Nintendo Post E3 2018: Starlink & ostatní
Loni to byla především Zelda a Mario, letos to má být série Smash Bros. a Pokémoni. Nintendo stejně jako před rokem i letos sází na osvědčené klasiky, díky kterým by se měl Switch dostat do rukou dalších hráčů. Karty jsou rozdány jasně a není pochyb o tom, že to jsou dva letošní nejdůležitější hity hybridní konzole. Jenže i když se jedná o velké, neřku-li obří značky, k oběma máme výhrady. Jaké? To si můžete přečíst ve včerejším článku, který rozebíral naší zkušenost z evropské centrály ve Frankfurtu nad Mohanem, kam nás pozvala společnost Conquest. Na nevelké ploše určené přímo pro novináře toho ale bylo víc, i od third-party vývojářů. Předně je potřeba říct, že Nintendu opět nejvíce pomáhá Ubisoft se svým multiplatformním titulem Starlink, který bude velkým lákadlem. Na druhou stranu se i japonská společnost opírala o další menší hry, které mohou potenciální majitele Switche zajímat.
Starlink mě překvapil, o tom žádná. Hra, kterou budeme moci hrát i na jiných konzolích vyjma Nintenda Switch, má ale na Switchi exkluzivní obsah spjatý se Star Foxem. Kdyby se ale novinka jmenovala Star Fox úplně, asi bychom se ani příliš nedivili. V každém případě z toho mála, co jsme mohli vyzkoušet, se vážně od slavné série a jejích posledních dílů příliš neliší. Tedy pokud pomineme její toys-to-life podstatu. Starlink je totiž sběratelskou hrou jako Skylanders nebo zrušené Disney Infinity, na rozdíl od nich ale můžeme plastové hračky ignorovat a hrát hru i bez nich. Vzhledem k exkluzivnímu obsahu by ale toto rozhodnutí bylo na Nintendu Switch asi nejkontroverznější, byť bohužel vcelku pochopitelné.
Sympatické je, že hra kalkuluje i s tím, když si loď sestavíte asynchronně. U zbraní je to povinnost, ale u křídel už ne.
Jednotlivá vesmírná sada se skládá z pilota, hlavní lodi, mnohdy i křídel a na nich posléze ze zbraní. To vše ovlivňuje to, jak se hra hraje a co vidíte na obrazovce. Pilot přidává pasivní schopnosti, kostra lodi v základu urči, jestli bude mrštná, nebo odolnější, jednotlivá křídla víceméně totéž, a zbraně... ale tak to vám asi říkat nemusím. Sympatické je, že hra kalkuluje i s tím, když si loď sestavíte asynchronně. U zbraní je to povinnost, ale u křídel už ne - s rozdílnou konstrukcí na obou stranách nicméně příliš slávy nezískáte, protože většinou situaci nevylepší, spíše naopak. Loď poté zanáší do strany, není obratná, a tak podobně. Ale jak říkáme, počítá s tím. Problém je, že to vše musíte připevnit na gamepad - který Switch vlastně nemá. U PlayStationu a u Xboxu půjde zřejmě o nástavec, který lze připevnit ke klasickému DualShocku nebo Xbox ovladači, Nintendo tuto situaci řeší speciálním gripem, který je v základu vybaven držákem na loď. Ten jednak na nic jiného nevyužijete, jelikož bez lodi není příliš oku lahodící, ale hlavně je grip jednou z nejhorších možností, jak cokoliv na Switchi hrát.
Asi mi dáte za pravdu, že Switch je nejlepší jako handheld, v případě jeho zapojení do doku s Pro Controllerem v ruce. Grip je taková věc poslední záchrany, i když respektujeme každého, kdo s ním hraje. Pokud chcete sbírat lodě a mít je připojené i před sebou, nebude jiné možnosti, jak Starlink hrát. Nebo jej můžete hrát jakkoliv jinak a loď si vystavit třeba na poličku. Je to relevantní možnost, jen tím samozřejmě přicházíte o kus kouzla, které vytváření vlastní lodě nabízí. Upřímně ke Starlinku mám spíše víc otázek než odpovědí, protože si nedovedu představit, jak vyřešit situaci, kdy si pořídíte nějakou zbraň, která vám nebude vyhovovat – a to se samozřejmě stát může. Dokoupíte si jinou? Fyzicky, nebo virtuálně? Nejsem si ani jistý, jestli lze mít uchycenou loď bez příslušenství a dokoupené zbraně pouze ve hře, takovou kombinaci prezentace nenabízela.
