Overwatch
Trůn krále online her střílečkám uzmul milovaný i nenáviděný žánr MOBA. DOTA, LOL, HON, HOTS nejsou rafinovanými výrazy vytaženými z internetového slangu, ale zkratky názvů některých z nejhranějších her současnosti. Tak jako kdysi CS nebo COD. Příští rok se mezi ně velmi pravděpodobně přidá další chystaná pecka od Blizzardu, která si z obou zmíněných žánrů bere to nejlepší. Po téměř měsíci intenzivního hraní uzavřené betaverze se mi potvrdilo, že Overwatch má velkou šanci stát se další stálicí eSports turnajů.
POZLÁTKA NEPOTŘEBUJEME
Overwatch na vás jde úplně jinak než všechny ostatní multiplayerové střílečky. Žádná dech beroucí destrukce prostředí, ohromné exoskelety ani revoluční grafika. Všechno je naopak tak jednoduché, jak to jen jde. Zároveň se však nedostavuje pocit, že by vám cokoliv chybělo. Nekonečné odemykání nových zbraní a vylepšení sice taky má svoje kouzlo, ale nic takového Overwatch nenabízí a vlastně ani nepotřebuje. Veškerá hráčova pozornost je směřována k tomu nejdůležitějšímu, tedy samotnému hraní.
Jde o ryze týmovou akci, kde ani sebešikovnější jednotlivec nezmůže skoro nic.
Jestliže rádi zmateně pobíháte po bojišti a střílíte po všem, co se hne, prokažte službu všem ostatním a Overwatch zavrhněte. Jde totiž o ryze týmovou akci, kde ani sebešikovnější jednotlivec nezmůže skoro nic. Naběhnout osamoceně na skupinku protihráčů s hrdinským “banzaaaj” je to nejhorší, co pro svůj tým můžete udělat. Znovuzrození padlého hrdiny sice netrvá moc dlouho, ale když se snažíte protlačit vozík s bombou do nepřátelské základny, počítá se každá vteřina.
VOZÍK S BOMBOU?
Země budoucnosti
Ačkoliv ze hry se o příběhovém pozadí Overwatche nedozvíme skoro nic, zdá se, že Blizzard se pokouší vytvořit další zajímavé univerzum. Na oficiálních i fanouškovských stránkách lze už nyní dohledat spoustu zajímavosti k původu postav a jejich motivaci bojovat.
Fanoušek Team Fortress 2 teď zákonitě musel zbystřit a začít si klást otázku, jak sakra může nějaká kopírka od Blizzardu sprostě vykrádat legendu týmového střílení? Podobnost není čistě náhodná. Vývojáři Overwatche se klasikou od Valve očividně nechali inspirovat, ale rozhodně ji slepě nekopírují. Jasně, na první pohled jsou si obě hry až nápadně podobné. Zážitek z hraní je ovšem natolik jiný, že od srovnávání s ostatními tituly velmi rychle upustíte. Druhý mód snad ani nemá cenu více komentovat - dobývání soupeřových kontrolních bodů je prostě dobývání soupeřových kontrolních bodů. Blizzardu odvaha zjevně nechybí. Že Overwatch nabízí pouhé dva režimy v betaverzi, to je přirozené, ale tohle číslo se už do finální verze možná nezmění. Tvůrci to obhajují tím, že při testování dalších tradičních módů hra nefungovala tak, jak by měla, a to do jisté míry chápu. Přesto je přinejmenším troufalé hře s 21 hrdiny, 2 herními režimy a odhadem 10 mapami nalepit cenovku 40 eur.
Zdánlivě vysokou cenu Blizzard ospravedlňuje velkou rozmanitostí hratelných postav. Jednadvacet možná není kdovíjak vysoké numero, vždyť běžné MOBA tituly jich mají několikanásobně víc. V rámci FPS akcí je to však slušná porce, obzvlášť, když každý z hrdinů je zcela unikátní. Neliší se pouze zbraní, kterou drží v ruce, a nedělí se jenom na útočníky a healery. Čtyři třídy určují, jakou roli má daná postava plnit, a toho byste se měli držet. Pokud si vyberete sličnou sniperku Widowmaker, asi se od vás nečeká, že budete poskakovat v přední linii a zmateně střílet všude kolem. Důraz na týmovou spolupráci je pro hru mimořádná přednost a zároveň potenciální “slabina”. Protože se hraje v malém počtu šest proti šesti, stačí jediný slabý článek party, aby se v bahně začal topit celý tým.
ZA TANKA TO NEUMÍM
Ten dělá to a ten zas tohle
Každý hrdina má unikátní sadu útoků, přičemž ten nejsilnější se nabíjí dle toho, jak se vám v daném zápase daří. Hráčům dnešních stříleček bude jednoznačně nejbližší ovládací schéma Soldiera: 76.
V průběhu betaverze bylo velmi zajímavé sledovat, jak se vztah komunity k jednotlivým hrdinům mění. Největší obrat nastal u robotického Bastiona. Ten se umí transformovat do extrémně silného stacionárního kulometu. V prvních dvou až třech dnech od spuštění bety jsem hned několikrát zažil tým se třemi Bastiony v sestavě, což v mnohých probudilo skrytý Touretteův syndrom. Jakmile všichni zjistili, že třeba proti rychlé Tracer je nehybný Bastion naprosto bezmocný, přestal se objevovat tak nesmyslně často. Druhým výrazným příkladem je tank Zarya, na kterou komunita plive od prvního dne. Zcela právem - je jednoduše příliš slabá.
Mně k srdci přirostli hned tři hrdinové. Jedním z nich je již zmíněná Widowmaker, která funguje velmi podobně jako Sniper z Team Fortress 2, ale oproti němu je pohyblivější a poradí si i v boji na kratší vzdálenost. Blonďatá healerka Mercy umí svojí holí léčit i zvyšovat sílu, díky svým křídlům dokáže také elegantně přiletět ke svému cíli. Vůbec nejlépe se mi však hrálo za tajemstvím opředeného Reapera. Nesympatický týpek s vizáží Smrti se ohání dvěma brokovnicemi, teleportuje se na krátkou vzdálenost, a když je potřeba, forma přízraku ho dočasně ochrání před všemi hrozbami. Třešnička na dortu? Při spuštění své ultimátní schopnosti děsivým tónem hlásá “Die, Die, Die!”. V tu chvíli soupeřův tým vyhlašuje stav nejvyšší pohotovosti.
KOLIK MUZIKY ZA TOLIK PENĚZ?
Overwatch ve mně vzbuzuje nadšení a obavy zároveň. Líbí se mi, že se Blizzard vyhýbá přehlcení hry tunou zbytečného obsahu a namísto toho se zaměřuje na dokonalé vyladění základních pilířů hratelnosti a vybalancování hrdinů. Ne každému ale musí tenhle přístup vyhovovat a vlastně ani já sám si nejsem jistý, jestli stanovená cena je úplně fér. Vůbec se nemluví o tom, že by prodejní verze měla být obsahově výrazně bohatší. Počet hrdinů je prozatím finální, režimů také mnoho nepřibude a na četnosti map vlastně tolik nesejde. Zábavnost by ale Overwatch mohl vyučovat a podobně jako Diablo 3, Hearthstone a Heroes of the Storm dělá ze své jednoduchosti a přístupnosti tu největší přednost. To ale neznamená, že je primárně určen casual hráčům. Pořekadlo easy to learn, hard to master na něj totiž sedí bezvýhradně.
