Článek Nintendo Post E3 2018: Pokémon & Smash Bros.

Nintendo Post E3 2018: Pokémon & Smash Bros.

David Plecháček

David Plecháček

25. 6. 2018 15:45
Reklama

Řekněme si na rovinu, že pravděpodobně žádnou z her, kterou jsem viděl ve Frankfurtu v evropské centrále Nintenda, recenzovat nebudu. Ale jsem za to rád. Mnohdy totiž lidem, kteří je dostanou ke zhodnocení, jejich práci nezávidím. Na každý titul se dá nahlížet z několika pohledů a žádný z nich nelze přejít bez nějakého „ale“, po němž bude následovat v určitém ohledu kritika. To by za normálních okolností problém nebyl, problém je spíše v tom, že vyjma her samotných je potřeba hodnotit i kontext. A ten pověstný háček se velice často nachází v něm.

NINTENDO HLEDÁ SUPERSTAR

Letošní ročník Post E3 akce v německé metropoli Big Ebble měl oproti loňskému roku jednu nevýhodu – chyběla na ní nějaká zářivá hvězda. Doufám, že nebudu nazván rouhačem, ale porovnání loňského Maria a letošního Smash Bros byť sebelepší mlátička nevyhraje. Jenže loni byl obecně lineup v mých očích silnější, nešlo jen o její největší superstar. Dorovnat se Smash Bros se povedlo jen dvěma titulům, totiž Pokémonům a Starlinku, který je nicméně multiplatformní záležitostí od Ubisoftu. Ne, rozhodně netvrdím, že to je málo. Obě hry bych dokonce sám postavil nad Smash Bros, ale k oběma, dokonce ke všem třem mám výhrady. A obávám se, že nebudu jediný.

V prvním článku si nejprve povíme o těch největších first-party hrách Nintenda letošního roku. Starlink a další menší tituly rozebereme v příštím článku. Na prezentaci se totiž objevil kromě jiného Monster Hunter Generations Ultimate, ale i hry jako Fortnite, Paladins, Overcooked 2 a speciální prostor mělo i Super Mario Party, takže se máte na co těšit. Nejprve ale Smash Bros. a Pokémoni.

SUPER SMASH BROS. ULTIMATE

Pokud bychom to vzali obecně, vlastně žádné hře, které se prezentovaly, se nedá vytknout, jak jsou nebo jak mohou být zábavné. Krásným příkladem je série Smash Bros., se kterou přítomní novináři strávili nejvíce času. Nintendo pravděpodobně počítalo s tím, že se hrou, v níž se může řezat několik protivníků, má největší potenciál uspět na podobné akci plné navzájem anonymních hráčů. Mám takový pocit, že valnou většinu času nešlo ani tak o testování, jako spíše o zábavu s tím spojenou. Smash Bros. je totiž hrou, k níž může přijít nezaujatý fanoušek, chopí se ovládání a instantně se baví, stejně tak hrou, k níž se bude vracet člověk, který v minulých dílech nahrál několik (set) hodin.

Celé to působí, jako byste hráli Mario Kart 8 Deluxe, tedy verzi z Wii U vylepšenou pro Switch. Na první pohled se zkrátka jedná o hru, která se příliš neliší a čerpá z osvědčeného základu.

Oba dva tábory ale na první pohled uvidí, že se tolik nezměnilo. Samozřejmě jsou ve hře nové mapy a noví bojovníci, ale i kdyby teď byla řeč o samotném obsahu, jakože není, tak jsou ve hře zastoupení i staří známí. Je to logické, stejně jako fakt, že ani graficky se série neposunula příliš kupředu. Nejde tak ani o technické zpracování, protože ano, nové Smash Bros. amozřejmě lepší, ostřejší, uhlazenější a v určitém slova smyslu i čistší, ale spíše o stylizaci, která jakoby vypadla z posledního dílu pro Wii U. Od základního menu, volby postav, arén až po interface přímo ve hře, vše zůstalo téměř beze změny. A vzhledem k tomu, že jde stále o Nintendo, tak se logicky nezměnilo ani výtvarné zpracování veškerého obsahu.

To není nutně špatně a rozhodně to nemá žádný vliv na to, jestli je hra zábavná anebo není. Protože ona je. Jen to celé působí, jako byste hráli Mario Kart 8 Deluxe, tedy verzi z Wii U vylepšenou pro Switch. Nebo, aby to nevypadalo, že bych nedej bože narážel na fakt, že se jedná o nějaký vylepšený port, bych mohl Super Smash Bros. Ultimate připodobnit ke druhému Splatoonu. Na první pohled se zkrátka jedná o hru, která se příliš neliší a čerpá z osvědčeného základu. Kolik věcí je ale fakticky jinak ukáže až plná verze se vším, co k ní patří.

Nově si člověk může změřit síly například na vrcholu věží z království Hyrule poslední Zeldy.

