Puppeteer

Ačkoliv se od prvotního oznámení zdálo, že Puppeteer bude TA hra, která ospravedlní existenci periferie PlayStation Move, nic není dále od pravdy. S její pomocí sice můžete hrát, ale po chvilce zjistíte, že daleko příjemnější bude, když tento zážitek přenecháte klasickému gamepadu, případně druhému hráči. Nejde totiž o vyloženě pohybovou záležitost, nýbrž o tradiční plošinovku s netradičními nápady. Hlavním hrdinou je chlapec Kutaro, který se souhrou nešťastných náhod stane loutkou, a aby toho nebylo málo, ještě přijde o hlavu. Doslova. Má to však i své výhody, neboť si díky tomu na její místo může dosazovat různé předměty a nabývat nových schopností. Ty pro něj bude objevovat kočičák Ying Yang, což je druhá hratelná postava. Myšleno ale v uvozovkách, neboť se díky svým velmi nedůvěryhodně vypadajícím křídlům může vymňouknout kdekoliv na obrazovce. Pohybujete s ním jen za pomoci pravé páčky (či druhý hráč právě onou svítící bambulí) a jeho hlavním posláním je prozkoumávat okolí, které sem tam zareaguje na váš podnět zpřístupněním bonusových pasáží.

Následuj světlušky

Pokud jste v životě už nějakou plošinovku hráli, zdejší mechanismy vám přejdou do krve velmi rychle. Na začátku dostanete pět životů, za každých sto světýlek vám jeden přibude a život ztrácíte až poté, co vám nepřátelé uzmou všechny hlavy - u sebe můžete mít naráz hned tři. Byť není problém nějakou náhradní získat prakticky v každé obrazovce, ty vzácnější si raději hýčkejte, lze s nimi totiž otevřít cestičky do tajných prostor. A když už se vám to náhodou nepovede, alespoň si užijete vtipnou animaci s kutálející se hlavou, za kterou „bezhlavě“ upaluje loutka.

Nepřátel se zde nezbavujete skokem směrem na čelo, nýbrž za pomoci zbraně. Mimořádně ostré zbraně. Není jí klasický meč, ale nůžky, kterými nepřítele nejprve odzbrojíte a následně osvobodíte jeho duši, která se po vzoru mudokonů z Oddworldu přičítá k výslednému skóre. Použití nůžek je ovšem daleko širší, nezřídka se totiž v úrovni objeví předmět, který je chycen v nějaké síti. Rychlé mačkání tlačítka pro stříhání ho dovede osvobodit, ale je třeba to provést bryskně, jinak se síť opět zacelí. Jak jsme se přesvědčili v námi testované preview verzi, nůžky lze použít i jako dopravní prostředek. Stačí se s nimi zachytit za kousek látky a pak stříhat tak dlouho, dokud nejste na druhé straně. Pokud se vám to nepovede, nevadí, tkaniny zde dorůstají nad očekávání rychle. A kupodivu se do nich zapletla i většina bossů, s nimiž jsme doposud měli tu čest. Z několika by teď mohl být pěkný pestrobarevný kapesník...

KÁMOŠ SACKBOY

Stačí jediný pohled na okolní screenshoty a okamžitě vás napadne LittleBigPlanet. Postavičky i prostředí opravdu mají vizuální nádech majstrštyku od Media Molecule, podobnost je to však pouze vnější. Zatímco v LBP jste se pohybovali po složitých úrovních, které měnily svou estetiku doslova z minuty na minutu, zde jste vrženi do imaginárního divadelního představení, kterému nechybí dokonce ani siluety opony na obou stranách a pohotově reagující diváci. Humor i grafická prezentace ze všeho nejvíce odpovídají filmům Tima Burtona, ve hrách bychom mohli připodobnění nalézt, kromě zmiňovaného LBP, například ve Stacking, Psychonauts nebo konkrétních úrovních Fable II.

"Pokaždé vidíte skutečně jenom jednu obrazovku, takže vám neunikají detaily, kterými autoři hru vyzdobili"

Ve stručnosti to znamená, že se sice sem tam budete smát, ale leckdy vás také napadne, že na tohle by se asi děti (kterým je hra určena především) dívat nemusely. Budiž, pokud nějaké ratolesti máte, klidně je odbuďte papundeklovou pohádkou na ČT 1. Pokud ale chcete, aby z nich nevysrostli poseroutkové a užuž uvažujete, že byste se s nimi o Vánocích místo Mrazíka mohli podívat na Mrtvou nevěstu, zkuste nejdříve Puppeteer. Pravda, asi jim budete muset dost věcí překládat, neboť česká lokalizace zatím potvrzena nebyla, ale alespoň to bude zážitek i pro vás.

ÚROVEŇ ZA ÚROVNÍ

Divadelní „výhled“ má jednu nespornou výhodu – přehlednost. Pokaždé totiž vidíte skutečně jenom jednu obrazovku, takže vám neunikají detaily, kterými je autoři vyzdobili. Rovněž vás netlačí žádný časový limit, tudíž si je můžete všechny důkladně proklepnout a vyšťourat všechna jejich tajemství. Přechodem do další části se jednoduchou animací často mění i celá scéna a leckdy vidíte to, co vás čeká, už v pozadí aktuální obrazovky. I díky tomu, že nesledujete scrollovací děj, je tato hra více než vhodná pro možnost dát další šanci trojrozměrnému zobrazení, jehož podpora je samozřejmostí. Snad jedinou věcí, která nám na Puppeteeru vadila, je její počáteční rozvleklost a ignorace toho, že plošinovky tu s námi už nějaký ten pátek jsou.

Pronikáte do ní velmi pozvolna a opravdu bavit vás začne až zhruba po první odehrané hodině. A jakkoliv bude vaše časová investice velmi bohatě odměněna, ne každému se chce plahočit skrz velmi natahované vysvětlování základních plošinovkových návyků, které by sám po chvilce zkoušení rozlouskl i ten nejmenší špunt. Otázkou také je, zda se efekt loutkových panáků a panenek po delší době neohraje, ovšem na to se jistě zaměří naše recenze, kterou můžete čekat v průběhu září. Do té doby mějte na paměti, že Puppeteer je titul, který se v nastávající bohaté podzimní herní nabídce rozhodně vyplatí sledovat.