšem o chvályhodně ohraničený způsob, jak nechat hráče osahat kostru sestavenou z plánovaných mechanismů ještě, než dojde k obalení dalším chystaným masem. A zároveň o ucelenější a snad tak i přijatelnější variantu předběžného přístupu pro ty, kteří mu jinak moc nefandí.
Kapitán ponorky je vcelku lenoch, raději celou dobu bafá dýmku a úkoluje vás přes vysílačku, namísto aby z bezpečí ponorky vystrčil byť jen špičku frňáku, nebo snad nedej bože přiložil ruku k dílu.
Není to tak dávno, kdy byl tenhle ostrůvek mírumilovným živoucím místem a uznávaným obchodním uzlem. Život v ráji rozrušily až stále častější otřesy půdy a následné sopečné výbuchy, což mělo za následek překotný úprk obyvatel. V současnosti je ostrov obýván výhradně nepřátelskými roboty, kteří za probuzením sopky v první řadě stojí a nyní ji využívají jako zdroj energie. Vaším cílem je tedy znovu převzít nad ostrovem moc, a to za nemalé dopomoci šťastnou náhodou získané nepřátelské technologie – parou poháněného vrtáku.
První minuty ve Volcanoids dokážou překvapit skoro FPSkově svižným rozjezdem. Do akce vás vysílá kapitán plně vybavené ponorky, který je ale vcelku lenoch. Raději jako děda Lebeda po celou dobu v pohodlí domova bafá dýmku a přes vysílačku vás úkoluje, namísto aby vystrčil byť jen špičku frňáku, nebo snad nedej bože přiložil ruku k dílu. K dispozici máte od začátku a bez dalších štráchů krumpáč, hasák, fakt krutopřísnou brokovnici a inventář nacpaný náboji. U horní části obrazovky se ke všemu výhružně odpočítává čas do další erupce vulkánu. Namísto nějaké tradiční úvodní craftovací zdržovačky se sběrem šutrů a klestí, těžíte během pár chvilek rovnou měď, uhlí a síru a brokovnicí odboucháváte na šroťák zástupy plecháčů.
MANUFAKTURA VE STOLETÍ PÁRY
Podobně svižně funguje i samotná těžba. Surovin je přítomno jen úhledně přehledné množství – dvě pro každou ze tří ostrovních oblastí, plus nezbytné uhlí potřebné pro pohon modulů a vrtáku. Příjemné je, že ani samotná těžba není otravná. Stačí pár máchnutí krumpáčem a už se vám v inventáři ohřívají desítky kusů předmětné suroviny. Nejedná se v této oblasti o nic třeskutě originálního, ta přehlednost a plynulost je ale potěšující. Na zdlouhavost netrpí ani craftovaní, kdy (snad s výjimkou výzkumu pokročilejších technologií) je vše hotovo během pár vteřinek. Ani zdánlivě pokročilejší výrobky, jako granáty, lepší náboje nebo nejrůznější moduly, vylepšení a vybavení pro vrták nejsou nijak materiálově náročné a jedná se často o doslova spotřební zboží.
Proto je príma, že je hra zatím jen v předběžném přístupu a tvůrci můžou (a chtějí!) pružně reagovat na všelijaké kratochvíle a požadavky hráčů.
To kupodivu neznamená, že by co do craftících mechanismů byli Volcanoids instantně intuitivní. I poměrně zkušený budovatelský harcovník mého formátu (snad prominete ten samožerský tón), měl první cca dvě hodinky drobnější potíže s proniknutím do zdejšího systému. Problém vidím hlavně v tom, že kapitán na hráče vrhá jeden bod po bodu rozepsaný požadavek za druhým (natěž tohle, zpracuj tohle u téhle mašiny, použij tento nástroj a pak udělej támhleto), a pokud jeho instrukce dodržujete bezmyšlenkovitě a submisivně, můžou vám uniknout jednotlivé logické návaznosti produkčního řetězce. Notnou chvíli jsem tápala, jaký je rozdíl mezi moduly a vylepšeními pro vrták, a proč se jedno instaluje přímo do pláště vrtáku a druhé přes jeho úložný modul. Nehledě na to, že jsem nedopatřením odklikla část tutoriálu zasvěcující hráče do tajů energetické spotřeby, a pak mi nezbylo než nějakou dobu ladit, vypínat a zapínat stanice a dumat, jak to vlastně celé funguje.
