Star Wars Battlefront II - dojmy z bety
Když jsme před dvěma lety dostali možnost vyzkoušet si první Battlefront, úvodní desítky minut se nesly v duchu naprostého nadšení z toho, jak se vývojářům z EA DICE podařilo zachytit atmosféru milovaného univerza a na jedničku zvládnout celkovou prezentaci, jež čítala perfektní grafiku, vynikající hudbu a také velkou přístupnost, která zajišťovala to, že si hru mohl bez větších potíží užít skutečně kdokoli. Z finálního produktu už jsme pro jeho plochost a nedostatek obsahu tak nadšeni nebyli a trvalo celý rok, než se díky nákladnému season passu Battlefront stal tím titulem, jímž měl být hned při startu. Za pár týdnů vychází druhý díl, který slibuje nemalé změny. Některé jsme měli možnost okusit v rámci uzavřené bety, nyní už můžete testovat hru i vy. Jak se nám výlet do velmi vzdálené galaxie líbil tentokrát?
PAVEL: ZMĚNY, KAM SE PODÍVÁŠ
Na betu Battlefrontu II jsem byl navýsost zvědavý i přesto, že se nejvíce těším na příběhovou kampaň a zajímá mě, zda se konečně v primárně multiplayerové střílečce dočkáme kvalitního obsahu pro jednoho hráče. Přeci jen si svoje choutky na hru více hráčů více než dostatečně dosud ukájím v loňském Battlefieldu 1. Beta se kampani přirozeně nevěnuje, ochutnávka nabízí jednu mapu v režimu Galactic Conquest, vesmírné létání ve stíhačkách, o něco menší režim Strike, v němž má jeden tým za úkol uloupit cennou zásilku a přenést ji na místo exfiltrace a aktivity pro jednoho hráče, respektive kooperace s kamarádem je v ní zastoupena dvojicí kratičkých misí, v jedné z nichž si lze alespoň zahrát za kýženého Darth Maula, žádná velká hitparáda to ale zatím není.
Skutečně mě iritovaly všudypřítomné částicové efekty, neustálé tetelení listí, vzlety hejn holubic a podobně.
Napřed ty povrchní záležitosti - co se atmosféry týče, není co vytknout, tu má Battlefront II skutečně v malíku. Vše je na svém místě, ačkoli se už nedostavilo takové nadšení z grafiky a naopak mírně zamrzela opakovaná absence destrukčního modelu prostředí, který dělá v Battlefieldu 1 takovou parádu a hlavně zásadně ovlivňuje hratelnost. Skutečně mě iritovaly všudypřítomné částicové efekty, neustálé tetelení listí, vzlety hejn holubic a podobně. Poprvé to oku zalahodí, po sté už je to kýčovitá otrava a doufám, že to vývojáři do plné verze mírně omezí. Chápu jejich záměr, v tomto případě ale méně znamená skutečně více. Nyní ale už blíže k jádru pudla.
Druhý Battlefront přináší velkou řadu změn. Mezi ty nejzásadnější patří určitě implementace tříd postav, které minule chyběly. Nově se tak můžete stát běžným vojákem, dostat do vínku těžký laser, vtělit se do role velitelské jednotky se schopností posilovat okolní spolubojovníky a přivolávat si na pomoc automatickou útočnou věž nebo naopak přijmout úlohu tichého infiltrátora/odstřelovače. Hraní za každou z postav se přirozeně liší odlišnou nabídkou zbraní i schopností, jejichž využívání je nyní mnohem zásadnější, než tomu bylo v minulosti. Nezmizely ani kartičky, které mohou jednak přidávat rozličné bonusy, ale také modifikovat zmíněné schopnosti . Karty mají několik stupňů kvality a tedy účinnosti a získáváte je za plnění různých aktivit. Je zřejmé, že i Battlefront II sází na stále častěji přítomný model beden, zatím to ale vypadá, že jejich získávání bude poměrně časté a hra nebude na jejich nákup zvlášť tlačit.
Velice důležitým a chvályhodným prvkem je ale to, že body získáváte nejen za zabíjení nepřátel, ale hlavně za plnění dílčích úkolů.