Obávám se dvou věcí, z nichž jedna je právě obsah a obecně zaplnění galaxie, po níž se budeme pohybovat, nějakými aktivitami. Ta druhá je, jak bude Starlink na Switchi fungovat.
Samotná hra ale nevypadá vůbec zle. Přirovnání k No Man's Sky docela sedí, byť je Starlink viditelně akčnější. Navíc můžete loď přilepit na zem á la vznášedlo, což zlepšuje manévrovatelnost. Ne, ani lišácká loď se následně netransformuje v chodící mech, ale funguje dost podobně, byť podle ukázky jen v exteriérech. Je pravda, že úkoly, které jsme mohli hrát, nebyly nijak revoluční, právě naopak byly generické až běda, ale možná to byl jen neduh vybrané části. Ale ano, obávám se dvou věcí, z nichž jedna je právě obsah a obecně zaplnění galaxie, po níž se budeme pohybovat, nějakými aktivitami. Ta druhá je, jak bude Starlink na Switchi fungovat. Verze v doku se totiž viditelně trhala, a i když má Ubisoft čas na ladění, víme, že výkon hybridní konzole není nijak vysoký. Ale rozhodně držíme pěsti, hra má potenciál.
Článek se nebezpečně natahuje, a my ještě musíme projít to ostatní. Snad vyjma Mario Tennis Aces, na nějž si můžete přečíst naší recenzi. I k dalším věcem mám ale výtky, a to zpravidla ke kontextu, než k samotným titulům. Já myslím, že mé stanovisko pochopíte velice snadno: FIFA 19 může být dobrým a zábavným fotbalem, především na cestách, ale na jiných platformách bude lepší, hezčí, plnohodnotný, navíc ne na letitém enginu Ingnite, nýbrž na Frostbite. Na velké obrazovce je Switch verze navíc vyloženě ošklivá. Nebo: Monster Hunter Generations Ultimate je zábavnou hrou, kterou si užijete i v kooperaci s přáteli, ale pokud jste v rukou drželi Monster Hunter World, sebelepší Generations je jen slabou náplastí. Vždyť ta hra je původně z 3DS, zkuste si jí ukázat na velké obrazovce. I když tam vzhledem k původu nevypadá tak zle, tak oproti novému velkému Monster Hunterovi... však víte.
Ale to neznamená, že tyto hry nemají co do sebe, ale v kontextu prostě nejsou bez kompromisů - a ty jsou mnohdy docela velké. To samé: Fortnite a Paladins. Hry, které by někoho (třeba mě) na Switchi zajímaly, jsou už jednak vydané, tudíž si je každý vzhledem k jejich free-to-play modelu může vyzkoušet, ale především pokud máte Switch jako sekundární konzoli si je pohodlněji (a bez kompromisů) zahrajete jinde. Příjemně jsem byl nadšený z Dragon Ball FighterZ, na velké obrazovce se bojovka hrála skvěle, i po technické stránce byla absolutně perfektní... ale otázkou je, jak se bude hrát v handheldu. A to je mimochodem otázka i u Super Smash Bros. Ultimate, neboť malý display příliš dynamické akci nesvědčí a není tak přehledný, jak by si býval možná kde kdo přál.
Monster Hunter Generations Ultimate je zábavnou hrou, kterou si užijete i v kooperaci s přáteli, ale pokud jste v rukou drželi Monster Hunter World, sebelepší Generations je jen slabou náplastí.
Nikoho nepřekvapí, že Switchi sluší i malé hry. Jmenovitě Overcooked 2, nebo zajímavá retro hříčka Killer Queen Black. Ani ty ale nejsou stoprocentní: pokračování skvělého Overcooked přináší jen nepatrné množství novinek (alespoň v návaznosti na ukázku, která byla k dispozici), z nichž mezi největší patří házení předmětů, abyste poškádlili vaše přátelé, a u Killer Queen Black mám strach, jak miniaturní a titěrná bude celá v handheldovém režimu. Na velké obrazovce ale nebylo, pravda, příliš co vytknout.
