Total War: Arena - dojmy z hraní

Město Horsham na jihu Anglie klame tělem. Že se tam nikdy nic nestalo? Ale kdeže! Právě v Horshamu byl popraven zloděj a vrah John Weekes, poslední člověk v Británii, který byl odsouzen k smrti rozdrcením kamenem. A také tam sídlí slavné vývojářské studio Creative Assembly, které jsme měli tu čest navštívit a vyzkoušet si jejich první čistě free to-play multiplayerový titul Total War: Arena.

NE TAK CHUDÝ PŘÍBUZNÝ

V lecčem vypadá Total War: Arena jako další plnohodnotný díl série Total War. I tady se na rozlehlých mapách utkají hotové legie a i tady jsou jednotky pečlivě zpracované do každičkého detailu…A přitom jde o dosti odlišnou hru. Ne, Total War: Arena není pouhým zoufalým pokusem o stvoření další MOBY, která nikoho nezaujme. Přesto se jedná o multiplayerový titul se vším všudy. Pryč jsou však až tisícičlenné armády jednotlivých hráčů, každý hráč dostane příděl pouze tří jednotek čítajících několik set mužů. Boje si ale zachovávají stejný pocit velikosti jako hlavní díly série Total War, jen se početné vojsko přerozdělí mezi deseti hráči v každém ze dvou teamů.  S výrazným snížením počtů jednotek každého hráče se hra zároveň musela výrazně pozměnit. Zatímco s dvaceti jednotkami musí kvůli přehlednosti a přístupnosti být mnoho funkcí zautomatizovaných, se třemi jednotkami je naopak třeba něco neustále dělat. Sestavili jste si balíček z jízdy? Nu, hlavně nezapomeňte na využití hned několika funkcí v interface, jedna z nich je totiž samotný nájezd, bez kterého útok kavalérie vyšumí jaksi do prázdna. Co takhle balíček obrněných legionářů?  Ti se samozřejmě dokáží postarat sami o sebe, ale k hladkému vítězství je třeba využít jejich speciální schopnost – těžký čelní útok. Přestože je Total War: Arena stále ve své betaverzi, už teď nabízí poctivý základ jednotek pro každou ze tří frakcí. Hra za každou frakci vyžaduje zcela jiný přístup, ať už se jedná o nájezdnické barbarské kmeny s divokými psy a polonahými berserkery, spíše obranná řecká vojska plná hoplítů a lučištníků nebo dobyvačné Římany se svými onagery a těžkou pěchotou. Snížení počtu jednotek a rozdílnost mezi jednotlivými stranami hráče nutí k taktičtějšímu uvažování a větší rozvážnosti. Zatímco v běžném díle Total War by hráč přežil smrt několika svých jednotek, tady rozhoduje i sebemenší ztráta. A hned jste opatrnější.

Podobně jako každá jednotka mají i jednotliví velitelé své speciální schopnosti, které zároveň odkazují na jejich historické protějšky.

S důležitostí každé z jednotek se přirozeně pojí i systém historických velitelů a vylepšení. Total War: Arena zatím bohužel nabízí pouze slavné velitele ze starověku, přesto se už jedná o zajímavý výběr. Každá ze tří dostupných frakcí, ať už se jedná o barbary, Řeky či Římany, nabízí hned několik rozličných vůdců. V jednom takovém utkání se spolu tudíž mohou utkat Alexandr Veliký s Gálem Vercingetorixem či Juliem Cézarem. Podobně jako každá jednotka mají i jednotliví velitelé své speciální schopnosti, které zároveň odkazují na jejich historické protějšky – pod přísným vedením Vercingetorixe mají gálské jednotky pevnější morálku a také mohou zapálit všechno ve svém okolí, jak tomu ostatně bylo při Vercingetorixově obraně před Cézarem, kdy raději zapálil Gálské vesnice než aby je ponechal Římu napospas. Strategický génius Alexandr Veliký pro změnu jako jediný může využít průraznou klínovou formaci při nájezdech své těžké jízdy. Velitele samotné však nelze ovládat, slouží tudíž jako vrstva dalších taktických prvků, které dávají hráčům do rukou více strategických možností jak vyhrát a ozvláštnit svůj styl hraní. Stejně jako v každé pořádné multiplayerové hře je i Total War: Arena skrz naskrz prošpikovaná propracovaným systémem levelování, ať už se jedná o velitele, armádu a úrovně jednotek či už teď rozvětvený strom technologií, jež dále vylepšují jednotlivé jednotky. Do toho ještě přihoďme systém dočasných buffů a vylepšení jednotek a hned je jasné, že hráč bude mít co dělat.

