Satisfactory - dojmy z early accessu

Když dodělávám pátý a poslední kus počítače, jásám. Konečně si můžu postavit Manufacturer, který ze čtyř komponent tento počítač automaticky složí za mě. Když se proplétám mezi změtí pásů a jiných staveb, pomýšlím jen na to, jak dosáhnu maximální efektivity. Po připojení čtvrtého pásu a elektrického drátu se dívám, jakou kadencí bude Manufacturer tyto počítače plivat. 1,875 počítače za minutu. V tu chvíli dávám ALT+F4 a musím si jít ven zakouřit. Chce to pauzu.

Z KOZY TOVÁRNÍM KONGLOMERÁTEM

Když se psal rok 2014 a studio Coffee Stain Studios vydalo v plné verzi Goat Simulator, byli vývojáři považováni za tzv. rychlokvašky- tedy že narychlo splácali nějakou hru, která měla vydělat peníze. Goat Simulator si skutečně vedl velmi dobře, vývojáři ale vydělané peníze vrátili zpět do her, především do svého dalšího titulu Satisfactory.

Satisfactory vás opravdu dokáže uspokojit, a to jednoduše tím, že po propojení prvních tří staveb jezdícími pásy nakonec dostanete hotový výrobek. Zpočátku nejde o nikterak složité recepty, později však začnete črtat plány, jak nejlépe dostat 2 kilometry vzdálenou ropu až k vám.

To nabídne rozhodně větší hloubku než Goat Simulator. Jakožto bezejmenný inženýr máte za úkol transformovat neznámou planetu do masivního továrního komplexu, který bude vaší firmu zásobovat složitými produkty. Začínáte prakticky s ničím, pouze s magickou tyčkou, která při dostatku surovin vykouzlí vámi určenou stavbu, a malým těžebním nástrojem. Po odhalení prvního železného zdroje a postavení základního Hubu pak začíná dobrodružství.

MŮŽEME NABÍDNOUT 10 RARE HODIN, ČI 320 WELL-DONE?

Jasnou inspiraci českým Factoriem Satisfactory nezapře. Ale o skvělém díle českého Wube Software se dnes bavit nebudeme. Satisfactory vás opravdu dokáže uspokojit, a to jednoduše tím, že po propojení prvních tří staveb jezdícími pásy nakonec dostanete hotový výrobek. A to je něco, co dokážete opravdu ocenit, jelikož většinu výrobků si nejdříve musíte vyrobit sami. Zpočátku nejde o nikterak složité recepty, jakmile ale dorazíte až k zmíněnému počítači, začnete ihned črtat plány, jak nejlépe dostat 2 kilometry vzdálenou ropu až k vám. Aby vás hra okamžitě neodradila, servíruje vám svůj obsah po částech, pomocí milníků. Pro ty je potřeba nasbírat určité množství produktů, což vás přirozeně nutí celou výrobu automatizovat. S každým milníkem tak dostanete do svého scanneru i nové suroviny, stavby a produkty.

Je tak nutné říct, že Satisfactory rozhodně není pro všechny. Je na každém, jestli se bude hnát za co nejrychlejším splněním milníků, nebo se bude snažit své továrny stoprocentně zefektivnit. Vše spojuje stavění a automatizace, rozhodně se zde nedočkáte akčních soubojů. To, co vám vžene adrenalin do krve, je spíše pohled na vaší gigantickou základnu, která pro oko laika vypadá jako pavoučí síť bez smyslu a řádu. Vy ale přesně víte, kde se v té změti vyrábí železné pláty, odkud proudí uhlí a kde se vám skladují motory. To vše je navíc zasazeno do třídimenzionálního světa, vaší jedinou překážkou je tak nebe a nerozbitné prostředí světa okolo vás.

MUSÍME JET NA 120 PROCENT!

Vlastní ego ještě více poskakuje v momentě, kdy své dílo ukazujete kamarádovi, který ještě neměl čest se se Satisfactory poznat. Věty jako „No to si děláš…“, „Co to sakra je?“ a „Jak se v tom můžeš vyznat?“ váš známý sype spětivteřinovou kadencí, a to zatím viděl jen část, kde se ze čtyř těžících strojů železné rudy a přibližně třicítkou dalších staveb tvoří jeden Modular Frame za půl minuty. Ty pak míří do monumentálního vesmírného výtahu, který vám za tisíc těchto kousků sešle další recepty a další dobrodružství. Jenže jeden železný konglomerát vám na to stačit nebude.

Svět je opravdu masivní a celý je dělán ručně. Nalezneme zde několik biomů, a už v počátku hry si můžeme zvolit mezi třemi oblastmi, kde se poprvé objevíme.

Do celého systému totiž vstupuje ještě jeden malý ďáblík, a to je efektivnost. Dejme tomu, že jedna továrna vyžaduje 60 železné rudy a vyjde z ní 30 ingotů. Druhá továrna bere 30 ingotů a vyplivne 15 tyčí. Třetí továrna ale chce 18 tyčí, ze kterých jde 10 kabelů, čtvrtá továrna chce 14 kabelů a tak dále. Když jde o prostor, na kterém se vám rozkládá 20 takových staveb, jde efektivnost úplně do háje. Jenže abyste dosáhli stoprocentní výroby už na začátku, musíte dojít pro železo, které je vzdálené kilometr. A tím se dostáváme k druhému bodu.

A tím je svět. Ten je opravdu masivní a celý je dělán ručně. Nalezneme zde několik biomů, a už v počátku hry si můžeme zvolit mezi třemi oblastmi, kde se poprvé objevíme. Problémem tohoto světa je ale naprostá prázdnost. Narazíte zde na pár nestvůr, pokud je, společně se surovinami, dáme stranou, jediné, co vás láká svět prozkoumávat, jsou spadlé kusy vesmírných lodí, které vám nabídnout harddisky obsahující jiné varianty receptů. Pokud tak dosáhnete maxima, co hra nabízí, nebo vás zkrátka omrzí neustálé automatizování vaší továrny, není zde nic, co by hra nabídla.

Samozřejmě se pak můžeme dohadovat, jestli má hra tohoto typu nabízet nějaké příběhové pozadí, nebo zkrátka něco, co vám každý průběh hrou ozvláštní. Mně osobně ale Satisfactory odradilo právě v momentu, kdy jsem na 8 tier potřeboval 500 počítačů, a Manufacturer dokázal dodat jen necelé dva za minutu.