Speciální prostor si zaslouží Super Mario Party, které jsme si sice nemohli vyzkoušet, ale zato jsme o této novince leccos slyšeli a leccos z ní viděli. Po 1-2 Switch doufáme, že bude mít 18 miniher větší trvanlivost, což se potvrdilo tak na půl. První prezentovaná minihra představovala klasickou stolní hru stylu Člověče, nezlob se. Samozřejmě nintendovsky okořeněnou, základ zůstal jen v podobě kostek, a i ty jsou trochu upravené. Úkolem je nasbírat co nejvíce hvězd, k čemuž potřebujete házet co nejvyšší čísla tak, abyste se dostali co nejdál. Na výběr je klasická kostka s čísly od 1 do 6, ale také speciální, která je vlastní každé postavě. Bowser je například agresivní, takže má jeho kostka hodnoty 7, 8, 9, ale také 1, -3 a znovu -3. Peach nebo Mario jsou naopak vyváženější, všichni ale mohou využít standardní kostku. Po každém kole následuje minihra, kde se hraje o další hvězdičky – tu poslepovat obličej Maria nebo udělat co nejvyšší věž z ledu.
Další minihry ale mnohem více potvrzují přívlastek mini – Slapparazi, Sizzling Stakes nebo Trike Harder nevypadají nudně, ale spíše u nich vydržíte deset minut. Ve Slapparazi například soutěžíte o to, kdo bude mít nejlepší prostor před objektivem novinářů, Sizzling Stakes využívá gyroskopu prostřednictvím něhož se snažíte osmažit dokonalou kostku masa a Trike Harder je o napodobování pohybu pedálů při jízdě na kole, abyste jeli co nejrychleji. Seřazeno od nejlepšího po nejhorší, vše připomíná 1-2 Switch.
Ale jsou tu také světle výjimky. Zmínku si rozhodně zaslouží Rec Room, režim, který kombinuje dvě obrazovky Nintenda Switch. Musíte tedy hrát s někým, kdo má u sebe taktéž přenosnou konzoli. Z Rec Room jsme viděli dvě mini-minihry, a i když taktéž alespoň v případě jedné nepůsobily tak, že by u nich člověk vydržel několik desítek minut, opět posouvají možnosti, kam Switch posouvat dál. První ukázka spočívala ve skládání banánů. Čtete správně, banánů. Představte si trs banánů na čtvercové fotografii. Tu v nějakém bodě roztrhněte (vznikne formát dvou Switchů) a oba obrazce zamíchejte a dejte od sebe. Hráči se následně střídají a co nejrychleji se snaží dát kusy banánů k sobě. Samozřejmě jim hra situaci ztěžuje, když na obrazovce ukazuje další alternativy, jak nesprávně trs propojit. Po přiložení na správný okraj Switche tahem prstu přes oba displaye potvrdíte svou „volbu“ a hraje další. Druhá hra byla snad ještě zajímavější. Představte si trochu zvětšeného Bombermana na Switchi, jen místo postavy budete ovládat tank. Fór je v tom, že vaše mapa není váš Switch, ale vaše mapa jsou oba Switche, které leží vedle sebe. Hra začíná volbou bojiště, můžete oba Switche přiložit tak, abyste z něj udělali písmeno T, nebo je dát podélnými hranami k sobě a posunout jeden doleva a druhý doprava a udělat zjednodušeně řečeno písmeno „Z“. Fantazii se meze nekladou. Tažením prstu mezi oběma display hře dáte najevo, kudy půjde projet z místa A na místo B, čímž se vytvoří bojiště až pro čtyři hráče. Zajímavé že?
Nápady Nintendu rozhodně nechybí, škoda jen, že se jedná o malé hříčky a že některé hry tento koncept nerozvíjí dále. Takže jsme opět u toho, že spousta her má potenciál anebo se hrají dobře, ale okolnosti toto hodnocení tíží. Nintendo loni nasadilo laťku vysoko a jen těžko se přes ní letos bude škrábat. Některé hry mu k tomu pomohou, ale v určitém slova smyslu není ani jedna z nich dokonalá. Na druhou stranu, to jsem si loni myslel i o Super Mario Odyssey...
