The Tomorrow Children Článek The Tomorrow Children - dojmy z otevřené bety

The Tomorrow Children - dojmy z otevřené bety

Redakce Hrej.cz

Redakce Hrej.cz

11. 6. 2016 12:20 2
Reklama

Minulý víkend proběhl otevřený betatest prazvláštní hry The Tomorrow Children. Soudruzi Dřevíkovský a Makal se vydali do obskurní vize budoucnosti a přinesli z ní své dojmy. Jestli se do na pusté pláně Voidu chtějí ještě někdy vrátit, to si přečtete na následujících řádkách.

VOJTA DŘEVÍKOVSKÝ: POUTAVÁ EXPEDICE DO NEZNÁMA

Při hraní trochu nečekané otevřené bety The Tomorrow’s Children jsem si vzpomněl na to, jak se hrály hry v devadesátých letech. Tutoriály a návody nebyly nijak lehce dostupné a já se stával herním průzkumníkem, který podniká výpravy do neznámých, ale ne nepřátelských systémů, a snaží se v nich nalézt smysl. The Tomorrow’s Children je navzdory přítomnému tutoriálu podobným neznámým systémem, se kterým je třeba se seznámit a trochu na vlastní pěst pátrat po souvislostech a základních principech hry. Jsem rád, že jsem to po několika minutách nevzdal, protože se mi dostalo nečekaného překvapení v podobě návykové hry s fantasticky úchvatnou atmosférou.

NELEHKÝ ÚKOL NA BEDRECH

 Ve hře se stáváme holčičkou, dělnicí a nahraditelným klonem v jednom, která se ocitá v podivném prostředí po konci světa. Nejasný experiment vyústil ve smazání všeho a svět nyní představuje pustina, kterou kráčejí nebezpečné příšery a tu a tam se v ní objeví podivné pozůstatky předchozího světa. Naším úkolem je postavit místo k životu a vybudovat národ, což je věc, kterou sami nezvládneme. Společně s dalšími hráči, kteří tak nějak sdílejí stejný svět, stavíme městečko budovu po budově, zajišťujeme dostupnost surovin a vydáváme se pomocí podnikového autobusu na cesty k blízkým strukturám, jejichž vnitřek schovává důležité zdroje jako uhlí, železo, dřevo a krystaly, které potřebujeme k rozvoji.

Pro stavbu budov hrajete posuvné puzzle, při opravě budov pak vymačkáváte čudlíky podle vzoru, při výrobě elektřiny pak udržujete rychlost běhu v požadované mezi, a tak dále.

 Stylizace do komunistického světa podtrhuje základní premisu hry - všichni hráči mají společný cíl, sami toho moc nezvládnou, ale přece je práce každého z nich znát. Někdo kutá suroviny, někdo je nakládá na vozík u autobusu, někdo je v městě nosí do skladu, někdo tvoří budovy, někdo se stará o výrobu elektřiny, někdo pak brání město před útokem monster. Téměř každá aktivita ve městě je zprostředkována formou minihry, která trvá asi tak akorát dlouho, aby se nezajedla ani, když ji hrajete třikrát za sebou, a i kdyby k tomu došlo, vždy se můžete rozhodnout věnovat něčemu jinému. Pro stavbu budov hrajete posuvné puzzle, při opravě budov pak vymačkáváte čudlíky podle vzoru, při výrobě elektřiny pak udržujete rychlost běhu v požadované mezi, a tak dále. Neexistuje nic jako třídy a nakonec spíše každý dělá od něčeho trochu, hlavně když je to třeba pro dobro komunity. Především má však každý na rozvoji města skutečný a znatelný vliv.

