Preview: Project CARS 3
E3 se nekoná, Gamescom se nekoná, Tokyo Game Show se nekoná, prakticky žádná další herní akce se letos nekoná. A přesto nás čeká léto plné digitálních konferencí. My už se jedné takové zúčastnili. Společnost Bandai Namco nám exkluzivně umožnila prohlédnout si nové Project CARS 3 od vývojářského studia Slightly Mad. Z logických důvodů nešlo o hands-on ukázku, přesto nám Joe Barron se svým kolegou věnovali skrze obrazovku a předpřipravenou prezentaci dost času na to, abychom si o novém díle udělali nějaký obrázek. Co od další iterace nekompromisních závodů můžeme čekat?
VYVOLENÍ
Než se pustíme do jednotlivých aspektů třetího dílu, můžeme si shrnout výchozí pozici hry. Slightly Mad Studios se po Need for Speed Shift a Shift 2: Unleashed pustili na vlastní cestu závodních her, které si s hráči neberou servítky. Z nekompromisního přístupu vzniklo právě Project CARS, jemuž na svět původně pomohli hráči skrze crowdfunding ještě v dobách, kdy byla tato forma financování v plenkách. Vznikla tak nekompromisní záležitost na míru ušitá všem těm, kteří přesně po něčem takovém dlouhé roky volali. Od hráčů hráčům. V Project CARS nebylo nikdy místo pro neřidiče, pokud si s vaším strojem nerozumíte, tak koncept založený na citlivém dávkování plynového a brzdového pedálu a vytříbené plynule projeté jízdní stopě s co nejmenším šermování s volantem v tu chvíli není pro vás.
Někteří by možná chtěli, aby se série od britského studia stala alespoň trochu přístupnější a oni tak mohli naskočit na trať vedle ostřílených borců, kterým se každou noc zdá o průjezdu Silverstonem.
Druhý díl vznikl prakticky stejně, jen byl větší, bohatší, a vývojáři byli o několik let zkušenější. Problém však zůstal v podobě rozdělené komunity, z níž část Project CARS nepřišla na chuť, zatímco ta druhá hltala každý závod stejně jako litry projetého benzínu. Vedle obou táborů tu zůstala skupina třetí, která Project CARS (stejně jako třeba konkurenci v podobě Asseto Corsa) považuje za příliš okrajovou záležitost a své pohodové, přesto alespoň trochu realistické závody hledá jinde, nejčastěji u Forzy Motorsport a Gran Turisma, ale v mnoha případech hledá svou ideální hru dosud. Někteří by možná chtěli, aby se série od britského studia stala alespoň trochu přístupnější a oni tak mohli naskočit na trať vedle ostřílených borců, kterým se každou noc zdá o průjezdu Silverstonem a zatáčky Nürburgringu počítají před spaním namísto oveček.
Jestli už takové status quo odpovídá realitě nebo ne, je vlastně vedlejší. Důležité však je, že podobně dle mého smýšlejí samotní autoři, kteří moc dobře vědí, že tam venku je obrovský koláč hráčů, ze kterých si mohou ukousnout výrazně větší porci než dosud. Jestliže by měla mít prezentace nového dílu nějaké ústřední téma, bylo by jím přístupnost. Prakticky v každé části popisující určitý výňatek hry zazněl, ať už na rovinu, nebo mezi řádky, příslib toho, že si Project CARS tentokrát užijí i závodníci, kteří dosud jezdí jen „nižší ligu“. Protože je pro Slightly Mad důležité nerozkmotřit si i stávající jezdce, z druhé strany prakticky neustále zaznívalo, že PC3 nezklame ani náročně smýšlející jezdce. Skloubit oba dva z mého pohledu neslučitelné světy tak dle mého bude ta největší výzva aktuálně představovaného dílu.