Další velkou změnou je systém takzvaných Battle Points. Zatímco v minulém díle bylo získání zvláštní postavy nebo vozidla podmíněno nalezením zvláštního žetonu na bojišti, čili šlo do jisté míry o šťastnou náhodu, nyní je jejich používání ovlivněno čistě tím, jak se vám v boji daří. Za své konání v akci získáváte body do svého celkového skóre a pokud dosáhnete určitého množství, můžete se napříště respawnovat třeba jako posádka kráčejícího tanku nebo Han Solo. Podstatné ale je, že se na jedné straně konfliktu nemůže vyskytovat víc takových jednotek, pokud je tedy váš vytoužený hrdina obsazený, musíte čekat, než vám úspěšnější hráč uvolní místo. Z mojí zkušenosti je navíc dosažení 5000 bodů na hrdinskou jednotku poměrně náročným úkonem a opakovaně se mi stalo, že když už jsem si body nasyslil, hra byla u konce. Velice důležitým a chvályhodným prvkem je ale to, že body získáváte nejen za zabíjení nepřátel, ale hlavně za plnění dílčích úkolů. Hra je v tomto ohledu mnohem štědřejší a nutí tak hráče, aby místo bezduchého pobíhání a lovení fragů přiložili ruce ke společnému dílu. Je nicméně škoda, že vozidla jsou stále jen jednomístná, takže adrenalinové ježdění ve více lidech v jednom tanku se bohužel nekoná.
Rozporuplné pocity zatím panují na poli využívání zbraní. Jejich ovládání je pocitově náročnější než v minulosti a zabít jiného hráče je tak těžší. Už nyní je vidět, že narozdíl od minulého dílu, který bylo do značné míry možno považovat za casual střílečku pro každého, se nyní nůžky mezi ostřílenými profíky a nováčky rozevírají mnohem rychleji a více. Battlefront II tak dost možná může nalákat zcela nové publikum, je ale také možné, že mnohé fanoušky tímto krokem ztratí. Obecně nejsem z pocitu ze střelby moc spokojen, nevyhovují mi zaměřovače na dálku, které pro mé dvěma dekádami hraní opotřebované oči nejsou dostatečně výrazné a ve spojením stím, že na mapě na Naboo nejsou útočící droidi proti podobně barevným zdím skoro vidět se jedná o celkem zásadní problém.
Obecně musím bohužel říct, že se pro mě obsah a zábavnost bety poměrně rychle vyčerpal a nemám moc chuť se jí věnovat i v otevřené části. Přesto jsem pořád zvědavý na finální verzi a doufám, že větší počet herních režimů, různorodých map a kampaně udělají z Battlefrontu II kvalitní a trvanlivý titul. To, že hra nebude obsahovat season pass, je zajímavým příslibem, který ale zároveň na vývojáře klade nemalé nároky. Moje těšení ale po betě docela výrazně ochladlo.
JIRKA: VÍCE NEZNAMENÁ LÉPE
Navzdory tomu, že betaverze logicky nabízí jen malou ochutnávku z celého Battlefrontu II, jen letmé seznámení s jejím obsahem a položkami v menu stačí k tomu, aby člověk pochopil, že pokračování multiplayerové akce od DICE situované do universa Hvězdný válek bude ve všech směrech větší a bohatší než reboot z roku 2015. Nicméně to automaticky neznamená, že půjde o lepší hru pochopitelně. Více totiž neznamená lépe.
Battlefront II slibuje více map, více hrdinů, více ovladatelných bojových prostředků.
Na betě je jasně patrné, že se vývojáři ze studií DICE, Criterion Games a Motive Studios pokusili pod dozorem EA vyslyšet všemožná přání a stesky fanoušků, kteří si sice v řadě případů předloňský titul užili, ale zároveň se většinou nemohli ubránit podezření, že šlo až do vydání všech placených DLC z větší části o svého druhu polotovar. Battlefront II slibuje více map, více hrdinů, více ovladatelných bojových prostředků. Může stavět na úspěšných experimentech z už zmíněných placených rozšíření a pokud jde o módy, patrný je i vliv loňského Battlefieldu 1. Jeho dědictví a zkušenosti autorů se ostatně projevují rovněž v dalších oblastech, které minule tým zcela nelogicky nepotlačoval.
