Parkasaurus - dojmy z alfy

Existují hry, které veřejnost rozdělují, jiné ji naopak spojují. Když vyjde nové Call of Duty, můžete si být jistí tím, že zatímco cílová skupina se bude měsíce tetelit blahem, fanoušci z ostatních táborů budou se zarputilostí a vášní podnikat nájezdy na Metacritic jen proto, aby „konkurenci“ uškodili. No a pak jsou tady hry z druhého jmenovaného ranku, mezi které lze zařadit i Parkasaurus.

Ať už jste hráč akčních stříleček, závoďáren nebo emotivních příběhovek, vsadím se, že jste někdy hráli tituly jako The Sims, Wildlife Park nebo Zoo Tycoon. A ačkoliv to skrze svoji tvrdou hráčskou náturu možná nepřiznáte, tak jste se u nich bavili, tím jsem si jist. Když jsem tedy objevil budovatelskou strategii, která vám svěří do opatrovnictví nejen budování parku, ale i starání se o nevinné tvorečky, neváhal jsem ani minutu. Majoritně kvůli tomu, že těmi tvorečky jsou dinosauři.

PUTOVÁNÍ S PARKASAURY

Hned na úvod však musím přiznat, že ať se snažím, jak chci, nedovedu k jakékoliv dinosauří hře přistupovat s netečným a nezabarveným postojem. A pokud by se mi to nějakým záhadným způsobem podařilo, tak sbírka plastových figurek pod mojí postelí, a také mé mladistvé já, obsesivně sledující VHS kazety s naprosto „realistky vypadajícím“ dokumentem Putování s dinosaury, nebo ještě reálněji vypadající disneyovkou Dinosaurus, se mnou prostě nebudou souhlasit. Tenhle text ale neslouží k tomu, abych popisoval, jak se mi při orchestrálním ústředním motivu zmiňovaného filmu derou slzy do očí, tenhle text bude o kouzelné budovatelské strategii Parkasuaurus.

Ta se na rozdíl od realisticky vypadajícího červnového Jurassic World Evolution dala cestou roztomilejší low-poly grafiky, což je ale v případě maličkého kanadského studia WashBear, sestávajícího se z pouhých dvou lidí, pochopitelné. Roztomilost však neznamená, že byste při hraní dnes popisovaného titulu byli o něco významně ochuzeni. A pokud náhodou jste, tak v době, kdy Parkasaurus vyjde z Early Accessu, startujícího na konci září, už rozhodně nebudete.

I APATOSAURUS POTŘEBUJE EMPATII

Premisa hry je jednoduchá. Do pařátů se vám dostane obrovský plácek a pár peněz, tak akorát pokrývajících výstavbu jednoho malého pavilonu s chatrným plotem. Následně obdržíte vajíčko Stegosaura či Triceratopse, a tím počíná cesta za blahem jak roztomiloučkých barevných prehistorických ještěrů, tak vašich návštěvníků.

Nebojte se, nemusíte s vaším nepochopeným velociraptorem Ferdou absolvovat pravidelná středeční sezení u psychiatra, vaším cílem je prosté uspokojení jeho potřeb.

Nemyslete si však, že starání o dinosaury je jen tak – i oni vyžadují v životě trochu lásky, něhy a porozumění. Nebojte se, nemusíte s vaším nepochopeným velociraptorem Ferdou absolvovat pravidelná středeční sezení u psychiatra, vaším cílem je prosté uspokojení jeho potřeb. Musíte mu tedy poskytnout dostatek masa, hraček, a hlavně kvalitní výběh. Ten hraje ve spokojenosti vašich svěřenců největší roli, a to díky propracovanému systému biomů.

„OVIRAPTOR JE ZLATÍČKO – MILÝ A PŘÁTELSKÝ!"

Každý z momentálně čtyřiadvaceti dinosaurů totiž vyžaduje specifické podmínky. Bude po vás požadovat dostatečně velký prostor, správné podloží a terén, a samozřejmě i nějaké rostliny. Zajímavá je pak nutnost hledět na jejich soukromí, které můžete vylepšit různými přístřešky či přítomností vysokých travin. Nebojte se však, že by vám příslušné požadavky dinosaura hra neprozradila – v přehledných grafech a tabulkách se dozvíte, co všechno pro jeho blahobyt potřebujete. A běda, jestli jej zanedbáte – rozbije ocasem plot a názorně vám ukáže, že jeho zubiska a obrněný ocas nejsou jen pro parádu. Dovedou totiž zabíjet návštěvníky a bořit drahé stánky s banánovými pochoutkami rychleji, než jezdí fotbalisté Plzně autem.

K čemu jsou v dinoparku vědci, ptáte se?