PRÁCE NAVÍC ZA ODMĚNU

 Ohledně celé stylizace mi přišla nejlepší odměna hráče za odvedenou práci. Ať už jste nosili věci do skladu, bojovali s nepřáteli, káceli stromy nebo sbírali schované matrjošky, hra veškerou vaši aktivitu zapisuje a pak za ní na úřadu práce dostanete odpovídající odměnu v podobě kupónů, za které si můžete koupit nářadí na další nástroje a výbavu. S ní pak můžete pracovat zase o něco efektivněji, a kdo ví, třeba si jednou i postavíte vlastní domek a skutečně se stanete členem buržoazie. Systém postupnému a docela pomalého levelování pak umožňuje postupnou specializaci na jednu či více aktivit, které vaše holčička bude provádět rychleji, ale abyste změnu zaznamenali, museli byste The Tomorrow’s Children hrát mnoho hodin. On se nový stát za jedno odpoledne nepostaví a z jedince se hrdina lidu taky nestane zrovna přes noc.

Sarkastická budovatelská atmosféra oživuje jinak docela standardní herní smyčku, která vychází z populárního Minecraftu nebo třeba Terrarie a “pouze” ji umisťuje do lépe propojeného globálního světa plného různých městeček, na jejichž rozvoji se podílí desítky hráčů. Že mezi městečky je možné cestovat a k jejich návštěvě hra vybízí speciálními úkoly, mě vůbec nepřekvapilo. Občas vám někdo zavolá na utržené sluchátko s požadavkem přinést to a to do tohoto a tohoto města a vy si splněním úkolu můžete přijít na odměnu v podobě vzácnější výbavy.

 VÝTVARNÁ ORIGINALITA NADEVŠE

Přes počáteční až exotickou stylizaci je náplň hry vlastně docela pochopitelná a...normální. Nicméně, možná je to tím, že mě estetika ruského snu dvacátého století prostě baví, ale The Tomorrow’s Children v mých očích dokázalo oživit zvědavost z průzkumu hry, která se kvůli svojí podivnosti tváří neprostupně. Každá výprava do pravidelně se objevujících prazvláštních struktur, které někdy vypadaly jako nohy, jindy jako obří prase s jablkem v tlamě, pak jako masivní suši a jednou i jako hlava, na kterou dopadají letecké bomby, představovala vzrušující expedici do neznámého, nebezpečného a fascinujícího prostředí. Nerostné bohatství potřebné pro rozvoj komuny už byla jen sladká tečka, která spojovala snažení ostatních hráčů tvrdě dřících pro stejnou věc. Ostatně, kdyby staří Římané plnili plán na 150 %, možná by i ten svůj Řím postavili za jediný den.

 PAVEL MAKAL: V JEDNOTĚ JE SÍLA

 Stojíš uprostřed holé pláně a jediným společníkem je ti obrazovka se zlověstným obličejem. Vysvětlí ti několik základních principů, zdůrazní důležitost spolupráce pro světlé zítřky a vzápětí tě uvrhne do světa, ve kterém se něco šeredně pokazilo. A to je všechno, dál už je to na tobě, soudruhu. Na lelkování a otálení není čas, každý musí přiložit ruku k dílu, jednotlivec tu nemá žádný smysl, vše děláme pro blaho komuny. Že se ti to nelíbí? Ale to jsou velmi nebezpečné myšlenky, soudruhu, vezmi si raději tenhle krumpáč a tvrdou prací si vyžeň individualitu z mysli. Řekneme ti, co je třeba, víc vědět nepotřebuješ. Vždyť svoboda je otroctví a nevědomost je síla.

AUTOBUSEM DO ŘÍŠE ZVRÁCENÉ FANTAZIE

Moje první krůčky v The Tomorrow Children se nesly v duchu ohromeného zkoumání každého detailu a v průběhu testovacího víkendu jsem z onoho všeobjímajícího údivu už nevyšel. Zas se jednou někomu podařilo vytvořit svět s tak zvláštní a prapodivnou atmosférou, že oči přechází a každá nově objevená oblast jen zvýší touhu vidět víc. Brzy ale zjistíte, že objevování není jádrem hry. Smysl snažení, který otevřená beta představila, je ve společném stavění a zvelebování městečka uprostřed nicoty, způsobené nepovedeným experimentem. Z města pravidelně jezdí autobus, dovážející malé dělnice na tajuplná místa plná ložisek důležitých zdrojů, ale i nebezpečných nepřátel. Nečekejte běžný les pro těžbu dřeva nebo důl na vzácné kovy. Až se před vaším autobusem z prázdnoty vyloupnou gigantické nohy, trčící do prostoru, nad nimiž visí padající bomby, uvědomíte si, že se něčí fantazie urvala ze řetězu.