I když, nelogicky… V roce 2015 jednoduše bylo zřejmé, že se autoři ze všeho nejvíc obávají, že kritici budou jejich Star Wars akci vyčítat, že jde jen o přeskinovaný Battlefield. A tak se také stalo, jakkoli šlo o výčitku absurdní a nespravedlivou. Obě hry se totiž nemohly lišit více, když uvážíme, že samotný původní Battlefront z roku 2004 od Pandemic Studios se mohutně inspiroval u Battlefieldu, jehož první díl s podtitulem 1942 vyšel už v roce 2002. Vývojáři v DICE udělali maximum pro to, aby dvě multiplayerové akce s vehikly od stejného týmu od sebe opisovaly pokud možno co nejméně. Bylo to ale spíše ke škodě věci. V mnoha případech se uměle nutili do změn, které nedávaly smysl, nebo existovaly jen proto, aby daný prvek nebyl stejný jako v BF. Tenhle přístup se neosvědčil. A tak není divu, že se v novince dočkáme přepracovaných karet, bedniček, tříd, odlišně pojatých čet a třeba i možnosti naskočit rovnou při respawnu do vozidla, případně se stát hrdinou.
Přímo ve hře je pak znát, že navzdory trochu sterilnímu vizuálnímu pojetí samotných Hvězdných válek se snaží DICE přidat do akce trochu více špíny, destrukce a chaosu.
Hodnotit všechny tyto úpravy je příliš brzy, beta na to ani zdaleka nestačí. Je třeba mnohem více času, více map i módů. Rozhodně si ale nemohou teď hráči stěžovat na to, že je autoři neposlouchají. Chtěli jste obsah z více období? Máte ho mít. Chtěli jste příběhovou kampaň? Máte ji mít. Nic z toho ovšem samo o sobě hře úspěch nezaručí.
Přímo ve hře je pak znát, že navzdory trochu sterilnímu vizuálnímu pojetí samotných Hvězdných válek se snaží DICE přidat do akce trochu více špíny, destrukce a chaosu. I díky tomu si z bety odnáším lehce odlišné zážitky než z předchozí inkarnace. Nehledě na skutečnost, že i na standardní PS4 se povedlo opět o něco posunout kvalitu technického zpracování. Ve srovnání s rokem 2015 jde o jednoznačný pokrok. Sice nejde o takový skok, jako když loni vyšel Battlefield 1, ale minimálně se s ním novinka pokusila srovnat krok.
Nechci se nimrat v jednotlivých módech ani mapách, na to bude ještě spousta času a určitě budete mít dost příležitostí utříbit si vlastní názor. Mohu se podělit jen o svůj celkový dojem, který jsem si zatím z bety odnesl. A ten dost překvapivě není tak ohromující, jak jsem předpokládal. Asi v tuto chvíli ještě nedokážu přesně pojmenovat důvody, proč si nedokážu na některé novinky zvyknout, nebo co mi na nich konkrétně vadí. Ale prvních pár hodin mě zaskočilo tím, že i když autoři do hry nacpali spoustu z mechanismů, o které je hráči žádali, není pro mě výsledkem dokonalejší nebo zábavnější hra než předloni. V určitých chvílích jsem možná onu čistou, elementární, zjednodušenou až banální hratelnost minulého dílu postrádal. Ale nepochybuji o tom, že tento názor bude v menšině. Protože dnes je moderní spíše jednotlivé mechanismy a prvky nabalovat na sebe a plácat jedno přes druhé, aby vše působilo patřičně nadupané možnostmi, které mají hráče ohromit. V jednoduchosti je ale podle mě síla. Síla, kterou, zdá se, novinka bude postrádat. Dost možná ji ale vynahradí kvantitou.