ZMĚNA JE ŽIVOT
Ne snad, že by všechny změny vznikaly tomu konceptu na míru, ale rozhodně vznikají s tímto vědomím v pozadí. Spousta režimů bude v novém dílu jiná, ale nakonec je „Project CARS především o intenzitě závodů a vtažení hráčů do motoristického světa“, a na to je potřeba v první řadě přihlížet. I když Slightly Mad mění kde co, stále nechtějí hráče rozptylovat přehlšlem možností okolo a stále je pro ně stěžejní moment, kdy vy vstoupíte do závodu, zařadíte první kvalt a vystřelíte do první zatáčky.
Abychom ale nekroužili kolem horké kaše, pojďme si veškeré změny rozebrat. Zřejmě největší rozdíl najdeme v kariéře, která je od základu postavena na čisté louce. Jejím základem je deset jízdních kategorií, v nichž musíte odjezdit několik závodů a splnit několik výzev, abyste se posunuli kupředu. Jak už to tak bývá, začínáte v nejpomalejší třídě, Road E, přičemž postupně šplháte až ke kategorii A a pokračujete k Hyper Cars, GTC, GTB, GTA až po GT Open. V tomto bodě je potřeba říct tři věci. Za prvé, není potřeba odjet všechny závody. Zatímco v ideálním případě můžete získat v Road E 48 bodů, k postupu do „D“ jich potřebujete jen 17, do „C“ 37 a tak podobně. Je ale pravda, že nároky se zvyšují pro každou kategorii, takže v nejnižších třídách zřejmě strávíme nejméně času, zatímco ve svižnějších vozech už bude potřeba vydělat trochu více bodů. Za druhé, body nezískáváte tím, že dojedete na bedně, nebo snad jen na prvním místě. Tento koncept chtějí Slightly Mad v kariéře omezit, mnohem častěji tak budete narážet na specifické výzvy pro každý závod. Jednou budete muset předjet určitý počet protivníků, jednou projet časovku v konkrétních časech. Možná si vzpomenete, že podobný systém výzev měl například Driveclub. Tak v Project CARS je situace velice podobná. No a posledně za třetí, když se vám v některé kategorii nebude líbit, můžete si ulevit tím, že si za in-game peníze odemknete některé závody v předstihu. Tento bod je poměrně jasný, vývojáři vás zkrátka nechtějí nutit do něčeho, co by se vám vyloženě nelíbilo.
Závody budou v rámci jednotlivých tříd rozdělené do jednotlivých tematických balíčku. Například Road E v sobě skrývá neurčité „Road E Basics“, poté ale „Japanese Roots“ s typickým profilem křivolakých tratí, do nějž patří kopcovité závody na úpatí Fudži nebo v Toskánsku, a závody „Majors“ na velkých okruzích. Podobným stylem jsou rozdělené i další kategorie. Nakonec je v rámci kariéry projdeme všechny a v ideálním případě byste na sobě měli cítit osobní růst a zažít pohádkový příběh "from zero to hero". Jestli si z cesty za titulem legendárního jezdce odnesete nějaké životní zkušenosti nevíme, ale stoprocentně si odneste zkušenosti herní. Ty budete získávat neustále a za cokoliv, co se vám ve hře povede. Tady už budou hrát roli vítězství, dostanete XP za první, prvních pět, deset, padesát, sto, ale i za to, když ve hře budete jezdit čistě (tzv. Clean Driving), nebo za plnění dalších objectivů z jednotlivých kategorií.
Body nezískáváte tím, že dojedete na bedně, nebo snad jen na prvním místě. Tento koncept chtějí Slightly Mad v kariéře omezit, mnohem častěji tak budete narážet na specifické výzvy pro každý závod.
Posledním bodem je to, že jsme přeci jen neviděli úplně všechno. Za splnění každé třídy se odemkne část sekce videí, ale co je jejich součástí, zcela narovinu nevíme. Může se jednat o nějakou drobnou odměnu, ale čistě teoreticky si dokážeme představit, že se v jejich rámci odemyká nějaký příběh. Taková teorie je poněkud přitažená za vlasy a nic jí nenapovídá, nicméně z nějakého důvodu se jedná o jedinou část kariéry, o které vývojáři nemluvili. Právě proto může být naprosto minoritní, ale kdo ví, také může být posledním překvapením, o němž zatím nemá svět tušení. Už teď je ale jasné, že kariéra v Project CARS 3 bude budit vášně. Někomu nově pojatý systém sedne, někomu ale změny nemusí být po chuti.
