Operation Flashpoint: Red River

Udělat v dnešní době všudypřítomného samoléčení a všemocného auto-aimu hardcore akci, už si troufne opravdu málokdo. Napříč herními bojišti jsou takové série pouze dvě a i mezi nimi jsou rozdíly, které je vyčleňují pro zcela odlišné cílové skupiny. Zatímco ArmA se o jakýkoliv „lidský přístup“ nepokouší a hráči ji za to milují, novodobá inkarnace Flashpointu svým poněkud přímočařejším provedením odhalila hardcore válčení masám. A kupodivu jí to prošlo, což se odrazilo nejen na velmi solidních prodejích, ale hlavně na odvaze vývojářů ve druhém dílu trošku experimentovat a přiblížit ho tak obyčejným smrtelníkům ještě víc.

Vojenský simulátor s osobností?

Docílit toho chtějí pomocí hned několika změn, z nichž ta nejviditelnější se samozřejmě vztahuje k vizuálnímu zpracování. Autoři si jsou moc dobře vědomi, jak tento žánr tíhne k fádnosti a sterilnosti (když pomineme vojenskou romantiku). Takže se rozhodli nenechat se strhnout a bojiště poznamenali „realitou“. Už žádná nablýskaná vojenská technika a zbraně, které před deseti minutami sjely z výrobní linky – právě naopak. Plechy budou zaprášené a v jistém slova smyslu zašlé, zásobníky zbraní zpevněné lepicími páskami a tak podobně. Velký důraz se klade i na vojáky, z jejichž vzezření by měla přestat čišet unifikovanost a naopak by měl začít vyzařovat charakter.

Charakter hře jako takové by měla zajistit speciální stylizace, která se nápadně podobá druhému pokračování Kanea a Lynche. Sice se na svět nebudete dívat z roztřeseného pohledu kamery mobilního telefonu, která občas nestíhá ostřit, ale i tak se můžete těšit na rozpadávající se obraz během blízkých explozí a spousty „kvalitativních nedostatků“, které nemohou chybět v žádné „rychlé“ nahrávce z dnešních moderních bojišť.

Jistým příklonem k mainstreamu je i fakt, že se příběhová kampaň již neodehrává na jednotvárném smyšleném ostrově Skira, nýbrž v reálném Tádžikistánu. Jeho velmi členitý krajinný reliéf a relativně nedávné odloučení od Sovětského svazu zajistí hře variabilitu ať už v podobě architektonické nebo střídání klimatu.

Brutalita, povolání, multiplayer

Osobitější grafická stylizace však neznamená, že ze hry zmizí brutalita a násilí. Právě naopak – Red River by podle všeho měl být v tomto ohledu nejpropracovanějším Flashpointem. Vojákům půjdou například ustřelovat končetiny v tak neskutečných detailech, že díky nim budete doslova vidět, jak se jim trhá maso z kostí.

Nejvíc si toho užijete, pokud při počáteční volbě povolání zvolíte granátníka, který se s oblíbenou brokovnicí specializuje výhradně na boj z blízka. Pokud se vám představa boje tváří v tvář nezamlouvá, můžete klidně zkusit skauta s jeho milovanou odstřelovací puškou, klasického kulometčíka, nebo těžkého kulometčíka. Každá třída bude mít své klady a zápory, čehož využijete hlavně v kooperativním multiplayeru až pro čtyři hráče, který se potáhne napříč celou kampaní.

Vedle něj se samozřejmě chystá i celá řada dalších kooperačních modů, pro něž jsou dokonce vytvářeny speciální mapy. Prozatím se mluví o bránění určených lokací, likvidaci všech nepřátel v dané oblasti a obraně konvoje... Ať už budete hrát sami nebo se svými přáteli, vždy se můžete těšit na zcela nový systém získávání zkušeností a vylepšování vašeho přenositelného charakteru. Jakým způsobem zkušenosti do vašeho vojáka promluví, zatím ale není jisté.

Záchranná síť

Co ale jisté je, je fakt, že abyste byli schopní Red River hrát, nebudete muset mít ďábelské schopnosti, ani kdoví jak vylepšenou postavu. Onomu již zmíněnému „polidšťování“ totiž neunikla ani hratelnost a v tomto případě to znamená jednak chytrý systém rozkazových menu, který se adaptuje podle toho, na co míříte a jednak možnost výběru ze tří ulehčení zaměřování. Budete-li potřebovat odpravit někoho na dálku, nabídne vám hra možnost znecitlivění zaměřovacího kříže při přiblížení k cíli. Na kratší vzdálenosti se zamkne na nepřítele podobně jako v Call of Duty a v případě boje na blízko vám ho hra udrží v mířidlech, zatímco vy budete pobíhat po okolí a zkoušet neumřít...

Red River zkrátka vypadá, že do jisté míry přenechá pozici hardcore válečného simulátoru Armě a usadí se někde na hranici mezi ní a hrami jako Modern Warfare. Stále hráči nabídne spoustu vojenského vyžití a notnou porci výzvy, avšak pouze pokud on sám po ní bude toužit. Zároveň se nebude tvářit striktně vojensky, ale zkusí do popředí protlačit i trochu osobnosti. Jak bude taková kombinace fungovat, zjistíme někdy během příštího roku.