DESET PROTI DESETI IDIOTŮM

Chvílemi je však zjevné, že Creative Assembly zbývá ještě solidní kus práce. Hratelnost série Total War se sice dokáže poprat s velkou vřavou mezi dvěma hráči, s dvaceti je to ale mnohem obtížnější. Zatím je Arena kdesi na půli cesty, z důvodu svižnosti se vývojáři zbavili kupříkladu možnosti utvoření různých formacích svého vojska, zároveň však Aréna zatím postrádá onu rychlost a přesnost multiplayerových strategií. Toto by samozřejmě nebyl problém, kdyby šlo o dodatečný multiplayerový režim, v případě čisté online titulu jsou tyto pocitově detaily vcelku klíčové. Ještě větší problém bude vybudování zdravé a početné komunity, většina utkání totiž často skončila naprosto nekoordinovanou změtí útoku a zoufalé obrany základny. Ostatně, obavy ze stereotypní náplně jsou rovněž namístě vzhledem k tomu, ze Aréna zatím nabízí pouze jeden herní režim, který se postupem času může velmi rychle ohřát. Hrozící nudě nepomáhá ani utahaný systém získávání zkušeností, jež zatím příliš zvýhodňuje hráče, kteří si hru urychlí koupí boosterových balíčků. Alespoň není třeba se obávat hazardních lootboxů a jiných podivných mikrotransakcí, vše se zatím točí okolo kosmetických vylepšení a urychlení. Zatím.

Když už mluvíme o vzhledu, tak samozřejmě nelze nezmínit více než solidní technické zpracování. Nutnost aktivovat speciální schopnosti a nájezdy jednotek naštěstí neubrala na efektnosti útoku kavalérie. Ovšem, Total War: Arena rozhodně nevypadá lépe než poslední díly ze světa Warhammeru, stejně si zachovává nadprůměrnou úroveň. Kvalitnímu zpracování pomáhají i dostatečně propracované mapy, jinak častá výtka série Total War, které jsou posety strategickými body, lesy a různorodým terénem, což obzvlášť potěší v případě Thermopylské soutěsky. Sice jich zatím není tolik, ale ani jedna tu není navíc. Když už mluvíme o chvílích, kdy Aréna vyniká nad zbytkem série, tak stojí za zmínku i až překvapivá inteligence botů, kteří tropili méně hloupostí než obvykle. Že by pokrok v sérii Total War?

CO TEDY?

Navzdory mé počáteční skepsi je Total War: Arena až překvapivě plnohodnotným a samostatným titulem. I když by Aréně možná prospělo výraznější pozměnění základní hratelnosti a větší přizpůsobení k online hraní, už teď vypadá jako celkem nadějný spin-off klasické strategické série. Až se divím, že se k této změně nerozhoupalo Creative Assembly dříve.

Společně s ozkoušením hry samotné jsme měli i možnost vyzpovídat dva z vývojářů, Level Designera Leifa Burrowse a Game Designera Jamieho Gilbertsona, v tomto krátkém interview.

