Phantaruk – první dojmy

Titul s názvem Phantaruk není nikterak známý a jeho jméno není v médiích u nás ani v zahraničí bůhvíjak skloňované. Příliš bychom se tedy nedivili, pokud jste o tomto sci-fi first person hororu z Polska dosud neslyšeli, nicméně datum vydání se blíží a po strávení několika hodin v hratelné betaverzi hry můžeme s potěchou oznámit, že by byla škoda nechávat hru bez povšimnutí. Na pohled první i druhý se sice jedná o budgetový titul, své publikum si ale jistě najde a tomu má také co sdělit.

ZALÍBENÍ VE HVĚZDNÉM KLIŠÉ

Na začátku se probírám neznámo kde, na ruce mám podivné zařízení a postupem času se dozvídám řadu dalších nelichotivých detailů. Jsem zřejmě jedním z mnoha, pouhým klonem, avšak s vlastním vědomím. Tedy snad. Na korábu, kde se pohybuji, došlo k neznámé katastrofě, a já si musím co chvíli do žil vpouštět protilátku k neznámé infekci, jež zcela očividně skolila všechny další členy posádky a zlomila vaz i jejímu charismatickému kapitánovi. Toho neustále potkávám, avšak pouze za pomoci jím ponechaných audiologů, jež vnášejí světlo do temného příběhu korábu Purity-02.

Phantaruk je dalším zástupcem přetěžované sci-fi zápletky o bloudící polomrtvé lodi. Pokud se vám tedy tento nápad již zajídá, tak se hře raději širokým obloukem vyhněte.

Ve hře jsem strávil sotva pár hodin, rozuzlení jsem se nedočkal, ovšem již pouhý nástin příběhu působil celkem lákavě. Pokud ale už nyní kroutíte hlavou nad dalším dojením tisíckrát viděného, tak snad ani raději nečtěte dále. Phantaruk je dalším zástupcem přetěžované sci-fi zápletky o bloudící polomrtvé lodi. Pokud se vám tedy tento nápad již zajídá, tak se hře raději širokým obloukem vyhněte. Jestliže vám je ale podobný recept po chuti, tak i v tomto klišé se dá objevit něco zábavného, když už ne přímo objevného.

TEN UMĚL TO A TEN ZAS TOHLE

V jádru si Phantaruk vypůjčuje řadu ingrediencí z titulů jiných a nejčastěji jsem tak měl možnost vzpomínat na fantastickou Amnesii a na nervy drásající zážitek z Outlastu. Neznámá infekce mne hnala neustále kupředu a já musel hledat injekční stříkačky s protilátkou podobně, jako bych jinde hledal olej do lampy a míjel jsem v oné snaze nepřátele, se kterými si nebylo radno zahrávat. Potkat jednoho takového znamenalo risk duševního zdraví a dvě plácnutí jejich mocnou pravačkou mne okamžitě poslaly k zemi a šlo se nanovo. Útěk a snaha skrýt se ve stínech zde tedy hraje absolutní prim, opět ale jako jinde platí, že smrt je novým začátkem a velkorysý systém checkpointů tak nejen nenavrací postavu bůhvíjak daleko nazpět, ale dokonce také změní rozestavení nepřátel.

A právě tyto mechanismy ve hře fungují na výbornou a činily ze skromné návštěvy mystikou a okultismem říznutého světa Phantaruku zajímavou podívanou hodnou další pozornosti. Mechanismům hry tak lze jen vyčíst slabší důraz na explorativní složku. Pokud by si s touto dali polští tvůrci přeci jen o trochu více záležet a nabídli širší možnosti pohledu do minulosti posádky lodi, měli bychom tu čest s velmi zajímavým titulem, takhle jen riskují přízvisko zajímavé sci-fi adventury s nevyužitým potenciálem. Blížící se datum vydání a celková současná vyladěnost hry navíc nasvědčuje tomu, že Phantaruk se v určitých ohledech bude již jen sotva měnit.

BOJÍŠ SE? BOJÍM!

I to ale nemusí být zrovna špatně. V čem představená ukázka rozhodně zaujala a čím si získala největší pozornost byla jednoznačně atmosféra. Neustálé napětí z mocných nepřátel a z tajemna pramenícího z neznalosti mělo něco do sebe. Jiné tituly (jmenovitě třeba právě původní Amnesia) to sice umí ještě o něco lépe, našlápnuto má však Phantaruk solidně.

Z pohledu atmosféry tak k výraznějšímu zážitku chybí snad již jen lepší využití prostředí, například ve formě komplexnějších hádanek.

Je to právě díky oné honbě za každou další injekcí s protilátkou i smrtelně nebezpečným nepřátelům, kteří bohužel trpí nedostatkem variability. Hře nadále rozhodně pomáhá osobité vyobrazení HUDu, jehož prvky mají hráči ve formě jakéhosi Pip-Boye neustále připnuté na ruce. Z pohledu atmosféry tak k výraznějšímu zážitku chybí snad již jen lepší využití prostředí, například ve formě komplexnějších hádanek. Pobíhání za nelogicky rozmístěnými vypínači elektřiny sice funguje z pohledu adrenalinu, příliš zábavné ani smysluplné to ovšem není. Na druhou stranu jsem ale neustále věděl, co mám v daný moment udělat i kam jít a nedalo se tak naštěstí mluvit o žádném bezcílném bloudění.

PĚKNÉ POZLÁTKO

Ztrátě orientace se tvůrci vyhnuli i celkově lineárním pojetím hry, z níž sice sem tam zavane menší rozpočet, užití Unity enginu nicméně nese své ovoce a hra i přesto vypadá čile k světu. Ke cti vývojářů budiž navíc řečeno, že bylo mé putování hrou otráveno pouze několika minoritními bugy –to když se například automaticky nespustila audionahrávka. Pokud tedy s tímto přístupem dokáží odvyprávět poutavý příběh a více se opřou například do skutečně jen velmi letmo nakousnuté tématiky okultismu, sekt a konspirací nadvládních korporací (což zde samozřejmě nesmí chybět), tak se můžeme za dva týdny těšit ze zajímavého hororového zážitku s velkým potenciálem. Teď už jen zbývá jej patřičně využít a chytit pak 17. srpna ten správný vítr.