VÍCE AUT, VÍCE ZÁBAVY
Vedle hry pro jednoho hráče stojí samozřejmě multiplayer. Z faktu, že jedním z provázejících byl esportový manažer Slightly Mad, je zřejmé, jak důležitá část Project CARS multiplayer, potažmo přesah do esportu, je. I po třech letech od vydání druhého dílu stále žijí tzv. Weekly online racing leagues, a přáním vývojářů není nic menšího, než úspěch Project CARS 2 v tomto smyslu minimálně napodobit, ideálně jej předčít. Ve třetím díle je však předělaný i multiplayer, opět k tomu, aby byl přístupnější většímu množství hráčů. Multiplayer má nyní tři sekce, quick play, scheduled events a custom lobby. Ke každému si můžeme krátce něco říct, ačkoliv jejich názvy jsou všeříkající. Quick play je nejrychlejší režim, skrze nějž můžete naskočit do hry více hráčů. Vůbec poprvé v historii značky Project CARS využívá skill-based matchmaking, takže byste měli potkávat protivníky podobných dovedností a jízdního stylu. I naplánované závody v rámci scheduled events jsou skill-based, budou ale delší a budou mít svá pravidla. To souvisí s tím, že se pojedou ve stanovenou dobu, do závodu je potřeba se registrovat, odjet kvalifikaci, která určí postavení na roštu a pak už jen čekat na samotný ostrý start. Pravidla (tedy kategorii vozidel, trať, délku) budou speciálně chystat autoři ze Slightly Mad. Custom lobby je tradiční možností, jak si užít hru po sítí, můžete si zde založit místnost s přáteli, nastavit si vlastní pravidla a víc nic neřešit. Všechny tři režimy využijí lepší konektivity, stability i latence. Zároveň pro toto závodění není potřeba vlastnit auta, s nimiž chcete jezdit, v garáži si je můžete též půjčit, pokud nemáte vozidlo dané kategorie.
Autoři si uvědomují, že mezi svými fanoušky naleznou jak příznivce hraní pro jednoho hráče, který bude nejčastěji trávit čas v kariéře, případně v Custom event, kde si vybere libovolnou trať, kategorii a může závodit, zatímco jiní hráči budou čas trávit souboji s ostatními. Bylo by nefér limitovat v některých kategoriích toho či onoho.
Do multiplayeru pak musíme stoprocentně řadit i sekci Rivals. Jedná se o zbrusu nový asynchronní režim, který bude hráče stavět do žebříčků a motivovat je k postupu výš. Tomu odpovídá i struktura odměn. V rámci Rivals najdeme denní, týdenní i měsíční výzvy. V tomto smyslu se jedná o rozšíření komunitních výzev, které známe z Project CARS 2, Project CARS 3 ale tento model povznáší ještě dál a nahrazuje tak původní koncept. I v tomto režimu dostáváte XP, tentokrát však podle pořadí. V rámci režimu jde o Rival Points, podle nichž se nacházíte v žebříčcích. Leaderboardy jsou poté strukturovány do divizí, posunout se z jedné do vyšší by mělo být relativně běžné, stejně jako ta nepříjemnost, že vás někdo přeskočí. Hra chce tímto způsobem motivovat hráče k tomu, aby se vraceli zpět a zlepšovali se a tím získali pocit patřičného zadostiučinění. V rámci režimu budete jezdit proti chronometru, nicméně bychom měli vidět jízdního ducha jezdce, který je v rámci žebříčku před námi.
