Need for Speed Heat - dojmy z Gamescomu
“Tentokrát to bude lepší,” říkáme si už léta při oznámení každého nového dílu Need for Speed. A už léta vypínáme počítače a konzole s hořkou pachutí na jazyku. Nad tím, proč se ikonická závodní značka nemůže vymanit z nekonečného kolotoče špatných, nebo minimálně polovičatých designových rozhodnutí, můžeme polemizovat někdy příště. Dostali jsme totiž možnost osahat současné želízko v ohni studia Ghost Games s podtitulem Heat a z prezentace hry je patrné, že je zároveň projektem, který by měl z dovezeného portfolia EA dostat největší prostor.
Jak se tedy závodí dnem i nocí v Palm City?
POJÍZDNÉ ŽELEZÁŘSTVÍ
Hratelné demo sestávalo z tří v zásadě oddělených částí. V prvních pár minutách byla k dispozici garáž s nabušeným Mercedesem, samozřejmě nechyběla možnost úpravy k obrazu svému. Možnosti vizuálního tuningu se v zásadě neliší od předchozích dvou pokračování, opět se jednoduše pohybujete kurzorem po jednotlivých částech karoserie a vybíráte kýžené součástky. Snad jedinou (příjemnou) změnou je pocitově vylepšená kompatibilita dílů, v minulosti se především u zadní části vozu často stávalo, že se jedna úprava bila s druhou a ve výsledku se difuzory, výfuky a nárazníky navzájem přemazávaly. U testovacího vozu nebyla problematická žádná kombinace zmíněných prvků.
Na velmi hlasitém showflooru šlo vychutnávat jemné nuance chrastění a praskání výfuku jen těžko
Po právu vyzdvihovanou novinkou Heat se stal tuning vyluzovaného zvuku motoru. Jednoduše se pomocí několika posuvníků upravují těžko uchopitelné aspekty jako “tón”, “rezonance” nebo “zbarvení”, v praxi je ale změna poměrně jednoznačně znát. Na velmi hlasitém showflooru šlo vychutnávat jemné nuance chrastění a praskání výfuku jen těžko, na své si ale zřejmě přijdou jak příznivci čistých tónů, tak milovníci agresivních plivačů ohně. Do toho jistě promluví i další oznámená novinka v podobě výměny motorů, ta ale společně s jakýmkoliv výkonnostním tuningem k vyzkoušení nebyla.
DAS NITRO
Do časového limitu se vmáčkly dva závody se závěrečnou honičkou, své chvíle slávy se tím pádem dočkaly všechny přítomné kratochvíle. Denní a noční závody se liší v podstatě jen přítomností cizích vozidel na trase, po západu slunce se navíc mezi soupeře přimotají i policejní složky a nastává to pravé asfaltové peklíčko. Tradičně zásadním prvkem je jízdní model, který si opět ani v nejmenším netyká s ideou simulace. Need for Speed Heat je pořád arkáda jako řemen, kde do zatáček létáte bokem napřed a brzdy používáte jen když je to nezbytně nutné. Je pravda, že po letech divokého smykování tvůrci trochu přibrzdili a auta se nepřetáčí tak ochotně jako dříve, dokonce už smyk není nejrychlejší a nejideálnějším způsobem, jak každou zatáčku projet. Pocitově vymizel (nebo byl výrazně potlačen) neoblíbený input lag, nutit auto do zatáček je tím pádem o něco méně stresující zážitek.
Co se však úplně nepovedlo je nový systém destrukce prostředí. Trať je doslova obsypána objekty, ať už to jsou bariéry, stromy. Ty sice nepředstavují smrtelné nebezpečí, svým vehiklem je můžete sklízet jako žací stroj, to ale zaprvé vypadá značně hloupě a zadruhé vás kontakt, který by jindy znamenal neznatelné škrtnutí, zakousne do hromady assetů a citelně zpomalí. Stačilo by najít rozumný kompromis a nedělat z lehkých závodních strojů tanky. O něco promyšlenější je nový systém nitra. Klasický zásobník vystřídal realističtější koncept tří lahví s blíže neidentifikovanou šťávičkou, které se aktivací vyčerpají do dna. Během závodu se poměrně rychle doplňují, nicméně je třeba s nimi nakládat opatrně. Dokud není alespoň jedna úplně naplněná, jste odkázáni na čistý výkon motoru a tentokrát se zdá, že vám AI nic nedaruje. Především nejrychlejší dvojka protivníků se nebojí sešlápnout plyn na doraz a i noční strážci zákona nejsou žádná ořezávátka.
ZRCADLO ZRCADLO
Hodnotit zpracování světa nebo modelů jednotlivých aut je pochopitelně předčasné, graficky se ale hra dvakrát slavně nepředvedla. Rebootu z roku 2015 slušela pošmourná noc, Payback ukázal, že použitá technologie vypadá k světu i za denního světla, a videa naznačovala, že Heat udělá další krok vpřed. Naživo, na 4K monitoru krmeném PS4 verzí hry ale praští do očí značné vizuální nedostatky. Textury jsou podivně neostré, například pneumatiky aut jsou vyloženě odpudivé, velmi viditelné je doskakování objektů na scénu a situaci nenapomáhal ani přítomný déšť. Ten sice krásně rozleštil silnici, na obrazovce ale dopomohl poletujícímu haraburdí a přepáleným částicovým efektům vytvořit onen nechvalně proslulý “digibordel”, ve kterém hráč jen sotva stíhá vnímat dění. Heat se navíc v testovacích podmínkách nepříjemně škubal, technicky tedy zážitek příliš kladně hodnotit nelze.
Výlet do Palm City působí poněkud nadějně.
Revoluce? Ale kdeže. Příjemná evoluce? Dalo by se říct. Zda skutečně Need for Speed Heat napravuje zásadní chyby svých předchůdců z pár minut závodů nepoznáme. Přitvrdil ve své funky a hustle stylizaci (která nemusí být všem po chuti) a o lecčems vypovídá to, že se na Heat i přes přítomné technické rezervy těším ještě o něco více. Pokud vám předchůdci nebyli sympatičtí po stránce jízdního modelu, na Heat rovnou zapomeňte. V opačném případě ale výlet do Palm City působí poněkud nadějně.
Už zase?
