P.A.M.E.L.A. - dojmy z hraní

Nedivil bych se, pokud si při pohledu na obrázky ze hry P.A.M.E.L.A. vzpomenete na System Shock či BioShock. Potemělé sci-fi prostředí, zhroucená utopická společnost a agresivní mutanti měli své kouzlo před lety a mají i teď. P.A.M.E.L.A. ale žádný​ Shock není a pokud k ní přistoupíte jako k indie záplatě, než vyjde připravovaný remaster a třetí díl sci-fi série, budete nejspíše zklamaní.

P.A.M.E.L.A. hráče posadí do role nešťastníka, který se někdy v daleké budoucnosti probouzí z kryogenického spánku v neznámém prostředí futuristické nemocnice. První kroky odhalí prázdné chodby a opuštěné haly, které lemují strnulé znetvořené lidské postavy a přikrytá těla mrtvol. Záznamy z deníků a zpráv odhalí, že se ještě docela nedávno jednalo o utopické město Eden, jež však postihla zvláštní epidemie, která nakazila téměř všechny obyvatele. Mnoho jich zemřelo, jiní zmutovali do prazvláštních a agresivních hybridů, kteří se stále potulují jeho ulicemi a budovami a útočí na vše živé i robotické. V tomto světě je pak třeba přijít na kloub tomu, co za současným stavem skutečně stojí, přežít při výpravách do nových lokací, najít výbavu, zajistit stravu a třeba si i vybudovat útočiště.

TVOJE TVÁŘ MÁ JINÝ HLAS

Pokud vám něco v poslední větě nesedí, nedivím se vám. P.A.M.E.L.A. totiž se System Shockem a potažmo i BioShockem sdílí pouze tvář - a mimochodem je to opravdu nádherná tvář, jen se podívejte na screenshoty - její vnitřnosti jsou zcela jiné. Pojetí survival horroru v generaci YouTube, Twitche a roguelike-like her je někde jinde než při vystrašeném potulování po vesmírné stanici či podmořském městě. Přežívání se zde bere jako v survival žánru, tedy jako starost o zdraví, hlad, žízeň a energii. Přiznám se, že přítomnost prvků jako z Don’t Starve či The Flame in the Flood mi zpočátku přišla jako zbytečné naroubování současného trendu na kostru, která ho nepotřebuje, a chvíli jsem si na ně musel zvykal.

Eden je obří město plné mnohopatrových budov a rozloha herního světa je z počátku až ubíjející.

Nebylo to však tak hrozné zvykání si na roguelikovou strukturu hry, která počítá s hráčovou pravidelnou smrtí a hraní se tak stává takovými runy, zkouškami v tom, jak dlouho v Edenu dokážete přežít. Stav světa se navíc při každé smrti neresetuje, tedy alespoň ne úplně. Vyvraždění nepřátelé se nutně pokaždé neobjeví na stejném místě, opravené systémy zůstanou opravené, spuštěné osvětlení bude svítit i při novém pokusu. Po každé smrti navíc vaše postava získá zkušenostní body a možnost investovat je do vylepšení svého těla různými způsoby. Třeba si tak můžete snížit potřebu pravidelné hydratace či zvýšit šanci na získání lepší cenové nabídky v místních automatech. Body lze při každém respawnu přerozdělit a upravit si postavu zase úplně jinak. Toho určitě hojně využijete, neboť pokročilá vylepšení vyžadují na aktivaci více bodů, které spíše než najednou sbíráte v průběhu mnoha životů.

KDO SE BOJÍ, NESMÍ DO MĚSTA

Zpočátku vás každý respawn probudí na stále stejném místě - v kryogenickém oddělení místní nemocnice - a každý nový run vám umožní poznat trochu více ze zdejšího světa. Eden je obří město plné mnohopatrových budov a rozloha herního světa je zpočátku až ubíjející. Jak jím ale párkrát proběhnete a zorientujete se, už vám nebude dělat problém vydat se i do vzdálenějších oblastí, kde lze najít i nové spawn pointy a průzkum vzdálených míst si tak podstatně ulehčit. Hra samotná ale hráče nikam nevede. Na druhou stranu mu ani neklade žádné větší zábrany, neboť nepřátelům, kteří chodbami, halami a náměstíčky procházejí, se dá většinou vyhnout, případně se jim lze proplížit za zády nebo jim zkrátka utéct. Malá holomapa však ukazuje jen nejbližší okolí, v rámci čtvrtí i celých budov je nicneříkající a žádné “body zájmu” nezobrazuje. Postup je tak zcela na hráči samotném a naprostá volnost mi způsobovala při hraní jistou úzkost.

