Strike Suit Zero

Brabenovo Elite, Robertsův Star Citizen nebo Enemy Starfighter od jednoho utečence z Bungie. To je momentální špička ledovce, na kterou se škrábe znovuobjevený žánr vesmírných simulátorů. Z ledu ho vytesal a u ohně prohřál Kickstarter – malý pomocník pro velké herní plány, které dnešní distributoři nechtějí platit.

Do klubu vesmírných obživlých přilétá i Strike Suit Zero. Je to hra, o které bláhoví věštci tvrdili, že kvůli japonskému naturelu nebude pro zbytek světa hratelná. Evropan prý zkrátka nemá zájem foukat raketovým motorem pod sukni náctileté mangy. Jenže předpovědi se pletly. Zahráli jsme si preview verzi, která předchází ostrému launchi k čtyřiadvacátému lednu a máme jasno. Strike Suit Zero je japonské míň než Tomio Okamura. A akční hratelností se spíš podobá Mechwarrioru a Call of Duty než než Wing Commanderu. To je guláš, co?

Akční jin a jang

Ale popořadě. Ví někdo, proč nad Strike Suit Zero zasmrděla japonská hrozba? Pravděpodobně proto, že hráčova vesmírná loď zvaná Strike Suit, podle níž je titul pojmenován, se může v akci během vteřinky proměnit v cosi, co vzdáleně připomíná bojovou verzi japonských skládaček origami. Ale Evropan v ní stejně tak může vidět i Transformers. Ano, to je asi ten lepší příklad pro stroj, díky kterému se Strike Suit Zero stává vskutku „mezinárodní“ hrou a z klasické vesmírné simulace se obratem mění v mechovskou válku.

Strike Suit je speciální raketový modul, který hráč začne sedlat, jakmile to singleplayerová kampaň dovolí. Je to loď zkřížená s autobotem. V normálním stíhacím režimu se Strike Suit chová jako klasický „kosmik“. Prohání pérka podobným strojům soupeře, vrhá se střemhlav do útoku a jako lasička uniká naváděným střelám. Ale jako transformer? Po jednoduchém zmáčknutí tlačítka se před hráčem rozbalí těžce pancéřovaný pantáta, co útočí na více cílů najednou a je schopen také mnohačetným útokům odolávat. Navíc tím, že dokáže plout vesmírem velmi pomalu, může svým silným kulometem doslova ustřílet i pomalé nákladní lodě či jiné statické objekty, za kterými by se rychlá stíhačka musela obracet. Transmutovaný Strike Suit je jako tank. Omezuje jen rychle se vyprazdňující nádrž se speciální mutační energií.

Koncentrovaná válka

Druhý důvodem, proč se Strike Suit Zero dost liší od klasických es žánru typu Homeworld či Wing Commander je maximální důraz na akční hratelnost. Strike Suit Zero je takový kosmický masomlejnek a hned od prvních vteřin dává najevo, s čím hráč může a s čím naopak nesmí počítat. Strike Suit tedy je: velmi rychlý až divoký simulátor, zároveň ale také snadno přístupný, pohodlně ovladatelný, plný zábavných zvratů a motivačních upgradů a jeho nábojnice plující vesmírem snadno svým počtem překonají roční porodnost v indických chýších.

A čím tahle hra není? Jednoduše vším, čím obvykle vesmírné scifi bývají. Není příliš rozlehlá, kvůli skriptu ani svobodná, ignoruje též jakýkoliv ekonomický systém a sociálno a z příběhu si nejspíš na zadní bradu taky nesednete.

Call of...

Strike Suit Zero je skutečně čistokrevná akce, jenom je kopnutá do vesmíru, a svému stylu podřizuje leccos. Například i herní prostor, který je v každé misi relativně malý, protože ho autoři chtěli zahustit jednotkami.

A ty pak podle moderního akčního trendu bojují s asistencí rychle obnovitelných pancířů a zdraví. Kde už jsme to jen viděli? Ano, v Call of Duty. Zároveň je při každém hromadném souboji klíčové, jak si vedete vy osobně. Právě podle vašeho výkonu se totiž hýbe herní "fronta". To je také známá věc. Ovšem neberte to doslova. Něco jako frotnu ve vesmírné bojišti skutečně ještě nikdo nevymyslel. Akorát jsem si všiml, že pokud uvnitř své letky zaujmete pozici zalezlého sraba, nikdy misi nevyhrajete, neboť vaši spojenci se v tu chvíli přepnou do jakéhosi neutrálního režimu, v němž sice útočí ale nikoho nelikvidují. Jako by hra vyčkávala, až sami začnete bodovat.