V takové situaci už nepomůže nikdo jiný než bezpečnostní pracovníci, kteří takto rozjíveného tvora uspí šipkami. Kromě ochranky se ve hře momentálně nachází ještě tři další druhy zaměstnanců – techničtí pracovníci, starající se o odpadky a opravu plotů, pečující veterináři a vědci. K čemu jsou v dinoparku vědci, ptáte se? Inu, výzkum je zde základním stavebním prvkem všeho, jelikož právě díky vědeckým pracovníkům se můžete skrze časovou bránu přesunout do jednoho z postupně odemykatelných prehistorických časových období, ve kterých pomocí jednoduché minihry nacházíte stopy a lebky. Ty pak po návratu do současnosti slouží jako jedna ze surovin pro tvorbu dalších dinosauřích vajíček.

Výzkumníci jsou dále zodpovědní za tvorbu vědeckých bodů, odemykajících nové obchody, stánky nebo dekorace. Zpřístupňování nových druhů dinosaurů, jakožto i doplňků do jejich výběhů, zase obstarávají srdíčka, symbolizující spokojenost vašich stávajících divých tvorů. Je tedy důležité vyvážit jak výkony vědců, tak spokojenost dinosaurů, a samozřejmě i návštěvníků.

ČLOVĚKOSAURUS JEST TVOREM NEJNEBEZPEČNĚJŠÍM…

Právě poslední jmenovaná skupina je ze všech nejnáročnější, bez peněz se ale park rozšiřuje velmi složitě, a proto musíte plnit jejich přání – ostatně rčení „Náš zákazník, náš pán“ není jen výmyslem, a platí v životě i videohrách. Jejich výtky se obvykle skrývají v recenzích, dostupných na konci každého dne. Dokud dostáváte jednu až dvě hvězdičky, obsahují krátké výkřiky dostatek podnětů pro vylepšení – zjistíte, že je třeba vystavět lavičky, aby si lidé mohli ulevit, záchody, aby si mohli ulevit v trochu jiném smyslu, nebo třeba nějaké jídelní stánky (u kterých jde mj. i upravovat ceny, či lehce obměnit nabídku).

Další možností je pak klikání na každého jednoho návštěvníka a podrobné sledování jeho statistik, rychle se zvrhávající ve zbytečnou otravu.

Jakmile se ale přehoupnete přes magické hodnocení 3/5, přestanou jejich recenze poskytovat jakoukoliv konstruktivní kritiku, a ve zjišťování nedostatků jste pak odkázáni na věšteckou kouli. Další možností je pak klikání na každého jednoho návštěvníka a podrobné sledování jeho statistik, rychle se zvrhávající ve zbytečnou otravu.

Zvláštní jsou pak i peněžité částky, které k vám z jednotlivých sfér přitečou. Během prvních několika minut totiž zjistíte, že vaším hlavním zdrojem příjmů jsou darovací boxy, ze kterých plyne bez přehánění asi 95 % vašeho zisku. Po asi sedmi hodinách hraní jsem tedy za den vydělal přibližně 2 000 dolarů za vstupné, a prodej jídla a pití, příjmy z darů však činily klidně 25 000 dolarů – a nejsem si úplně jistý, že by mi lokální zoologické zahrady potvrdily, že vydělávají stejným způsobem. To je však jen jedna z menších chybek, které sice nevypadají úplně dobře, přesto však při hraní neruší a jejich oprava nebude nijak nákladná.

ZATÍM MÁ TROCHU KRÁTKÉ RUČIČKY, ALE ONY DOROSTOU!

Mezi další patří kupříkladu občasné nedodělky v UI nebo nepřesvědčivé animace, na hru v programu Early Access je však Parkasaurus až překvapivě dobře odladěn. Stejně jako ostatním mi ve hře chybí možnost pauzy, za dobu recenzování ji však tvůrci dodali alespoň do volného režimu. Ten sekunduje tomu příběhovému, a v současné době se od něj příliš neliší – druhý jmenovaný totiž zatím obsahuje jen několik úvodních úkolů.

Přestože hře zatím chybí možnost páření dinosaurů, slíbená podpora Steam Workshopu a kopa obsahu do story módu, i tak si s Parkasaurem již v úvodní verzi Early Accessu pořizujete velkou kopu relaxační zábavy. Pokud se vracíte domů po náročném dni v práci, nic vás neuklidní tolik, jako pohled na Stegosaura, jehož hlavu pokrývá čepice s vrtulkou nebo hot dogem. A pokud vám pozorování skotačících dinosaurů nestačí, tak jim můžete „omylem“ odstranit kus plotu, a s ďábelským úsměvem na tváři sledovat, jak ničí vše v okolí. Aneb každému svého…