Svůj díl na tom měl samozřejmě fakt, že nejsem nejstatečnější hráč a P.A.M.E.L.A. pořád je survival horror. Pozůstatky krize, dočasné přístřešky, igelitové plachty a dekontaminační stánky jsou na každém rohu, interiéry lemuje pouze pohotovostní osvětlení nebo jsou rovnou pohlcené tmou a agresivní mutanti trhanými pohyby a nelidskými skřeky dávají najevo, že tady bezpečno není. A když nestraší mutanti, pak můžete narazit na lidi, kteří hledí především na vlastní přežití, případně na strážné roboty, které je neradno potkat bez pořádné zbraně. Zpočátku se můžete spolehnout pouze na své pěsti a slabší agresory zmlátit, což je místy docela neúmyslně komické, ale časem bude třeba najít něco, čím se můžete účinně bránit. Rozhodně se budou hodit i různé bioaugmentace a vylepšení, které musíte najít či koupit v automatu, což vaše šance na přežití zvýší, ale...

STRASTI S LOOTEM

Aby hráči po každém respawnu jen neběželi jednou ověřenou cestou, při které lze posbírat dobrou výbavu, vstupuje do hry náhodný generátor obsahu krabic, košů, tašek, pokladen... Prostě všeho. Jeho implementace je však zcela nešťastná. Každou krabici je před otevřením nutno oskenovat, k čemuž je třeba nejprve vytáhnout skener, zaměřit krabici a chvíli podržet tlačítko R. Možná to takto nezní úplně hrozně, ale jelikož každé (!) otevření krabice vyžaduje operaci složitější než krátké stisknutí jednoho tlačítka, netrvá dlouho, aby se vám tato fíčura znelíbila. Generátor obsahu navíc není příliš štědrý, spousta krabic zeje i po oskenování prázdnotou, zásadních bio-upgradů je jako šafránu a ani po úspěšném hacknutí zamčených bedýnek nemáte odměnu jistou.

Hra má dlouhé loadingy, trpí propady frameratu, dokonce se můžete setkat i s pádem programu nebo jeho zamražením.

To vše jsou však věci, se kterými se může u her v předběžném přístupu počítat. K nalezení uspokojivé rovnováhy herních systémů je tu přece zapálená komunita, která si hru pochvaluje. Zcela bez zášti ji však za sebe nemohu v současném stavu doporučit, ba spíše naopak. P.A.M.E.L.A. je v tuto chvíli v takovém technickém stavu, který hraní silně znepříjemňuje. Hra má dlouhé loadingy, trpí propady frameratu, dokonce se můžete setkat i s pádem programu nebo jeho zamrznutím. Pohyby postav při soubojích jsou, jak už jsem zmínil, nechtěně legrační a přišlo mi, že i zvuk je v mnoha případech namíchán tak, že neodpovídá poloze svého zdroje v herním světě. Také doufám, že se finální verze ještě dočká vylepšení v oblasti příběhu, který v současné chvíli ve hře prakticky není a toulání městem tak není ničím hnáno, jen vlastní zvědavostí, což nestačí. Zároveň bych si vůbec nestěžoval, kdyby byl kompletně předělaný systém trojice udělátek, z nichž jedno skenuje, druhé staví a třetí léčí a je třeba je neustále vytahovat a zandavat.

KUS PRÁCE PŘED SEBOU

Je škoda, že zrovna takové hlouposti dělají ze hry otravu. Vývojáři totiž vymysleli spoustu dobrých nápadů, které z přežívání v Edenu dělají skutečně unikátní zážitek. Například každou potemnělou oblast lze rozsvítit, pokud najdete a zapnete lokální osvětlení. To ale ubírá elektřinu z globální baterie a necháte-li všechny navštívené budovy svítit, po několika hodinách hraní se zásoby energie vyčerpají a budete ve tmě. Sice vás nepřátelé nezpozorují tak snadno, ale o to hutnější (a pro hráče jako jsem já i nesnesitelnější) atmosféru při průzkumu budov zažijete. Nebo když se vám povede poprvé postavit něco jako základnu s obranným systémem a květináči, do kterých zasadíte semínka jedlých rostlin, pocítíte konečně, že v Edenu nejste jen nebohý návštěvník, ale člověk, který v takovém nepřátelském prostředí dokáže uspět.

Necelý měsíc po vstupu na Steam je P.A.M.E.L.A. v předběžném přístupu po grafické stránce neskutečně nádherná hra, která má z pohledu stability a technického zpracování ještě mnoho co dohánět. Pokud vás hororové přežívání ve sci-fi městě stiženém podivnou chorobou zajímá, uložte si ji do seznamu přání a vyčkejte na stabilnější verzi. Takhle si vlasy vytrháte spíše frustrací než hrůzou.