Není pochyb, že série Total War má naprosto charakteristickou hratelnost. Jaký je rozdíl mezi „běžnou“ hrou ze série Total War a Total War: Arena? Co byla největší výzva a v čem jste se museli uskromnit?

Leif: Samozřejmě, dobře víme, že jedním ze základních prvků pořádné Total War hry vždycky byly a budou masivní boje. V tomto se však Total War: Arena příliš neliší. Hratelnost Areny ale nemůže být stejná jako zbytek série, musí to být pořádná multiplayerová hra, rychlejší a akčnější. Vlastně k ní musíme přistupovat dost jinak než k normální hře ze série.

Jamie: Chtěli jsme vytvořit hru, kde si budou hráči muset navzájem pomáhat a plánovat strategie. Dát každému z hráčů pouze tři jednotky se zdálo jako logický tah, v bojích jsou tím hráči nuceni k vzájemné výpomoci. Boje samotné si však zachovávají charakteristickou velikost, jen jsou jednotky rozdělené mezi deseti hráči. Také jsme chtěli celou hru zrychlit a udělat ji dynamičtější. Myslíme si, že se nám to povedlo.

Stejně typické pro sérii Total War je i historické zasazení. Co vás přimělo ke zvolení starověku? Dočkáme se jednoho dne bojů Římanů proti samurajům či osmanským janičářům?

Leif: I když prvotní nápad vznikl už zřejmě v období Shoguna 2, tak velký kus vývoje proběhl v době vývoje Rome 2. Je tudíž vcelku pochopitelné, že se zvolil starověk, v té době k němu mělo studio blízko. Stejně tak se nám zdálo vcelku přirozené začít starověkem, je plný fascinujících vojevůdců a slavných jednotek.

Jamie: Total War: Arena je teprve v beta verzi, chceme se tudíž soustředit na základ a hratelnost. I když samozřejmě nikdo nemůže čekat boj útočných helikoptér s pretoriány, bylo by super jednoho dne mít možnost utkání japonských šógunů s Alexandrem Velikým a podobně. V každém případě chceme, aby naše hra vždy byla hlavně zábavná.

Každý si určitě všiml toho, jak se poslední dobou řeší mikrotransakce a problémy s jejich přílišným využitím. Jaké je vaše postavení k mikrotransakcím a jejich využití v Total War: Arena?

Leif: Pro nás je využití mikrotransakcí v pořádku pouze, když to nijak nezasahuje do hry bez mikrotransakcí. Proto jsme se rozhodli pouze pro kosmetické mikrotransakce a prémiové jednotky, které však nevynikají ničím jiným než odlišným vzhledem. Ano, hráči si i mohou zvýšit zisk zkušeností a zjednodušit si tím postup na vyšší úrovně, ale to je pouze otázka komfortu, nikdy tím nechce znevýhodnit ostatní hráče. Pokud něco, tak právě ti hráči, co si koupí zkušenosti budou znevýhodněni, protože si neodehrají dost času a plně neporozumí hratelnosti.

Jamie: V něčem je vlastně nevyužití mikrotransakcí výzva. S pýchou vzpomínám na to, jak jsem hrál free-to-play verzi Runescape. O to větší pocit vítězství jsem zažil, když jsem vytáhnul svůj mining skill na 99 level.

Pomohla vám vaše spolupráce s firmou Progaming, co se propojení s esporty a progamingem týče?

Leif: Wargaming určitě mají neuvěřitelné know how, když jde o vývoj a opečovávaní multiplayerových titulů. Krom distribuce nám rozhodně pomohli s porozuměním specifických částí vývoje free-to-play multiplayerové hry.

A na závěr...Kdo je váš oblíbený vojevůdce?

Leif: Já mám s přehledem nejraději Germanica. Byl první vojevůdce, kterého jsme dali do naší hry a jeho tažení v dnešním Německu je opravdu legendární.

Jamie: Germanicus je boží, ale já mám nejraději krále Leonida. Myslím, že je vcelku jasné proč.