VRTÁK V HLAVNÍ ROLI
I proto je príma, že je hra zatím jen v předběžném přístupu a tvůrci můžou (a chtějí!) pružně reagovat na všelijaké kratochvíle a požadavky hráčů. Aktuálně tak pro nás pomalejší plánují přidat kdykoliv přístupnou nápovědu. Hezky s obrázky a dovysvětlením jednotlivých funkcionalit vrtáku i produkčními řetězci. Pro větší kabrňáky pak naopak přidají možnost výběru z palety obtížností, z nichž ty vyšší zájemcům dovolí si na všechno přijít na vlastní pěst. Na to, co všechno v budoucnu do hry ještě přibyde mají mimochodem tvůrci vypracován podrobný veřejně přístupný fahrplan, kterého se poměrně striktně drží. Těšit se tak prý můžeme mimo jiné na kooperativní a PvP multiplayer s podzemními souboji vrtáků.
Nebudu zastírat, že z obrázků a prvotních informací jsem si představovala, že onen mnohokrát zmiňovaný vrták, tvůrci nazvaný Drillship (čeština ve hře není), bude sloužit k podzemní těžbě surovin. Nicméně tak tomu není. Jedná se spíše o rozšiřitelnou a modifikovatelnou mobilní základnu a prostředek rychlé dopravy po ostrově v jednom. Loď navíc sám hráč ani přímo neřídí, jen nastaví jako cíl jednu z necelých čtyř desítek předpřipravených zastávek, a vrták se do kýžené destinace provrtá automaticky. Samotný vrták pak slouží jako domov pro výrobní stanice (zpracování surových materiálů, produkce, výzkum) a je taky modifikovatelný prostřednictvím modulů (od obranných, přes energetické po úložné). Je navíc rozhodně záhodno si jej pro získání dalšího prostoru rozšířit, a tak se z původně mrňavého neškodného krtečka časem přerodí v přerostlý ozbrojený kloubový autobus.
Moduly zabudovatelné do stěn vrtáku mají několik vývojových stupňů, což má i svou praktickou stránku. Ostrov je rozčleněn na tři samostatné oblasti, do nichž si postupným vylepšováním vrtáku otevírá hráč cestu. Těšila jsem se, že nově otevřené oblasti nabídnou také prostředí, bohužel jsou ale všechny tři části ostrova vzhledově naprosto stejné a liší se jen přítomnými surovinami. Scházela mi tak motivace pěkný ostrov posetý drobnými vesničkami více prozkoumávat na vlastní pěst a vydávat se dále než pár desítek metrů od domovského rypadla. Také příběh se po chvíli začne točit v kruhu – třikrát je potřeba vylepšit loď, vydat se do podzemní jeskyně zničit robotům jejich laserový vrták a následně ještě jednou totéž v centrální sopce. Během relativně krátké chvíle, se tak hratelnost zvládne stát silně repetitivní, což je skutečně škoda.
POTENTNÍ POTENCIÁL
Prvek nad hlavou visícího Damoklova meče v podobě často vybuchující sopky zní teoreticky zajímavě, jeho samotné provedení mě nicméně nenadchlo. Erupce nastává jednou za 18 minut, v tu chvíli (pokud je vám život milý) je potřeba se s vrtákem zahrabat do hlíny a přečkat, až se to přežene. V tu dobu zároveň nefunguje produkce a žádné lodní systémy, a tak mimo základní výroby na výrobní stole není několik minut do čeho píchnout. Krajinu pak na nějakou chvíli zahalí popílek. Mimo ryze estetické a zdržovací funkce jsem jinak v sopce valného smyslu nenašla. Když jsem poprvé sprintovala třesoucí se krajinou k vrtáku na poslední chvíli a s houfem robotů v patách, bylo to vzrůšo a následný výbuch jsem s napětím pozorovala skrz periskop. Po dvacáté druhé jsem už jen otráveně klepala prsty o stůl a vyčkávala, až bude po všem.
Tvůrci na hře nesmírně pilně pracují, plánují postupně zapracovat velké změny a hromadu nových lákavě znějících prvků, s kooperací a lepším příběhem v čele.
Co se technické stránky týče, můžu to sfouknout jednou větou. Jeden či dva pády do operačního systému, špatná synchronizace zvuku při těžbě s krumpáčem a pár robotů zaseklých o překážku. Žádná trága a nic, co by za dva roky do plné verze nešlo doladit. Což snad bude platit také o zbytku Volcanoids. Tvůrci na hře nesmírně pilně pracují, plánují postupně zapracovat velké změny a hromadu nových lákavě znějících prvků, s kooperací a lepším příběhem v čele. Při tom všem příkladně naslouchají komunitě, což je jedna z největších předností předběžného přístupu. Po malinko drhnoucím rozjezdu jsem se slušně bavila. Těšila mě péče o čadící vrták, u srdíčka hřál svižný crafting, těžba i uspokojivý pocit ze střelby (ač roboti jsou jen totálně tupé lapače střeliva).
Ano, těch výtek je prozatím docela dost. Přes všechny ty neotesané fíčury, repetitivně hratelnost a relativní prázdnotu a unylost světa, pevně věřím, že by se z Volcanoids mohlo autorům s postupem času podařit vykřesat solidní craftovací hru s neotřelým zasazením.
