The Bureau: XCOM Declassified

Po několika letech vývoje, předělávání jádra hratelnosti a úpravách grafického stylu může člověk ztratit přehled o tom, co je vlastně The Bureau za hru. Věřte nebo ne, opravdu se jedná o onu dlouho odkládanou střílečku, kterou jsme kdysi znali pod jednoduchým názvem XCOM. Ačkoliv to původně měla být taktická akce viděná z pohledu první osoby (a dle toho, co jsme měli možnost vidět na různých výstavách, nápadně připomínající třeba sérii Brothers in Arms), nedávné znovu-oznámení z ní udělalo konkurenta her ve stylu Gears of War. Vhodnost tohoto rozhodnutí posoudíme zřejmě až ve chvíli, kdy si hru budeme moci vyzkoušet na vlastní pracky. Nicméně i vzhledem k tomu, že původní záměr připomínal ze všeho nejvíce utopický Dreamland Chronicles: Freedom Ridge, kloníme se v tuto chvíli spíše k názoru, že by to mohlo hře jedině prospět.

Tak trochu jiný XCOM

Je dost dobře možné, že vzhledem k žánru, ať už tomu dřívějšímu nebo aktuálnímu, se měnil i název. Přeci jen, leckoho by označení „XCOM“ mohlo dráždit vzhledem k tomu, že všechny hry v sérii, které se odklonily od strategických počátků, neměly zrovna v recenzích na růžích ustláno. Co ale naštěstí zůstalo zachováno, je zasazení děje do šedesátých let minulého století. Neznamená to jenom skvěle vypadající auta a agenty v baloňácích, vývojáři ze studia 2K Marin se rozhodli ukázat nám alternativní historii ve všech možných souvislostech.

Dočkáme se trochu jiného pohledu na kubánskou krizi mezi USA a Sovětským svazem, skrze jednu z hlavních postav zažijeme perzekuování homosexuality a dost možná dojde i na květinové děti, které budou muset vzít do ruky zbraň a bránit se proti nenadálé návštěvě. Základem však stále zůstávají osudy agenta FBI Williama Cartera, který má za úkol řídit speciální divizi pro boj s mimozemskými narušiteli. Z časového hlediska se v rámci celé série jedná o samotné počátky boje lidí proti emzákům, tudíž bude jistě zajímavé sledovat, jak si tvůrci poradí s narativní strukturou a zda se vůbec dočkáme prolnutí děje The Bureau s nějakou jinou XCOM hrou.

Život na základně

Tak jako tak půjde o střílečku, což znamená, že každého nepřítele, kterého potkáme, uvítáme ocelovou ranou mezi oči... Nebo mezi to, co zrovna na jejich místě bude mít. Autoři se sice prořekli, že mezi jednotlivými misemi, které se budou odehrávat na povrchu celé zeměkoule, bude možné chodit po základně a velmi jednoduše promlouvat se svými podřízenými, ale čekejte spíše rozhovory ve stylu Assassin’s Creed než Mass Effect. Se základními bambitkami šedesátých let byste ale příliš velkou díru do světa či do trupu nepřátelské lodi neudělali. Proto přijde na řadu sbírání technologií ze zabitých nepřátel, její následné analyzování a zkoumání pro vlastní účely.

Na rozdíl třeba od posledního strategického XCOMu budou v The Bureau tyto části zautomatizované. Budete je tedy spíše pasivně sledovat a využívat, než abyste se aktivně starali o práci inženýrů a konstruktérů. Zůstává však nutnost vyzbrojovat svůj tým, což často rozhodne o úspěchu, či neúspěchu dané mise. Pokud dáte zbrusu nový paprskomet do ruky každému čerstvému zelenáči, dost možná se dočkáte maximálně hi-tech škvarků. Stejně jako v případě předchozích her série, i zde je nutné počítat s tím, že se z akce nemusí vrátit všichni vojáci. Nejprve je tedy musíte zaučit na jednodušších úkolech, a až si vyslouží první ostruhy, pošlete je tváří v tvář nepříteli.

Všichni za jednoho!

Čímž se dostáváme k té nejdůležitější části celé hry. Jakkoliv to bude 3rd person střílečka s krycím systémem, nikdy v ní nebudete moci vyrazit střemhlav vpřed proti přesile nepřátel a doufat, že vám to projde. Autoři totiž myslí na to, že je lidstvo ve veliké technické i psychické nevýhodě. Proto se počítá každý výstřel, každá rána vedle je problém a počet nepřátel nedosahuje apokalyptických počtů jen proto, aby vám jejich kvanta způsobovala problémy. Připomeňme si ještě jednou loňský Enemy Unknown, i tam jsme během jedné úrovně zlikvidovali maximálně něco kolem dvaceti nepřátel a každý z nich nám dal pořádně zabrat. 2K Marin se budou v rámci jiného žánru snažit o něco podobného. Říkáte, že něco takového není ve střílečce možné? Tak se podívejte na první Mafii! V ní jste urputně bojovali s každým nepřítelem a většinou jich bylo maximálně deset během celé úrovně. Přitom vás to bavilo, cítili jste napětí a nemuseli u sebe nosit kýbl s náboji, abyste se každého z nich zbavili.

To samé bude platit i pro vaše spolubojovníky, kteří se sice budou řídit autonomní inteligencí, ale většinu kritických povelů dostanou právě od vás. Velitelské schopnosti by měly být podobné těm z Mass Effectu, to znamená kolečko s úkoly, během jejichž udílení se na chvíli zpomalí čas. Úrovně navíc budou postavené tak, abyste se čas od času museli rozdělit na dva spolupracující týmy. A k čemu vám poté bude jeden maximálně vytrénovaný voják se schopností postavit na libovolném místě bojiště automatickou věž, když všem ostatním bude téct mléko po bradě a krvácet začnou ještě předtím, než uvidí prvního nepřítele? Raněného vojáka sice můžete rychlým aplikováním medikamentů vrátit zpět do akce, ale na příští misi s ním už počítat nemůžete. A když umře, tak umře – útěchou vám bude jen jeho jméno na plaketě padlých hrdinů.

Očekávání v mezích zákona

Jakkoliv zřejmě budeme v případě The Bureau: XCOM Declassified ostražití až do snad už definitivního data vydání, začínáme se velmi pozvolna těšit. Hry s dlouhým vývojovým cyklem a poznamenané spoustou problémů bývají nakonec těmi nejlepšími – vzpomeňme na L.A. Noire nebo Red Dead Redemption. Mix střílečky a taktické strategie by v tomto případě mohl fungovat skvěle, přičemž změna z pohledu první osoby na třetí je dost možná ústupek čistě v rámci přehlednosti celého dění. Plus si k tomu připočtěte stále nedostatečně vytěženou atmosféru jaderné hrozby šedesátých let, zaměňte Sovětský svaz za šmejd z kosmu, přeškrtněte tlustou černou fixou pár slov v dokumentech s deskami Top Secret a máte nás v hrsti. Lidi z 2K Marin, nepodělejte to!