Plants vs. Zombies: Garden Warfare 2 - dojmy z bety

První Garden Warfare jsem částečně bral jako legraci. Jako interní vtip z kanceláří EA, který postupem času přerostl v plnokrevnou hru, jež si nakonec vybudovala slušnou hráčskou základnu. Když se teď schyluje k vydání druhého dílu, je všechno jinak - s rozpočtem výrazně narostla taky samotná hra a především její cena. Bude to za ty necelé dvě tisícovky stát? Odpověď nejen na tuhle otázku jsme hledali v otevřené betaverzi a pár otazníků z bločku přece jenom zmizelo.

ZALÉVAT DVAKRÁT TÝDNĚ

Pokračování nových značek to mívají jednoduché i složité zároveň. Vždy je co přidat - sem pár nových postav, támhle novou mapu a ještě třeba upravené uživatelské rozhraní. Hráči jsou ale čím dál tím zmlsanější a také uvědomělejší. Právě tady může Garden Warfare 2 tvrdě narazit, protože s ničím extra inovativním se nejspíš nevytasí. Dohnat to ovšem může množstvím obsahu, kterého veřejná betaverze nabídla úctyhodnou část. Když to přeženu, skoro jsem chvilkami zapomínal, že hraju betu, a že plná verze ještě ani nedorazila do lisovny.

Každá strana dostala po třech neokoukaných nováčcích.

Garden Warfare 2 je v podstatě standardní týmová střílečka. Na každé ze dvou stran stojí něco kolem deseti parťáků a ti se mydlí, co jen ruce a nervy zvládnou. Upřímně, kdyby místo rostlinek a zombíků běhali po bojišti generičtí vojáčci, nejspíš bych hru úplně odfiltroval a zařadil ji mezi desítky dalších nezajímavých akcí. Stejně vnímám nový Battlefront. Jenže tady mezi sebou skutečně válčí slunečnice a zombie fotbalisté, a nově taky citrony a nemrtvý Clark Kent. Jestli vám ani tohle nepřijde jako dostatečně originální námět pro multiplayerovou řežbu…

S CITRONEM A LEDEM PROSÍM

Každá strana dostala po třech neokoukaných nováčcích. Chlorofylovou armádu šíleného Davea posílila sympatická trojka Citron, Rose a Kernel Corn, mozkožroutům vypomůžou Super Brainz, Captain Dreadbeard a Imp. Počáteční obavy z toho, že noví hrdinové budou pouhými variantami svých protějšků, se naplnily jenom částečně. Kukuřice se sice nápadně podobá pěšákovi od zombíků a díky Rose mohou i rostlinky využít teleportačních dveří, ale je to jenom ku prospěchu věci. A i zombíci teď mají ve svých řadách snipera a bojovníka na blízko. Zdravá míra unikátnosti však zůstala zachována.

K osmi původním postavám se nemá smysl rozepisovat, ty zůstaly bez patrných změn. Navzdory zásadním odlišnostem ve schopnostech byly týmy v původním Garden Warfare až obdivuhodně vyvážené a takovou harmonii by byla škoda nabourat. Prozatím to vypadá, že balanc se vývojářům podařilo udržet, snad až na pár výjimek. Jeden z Impových skillů, při kterém všude kolem sebe začne zběsile metat olovo, je na můj vkus nesmyslně silný, a takový Citron, co vlastně není citron, ale kyberpomeranč, je buď extrémně přístupný, anebo prostě OP. Po tak krátké době těžko soudit, ale z nějakého důvodu si ho hráči vybírali suverénně nejčastěji.

Brzo na soudy je ještě z jednoho důvodu - každá z postaviček má několik variant, které, jak už betaverze naznačila, mohou pěkně zamíchat kartami. Odemknout si je budeme moci prostřednictvím balíčků karet, což vyvolává zásadní obavu z mikrotransakcí. Ty se objevily už v prvním díle, ale v tom případě se to vzhledem ke zhruba poloviční ceně dalo pochopit a na balíčky karet se stejně dalo snadno vydělat i prostým hraním. Současná obchodní politika hovoří jasně, s možností nákupu kosmetických i praktických doplňků se raději smiřme, ačkoliv i v betě nebyl žádný problém penízky získat jen za plnění herních úkolů a zabíjení nepřátel.

ZOMBURBIA BUDE NAŠE

Beta nabídla tři základní multiplayerové režimy - prachobyčejný týmový deathmatch, Gnome Bomb z jedničky, ve kterém se obě strany perou o tikajícího trpaslíka, jehož pak musí donést k základnám svých nepřátel, a o něco zajímavější Turf Takeover. V něm se jedna z frakcí snaží tu druhou zatlačit až do její základny a tam ji definitivně pokořit. Příjemně mě překvapilo, že každá z mimochodem obrovských map má úplně jiné finále - absurdní válka na Měsíci vrcholí ztřeštěným něco-jako-fotbalem a na konci bitvy v různorodých historických kulisách dojde na tlačení beranidla. Taková hybridizace hře pomáhá alespoň omezit nevyhnutelný stereotyp.

Cílení na casual hráče, kteří nemají chuť vraždit teroristy nebo policajty, je evidentní.

Jenom tím ale cenu 1799,- neospravedlníte. Do finální verze počítáme s kooperačním režimem Garden Ops, kde opět budeme kosit nekončící vlny nepřátel, ale zbytek obsahu už je zahalen hustou mlhou. Ze všeho nejvíc mě zajímá, co šílený Dave schovává v garáži, jejíž vrata se pro účely dalšího nalákání naoko zasekla. Že by plnohodnotný single-playerový obsah? Zjistíme za měsíc.

HEZKÉ, ALE K ČEMU TO JE?

Za tu dobu, co existují videohry, ještě nikdo nevymyslel nic lepšího než klasické tlačítkové menu. Několik pokusů o převedení nabídky možností přímo do herního světa už jsme zaznamenali a takové Fable 3 dokonale demonstrovalo, jaká to může být katastrofa. V případě Garden Warfare 2 to tak zlé nebude. Pořád je to zbytečně zdlouhavý způsob, jak se ve hře orientovat, ale teď to konečně má i nějakou světlou stránku. Centrální hub s výběrem režimů nebo postav je totiž propojen s věčným bojištěm obou válčících stran. V této aréně můžete řádit sami nebo s kamarády v partičce a zkusit, jak dlouho vydržíte ustát nekonečné vlny nepřátel, vyzkoušet, jak se hraje za zvolenou postavičku, a ještě si vydělat pár penízků.

Na závěr se sluší zmínit, že hra vypadá fantasticky. Je radost se dívat na vlající lístky rostlinných válečníků a jednotlivé projektily ve formě pražené kukuřice. Prostředí má tu správně ujetou atmosféru a velkou měrou k tomu přispívají zvuky. Cílení na casual hráče, kteří nemají chuť vraždit teroristy nebo policajty, je evidentní, ale i tak se zdá, že Garden Warfare 2 nabídne hlubší herní zážitek než zcela povrchní Star Wars Battlefront. A když ten mohl na trh přijít s cenovkou velkého AAA titulu, proč by to Plants vs. Zombies nemohly zopakovat?