Okami
Vždycky jednou za čas, bohužel někdy za příliš dlouhý čas, se objeví hra, která rozbije stěny herní ubikace. Hra, která ukáže, že mimo sevřené stěny polepené plakáty GTA, Resident Evilu a Tekkenu existuje širý svět, ve kterém je možné cokoliv. A že člověk nemusí jen kopírovat úspěšné série, ale může bez obav přijít s něčím novým. Že může povýšit hru na umění. Zní to možná trochu nafoukaně, ale v případě Okami je to naprostá pravda.
První, co na hře zaujme, je výtvarná stránka. V době, kdy světu vládne hyperrealismus a tvůrci se předhánějí, kdo dokáže co nejvěrněji vystihnout ulice Londýna, New Yorku či Čierne pri Čope, Okami na nějakou realitu zvysoka chrchlá a vytváří svou vlastní verzi Japonska, inspirovanou starými kaligrafiemi a olejovými malbami. Rozhodně se hra nedá označit za realistickou - spíš za surrealistickou, chvílemi až dada (ne, to opravdu není umělecký styl vytvořený Dadou Patrasovou!). Narazíte na postavy s pomerančem na hlavě, na podivné dědečky kungfáčky, na bojující ryby, spícího medvěda s nudlí u nosu, démony ohánějící se kytarou… ostatně ani sama hlavní postava není úplně nejobyčejnější. Hrajete totiž za vlka.
Samozřejmě ne za obyčejného vlka, natož za takového, který se vám udělá ze zapaření. Hrajete za bílého vlka, původním povoláním sluneční bohyni jménem Amaterasu, která se do podoby vlka vtělila. Znáte to, cesty boží jsou nevyzpytatelné a když se chce nějaký bůh převtělit do vlka, tak kdo jsem my, abychom mu říkali, že to není nejlepší podoba pro boj s temnými silami a aby se koukal jít domů převléct, jinak že ven nesmí? Amaterasu se tedy v podobě vlka vrací na zem, aby zbavila starověké Japonsko (Nippon) prokletí, které má na svědomí osmihlavý had. Je to jeho (vlka, ne Amaterasu) starý známý – už ho jednou, zhruba před sto lety, zabil. Jenže tenhle had měl evidentně trochu tužší kořínek (nebo to, co hadi mívají) a tak to vypadá, že se historie bude opakovat. Prokletí se projevuje tím, že ze světa mizí barva, umírají květiny, stromy chřadnou a vůbec to kolem vypadá jako v okolí Černobylu. A proti tomu (a haldám démonů) bude bílý vlk bojovat. Zuby i štětcem.
Goro, Goro, bílý vlk
Tenhle prvek kombinace malého a velkého je pro japonské hry typický. Na jedné straně zachraňujete svět - a na druhé doručujete zamilovaná psaníčka, pomáháte dětem zlobit matky a sháníte šňůry na prádlo. Malé úkoly plněné pro sympatické a s nadhledem načrtnuté postavy, vyčleňují japonské gamesy z průměru – a z většiny nabubřelých a nonstop heroických erpégéček. Kupříkladu jednou z naších oblíbených misí bylo, když jsme kryli záda hrdinovi amatérovi, který své dny rozděloval mezi pití saké a spánek. Ve chvíli, kdy udeřil, museli jsme jeho úder zopakovat – a opilý neschopa se najednou divil, jak se změnil v silného válečníka. Tuhle nenápadnou pomoc budete používat vícekrát. Nám se při ní vybavily staré filmy s Jackie Chanem, ve kterých dědeček kungfáček nezkušeného bojovníka nenápadně postrkává tak, aby vymlátil celou skvadru padouchů. Ale pryč od misí - největší vynálezem téhle hry je štětec.
Sláva, ty jsi malíř!
Můžete načrtnout i měsíc a přesunout se bleskově ze dne do hlubin noci – a to jsme sotva na začátku. Tyhle možnosti umožňují vznik a řešení mnoha zajímavých hádanek a problémů. Máte však jen omezené množství inkoustu, takže si radši moc vyskakujte. I když se vám ustavičně sám doplňuje, tak se v soubojích daleko víc vyplatí používat klasické vlčí zbraně, čili kousání a narážení do protivníka čumákem. Bitky, které se odehrávají v arénách (když dojde na klání, obklopí vás magická bariéra, která zmizí teprve potom, co porazíte soupeře) jsou rychlé, zábavné a je jich tak akorát (což se o mnoha japonských hrách říct nedá). Ale stejně – štětec je parádní vynález.
Kreslený svět
Máte sice hlavní misi, která (jen zdánlivě!) spočívá v poražení osmihlavého hada (což nakonec nic moc nevyřeší), ale kolem je spousta věcí, jež se dají dělat a za které máte buď body na vylepšení svých schopností, nebo z nich máte jen prachobyčejnou radost. Na zábavě a užívání si je hra ostatně postavená. Není moc obtížná a pokud už někde zařvete, tak se vrátíte jen o malý kousek zpátky, což umocňuje pocit volnosti, hraní jen pro zábavu a okukování světa kolem. Můžete ze země vykopávat čtyřlístky, nechat rozkvétat stromy, pomáhat lidem a krmit zvířata. Můžete si zaskočit za kung-fu mistrem a naučit se nové chvaty, likvidovat nepříjemné zloduchy, ale hlavně sledovat, jak všechno kolem vás kvete a pokrývá se zelení. Tahle hra je skutečně hlavně estetická záležitost. Už dlouho nás nebavilo se jen tak bezúčelně prohánět okolo (Amaterasu v běhu stále zrychluje, takže se z jednoho konce hry na druhý dostáváte celkem rychle), objevovat skrytá místa, mluvit s podivnými lidmi a vůbec se jen tak kochat.