Samotné budování městečka je momentálně dost chaotickým zážitkem a mojí touze udělat si z Baznavke komunistický ráj na zemi neustále někdo sabotoval svým nelogickým umisťováním dekorativních sloupů.

Malé dělnice v podobě hráčů se dávají do díla a rychle monument začnou rozebírat a pátrat po užitečných materiálech. Výraznou výtku tu mám ke skutečnosti, že postavičky ve vašem okolí pravidelně mizí a objevují se jen při započetí nějaké činnosti, a to ještě jen na chvilku. Možná v nás autoři chtěli ještě více vybudovat pocit izolace v kultu masy, je to ale extrémně nepohodlné zejména v situacích, kdy chcete hrát s kamarádem. Samotné budování městečka je momentálně dost chaotickým zážitkem a mojí touze udělat si z Baznavke komunistický ráj na zemi neustále někdo sabotoval svým nelogickým umisťováním dekorativních sloupů. Ke zdi s ním!

IMPERIALISTA ČÍHÁ ZA KAŽDÝM ROHEM

Pravda je, že estetika staré sovětské propagandy je příjemným osvěžením a malé dělnice, kterým můžete kupovat různé šatečky, jsou vyloženě roztomilé. Záhy také zjistíte, že ne všichni jsou nadšeni z možnosti budovat reálný socialismus. Podloudný prodejce vám podstrčí katalog západního zboží, které je po všech stránkách lepší, než to vaše. Objednávat si jej můžete bez větších omezení, platí se za něj však speciální měnou, a abych se přiznal, čichám, čichám mikrotransakce. Katalog černého trhu oplývá zas vizuálním stylem americké reklamy z padesátých let a krásně kontrastuje se vším ostatním, co ve hře nalezneme.

Lepší vybavení a hlavně zbraně z černého trhu přijdou rychle vhod, protože všeobjímající prázdnota není rozhodně bezpečným místem pro život. Vaše budovatelské snažení budou neustále ohrožovat nápaditá a impozantní monstra, která se sice napřed líně valí na horizontu a poskytují spíše estetický zážitek, aby se najednou objevila uprostřed vašeho sídliště a začala tam tropit neplechu. Inu, popadnete soudružský raketomet nebo brokovnici a hybaj, zpátky ni krok. Smrt tu neustále obchází poměrně blízko, naštěstí není nijak zvlášť postihována.

SEM JEŠTĚ NĚKDY URČITĚ ZAVÍTÁM

Víkendová betaverze pro mě jen ve velmi hrubých konturách načrtla možnosti, které Tomorrow Children nabídnou ve své plné verzi. Za zásadní aspekt potenciálního úspěchu považuji vhodně zvolenou cenovou politiku, myslím, že klasická cenovka AAA titulů by hře zcela jistě zlomila vaz. Nabízená atmosféra a umělecký zážitek ale daleko překonává konkurenci ve formě Minecraftu nebo Terrarie. Musím se přiznat, že i přes velmi rozpačité začátky jsem hře po několika desítkách minut zcela propadl a v horečnatém tempu se začal starat o to, aby ve skladištích bylo neustále dost materiálu. Podnikal jsem dobrodružné výpravy k okolním monumentům a se zbraní v ruce hájil výdobytky socialistického zřízení. Radostně jsem na běhacím pásu vyráběl elektrickou energii a s jetpackem zkoumal, kam až mě hra pustí. A hlavně jsem s nelibostí sledoval soudruhy, kteří se jen tak poflakovali a tyli z práce druhých. Na ty si naše politické oddělení do budoucna ještě pěkně došlápne.

 

 

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama