Sniper Elite 3

V poslední době už sice přestává platit, že bychom byli ve hrách přejedeni druhou světovou válkou, pořád ale jde o jedno z notoricky známých a využívaných témat. Dokonce natolik, že se hráči předhánějí v historických znalostech podložených vlastní „zkušeností“ a odříkávají zpaměti důležité boje nejkrvavějšího konfliktu moderních dějin. Jistí si však přestávají být v momentě, kdy ve svých toulkách historií opustí Evropu a přesunou se jižněji. Právě africké bojiště druhé světové války bylo ve střílečce naposledy zpracováno snad v době Battlefield 1942 a britští vývojáři ze studia Rebellion si řekli, že je nutné tenhle stav změnit. Tobrúk, Montgomery, El Alamejn, Rommel, operace Torch… To je jen několik pojmů, které se pojí se severoafrickým tažením a hrou Sniper Elite 3, v níž jsme si mohli křížem krážem projít hned tři mise a dávku slibně se tvářícího kooperačního multiplayeru.

DUNA ZA DUNOU

U netradičně zvoleného prostředí se zastavíme hned na začátku – jde o velice zajímavou a zároveň neprobádanou část konfliktu, která má svou pestrostí rozhodně co nabídnout. Pokud byste si totiž mysleli, že v porovnání s Evropou musí rozpálené Africe zákonitě chybět jistá rozmanitost, pak je nutné přestat sledovat staré černobílé fotky. Barevnost Afriky, vojenská technika a hlavně kontrast žlutého či oranžového písku se sytě modrou oblohou působí zkrátka neotřele a dává vám pocit čehosi známého na pozadí nečekaných kulis. Jednoduše řečeno, stylizace hře rozhodně sekne, kde už bychom ale výhrady měli, je vlastní grafické zpracování.

Všechny tři úrovně, které jsme si mohli ve hře projít, nabídly otevřené bojiště s kompletním přístupem, kamkoliv se vám zamane.

Sluší se uvést, že jsme hráli verzi pro PlayStation 4, nicméně s přihlédnutím k tomu, že běžela v plném 1080p rozlišení při 60 snímcích za vteřinu, jistě snese srovnání i s budoucí PC verzí. Jsme proto vcelku nemilosrdní, a pokud čekáte grafické orgie ve stylu Killzone: Shadow Fall, pak vás budeme muset zklamat. Na druhou stranu to má ale podle ředitele výtvarného oddělení, Chrise Paytona, tu výhodu, že hra má v podstatě totožné hardwarové nároky, jako měl předchozí díl Sniper Elite V2. V porovnání s ním ale samozřejmě objevíte celou řadu vylepšení, zejména co se zpracování stínů a celkových detailů týče, proto z nehotové verze, a to podotýkáme, nedělejme žádné ukvapené závěry.

STOP KORIDORŮM, NEBO TAK NĚJAK…

Devizou Sniper Elite 3 je nicméně přepracovaný level design, který by měl všechny tiché odstřelovače zajímat mnohem víc než samotná grafika. Pokud souhlasíte s tím, že byl V2 na některých místech příliš úzký a nenabízel dostatek prostoru k manévrování, pak vás příchod třetího dílu rozhodně potěší. Všechny tři úrovně, které jsme si mohli ve hře projít, nabídly otevřené bojiště s kompletním přístupem, kamkoliv se vám zamane. Nutno rovněž dodat, že jsou jednotlivé mapy opravdu velké a protože sniper neběhá, ale krčí se ve stínech anebo tiše našlapuje, určitě je neproběhnete jen tak. Škoda jen, že zatím působí dost strojově a nepříliš nápaditě…

i Zdroj: Hrej.cz

Důraz na stealth je ovšam patrný hned od prvních momentů a hra se neomezuje jen na to, abyste přepadali nic netušící hlídky zezadu nožem, anebo je stříleli do hlav pistolí s tlumičem. Podle očekávání hraje hlavní roli odstřelovačka a trpělivost při míření nebo čekání na správný okamžik. Bohužel, ať už ruský Mosin-Nagant, německý Gewehr, nebo americký Garand, všechny zbraně nadělají hodně rámusu a spolehlivě prozradí vaší pozici. Vývojáři proto přišli s několika mechanismy, které můžete během střelby využít a pomoct si k tomu, aby vás nepřítel buďto vůbec nehledal, anebo hledal na úplně jiném místě.

DVAKRÁT MĚŘ, JEDNOU ŘEŽ

V první řadě jde o krytí výstřelu do jiného zvuku, jako je třeba z výfuku střílející dieselový motor, napájející tábor elektřinou, anebo prachobyčejná bouřka. Malý indikátor v horní části HUDu vám naznačí, kdy je hluk nejvyšší a pokud vše správně načasujete, do řad nepřátel přiletí kulka, aniž by si toho někdo pořádně všimnul. Takových míst nebo chvil však není neomezeně a i to je jeden z důvodů, proč vás vývojáři nutí přesouvat se z místa na místo. Jistě, je opravdu skvělé najít vyvýšenou plochu, nejlépe s jedním přístupem a odtud rozsévat mezi vojáky nepřítele smrt, jenže takhle to ve válce prostě nefunguje. Ke slovu tedy přichází další mechanismus, nazvaný jednoduše – výstřel a přesun.

Samo o sobě to vysvětluje mnohé, ve Sniper Elite 3 jsou ale navíc přesuny zkombinovány s dalšími ukazateli v HUDu, které vám pomohou. V momentě, kdy vystřelíte, označíte tak nepříteli svojí pozici a je pouze na vás, pečlivě nastražených pastí a otagovaných nepřátel (vidíte je pak i za zdí…), abyste stihli včas a dostatečně potichu zmizet na jiné místo. V tu chvíli jsou totiž vojáci v táboře na nohách a nepřestanou slídit po neznámém škůdci do té doby, dokud ho nezabijí, anebo sami nezemřou. V porovnání s jinými hrami obdobného ražení jde rozhodně o pozitivní přístup k chování umělé inteligence, i tady ale bohužel máme spoustu výhrad.

NE TAK CHYTRÁ, JAK JSME MYSLELI

Pokud očekáváte, že by se nepřátelé po vyhlášení poplachu chovali nějak racionálně a systematicky, pak kladete na Sniper Elite 3 vysoké nároky a budete pravděpodobně zklamaní. Jistě, znovu připomínáme, že jsme nehráli finální verzi a zrovna umělá inteligence je obvykle tím, co se dá skutečně zlepšit, současný stav ale příliš nefunguje. Nepřátelé se točí v kruhu, pokřikují po vás, ale jinak nedělají nic, čím by vám nahnali strach. Naproti tomu dochází i na nepopulární sniperování samopalem na vzdálenosti delší než dlouhé, což v nás zanechává spíše špatný dojem a určitý despekt. Ano, situace, kdy jste zahnáni do kouta, v odstřelovačce už máte posledních pár nábojů a za pasem se vám pohupuje jediný granát, má rozhodně co do sebe, škoda jen, že jich během našeho hraní příliš nebylo.

Jistě nám potom dáte za pravdu, že stealth hra bez pocitu ohrožení z nerovného boje jednoho proti mnoha ztrácí své kouzlo i atmosféru a není nic horšího, než když se vykašlete na jakékoliv stealthování a kritickou pasáž, ve které vás vždycky támhleten Helmut trefí pistolí přímo do hlavy, proběhnete zkrátka se samopalem. Pokud si však chcete vaše počínání ztížit, vývojáři vám v tom rozhodně nebrání, a když zvolíte nejtěžší úroveň obtížnosti, čeká vás spoustu prekérních situací. Těžko říct, jestli je můžeme v tuto chvíli připisovat na vrub nelichotivému chování umělé inteligence, ale například absence jakýchkoliv prvků interface včetně nápovědy o skutečné trajektorii letu vystřelené kulky, dodává hře energii a hned v zápětí obrovský pocit zadostiučinění, že jste dokázali zlikvidovat protivníka i na 150 metrů.

