The Last of Us

Vycházíme z tunelu a před námi se rozprostírá panorama zdevastovaného Bostonu, který stále ještě čeká na svou záchranu. Třicet minut v nebezpečné zóně spolu s Joelem, Ellie a Tess nás jen přesvědčilo o tom, že je The Last of Us mimořádně povedenou a právem očekávanou akční adventurou. Její hraní je stejně pohlcující jako houbovitá nákaza dělající z obyvatel USA chrčící šmejdy, lačnící po chaosu a koneckonců i vaší smrti.

Ellie má Joela, Joel je drsňák

Demoverze začíná pohledem na Joela, Ellie a Tess, trojici postav, která tvoří příběhovou páteř hry. Doposud se mluvilo převážně o starším Joelovi a mladé Ellie, k těm se ovšem připojí právě i Tess, která v příběhu sehraje důležitou roli. Na Joelovi je vidět únava, vztek a dost možná i beznaděj, která ale obestírá celou oblast postiženou nákazou. Úvodní rozhovor jen poukazuje na rozdílné a vypracované psychologie všech zúčastněných postav. Joelovi jako ochránci mladé Ellie občas rupnou nervy a ta se naopak nezdráhá bránit ostrým slovníkem. Její reakce „Polib mi prdel, já se o nic neprosila!“ poukazuje na „předčasnou“ vyzrálost mladé slečny, jež působí trošku jako maličká Clementine v The Walking Dead.

No a co Tess? O této doprovodné postavě se doposud příliš nemluvilo, o to více potěší, že jde o vyrovnanou, klidnou ale také ostřílenou babu, která nám v hratelné scéně zachránila život. Ellie, byť se místy chová jako typický fracek, je plnohodnotnou postavou, za níž si sice nezahrajete, ale často vám zachrání kejhák. Hratelná ukázka kapitoly zvané The Outskirts nám The Last of Us navíc představila z odlišné perspektivy. Zatímco jsme na ukázkách doposud vídali herní prostředí sice zničené, ale zároveň prosluněné a prolezlé zelení, tentokrát se trosky kolem nás pomalu utápí v temném šeru.

Cesta k radnici vede skrze ruiny velkého kancelářského komplexu, kde ihned po vstupu vidíme jednu z obětí zákeřného viru, který se šíří několika způsoby. Jelikož se nacházíme mimo zónu karantény, nikdo nás zde neochrání. Snad jen milice říkající si Fireflies. Tato organizace chce obnovit život v USA právě i mimo bezpečné zóny, o což se pokouší nezávisle na vládě a armádních složkách. Teď už jsme ale v ruinách domu, postavy jsou zkrápěny kapkami deště a zborcenými domy se line křik nakažených. Nejde o zombie, nýbrž o běžné lidi, kteří byli dohnáni k šílenství agresivní bakterií. Ano, v jádru myšlenky jde o mnohem děsivější bytosti, než jsou okoukané zombie.

Jak houby po dešti

O rozdílnosti nepřátel svědčí i zdokumentovaný vývoj této agresivní bakteriální infekce. Život nám v průběhu hraní znepříjemnily dva typy nepřátel. Prvním z nich jsou rychlí Runneři, které budete v průběhu hraní potkávat velice často. Bakterie je v případě těchto infikovaných ještě v raných fázích vývoje, tudíž tyto „existence“ stále ještě připomínají lidi. Viděli jste snímky 28 Dní poté a 28 Týdnů poté? Ti zlí jsou si v případě The Last of Us a zmíněných filmů opravdu podobní!

Rukopis vývojářů ceněné série Uncharted je zřejmý na první pohled – akce je intenzivní, pohledná a extrémně působivá. A to i navzdory tomu, že se střílí jen minimálně a každá potyčka s nakaženým může znamenat smrt už po vteřině zápolení. Navzdory tomu, že tyto bastardy můžete řezat pěstmi, tyčemi, zrezlým potrubím a třeba i cihlami, vás takřka kdokoliv „ukončí“ jako by se nechumelilo. Soubojový systém je ovšem opravdu zábavný a surovostí překonává většinu rádoby „drsňáckých her pro dospěláky“. Když nakaženého přetáhnete po lebce kovovou tyčí, hra vám dá najevo vážnost situace nejenom kolapsem tělesné schránky nepřítele, ale také parádním ozvučením.

Totéž platí u střelných zbraní, výstřel z brokovnice má díky omezené munici a hlasitému projevu mnohem větší váhu, než v jiných akčně zaměřených hrách. K přežití ostatně využijete celou řadu jiných nástrojů. Ve hře nacházíte běžně dostupné suroviny a materiály, pomocí nichž si velice zajímavě upravujete zbraně a vytváříte další pomůcky, jako jsou třeba lékárničky tvořené bandáží a lahvičkou lihu. Skvěle vypadá i kovová trubka, ke které Joel během několika vteřin přilepil lepicí páskou nůžky a rázem tak udělal z obyčejné zbraně motyku určenou k pitvání. Jsou ale situace, během nichž si spodky naplníte tělesnými tekutinami.

Poslední z nejlepších?

The Last of Us není vyloženě hororovou hrou, ale jakmile se začnete plížit zničenými koridory, v nichž se od stěn odráží vrčení a funění takzvaných Clickerů, dojde vám, že vývojáři v Naughty Dogu pracují se strachem záměrně. Houbami obrostlý Clicker pro vás totiž představuje nebezpečí i když jste plně vyzbrojeni. Stačí totiž s úderem zaváhat a jdete k zemi s prokousnutou krční tepnou. Drtivou většinu času se budete plížit tak, abyste nevyplašili ani jednoho „houbaře“. A vzhledem k tomu, že v drtivé většině případů máte tu možnost ostatní obcházet, jde o účinnou strategii, jak si z The Last of Us udělat relativně bezkontaktní hru. Tito nakažení samozřejmě nebudou jedinými nepřáteli, v průběhu hraní dojde i na přestřelky a rvačky s žoldáky a dalšími lidmi, kteří chtějí přežít, ale i s přidanou hodnotou… tedy s pleněním zbytků civilizace.

Ačkoliv jsme měli k dispozici rozpracovanou verzi hry, již nyní lze usoudit, že The Last of Us bude další skvěle vypadající hrou, která bez ostudy vyprovodí aktuální generaci PlayStationu do zaslouženého důchodu. Za zmínku stojí například pokročilé nasvícení, kdy kužel vaší baterky příjemně objímá okolní objekty a dotváří tak podstatnou část atmosféry. V kombinaci s vynikajícím ozvučením jde o to nejlepší, co na herních konzolích uvidíte. Vývojáři si pro nás ovšem připravili i celou řadu menších, neobvyklých, ale přesto příjemných detailů. Když si Joel obváže zranění, obvaz mu na daném místě zůstane až do konce epizody.

Tvůrci nejspíše počítají i s určitou podobou multiplayeru, již nyní ale můžeme vyloučit jakékoliv kooperační režimy v příběhové kampani, kterou si prožijete pouze v kůži samotného Joela. Ve výsledku je to bezpředmětné, jelikož je The Last of Us příběhově zaměřenou hrou, která si za vzor bere ty nejlepší akční adventury, filmy a přidává svou vlastní vizi romantického konce světa. Nezapomínejme ani na rozvinutou psychologii postav a propracované vztahy. Tahle hra si žádá srdceryvné příběhové zvraty. Těšíme se na červen, houbám zdar!