Titanfall

Přestože se EA se svými DICE snaží, seč jim vydavatelský plán stačí, trůn krále online stříleček patří podle prodejů nekonečnému Call of Duty. Jak jinak tedy otrávit konkurenci než jejím vlastním jedem? Jason West a Vince Zampella z Infinity Ward za zvláštních okolností přeběhli do vlastního studia Respawn Entertainment, které teď samozřejmě nezaštiťuje nikdo jiný, než světem nenáviděné Electronic Arts. Zdá se, že tahle spolupráce začala velice dobře, protože se v těchto dnech nemluví o ničem jiném, nežli přímočaré akci Titanfall, do jejíž bety se můžete na PC a Xbox One zapojit i vy.

DÉJÀ VU

Titanfall své kořeny zkrátka zapřít nemůže, a zjevně se o to ani nepokouší. Hratelnost je od prvních okamžiků velmi svižná, padne do rukou ihned a ten, kdo si ulítává na multiplayeru Call of Duty, se musí cítit jako doma. Už tak dost rychlý pohyb vojáka navíc umocňuje skvěle implementovaný parkour. Mapy (alespoň ty prezentované v betaverzi) jsou pečlivě navrženy tak, aby si hráč mohl obratnosti postavy patřičně užít, a kromě nepřátelských vojáků vám nic nebraní v tom, abyste si klidně poskakovali po střechách či přelétávali mezi zdmi chátrajících domů. Dalším společným rysem je na dnešní dobu nebývale nízký počet hráčů - dvanáctku živých bojovníků sice mají doplňovat teoreticky nekonečné zástupy AI střelců, ti však na hru nemají téměř žádný dopad a osudem každého z nich je hanebná smrt kopancem do hrudi. Nelze však s čistým svědomím tvrdit, že by tím hra jakkoliv trpěla.

Už nyní bychom se ale klidně vsadili, že jednoznačně nejhranějším režimem bude deathmatchový Attrition.

I co se levelování a výzbroje týče, sází tvůrci na osvědčený systém. Čím lépe se vám daří, tím rychleji se prokoušete k zajímavějším vychytávkám, a vedle tradičního postupu vpřed získáváním zkušenostních bodů, se můžete zaměřit na plnění různých výzev typu zabij 100 vojáků útočnou puškou nebo uběhni jeden kilometr. To vám přinese nejen slušný obnos XP, ale také další kusy vybavení, například mířidla, dosud mlhou zahalené karty (o těch podrobněji níže) nebo úplně nové zbraně. Počítá se i se speciálními schopnostmi, jako je třeba chvilková neviditelnost, která se hodí pro úprky z válečné vřavy do míst, kde si budete prostřednictvím auto-healu léčit svá zranění. To všechno jsme prožili ve třech docela obyčejných módech - Hardpoint coby variace na battlefieldí Conquest v podmínkách Titanfallu moc dobře nefunguje a neúprosný Last Titan Standing vás zase naučí, že svého titána byste si měli vážit. Už nyní bychom se ale klidně vsadili, že jednoznačně nejhranějším režimem bude deathmatchový Attrition, jenž perfektně zdůrazňuje všechny přednosti hry. Rychlost, dynamičnost, adrenalinová hratelnost a víceúrovňové přestřelky dělají z obyčejně vypadající střílečky překvapivě svěží zážitek.

SMRTELNÉ PLECHOVKY

Sám Titanfall prezentuje hraní v těle titána a lidského pilota jako dvě dílčí části hraní, přičemž právě mechaničtí titáni by měli být hlavním tahákem a poznávacím znamením. Ačkoliv z velkých mechů rozhodně čiší charisma, je třeba smeknout klobouk před téměř dokonalým vybalancováním jejich hrubé síly a šikovnosti drobných pilotů. Titán totiž není nezdolná železná potvora, která by vás měla dohnat k šílenství - jejich přítomnost na bojišti ani nemusí výrazně ovlivnit počínání pěších vojsk, a už vůbec nehrozí, že byste se jako drobný pilot měli před kovovým kolosem rozetřást strachy. S anti-titan zbraní na zádech mu klidně můžete zavařit víc než on vám, a pocit z takové kořisti je velice uspokojivý. Pokud bude terčem podobného snažení váš titán, budete si muset po nedobrovolném opuštění kokpitu protrpět pár minut čekání na nového, v tu chvíli se ale můžete směle pustit do dění na bojišti a pomoci svému týmu podle libosti.

Titán rovněž není nositelem nekomprosmisně devastujících zbraní a i v jeho kokpitu je třeba přesně mířit a vědět, co vlastně chcete dělat - zběsilé rozprašování střeliva všude kolem je zbytečné. Betaverze rovněž slibuje několik druhů zbraní a rozlišná šasi, v betaverzi jsme ale zatím měli tu čest pouze s typem Atlas. Ten je mrštnější, než by se možná při zvážení jeho rozměrů dalo čekat, a bez velkých obtíží se dokáže díky tryskám vyhnout letícím projektilům. Praví frajeři ovšem použijí vortexový štít, jenž zvládne zachytit i ničivé rakety a záhy je zdvořile a se vším účinkem vrátit odesilateli. Tyto vlastnosti se postupně dobíjí, takže je nemůžete používat neustále, pokud si však budete dávat pozor a po očku sledovat ukazatele standardně zpracovaného HUDu, nic vás nepřekvapí.

JAKO GAMBIT

Nikterak zásadním, ale o to zajímavějším prvkem hry, jsou jednorázově použitelné karty, které za zápas můžete zapálit celkem tři. Na bojišti vám mohou poskytnout různé menší výhody, ať už byste si přáli vylepšenou pušku, drobný XP boost nebo zkrácení doby čekání na další pád titána. Většina takových power-upů ale vyprší, jakmile se váš pilot poroučí k zemi, a tak bude dobré zvážit, kdy je vhodné kterou kartičku zpopelnit. Jeden ještě vykutálenější prvek si Titanfall schovává až na konec každého kola - v ten moment jsou členové poraženého týmu vyzváni k bleskovému úprku v záchranné lodi, odměnou za úspěšnou evakuaci budiž bodíky k dobru a skvělý pocit k tomu. Bohužel jsou epilogy absolutně jednotvárné a stávají se tak snadnou obětí klasického rčení o opakovaných vtipech...

Na závěr už jen pár technických připomínek. Titanfall se zatím rozhodně nepředvádí jako velkolepá next-gen hra - jak by také mohla, když používá více než 10 let starý Source engine?! Ten má na svědomí víceméně statické prostředí a ne zrovna vábnou grafiku, což je ovšem náležitě odůvodněno bezproblémovým chodem i na méně výkonných sestavách. Také ze srdce děkujeme Respawnům, že se nepokoušejí zapracovat sociální zvěrstvo á la Battlelog, ale raději zůstávají při klasickém a funkčním in-game matchmakingu. Nakonec se zdá, že by EA mohla po delší době vypustit nerozbitou online FPS, čas ukáže!