Co ale nelze novým Smash Bros. vytknout je množství věcí, které v sobě skrývá. Jde především o počet hrdinů; ostatně už na E3 padlo, že Super Smash Bros. Ultimate nabídne všechny, kteří se kdy v sérii objevili, plus některé nováčky, například chobotničky ze Splatoonu nebo Bayonettu, jde ale také o počet map nebo o jejich vylepšení. Nově si člověk může změřit síly například na vrcholu věží z království Hyrule poslední Zeldy. Mapy se dynamicky mění, čímž samozřejmě vnášejí ještě další trochu chaosu do dění na obrazovce, a tak na vás může vrcholek věže jen tak spadnout. Je toho samozřejmě víc, ale vždy bychom se dostali k tomu, že Smash Bros. je zábava. Jen pokud jste hráli nějaký předešlý díl naprosto dokonale víte, co vás čeká.

POKÉMON LET'S GO! PIKACHU, LET'S GO! EEVEE

Za normálních okolností by byli noví Pokémoni absolutním vrcholem celého frankfurtského programu, ale jak víme, jedná se o takový hybrid a ta revoluční nová hra přijde teprve za rok. Nový přírůstek Let's Go! reaguje na popularitu mobilní hry Pokémon Go a snaží se navnadit především její hráče. Tento mišmaš je patrný už na první pohled – pokud vám bude někdo ukazovat nový díl a vy jste hráli mobilní verzi, některé styčné prvky uvidíte okamžitě. Evidentní to je například v případě chytání nových pokémonů - na obrazovce se objeví kruh, který se zužuje a zase rozšiřuje a vy, stejně jako na mobilu, vrhnete v ideální chvíli pokéball. Je-li tento kruh žlutý, je potřeba pokémona uklidnit, aby byl svolnější a nesnažil se utéct ven. Let's Go! Pikachu/Eevee samozřejmě využívá všech druhů ovládání, takže můžete použít analog, ale i Joy-con nebo novinku Pokéball Plus, tedy miniaturu pokéballu, s jejíž pomocí můžete novinku hrát.

Pokéball Plus můžete nosit u sebe. Pokud jej odnesete, můžete v něm s sebou vzít jednoho pokémona. Stačí pak s malou kuličkou zatřást, a podle zvuku zjistíme, kdo se v něm skrývá.

Pokéball Plus je zajímavá věcička, která nabízí několik funkcí, ale je otázka, jak moc je ke hraní potřebujete. Předně, tam, kde by se pokéball otevíral, je drobný analog. Právě díky němu se lze ve světě pohybovat a dělat veškeré aktivity. Na druhou stranu je ale hra tak zjednodušená, že jí lze ovládat JEN analogem. A to je tristní. Spousta činností probíhá přes interface a dialogová okna, takže analogem vyberete nějakou možnost a jeho stiskem jí potvrdíte. Opět to nemusí vypovídat o zábavnosti, ale spíše to vypovídá o tom, s jakým záměrem byla hra vytvářena. Co se týče aktivit a možností obecně, není jich málo a nevybočují ze standardní nabídky Pokémonů. Souboje jsou tahové a za vítězství dostávají nové zkušenosti všichni jak na bojišti, tak ve vaší kapse. Nicméně mnohem větší důraz se kladl na gimmicky a udělátka, která dle mého soudu nejsou pro každého.

Pokéball Plus například můžete nosit u sebe. Pokud jej odnesete, můžete v něm s sebou vzít jednoho pokémona. Stačí pak s malou kuličkou zatřást, a podle zvuku zjistíme, kdo se v něm skrývá (to asi kdybychom to náhodou zapomněli). Pokéball ale slouží i jako spojka s Pokémon Go, jednotlivé pokémony lze právě za pomoci malého udělátka přenášet a využívat v obou hrách. Samozřejmě lze ovladač použít k chytání zvířectva, protože jej můžete rádoby vrhnout, ale můžete jej použít i ke kooperaci. Ale k tomu člověku vystačí i druhý Joy-con. Celá hra ale bohužel v kooperaci není, pasáže, kdy mohou hrát dva, znázorňuje drobná ikonka v rohu obrazovky. Co přesně je ale omezeno na jednoho hráče vývojáři neprozradili.

Obecně je hra protkána spoustou relativně malých detailů, odkazujících i na původní seriál.

Zpátky ale ke hře – název hry odkazuje ke speciálním parťákům, kteří budou cestovat spolu s vámi mimo pokéball. Kromě nich si ale můžete vybrat jednoho pokémona, který bude taktéž mimo svůj typický domov. Mnohdy vám mohou pomoci, například Pikachu mácha ocasem ve směru, v němž je něco ukryté. Bulbasaur bude běhat kolem vás, Pigey bude volně poletovat, ale třeba obrovitý Onyx vás ponese na svých zádech. I proporcím byla věnována značná část prezentace, tentokrát bychom vážně měli cítit velikost a váhu všech, jak našich, tak cizích pokémonů.

Obecně je hra protkána spoustou relativně malých detailů, odkazujících i na původní seriál. Pikachu například do boje naskakuje přímo z ramene. Nebo starý známý Brock je gymleaderem kamenných pokémonů. A tak dál, a tak dál. Jen to nepůsobí nijak revolučně, ani zázračně. Svět je sice pestrý, ale až na výjimky působí pustě, a ne, to, že NPC ve hře hrají na Switchi situaci nezachrání. Ale i to vypovídá o množství drobností, na něž vývojáři mysleli. Nintendo nicméně často umí klamat tělem a i já jsem se nejednou spálil. Nechci tak dělat závěry. Na můj vkus je ale novinka až moc zjednodušená a novinky, které přináší, mají až příliš velký mobilní předobraz.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama