Snowtopia - dojmy z předběžného přístupu
Asi jen tak nikdo nepopře tvrzení, že žánr tycoonů zažívá v posledních letech malou obrodu. Zatím nedosahuje úspěchu, kterému se těšil někdy na přelomu tisíciletí s desítkami a stovkami her simulujících stavbu a provoz všeho možného i nemožného. Postupný rozkvět nezávislé tvorby ale přinesl řadu autorů, kteří se nebojí experimentovat a přináší více či méně kvalitní pokusy o zpracování nejrůznějších managementů. Vedle obligátních zoo a zábavních parků se tak dočkáváme i o něco méně obvyklých témat. Třeba lyžařských středisek.
Snowtopia sice není úplní první hrou svého druhu. Před nějakými dvaceti lety tu byl Ski Resort Tycoon, dokonce i s pokračováním. Ani jedna z her ale příliš neoslnila, ne nadarmo si na něj dnes nikdo nevzpomene (já osobně musel googlit, abych se o jejich existenci vůbec dozvěděl). Projekt pařížského studia Tea For Two tedy vjíždí na čerstvě napadaný prašan a může si stanovit vlastní hranice. Stačí vybudovat pár vleků, vytyčit sjezdovky a jedeme. Nebo ne?
NAHORU A DOLŮ
Premisa hry, nedávno uvolněné do předběžného přístupu, je samozřejmě velmi jednoduchá. Hráč dostává k ruce malé pohoří, po kterém jsou rozeseta střediska s lyžařskými hotely. V těch může budovat jednotlivé komplexy sjezdovek a lanovek, případně všechny střediska propojit do jednoho velkého lyžařského komplexu. Hra zatím (a dle autorů to tak nejspíš zůstane) neřeší žádné hotely, parkoviště nebo ozdoby jednotlivých středisek, alfou a omegou jsou lanovky, sjezdovky a jejich zázemí.
Klíčová je laboratoř, ve které vyvíjíte nové technologie, odemykáte nové lanovky a budovy, případně pilujete ty existující.
Trochu zvláštní volbou, která vás hned na začátek upoutá, je úplná absence peněz. Ve hře prostě nemáte rozpočet a lyžaři k vám proudí de facto zadarmo. Jediným omezením je počet dobrovolníků, kteří se starají o obsluhu jednotlivých budov a vleků, začínáte s pár odvážlivci a postupně jich k vám připutují celé stovky. Už od samého počátku tedy můžete vesele tyčit jednoduché vleky a malovat sjezdovky. K tomu je samozřejmě nutné zbudovat dostatečné technické zázemí v podobě stavebníků, rolbařů, horské služby a údržbářů. Klíčová je laboratoř, ve které vyvíjíte nové technologie, odemykáte nové lanovky a budovy, případně pilujete ty existující (lanovky můžou být delší, prudší a komfortnější, údržba je rychlejší a spolehlivější). Poslední možností jsou pak kiosky, restaurace a úkryty, kde si mohou hladoví nebo promrzlí lyžaři odpočinout.
BARVY DUHY
Umisťování jednotlivých technických budov a lanovek je v zásadě jednoduché a přímočaré, zábava ale přichází v momentě, kdy přejdete do editoru sjezdovek. Na výběr máte celkem tři šířky od uzoučkých po obří dálnice, zbytek charakteristiky ale ovlivňujete tím, jak sjezdovku namalujete na kopec. Virtuální pohoří jsou samozřejmě velmi členitá, nabízí rozlehlá údolí, jemné kopečky i zabijácká úbočí. Sjezdovkový štětec vám docela šikovně napovídá, jakou obtížnost sjezdovky právě tvoříte - po areálu se totiž stejně jako ve skutečnosti pohybují lyžaři všech úrovní. Zelení novicové vyžadují jen velmi jemnou jízdu, opatrní modří už se rádi sklouznou, zkušenější červení se nezaleknou ani prudších kopců a adrenalinoví černí chtějí při sjezdu hrát karty se smrtkou. A je jen na vás, abyste všem čtyřem kategoriím nabídli odpovídající porci zábavy.
Samozřejmě to není tak jednoduché. Je nutné zajistit, aby byla sjezdovka pokud možno stejně obtížná po celé délce. V opačném případě si slabší lyžaři v náročných částech lámou kosti a ti zkušení se v jednoduchých pasážích nudí. Postupem času si navíc odemykáte další kategorie návštěvníků, respektive nadstavby těch existujících. To vás sice posouvá na pomyslném žebříčku úrovní a dostáváte další dobrovolníky, vyšší kategorie lyžařů mají ale další požadavky na kvalitu areálu. K základním potřebám výzvy, energie a bezpečí se tak přidávají například požadavky na tepelný komfort, kvalitu občerstvení, délku sjezdovek nebo estetiku staveb.
V této základní mechanice ale tkví i některé zásadní problémy. Malování sjezdovek je sice zábavné a efektní, nenabízí však žádné podrobnější možnosti zakřivení nebo naopak rovnosti. U táhlých a rovných svahů to nevadí, když ale potřebujete na prudkém úbočí vybudovat nějakou modrou nebo zelenou sjezdovku, nezbývá vám nic jiného, než vytvořit jakýsi polámaný klikatý paskvil. A co je nejhorší, umělá inteligence návštěvníků si s velkou nabídkou neumí moc poradit. Hromadí se v nekonečných frontách u lanovek vedoucích na krátké a jednoduché sjezdy, přičemž si pak přečtete že „je to ňáká nuda ne?“, i když o pár set metrů dál čeká úplně prázdný kilometrový vražedný slalom mezi skalami. S přibývajícími návštěvníky také narazíte na současné hranice enginu a postavičky se začnou zasekávat, případně vypnou svůj pathfinding a zmateně bloudí sem a tam mimo sjezdovky.
JEŠTĚ TO NENÍ ONO
Vývojářský tým je samozřejmě ještě na začátku a hra tedy nenabízí žádné zázračné množství obsahu. Vývojový strom očesáte velmi rychle, odemčení těch nejpokročilejších technologií a lanovek je záležitostí pár hodin. Pak už jen větvíte sjezdovky, sázíte jednu chajdu horské služby za druhou (kdo by to byl řekl, že se na sjezdovkách během pěti minut složí klidně i čtyřicet lyžařů) a doufáte, že se daná uložená hra nerozbije úplně. I to se může stát.
Zatím úplně chybí nějaké cíle, ocenění, kreativnější možnosti vývoje nebo hlubší správa areálu.
Celkem bohatá nabídka čeká při volbě mapy, které se dělí podle různých, pro mě dost nepochopitelných kritérií. Podivné je, že jsou hodnoceny různou obtížností, přišlo mi ale, že se na těch “nejtěžších” mapách daly postavit ty nejzajímavější a nejpestřejší sjezdovky, zatímco na těch “jednoduchých” lepíte dohromady nějaké zajímavé sjezdy jen horko těžko. Zatím úplně chybí nějaké cíle, ocenění, kreativnější možnosti vývoje nebo hlubší správa areálu. Předpokládám ale, že je to vše záležitostí dalšího vývoje a Snowtopia stráví v předběžném přístupu ještě spoustu měsíců.
Přitom už teď můžu říct, že jsem se do hry zamiloval. Hratelnost je totiž velmi jednoduše uchopitelná, koncept budování bez peněz mi vlastně hrozně vyhovuje a především to celé vypadá naprosto kouzelně. Velmi jednoduchá grafická stylizace ve výsledku hodně zvýrazňuje čistotu horského prostředí a zároveň hře umožňuje obrazovku zasypat tisíci malých postaviček, takže resort opticky žije svým životem. Ano, pro milovníky výzev, scénářů nebo kalkulování s prostředky zatím nic připraveno není a hru asi neocení ani hráči, kteří nemají k lyžování nebo horám obecně žádný vztah. Jako velmi odpočinkový titul lze ale Snowtopii doporučit všemi deseti.
Pokud jste se v posledních větách našli, je Snowtopia vhodná i pro vás. Jen je třeba překousnout asi zbytečně vysokou cenu. 21 eur (zhruba 540 korun) je dost odvážná suma za velmi hrubě rozpracovaný produkt s omezeným obsahem. Někteří hráči na Steamu si navíc stěžují na horší optimalizaci v případě slabších sestav. Jinak ale autorům držím palce a doufám, že se za pár měsíců uvidíme na podstatně vyladěnějších sjezdovkách.