Už to tu zaznělo několikrát, ale možná jsme systém zkušeností adekvátně nevysvětlili. Jak jste si možná všimli, získáváte je prakticky za všechny činnosti ve hře. Je to tak schválně, přičemž zkušenosti a úroveň se přenáší v rámci profilu mezi všemi herními režimy. Autoři si totiž uvědomují, že mezi svými fanoušky naleznou jak příznivce hraní režimů pro jednoho hráče, který bude trávit většinu času v kariéře, případně v Custom eventech, kde si vybere libovolnou trať, kategorii a může závodit, zatímco jiní hráči budou čas trávit souboji s ostatními. Bylo by nefér limitovat v některých kategoriích toho či onoho, a právě proto je jedno, kde závodíte, protože výsledek uvidíte i v režimech, jimž obvykle neholdujete. Netýká se to jen zkušeností a úrovně, ale samozřejmě i in-game peněz, které postupem vyděláváte.
PROJECT UNDERGROUND
Peníze sehrají možná ještě větší roli, než kdy dřív. Samozřejmě si za ně budete kupovat nová vozidla, což bude stěžejním motorem, který vás požene do dalších závodů. Vůbec poprvé v sérii ale Project CARS 3 nabízí možnost kustomizace. Auta můžete tunit jak vizuálně, tak (především) výkonnostně. Zatímco prvně jmenované změny budou patrné i v rámci multiplayeru – takže vaši kamarádi uvidí, co jste si na vaše vozidlo všechno navěsili – výkonnostní tuning bude aktivní jen v rámci hry pro jednoho. Pokud se vám však zalíbí nějaké vozidlo byť třeba v první kategorii kariéry, fakt, že do něj můžete dát lepší motor, větší brzdy, novou převodovku nebo spoiler přes půl silnice, nově umožní projet s ním všechny kategorie. Je to trochu šílenost, ale skutečně byste neměli být limitování a měli mít možnost projet se základním autem vše a být více než rovnou konkurencí pro kdejaký supersport. Opět bychom se vrátili k přístupnosti – člověk, který to myslí se závoděním vážně, asi do Fordu Focus nenarve motor z Huayry, takže touto možností bude a priori opovrhovat. Na druhou stranu někdo, kdo se rád projede ve Forze Horizon a jen chce závody, které mu dají trochu větší výzvu, by si přítomnost úprav vozidel mohl pochvalovat. Upravit lze přitom kdeco, na výběr je tuna barev, potisků, z nichž část je předpřipravená a část si můžete vytvořit i vy, až po polepy sponzorů, disky na kolech, a zmíněná přítlačná křídla. Nerad bych v tomto smyslu lhal, ale velice bych se divil, kdyby tyto části měly vliv na jízdní model vašeho vehiklu.
Přesto jsme zatím nehovořili o věcech, které řízení stoprocentně ovlivní. Předně se jedná o renovované ovládání na gamepadu. Já vím, že bez vlastního osahání působí tato zmínka polovičatě. Potřeba úprav je by na druhou stranu byla logická v tom smyslu, na koho nový díl "simulátoru" míří. Přiznejme si bez obalu, že drtivá většina jezdců si vystačí právě s gamepadem, a tak je snadno uchopitelný, přesto komplexní model na dvou analogových páčkách něčím, na co by se měli vývojáři zaměřit. S nutností mít vozidla řádně v paži souvisí i to, že ovládání musí poskytovat ideální odezvu z dění na trati. Právě pro simulátory je přenos všech aspektů řízení naprosto klíčovým, musíte na první pohmat (?) cítit, po čem jedete a jak se na daném povrchu celý stroj chová. V tomto smyslu se sluší připomenout stále revoluční model dynamického počasí, respektive především deště a mokré, postupně vysychající trati. Project CARS dosud nenašel nikoho, kdo by následky rozmaru počasí vytvořil lépe, a i kdyby třetí díl na konceptu nic nezměnil, bude stále o parník dál, než je konkurence.
