Titanfall

Vybrat si Source engine pro svou prvotinu v roce 2014, na kdy je plánované vydání projektu Titanfall, to chce notný kus odvahy. Ne snad proto, že by jeho technologie byla sto let za opicemi, však se podívejte, jak krásně vypadá druhý Portal, problém je spíš v tom, že se všude kolem povaluje mnoho technicky zdařilejších nástrojů. Westovi se Zampellou, těm dvěma odpadlíkům z Infinity Ward, však s touto volbou šlo o úplně něco jiného, než o realisticky zpracované lístky na všech keřích. V rámci honby za herní grálem totiž vyznávají jen a pouze metu šedesáti snímků za vteřinu. Stejně jako u Call of Duty tomu tak bude i u Titanfall – a to u všech verzí, bez výjimky. Při pohledu na obrázky, nebo ještě lépe na gameplay záběry, vás asi napadne, že půjde o vcelku smělý cíl.

Když se mísí světy

Vzhledem k tomu, že Titanfall má být futuristická multiplayerová střílečka se znatelnými prvky singleplayeru, nemusí autory vůbec trápit místo na disku, vyhrazené pro kampaň. Když to vezmeme hodně zjednodušeně, má se jednat o sbírku několika bojišť, jejichž vzájemná propojenost není úplně ta věc, která měla stát na prvním místě. Singleplayerový element bude vězet v něčem zcela odlišném - před bitvou (i po ní) se vždy dozvíte, proč do ní jdete, kde se právě nacházíte a proti komu bojujete. Nikoliv textově, jak je dnes v multiplayerových hrách obvyklé, ale prostřednictvím krátké a stylově zpracované animované sekvence, která vás nenásilným způsobem uvede do děje. Poměrně důležité však je i místo, odkud do boje vstupujete. Všimli jste si někdy, že ve hrách jako Call of Duty a Battlefield se zkrátka jenom objevíte někde na mapě a pak šupajdíte k nejbližšímu rohu? Titanfall vám dá pocítit, jaké to je, vznášet se nad bojištěm ve výsadkové lodi nebo vybíhat z poslední přetlakové komory v civilní zóně.

"Díky inteligentním botům, jejichž zabití je přeci jen jednodušší, by vaše frustrace mohla být o něco menší."

Druhou podstatnou věcí je, že na bojišti nikdy nejste sami. Kromě živých hráčů se totiž budou na obou stranách pohybovat počítačem řízení vojáci, kteří však nebudou pouze zaskakovat v případě, že se některý z hráčů neočekávaně odpojí. Kromě umocnění zážitku mají sloužit hlavně jako další potrava pro vaše zbraně. Také vás tak štve, když těsně před dosaženým kýženého killstreaku o deseti bodech dostanete na tom devátém ránu skrz zeď od nooba na druhé straně mapy, který testoval zvuk nově otevřené zbraně? Díky inteligentním botům, jejichž zabití je přeci jen jednodušší, by vaše frustrace mohla být o něco menší.

David a Goliáš

Zatím by se mohlo zdát, že půjde o poměrně standardní střílečku s několika chytrými nápady. To je také pravda, ovšem až do momentu, kdy vás uprostřed přestřelky zašlápne do země obří robot – Titán. Každý hráč si může jednoho takového mazlíka po uplynutí určitého časového limitu přivolat, nasednout do jeho útrob a skrze kanony rozpoutat opravdové peklo. Průměrný voják vydrží přesně 0 zásahů z jeho hlavní a ani si nepřejte vědět, jak to bude vypadat, když se jich na menším prostoru sejde víc. Teď vám ale jistě v hlavě vrtá červík pochybnosti, zda se tím nenaruší balanc multiplayerových klání? Všichni zkrátka budou co nejrychleji chtít přivolat Titána a až do konce hry z něj nevylézat ven, že ano?

NE!

Jako voják máte totiž spoustu možností, jak proti takovému obrněnému kolosu bojovat. Jednak jste pochopitelně mrštnější a obratnější než hromada plechu, ať už pochází z jakkoliv vzdálené budoucnosti. Zcela jistě se tedy dočkáme záběrů, kdy několik hráčů motá hlavu jednomu pilotovi čistě tím, že probíhá skrz jeho nohy a sveřepě ho ostřeluje z granátometů a raketometů. Zkušení odstřelovači si také mohou počkat na moment, kdy se otevře kabina a vytapetovat kokpit do ruda. Nezapomínejme rovněž na to, že každý voják má na zádech miniaturní jetpack, který mu umožňuje přelétávání ze střechy na střechu (případně z jedné plechové hlavy na druhou) a různé další fígle, mezi něž patří i omezený wall jump. Jeho vlastnosti se neztratí ani v uzavřených prostorech, kde zase můžete rychle prosvištět skrz chodbu a zasadit nepříteli smrtící úder pažbou. No a v neposlední řadě, do Titána není třeba nastupovat...

Mocný Titán, olé!

Ať už se spolehnete na jednoduchý systém povelů, nebo ho necháte řádit na vlastní pěst, můžete s ním vytvořit smrtící tandem, na který bude i po zuby ozbrojený nepřítel krátký. Každého Titána bude možné personifikovat, ať už nátěrem, nebo skrz zbraňový systém. Nikdo jiný než vy do něj nesmí nasednout, ovšem všichni do něj mohou střílet. Čistá nechuť, vidět váš oblíbený stotunový kolos v plamenech, může rovněž hrát roli v tom, kdy a zda ho na bojiště vůbec povoláte a jak ho využijete. Ať už se přikloníte na stranu pilotů nebo lovců, musíte uznat, že jde o dobrý nápad. Otázkou ovšem je, jak moc dobrý nápad je tuhle hru vydávat na Xboxu 360.

Na PC a Xbox One nebude problém s obřími arénami, spoustou grafických efektů a technických vychytávek (včetně podpory cloudu), ale v rámci E3 nepadla ani zmínka o verzi pro stále ještě aktuální konzoli od Microsoftu. Otázek je však daleko víc. V dovedně sestříhaných záběrech přímo ze hry je velmi složité určit, zda bude prostředí zničitelné a pokud ano, tak do jaké míry. Stejně tak míra singleplayerových zážitků je diskutabilní – nezvrhne se jenom ve sledování stále stejných animaček na začátků a konci zápasů? A nezapomínejme ani na umělou inteligenci, ať už vašeho mecha, nebo okolních vojáků. Asi nebude úplně od věci si počkat na recenzi Titanfallu, ta naše se chystá na příští jaro.