Warhammer 40,000: Space Marine
Ještě před rokem měla střílečka Space Marine blíž k Diablu, než Gears of War, ale rok je ve vývoji her doba dostatečně dlouhá k tomu, aby týmu Relic (Homeworld, Company of Heroes, Dawn of War) došlo, že vlastně chtějí vyzkoušet něco trochu jiného. Z původního konceptu jim ve Space Marine zůstaly prvky RPG, ale jádrem hry je dnes brutální akce z pohledu třetí osoby. V roli ultramariňáka Tita vedete svou jednotku do boje proti orkům, ale nečekejte nic jako modernizovaný Space Hulk – v Relicu si totiž vytyčili jediný cíl: dostat hráče do brnění vesmírného mariňáka se vším, co k tomu ve světě Warhammer 40k patří. A toho, zdá se, není kromě neustálé střelby a ohánění se mečem zas tak moc. Producent hry Raphael van Lierop se sice dušuje, že kombinace palných zbraní a boje tělo na tělo dělá hru „unikátní“, ale gameplay za jeho zády ho zrazuje. Na první pohled je Space Marine zcela tuctovou lineární záležitostí, ve které se nadlidsky dimenzovaný hrdina potácí stereotypními koridory a do hlavy autora tohoto textu se mezitím vkrádá jediná otázka: Proč?
Naštěstí pasáž hned z úvodu hry, kde sledujeme výsadek mariňáků na povrch orky anektované planety, brzy vystřídají záběry z pokročilejší mise, kde už se prostor kolem hráče lehce otevírá a především vynikne rozšířený výběr zbraní. Těch má být ve hře celkem 15 včetně odstřelovačky nebo hrozivého kanónu jménem „heavy bolter“, ale srdce publika si okamžitě získává pulzní puška a její modré projektily, které na nepřátele plive se zvukomalebným pum! pum! pum! V tu chvíli konečně přeskakuje plazmová jiskra a člověku dojde, že i na premise „velikej chlápek jde světem a kam šlápne, tráva neroste“ může být i čtyři roky po vydání prvních Gears of War něco poutavého, když se zpracuje dostatečně od podlahy.
Od Tita s láskou
Mnohem důležitější, než subjektivní okouzlení modrým pum! pum! pum!, je ale fakt, že zbraně používáním získávají na síle a v podstatě levelují; to je ten v úvodu zmiňovaný RPG prvek. Vylepšování zbraní se odehrává nejen skrze jejich parametry, ale i v rámci získávání nových útočných manévrů, které pochopitelně stojí a padají na hrubé síle. S tou pak souvisí i skutečnost, že ve hře zcela – a zcela záměrně – chybí obvyklý systém krytí. Lierop vysvětluje, že jim prostě takové to neustálé vykukování zpoza překážek, ke kterým svého hrdinu přilepíte, vůbec nešlo dohromady k filozofii nezastavitelného stroje na zabíjení. A když píšeme „filozofii“, myslíme tím vlastně image, protože na dialektický rozbor Schopenhauera vám tu čas rozhodně nezbude.
Hlavní kampaní byste se měli proválcovat (čti proválkovat) za osm až deset hodin a lidé z Relicu opatrně našlapují kolem informace, že součástí Space Marine bude i kooperativní hra více hráčů. Už teď je každopádně očividné, že autoři cílí především na fanoušky Warhammeru 40k, kterým tuhnou blíže nespecifikované části těla (myslíme samozřejmě bradavky, pozn. inkvizice) už jen při pohledu na obrněného Tita. Je tedy otázkou, jestli u nás v Evropě, kde táhne válka s příponou -craft, bude ztotožnění s geneticky vyšlechtěným drsňákem v tlustém pancíři fungovat (a stačit). Podle toho, co Relici za zavřenými dveřmi předváděli, balancuje celá hra nebezpečně blízko tupé střílečce, jakých je všude mraky. PC hráče ale Lierop ujistil, že Relic v žádném případě nezapomíná na své kořeny a verze pro počítače by se měla alespoň po technologické stránce opravdu blýsknout. Pojďme mu tedy na chvíli věřit: jakkoliv dutě zatím Space Marine působí, za jeho vznikem stojí kromě vidiny zisku i jasné autorské nadšení a především – velezkušený vývojářský tým.