Zároveň se ale sluší připomenout, že druhý díl obsahoval rallycrossovou licenci, takže kromě silnic zamířil i mimo ně. V ukázce o této části ale nepadlo ani slovo, a můžeme se tak jen domnívat, jestli to znamená, že experiment druhého dílu dopadl negativně a Slightly Mad se tak soustředí jen na to hlavní. Na závody na asfaltu.
STARÉHO PSA NOVÝCH KOUSKŮ NENAUČÍŠ
Ukázka obsahovala záběry několika závodů na rozličných tratí, například na novém okruhu v Šanghaji, městě plném neonů, nebo na klasickém dějišti Grand Prix Brazílie na slavném Interlagosu. Při bližším pohledu je ale seznam tratí mnohem rozličnější. Vedle slavných okruhů jako je Silverstone, Spa-Francorchamps, Nürburgring, Donington Park, Barcelona-Catalunya nebo krátké varianty na Monze najdeme i tratě v Indianapolis nebo Texas Motor Speedway, ale zároveň i mnohem méně tradiční závody v Snettertonu, Sonomě, Sakittu, Ruapuna Parku, Oulton Parku nebo Wildcrestu (kde se ale tradičně jezdí zmiňovaný rallycross). Tak trochu bokem v tomto seznamu stojí scénický okruh v Toskánsku, projížďka po skotském Bannochbrae nebo ulicemi Havany. Seznam tratí je nejen velice široký, ale každá z nich má i několik variant, přestože v něm najdete spoustu tratí z předchozích her.
Závodění působí línějším dojmem. Je otázka, nakolik je to jen zprostředkovaný pocit a nakolik něco takového pocítíme, až usedneme za volant i my.
To samé se dá říct i o vozovém parku. Seznam čítá všechny možné značky, najdete v něm Laborghini, Corvetty, Camara, Dodge Charger, BAC Mono, Jaguar XI220S, Ford Escort RS1600 z roku 1971, Toyotu GT-89, Mercedes-AMG C63, Ginettu G55 GT4, Lotus Exige Cup 43. Aston Martin Vantage, KTM X-Bow GT4, nascarový Ford Fusion Stockcar, Renault Megane Trophy nebo Dodge Viper 2017. Nahodilý výčet by mohl být pochopitelně ještě širší. V každém z nich zažijete trochu jiný pocit z jízdy (nepřekvapivě), ale obecně vzato by mělo být závodění intenzivnější. Vývojáři totiž zapracovali na nejrůznějších technologiích, aby vám to tak minimálně přišlo, předělaný je motion blur, post-processing, trochu více se při jízdě třese kamera (což poznáte nejvíce z pohledu řidiče), a podobných efektů bychom mohli vyjmenovat mnohem více. Závodění i přesto působí línějším dojmem. Je otázka, nakolik je to jen zprostředkovaný pocit a nakolik něco takového pocítíme, až usedneme za volant i my, ale vzhledem k dojmu, že vývojáři cílí na popcornového hráče, je hra až příliš fádní.
Ze židle nikoho nezvedne ani technické zpracování. Project CARS 3 totiž nevychází na next-gen, nebo o něm minimálně nebyla řeč, nýbrž na PC skrze Steam a na dosluhující konzole. Graficky tak hra nevypadá špatně, ale nejde o revoluci. O té nemůže být řeč ani v destrukčním modelu, je asi zkrátka takový, jaký znáte ze současných závodních titulů. Doufejme, že se v tomto směru něco změní s příchodem nové generace, ale víte jak to je - peníze budou raději vývojáři směřovat do většího počtu polygonů u výfuku, kterého si všimnete jenom v opakovaných záběrech. Abychom to nějak shrnuli, Project CARS 3 působí jako závodní hra napěchovaná obsahem, která se snaží zaujmout i trochu jiné hráče, než dosud. Jestli se to ukáže jako správný tah, uvidíme až v den vydání, ale kvalitních závodních her je stále jako šafránu, takže novopečená strategie fungovat může. Kromě zařazené zpátečky směrem k sérii Shift je revolučních věcí nicméně minimum. To však neznamená, že bychom se na nový díl neměli těšit.