TŘÍŠTĚNÍ LEBEK, SRDCÍ, VARLAT…

Pokud se vám to povede, počítejte mimo jiné také s tím, že vám na konto přibude několik bodů zkušeností, pomocí kterých odemykáte další a další hodnoty vašeho snipera a hlavně možnosti úpravy zbraní. Jde o další poměrně důležitou novinku a fakt je ten, že si můžete oblíbenou odstřelovačku upravit k co nejpohodlnějšímu používání. Vzhled řešit příliš nemusíme, ale lepší náboje, průraznost, optika… To všechno podléhá systému upravování a nabízí poměrn rozmanité možnosti. Co víc, před každou misí si sami můžete zvolit vlastní vybavení, případně si je připravit až do čtyř připravených slotů a déle se s celou procedurou už nezabývat. Hlavně nezapomeňte na lékárničky, protože ve Sniper Elite 3 zdraví samo nepřibývá…

Nálada, která během hraní s živým parťákem vznikne, je až neuvěřitelná a atmosféra se do hry vrací stejně rychle, jako mizí ze singleplayeru.

Jistou dominantou pak jsou během úspěšných zásahů i poměrně nechutné rentgenové záběry na průstřel kostmi či orgány, a i když mají k realitě opravdu HODNĚ daleko, jsou pořád hodně efektní. Vývojáři na nich od minula dokonce zapracovali a nabízí pohled na vrstvu svalů, kostí a orgánů, kterými kulka proletí jako nůž máslem. Fajn, oči se tříští jako skořápka od vajec a poškození srdce či plic není tak devastující, jak by zřejmě bylo, nicméně pro názornost a efekt to stačí bohatě. Kromě lidských částí navíc můžete nově sledovat například i motory dodávek či tanků, které je možné také několika přesnými zásahy zlikvidovat a buďto pomoci sobě, anebo spolubojovníkům, kteří čekají na výsledek vašeho snažení.

UŽ NIKDY SÁM!

V úvodu jsme vám slíbili i dojmy z kooperativního multiplayeru a nutno říci, že byť jsme si mohli zahrát jen chvilku, celkový dojem z předchozích čtyř hodin usilovného hraní singleplayeru ihned přebil. Hráli jsme mód nazvaný Overwatch, ve kterém si dva hráči rozdělí roli odstřelovače a pozorovatele s tím, že první se pohybuje vzadu a druhý spíše zblízka mapuje situaci a taguje nepřátele. Nálada, která během takového hraní s živým parťákem vznikne, je až neuvěřitelná a atmosféra se do hry vrací stejně rychle, jako mizí ze singleplayeru. Není nic lepšího, než když sniper leží na skále vysoko nad vesnicí a pozoruje počínání svého kamaráda. V poslední možnou chvíli ho pak zachrání před jistou smrtí přesně mířenou střelou, anebo mu pomůže při přesunu hlášením o novém pohybu jednotek kolem něj. V tu chvíli víte, že úspěch mise závisí na dobrém plánování, pečlivém postupu a přesné mušce, což je věc, která by měla Sniper Elite 3 zdobit neustále. Umíme si představit, že byste mohli projít celou příběhovou částí ve dvou i více lidech, vývojáři by tím rozhodně posunuli celý zážitek do jiné dimenze a hráči by měli na co vzpomínat.

I přes to si ale z nadstandardně dlouhé doby strávené v přítomnosti Sniper Elite 3 odnášíme spíše rozporuplné dojmy, které nám však nebrání v tom, abychom se na plnou verzi netěšili. Pokud vývojáři odstraní problémy s umělou inteligencí a další mise, včetně speciální úrovně s Hitlerovým dvojníkem, budou trochu živější, nemáme nic proti. Všichni, kdo hráli předchozí V2, dostanou po všech stránkách komplexnější titul, ostatní čeká sniperovací hra, která je může nadchnout netradičním prostředím a několika zajímavými prvky.

Sniper Elite 3 vychází 27. června pro PC, PS3, PS4, X360 a XOne. Předobjednejte si hru a získejte zdarma DLC nazvané Hunt the Grey Wolf s Hitlerovým dvojníkem.