HONZA: O TŘÍDU LEPŠÍ ZÁŽITEK
Ještě si pamatuju chvíli, kdy jsem poprvé na svém stařičkém notebooku na nejnižší detaily spustil betu prvního nového Battlefrontu a nechápal jsem. Dýchnul na mě neskutečně plynulý a krásný svět Star Wars. Ohromné bitvy, kolem helem svištěly lasery a výbuchy pohřbívaly jednoho vojáka za druhým, pokud se to dříve nepovedlo AT-AT. Nyní se dostávám ke druhé betě, bez větších očekávání, protože víme, jak první Battlefront dopadl. Ne, že by to byla špatná hra, ale prostě jí něco chybělo a upřímně, nebýt kulis Hvězdných válek, už o takové hře dávno ani nevíme. Dvojka se ale zdá se poučila, tedy alespoň na první pohled.
Hodně mě třeba baví klasický voják (assault), který může vhodně vystřeleným detekčním zařízením objevit skupinku nepřátel a zobrazit je všem na mapě.
Nově přináší herní třídy, classy, které už jen ve své podstatě zásadně mění gameplay. Každá se totiž hraje trochu jinak a dokonalý mix může dělat na bojišti naprosté divy. Nerozlišuje je přitom jen skin, ale i to, jaké zbraně používají a především, jaké speciální dovednosti přináší na bojiště. Hodně mě třeba baví klasický voják (assault), který může vhodně vystřeleným detekčním zařízením objevit skupinku nepřátel a zobrazit je všem na mapě. Což se hodí ve změti výbuchů, laserů a neustále poletujícího listí či holubic. Officer má zase k dispozici samostřílnou věž, kterou může navíc na dálku odpálit. Snajpr disponuje identifikací nepřátel na dálku a moje oblíbená schopnost u Heavyho je zase mod Sentry, který jsem si pro sebe nazval "malý terminátor". Hra se v ten okamžik totiž přepne do pohledu třetí osoby, váš panák vytáhne ohromný rotační kulomet a začne kropenáda. Celkově má každá ze tříd různé schopnosti či možnosti. Naráz lze operovat se třemi, které se po použití různě dlouho dobíjejí. Kombinaci schopností mohou navíc určovat kartičky, které sbíráte z beden. To už asi nesmí chybět v žádné soudobé hře. Nicméně tyto kartičky nejen přidávají zajímavé schopnosti ve stylu uzdravování po fragu atp., ale také mění vybavení jednotlivých tříd. Místo tříštivého granátu tak můžete mít třeba ion granát vhodnější na roboty a další techniku.
Co to ale říká o samotném herním zážitku? Ukazuje to jeho velkou diverzitu a pokud i to vám bude málo, můžete si odemykat v každé bitvě speciální postavy a dopravní vojenské prostředky. Tedy od Dartha Maula po bombardér. Cenově odstupňováno. Zapomeňte na rozházené mince a sebevražedné sprinty pro bezvýznamný bitevní bonus. Tady se budete muset trochu snažit a ideálně nehrát na sebe. Za každou podporu týmu, za každou asistenci, za každou pomoc při plnění úkolu dostanete určitý počet bodů a až s tím spojenou možnost hrát za jinou postavu, techniku atp., ale pouze s jedním životem!
Battlefront 2 působí mnohem více válečně, je z něj cítit taková špína, syrovost, ne jen vycizelovaná perfektnost. To všeobecně vystihuje moje dojmy ze hry. Když na Naboo v modu Galactic Assault útočíte na královský palác jako droid, máte skutečně pocit toho dobývání. Jdete ulici od ulice, místnost po místnosti a prostě čistíte. Pocitově mi trochu chybí, že nelze vejít třeba do budov a ostřelovat z oken. Na zničitelnost prostředí taky zapomeňte, ale tohle prostě není Battlefield. Hra si na něj ani nehraje. Battlefront jde evidentně svojí cestou, dospělejší, poučenější a viditelně lepší nežli v předchozím dílu. Hra navíc mnohem více podporuje teamplay, vyzrála. Netvrdím, že to bude kandidát na multiplayer roku, nejspíše ne, ale bude zábava tohle hrát? Po několika hodinách strávených v nádherné vesmírné bitvě, u hradu Maz Kanaty nebo v epické palácové bitvě na Naboo, mohu s klidným svědomím říct, že tohle bude minimálně o třídu lepší a pestřejší herní zážitek.
