Prince of Persia: Forgotten Sands

První dojem ze hry byl, že někdo vzal magickou dýku a přesunul čas zpátky, do dob prvních resuscitovaných dílů. Zmizely širé pláně a ulice města - opět se prodíráte honosnými síněmi a podzemními kobkami. Zmizely i souboje s nadupanými protivníky. Opět proti vám budou stát celé armády a vašeho hrdinu zaplaví hordy kostlivců a jiných oblud. Vyšuměl i rafinovaný způsob boje. Jeden úder, jeden kop a jeden skok. A vrátila se obtížnost: pasti, které se kombinují do smrtících komb, kde musíte mít každý krok na vteřinu vypočítaný.

Amišové, náboženská skupina, která odmítá moderní techniku a straní se civilizace, má tradici zvanou rumspring. Když se její člen dostane do určitého věku, je vypuštěn ven do světa, aby si ho okoukl, užil si... a pak se buď vrátil, nebo nevrátil zpátky. Princ provedl něco podobného. V minulých dílech jste si užili všeho možného, sbírání, krajin, mystických parťáků... a teď jste zpátky, v klasickém Princovi, tak dřevním, že byste si z něj mohli vyřezat novou archu. Zmizelo všechno nepodstatné a zůstala jen čistá hra.

A ta hra je pořád stejně skvělá.

Prašná ochutnávka

Možná je to správná cesta. Místo aby hra zase expandovala a přicházela s novými podivnostmi, osekala všechno nadbytečné a soustředila se na to hlavní: překonávání překážek, pastí a protivníků. A nutno říct, že řádně přituhlo. Za prvé – opět můžete zemřít. Žádná víla z minulého dílu, která by vás chytla za flígr, když se řítíte do propasti. Máte svou dýku, kterou můžete několikrát vrátit čas, a když přešvihnete limit, tak sbohem, šáteček a nahrávací obrazovka. Jasně, šoupne vás jen o pár smrtících pastí zpátky, ale stejně to nepotěší. Člověk by nevěřil, jak to dokáže zvednout tep a procento sprostých slov.

A za druhé, pasti jsou na sebe namačkané jako cestující v ranní tramvaji. Musíte přeběhnout přes nášlapné hřeby, podklouznout pod obodlinovaným kmenem a vykličkovat mezi cirkulárkami. Uff. Z člověka stříká krev, jen když o tom píše. Sotva proběhnete pastmi, už je tu dav nepřátel. Sice jsou většinou pomalí, ale počet udělá své. Zvlášť když v davu slabochů vždycky narazíte na pár vazbičů, které tak snadno nezdoláte.

Takže tuhé... ale zábavné. Je to jako dát si po obložených mísách pořádný kus krvavého stejku (pokud jste vegetariáni, dosaďte si místo stejku gigantickou mrkev). A podobně jako u starších dílů ani s tímhle Princem se nedá jen tak přestat. Řítíte se vpřed, překonáváte překážky, rozčilujete se a jásáte, ale hlavně se nemůžete zastavit. Pocit lehkosti pohybu je tu přítomný v každé vteřině. Ať běháte po stěnách nebo skáčete protivníkům po hlavách a provádíte jim akupunkturu mečem. Cítíte se jako cirkusový akrobat v redbullovém rauši.

Novinky a stařinky

Ano, nový Princ je návrat ke kořenům, ale to neznamená, že by nepřišel s něčím novým. Samozřejmě že má něco originálního po kapsách, tedy jestli Princův kostým vůbec nějaké kapsy má. Možná to měl schované někde jinde, možná za opaskem, možná to přechovával, podobně jako vězni, po tělesných otvorech... ale v tom bych se radši nešťoural. Prostě, odněkud vytáhl několik nových fíglů.

Začneme tím nejméně zajímavým, ale přesto užitečným. Bojovou magií. Proti haldám protivníků už nemusíte používat jen meč, ale smíte z kapsy (nebo odjinud) vytasit magický útok, založený na přírodních živlech. Od hry na chodící ledničku, přes létající kameny, až po vzdušný vír, který jedním šmahem pročistí celé vaše okolí a přilehlé kontinenty. Je to fajn, byť nic převratného. Stejně tak klasické jsou (ale potěší) efektní záběry kamery, když se vám povede nějaké to likvidační kombo.

Mnohem zajímavější je ale druhý nápad. Zastavování času. Jasně, to už tu bylo – ale tentokrát to tvůrci dotáhli ještě o trochu dál. V zamrzlém čase totiž mají pevnou podobu věci, které se obvykle velkou pevností nevyznačují. Mluvíme tady hlavně o vodě. Tenhle, volně si proudící živel, po stisknutí tlačítka L2 zledovcovatí a vy z vody stříkající ze stěny máte najednou pevnou tyč, na které se můžete zhoupnout. Nebo sloup, po kterém se dá šplhat. A po vodní kaskádě zase jde vyběhnout. Jenže tenhle idylický stav nevydrží věčně a tak, pokud sebou nehodíte, čas nehybností vyprší v tom nejméně vhodném okamžiku a vy se řítíte do propasti vstříc smrti... s jekotem a mokrýma rukama.

Velmi dobrý nápad a navíc celkem logicky vyplývající z podstaty věci. A vzpomínáte si, jak jsme říkali, že je hra těžká? Tak tohle je jedna z věcí, které budete s nadšením proklínat. Jednak je zatuhnutí vody limitované a jednak se musí ovládat jedním tlačítkem, zatímco druhými budete skákat, couvat v čase a jinak zlobit. Vůbec se připravte na to, že budete dost často muset kombinovat několik pohybů. Fuška, ale jelikož obtížnost přituhuje postupně, tak se na to dá zvyknout.

Návratem ke kořenům Princ ukázal, že má kořeny zdravé a pěkně zaryté v našich srdcích. Že nepotřebujeme různé ozdůbky, že úplně stačí princova vzdušná akrobacie a radost z toho, jak se dokážeme pohybovat vysoko nad tvrdou podlahou. Animátoři si – jako obvykle – dali záležet a pohyby působí provázaně a věrohodně. Nový Princ se taky snaží dokázat, že moderní hráči nejsou taková másla, jak o nich sousedky na balkónech říkají. Že jsou ochotni si vítězství vybojovat, zaplatit za něj potem a krví z palců rozedřených od ovladačů.