Furt ve střehu

I když si Strike Suit půjčuje velmi zprofanovanou hratelnost z jednoho obehraného žánru, nemějte mu to za zlé. Tentokrát totiž "COD styl" není na škodu. Ve vesmíru je přeci jen všechno trochu nové a neobehrané a trocha té skriptované akce vesmírnému bojišti překvapivě prospívá.

Aby autoři udrželi hráče v neustálem akční střehu, snaží se také, aby každá mise nabídla něco nového. Jendou chráníte transportní flotilu, podruhé ničíte důležité satelity, jindy stíháte letku nebezpečných stíhaček a onehdy jsem se připravoval i na skutečně masový frontálním útok všech proti všem. Vysoká proměnlivost scénáře je patrná i uvnitř samotných misí. Ty v podstatě nikdy nekončí tak, jak předpokládal úvodní brífink. Běžně se v nich mění cíle zájmu, neboť taktické úvahy obvykle smete nějaká „nenadálá“ skriptovaná událost. Například přílet soupeřových posil, které původně nebyly na radaru.

Je jasné, že Strike Suit Zero bude kvůli skriptu a přeprogramovaným zvratům hodně ztrácet na znovuhratelnosti, což korunuje i absentující multiplayer. Ovšem zatím jsme hráli pouze zlomek kampaně a byla to parádní jízda. Proto nemáme důvod nevěřit, že by hra nemohla být se silným singleplayerem plnohodnotná. Jinak řečeno, nic špatného tuhle doměnku při testu nevyvrátilo.

Venku to hezky blejská a burácí

Hra je navíc dopována i překvapivě silnou audiovizualitou. Odpověď na otázku, jak může mít v celku nenápadná hra tak výraznou hudbu, je poměrně jednoduchá: Born Ready Studios angažovali Paula Ruskayho, který před dvanácti lety získal cenu za ozvučení Homeworldu. A je to opravdu slyšet, přátelé.

Doslova pozitivním šokem jsou pak zvukové efekty. Především ze zbraní je cítit mohutnost až kovová bestialita. Ať už přebíjíte rakety, houmáte plazmu nebo drtíte kulomet, u všeho vám doslova běhá mráz po zádech.

Povedla se i grafika. Ačkoliv textury objektů postrádají ostrost i větší detaily, vše vynahrazují fantastické efekty kouře a světel a i okolní kulisa z planet a vesmírného haraburdí. Když proti sobě střílí čtyřicet rozzuřených kosmiků a všude to bouří, svítí a plápolá, zdá se i Hynaisova opona najednou bledá a fádní.

Ještě to trochu přeleštit

Úspěšně rozjetou akční hratelnost chce Strike Suit Zero podporovat také motivačním bodováním, trofejemi a sítí upgradů. Příklad za všechny: na jednu ze čtyř základních lodí budete moci zavěsit minimálně desítku různých zbraní.

Upgrady však zatím nefungovaly, což naznačuje, že Born Ready mají do ledna ještě dost práce. U některých problémů si zatím ani nejsme jisti, jestli budou opraveny. Velkou revizi by potřebovaly například špatně rozložené ukládací checkpointy, stejně jako interface, kvůli kterému nemáte přehled nejen o primárních a sekundárních cílech, ale také o pozicích svých spolubojovníků. Mrzí i takové drobnosti, jako že nelze střílet do protiletoucího protivníka jenom proto, že nebyl počítačem zaměřen.

I přesto je ale Strike Suit velkým příslibem, protože spoustu jiných problémů, za které se nyní autoři omlouvají (horší dialogy, stará cinematika, špatně vybalancovaná obtížnost, poškozené textury při fps pohledu) totiž jiné hry bez uzardění dodávají přímo do obchodů. Strike Suit ale takové nebude. Už dnes funguje parádně, stačí jej pouze vypulírovat. Čtyřiadvacátého ledna ahoj ve stavu beztíže.